Louka u Znojma je místem s bohatou historií spojenou s premonstrátským klášterem, jehož zříceniny dodnes představují významný památkový komplex. Tento objekt je součástí stavebního souboru, který zahrnuje bývalý konvent s farním kostelem Panny Marie a svatého Václava, budovami kláštera, částmi opěrných zdí a pozemky.
Historie kláštera a jeho zánik
Klášter premonstrátů v Louce byl zrušen v roce 1784 císařem Josefem II., což znamenalo jeho skončení jako fungujícího církevního zařízení. Po zániku zůstal stavebně nedokončený, což ovlivnilo jeho budoucí vývoj. Na konci 20. století byl však zde proveden standardní nedestruktivní stavebně-historický průzkum, který přinesl důležité poznatky o jeho stavební historii.
Vědecké poznatky a dokumentace
V roce 1997 byla publikována odborná kniha „Premonstrátský klášter v Louce / Dějiny - umělecká výzdoba - ikonologie“, kterou zpracoval autorský kolektiv včetně Lubomíra Slavíčka. Tato publikace obsahuje výkresovou dokumentaci z doby pozdního baroka z roku 1761 od Franze Antona Hillebranta, která dokumentuje návrh okenních výplní nového konventu.
Archivní doklad je z doby pozdního baroka, i když není zatím jisté, zda byl v Louce vůbec realizován. Praktická památková péče ovšem vyžaduje ověření tohoto dokumentu, proto je překvapivé, že odborné práce opomíjejí důležitou součást - dvě staré fotografie z doby před rokem 1904, které zachycují jižní fasádu jižního křídla kláštera.
Fotografická dokumentace a stavební členění
Tyto dvě fotografie ukazují členění vnějších i vnitřních okenních výplní s převýšeným obdélníkovým, dvojitým základním křížem v šestitabulkovém uspořádání. Vnitřní tabule jsou členěny křížem na čtyři menší části. Vnější křídla jsou v mírné špaletě a pravděpodobně otvíraná vně, zatímco vnitřní otvíraná dovnitř.
Toto pojetí i slohové provedení spojovalo pozdně barokní a klasicistní tvarosloví, zatímco vnější výplně jsou jednodušší. Výše zmíněné fotografie naznačují, že výplně byly dříve natřené světlou barvou, pravděpodobně z doby před rokem 1784, kdy byl klášter zrušen.
Výměny okenních výplní a poškození během války
První výměny vnějších okenních výplní na bývalém klášteře pravděpodobně proběhly již před rokem 1914, včetně změn jejich členění. V meziválečném období následovaly další výměny, a po roce 1945 došlo ke změnám v důsledku válečného poškození. Bývalé klášterní budovy, využívané jako vojenská kasárna, byly vážně poškozeny při leteckém bombardování sovětským letectvem v dubnu 1945.
Obnova a současné práce na oknech
Od roku 2015 jsou výrobeny nové okenní výplně ve skříňovém pojetí z modřínového dřeva, s matovým nátěrem ve světlé šedobílé barvě. Vnější i vnitřní křídla jsou konstruována s otvíráním dovnitř. Horní vnější křídla jsou vyjímatelná, bez obvyklých závěsů, a kování je navrženo v matové mosazi, přičemž byl upřednostněn nákup hotových prvků z obchodní sítě z ekonomických důvodů.
Technologický postup při výrobě oken
- Nejprve je nutné vyjmout staré okenní výplně z doby po roce 1945.
- Po přesném proměření a prověření stavu okenního otvoru a špalety následuje výroba nové výplně, která odpovídá aktuálním rozměrům.
- Hlavně na východním průčelí jsou v některých oknech zachována kamenná ostění, které je potřeba zachovat při rekonstrukci.
Výrobní proces je pečlivě sledován tak, aby nové prvky odpovídaly historickým a stavebním podmínkám, přičemž zachování autentických prvků je klíčové pro památkovou péči.
Historické kovové okenní výplně
Mezi zajímavé stavebně historické prvky patří poměrně bohatě členěné kovové okenní výplně zakončené obloukem na vnější východní fasádě osového rizalitu východního křídla. Tyto výplně mohou pocházet nebo být opravovány ve 20. století, pravděpodobně však mají původ z konce 19. století či ještě dříve.
Jejich umístění mohlo mít dvojí důvod. Vojsko v těchto prostorách mělo v různých dobách vojenskou kuchyni, nebo sloužily jako vytápěná oranžerie pro zimní skladování teplomilných rostlin v nádobách.
Celý komplex tak představuje komplexní spojení bohaté historie, architektonických proměn a současných restorečních aktivit, které směřují k zachování jeho hodnot pro budoucí generace.