Praha - Soubor gotických madon a veraikonů, tedy údajných otisků Kristovy tváře na plátno, který ve 14. století vznikl pro katedrálu sv. Víta, ukazuje nová výstava v Císařské konírně na Hradě. Prohlédnout si je zájemci mohou od 10. prosince.
Matka a syn: Aracoeli a její pražská adaptace
První část výstavy s názvem Matka a syn se věnuje madonám typu Aracoeli, tedy obrazům polopostavy Panny Marie zobrazené jako přímluvkyně, s gestem zdvižené pravé ruky. Vzorem pro pražské madony Aracoeli byla madona z kostela Santa Maria in Aracoeli v Římě, o níž se věřilo, že ji namaloval evangelista Lukáš. Pro svou ochrannou moc se stala palladiem Říma. Karel IV. kopii římského palladia získal pravděpodobně v roce 1368 a věnoval ji katedrále sv. Víta. Zanedlouho pro katedrálu vznikly další dvě verze stejného námětu.
Pražské madony Aracoeli se od římského vzoru odlišují - především kapkami krve, které skrápějí obličej a plášť Panny Marie. Motiv krvavých krůpějí, v českém gotickém umění poměrně častý, souvisel se silným kultem Kristovy krve v druhé polovině 14. století. Madona Aracoeli byla koncem 14. století vnímána nejen jako přímluvkyně, ale také jako Mater dolorosa, Panna Marie Bolestná, oplakávající svého syna. Část roušky Panny Marie potřísněné krví tryskající z ran ukřižovaného Krista se dostala do pokladu katedrály sv. Víta a stala se tu jednou z nejdůležitějších relikvií, každoročně vystavovanou veřejnému uctívání.
Veraikony: otisky tváře a jejich vliv na architekturu a kult
V další části výstavy jsou vystaveny veraikony, chované do roku 1527 v kostele sv. Petra v Římě. Veraikon nebyl rukou malíře, ale údajnou stopou Kristovy tváře v látce. Římský veraikon byl nesčetněkrát kopírován. Jednu z kopií získal Karel IV., dovezená kopie pak inspirovala vznik dalších, nejen malovaných, ale také vytesaných do kamene či skládaných z drobných skleněných kostek ve vrcholu mozaiky s posledním sudem na Zlaté bráně. Veraikony se v sakrální architektuře objevovaly běžně, protože lidé věřili v jejich ochrannou moc.
Vystaveny jsou i další gotické obrazy a sochy Panny Marie a Krista a související artefakty, především relikviáře, jež hrály významnou úlohu v duchovním životě lidí doby Karla IV.
O další významná díla a kontext výstavy
Výstava Matka a syn bude na Hradě k vidění do poloviny března. 14. Klášter Zlatá Koruna zažije v neděli 17. dubna 2016 historicky významný okamžik. Na den přesně se po 78 letech vrátí domů gotický deskový obraz známý jako Zlatokorunská madona, který se před šesti sty lety stal patronkou a ochranitelkou zlatokorunského cisterciáckého kláštera. Obraz namalovaný mezi lety 1410-1420 na zakázku pravděpodobně přímo pro klášter bude během slavnosti umístěn v nově obnovené a zrestaurované opatské kapli. Ve speciálním režimu zůstane přístupný návštěvníkům i věřícím.
Obraz Zlatokorunské madony byl počátkem 15. století namalován zřejmě v některé z pražských dílen, ale není vyloučeno ani to, že vznikl na jihu Čech. „Je pravděpodobné, že deska byla pořízena přímo pro cisterciácký klášter, kde plnila funkci takzvané matky a ochránkyně konventu (latinsky Mater domus),“ přibližuje původ obrazu Roman Lavička, odborník na restaurování a památkář, a dodává, že „Pannu Marii chovali cisterciáci ve velké úctě jakožto svou hlavní patronku.“ Po zrušení kláštera se Zlatokorunská madona stala patronkou nově zřízeného farního kostela Nanebevzetí Panny Marie, kde byla součástí hlavního oltáře až do roku 1938.
Obraz Zlatokorunské madony má za sebou i těžké chvíle. Z obav před nebezpečím rozpínající se hitlerovské třetí říše byl obraz 17. dubna 1938 převezen do Prahy. V průběhu let totalitního režimu byl vystaven jako součást expozic starého umění Národní galerie, kde se mu dostalo odpovídajících podmínek pro uchování i náležité odborné péče. „V devadesátých letech byl obraz navrácen církvi, ale jeho návrat do Zlaté Koruny se odkládal. V té době byl zapůjčen do kláštera ve Vyšším Brodě.“
Podle odborníků lze Zlatokorunskou madonu chápat jako součást širšího vývoje svatovítského a zlatokorunského typu mariánských obrazů, náročně komponovaných a bohatě zdobených. Dále text rozebírá techniky malby, polychromii a symboliku typů korunovaných madon, které v české gotice výrazně formovaly veřejné i pobožné praktiky.
Liturgie a liturgické předměty v kontextu věrouky
Na ploše výstav doplňují tematiku liturgické praxe ukázky liturgických předmětů a oděvů. Vestments worn for funeral services were distinguished by their black, or later also purple, colour. This cope features a contrasting black-and-white combination, with motives of death and ephemerality covering the entire surface. Depicted are coffins on a catafalque with ceremonious architecture, embellished with candles, crests, and draperies (castrum doloris), winged skulls with crossed bones, hourglasses, scythes, and shovels. All of these motives are linked together with raining fire.
V chrámech a na oltářích si lidé zachovali úctu k relikviím a reliquiím, které sehrály v této době klíčovou roli. Relikes jsou the bodily remains of martyrs, saints, and other people worthy of emulating. They are honoured mainly by Christians of Catholic and Orthodox denominations, but some Asian religions have similar customs. Relics can also be items that were in contact with the saint’s body, such as clothes or instruments of torture. Reliquaries are decorative containers used to preserve and display the relics.
Naopak pro liturgii je klíčová Eucharistie, která není jen děkováním, ale často i přímým setkáním s Bohem. The Mass culminates in the Liturgy of the Eucharist. Central to it is the breaking of bread - a reminder of the Last Supper and of Christ’s broken body on the cross. The wafer of bread (Host) and the wine then become, in substance, the actual body and blood of Jesus Christ. When the faithful receive the Eucharist during Holy Communion, they are united with Christ and the Church.
Obrazová a textilní výbava: tabulky a detaily
Chalice and paten s motivy světců patří mezi další klíčové předměty liturgické praxe. The chalice is used in Christian liturgy for the sacrifice, consecration, and communion of wine. The shape, material, and details of the chalice imbue its practical function with a symbolic dimension. The chalice consists of the base, the stem with an enlarged middle section called the node, and the cup. Chalice and paten, after 1929. Jan Staněk (active 1891-1953), Prague. The chalice is used in Christian liturgy for the sacrifice, consecration, and communion of wine. The shape, material, and details of the chalice imbue its practical function with a symbolic dimension.
Podobně bohatství textilní výzdoby a liturgických oděvů zůstává důležitým tématem výstavy, připomínajícím propojení sakrálního umění s každodenní praxí věřících v dobách Karla IV. Doplňkové popisy zmiňují, že způsoby šití, barevné oděvy a duchovní význam předmětů vytvářely vizuální a symbolické rámce pro bohoslužby i poutě.
V závěru kapitoly o liturgii je zdůrazněna úloha svatovítského madony a souvisejících náboženských artefaktů v každodenním životě lidí doby Karla IV, včetně významu relikvií, liturgických oděvů a sakrálních nástrojů pro posvátný ráz rituálů.