Kostel sv. Michaela Archanděla patří mezi nejcennější památky pražského, národního a evropského významu. Historické souvislosti vzniku kostela sv. Michaela Archanděla a jeho liturgické vody ukazují na významný duchovní a společenský kontext městské čtvrti na Starém Městě.
Historické období a vznik kostela
Vznik kostela spadá do doby, kdy se z hustě zalidněného okolí knížecího a biskupského sídla na Pražském hradě a Vyšehradu začíná rozvíjet bohaté obchodní středisko, k němuž se sbíhaly všechny obchodní cesty a k němuž směřovali kupci z různých končin světa - Němci, Rusové, Románi a Židé. Kostel byl středem slovanské vsi ještě v době předměstské. Při založení města tato ves ustoupila a její obyvatelstvo se pravděpodobně přestěhovalo, aby uvolnilo místo německým kolonistům, jejichž příliv od počátku 13. století vzrůstal.
Založení jednolodního kostela spadá do rozmezí let 1150-1200, což potvrdil archeologický výzkum v roce 1989. Byla to jednolodní sakrální stavba, zakončená půlkruhovou apsidou. Pohřby se odehrávaly uvnitř kostela a na hřbitově, který kostel obklopoval ze severu a z jihu. Ve 13. století se pohřby konaly již v kryptě kostela. V první polovině 13. století byla jednolodní dispozice kostela rozšířena na jižní straně o boční loď a v ní postavena dvojhrobka. Podobným způsobem byl kostel rozšířen i o severní loď a proměněn v nejstarší baziliku na Starém Městě. Ve druhé polovině 13. století přibyla v ose hlavní lodi na západě čtvercová věž - jediná románská věž na Starém Městě. Jižní boční stěna sloužila po zrušení staršího kostela také jako základ gotické novostavby z doby kolem poloviny 14. století. Gotickou podobu si kostel s menšími úpravami podržel až do barokní přestavby v 18. století.
Pozůstalost gotického a barokního období
Půdorys gotického chrámu známe pouze ze schematického plánu kolem poloviny 18. století, který představuje síňový prostor na nepravidelném půdoryse lichoběžníka. Nejpřesnější představu o tvarosloví svatomichalské stavby podává dnes monumentální, bohatě profilovaný jižní portál, zřejmě autentické dílo arrasovské gotiky. Zařízení gotického kostela pocházelo vesměs z nadací, odkázaných k jednotlivým oltářům.
Středověký farní kostel Patronátní právo ke kostelu měli čeští králové a později je převzala královna Eliška, manželka Jana Lucemburského. Podle vizitace pražského arcijáhna Pavla z Janovic z roku 1380 působilo v té době při kostele 11 kněží, kteří zároveň vykonávali funkci učitelů ve farní škole přiléhající ke kostelu sv. Michaela. Asi od roku 1402 kázal v kostele M. Jan Hus. Na přilehlé faře se odehrávaly disputace univerzitních mistrů.
Liturgický a duchovní význam v období husitském a barokním
Kostel sv. Michaela patřil k předním husitským svatyním. V roce 1411 zde nebyla vyhlášena klatba nad Janem Hussem a od roku 1414 zde byla podávána Svátost oltářní pod obojí způsobou. Mistr Křišťan z Prachatic kázal v kostele od roku 1406. Jeho nástupcem se stal Mistr Petr z Mladoňovic, který byl v roce 1438 rektorem pražské univerzity. V roce 1621 odešel poslední nekatolický farář. Svatomichalští farníci byli většinou bohatí měšťané a odkazovali kostelu značná nadání, jichž se použilo na platy oltářníků nebo zbudování nových oltářů.
Kostel sv. Michaela ve správě servitského řádu - ORDO SERVORUM BEATAE VIRGINIS MARIAE, lidově zvaný servité, byl založen roku 1233 sedmi florentskými měšťany na hoře Monte Senario a schválen roku 1249 a 1304. Část z církevně významného liturgického života souvisela s bohatým duchovním a hudebním programem servitského kláštera.
Hudební a liturgický význam servitského řádu
Servité se v Čechách objevili již kolem roku 1360. Klášter na Starém Městě se stal významným střediskem vzdělání a liturgie: v 17. a 18. století probíhaly slavnosti, poutě a kanonizace svatých, z nichž zejména důležité byly oslavy sv. Peregrina Latiosa a dalších světců. V 18. století se klášter stal významným centrem studia teologie, církevního práva, geometrii, astronomie a přírodních věd. Do bývalé knihovny kláštera se dochovaly fresky a katalog knihovny z prostředku 18. století, které naznačují vysokou hodnotu studijního zázemí řádu.
V oblasti hudebního života se u sv. Michaela konala významná hudební činnost: varhany na kůru kostela postavil roku 1723 Leopold Spiegel a Šimon Brixi působil jako ředitel kůru do roku 1725. Kajetán Maria Vogl, významný varhaník a skladatel, působil u kostela a z jeho díla vznikly duchovní i světské skladby. Dle katalogů a historických záznamů byly liturgické slavnosti spojeny se zpěvem a procesími, které doprovázely slavnostní mše a mariánské úcty.
Vyhnání servitů a moderní dosud neukončená správa
Podle nařízení císaře Josefa II. byl klášter servitů sekularizován v letech 1782-1789 a kostel přestal sloužit liturgickým účelům. V té době bylo v klášteře 23 řeholníků. Kostel sv. Michaela koupil bankéř Ignác Eliáš Veit a budova prošla dalším vývojem a následnými prodeji oltářů. V 80. letech 20. století se otázka využití kostela stala veřejně diskutovanou a probíhala řada legislativních a interpretačních debat o zachování sakrálního a liturgického významu prostoru.
Současné a budoucí vyhlídky
Roku 1982 svěřilo Ministerstvo kultury České republiky kostel Státní knihovně České republiky. V roce 2005 Národní knihovna pokračovala v různých formách využití a zvažovala možnosti prezentace historických sbírek. Dvě ukázky současného využití zahrnují přístup k adaptaci prostoru pro kulturní a didaktické účely, vždy s ohledem na liturgický význam a posvátný charakter místa.
Historie kostela i kláštera nadále inspiruje liturgické myšlení, hudebníky a teology. Zdroje popisují, že liturgie a oslava svatých ve starém kostele a klášterech servitského řádu měly zvláštní postavení v tehdejší Praze a že hudební a liturgická tradice zde zanechala trvalý otisk na strukturách chrámové kultury.
Klíčové postavy a jejich vliv na liturgii
- Jan Hus - kazatel v kostele od roku 1402, disputace na faře.
- Kanonizace sv. Peregrina Latiose - liturgie a slavnosti v roce 1727.
- Kajetán Maria Vogl - skladatel, ředitel kůru, liturgická hudba servitského chrámu.
- Franz Ignaz Prée - architektura a dispozice kláštera ve stylu pozdně barokního období.
Symbolika a teologická hodnota archanděla Michaela
V bibli a liturgii je Michael často ztotožňován s bojem proti zlu a ochranou Božího lidu. Jako nejvyšší hlava nebeského vojska stojí Michael v čele boje proti Satanovi a bývá spojován s obrazy boje dobra a spravedlnosti. V průběhu staletí se z něj stává modlářská i duchovní postava, která inspiruje věřící k prosbám a modlitbám během liturgie i veřejných procesí.
Závěrečné úvahy o liturgickém dědictví
Liturgie v kostele sv. Michaela Archanděla je prodchnuta bohatou historií a kontinuitou modlitby, hudby a vzpomínek na svaté. Pro věřící zůstává tento chrám svědkem duchovního života Prahy, kde se propojuje liturgie, hudba a duchovní pouť věřících po staletí.