Kdo stojí o lásku, přikrývá přestoupení, ale kdo je přetřásá, rozlučuje důvěrné přátele. Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec.
Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení.
Biblické výzvy k odpuštění
Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?“ Ježíš mu odpověděl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.“
Jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení. Nesouďte, a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte, a bude vám odpuštěno. A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám.
Bůh jako zdroj odpuštění
Neboť ty jsi, Panovníku, dobrý a nabízíš odpuštění; ke všem, kdo tě volají, jsi nejvýš milosrdný. Kdo je Bůh jako ty, který snímá nepravost, promíjí nevěrnost pozůstatku svého dědictví! Nesetrvává ve svém hněvu, neboť si oblíbil milosrdenství.
Slituji se nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy už nevzpomenu. Budiž vám tedy známo, bratří, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění všech hříchů, a to i těch, jichž vás nemohl zprostit Mojžíšův zákon. Ale v něm je ospravedlněn každý, kdo věří.
Vždyť Hospodin, váš Bůh, je milostivý a slitovný a svou tvář neodvrátí od vás, když se k němu navrátíte. Roztrhněte svá srdce, ne oděv, navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je milostivý a plný slitování, shovívavý a nejvýš milosrdný. Jímá ho lítost nad každým zlem.
Obrazy odpuštění v evangeliích
Odpuštění je něco víc než zapomenutí na spáchanou křivdu. V evangeliích nacházíme obrazy, které nám pomáhají uchopit, proč je odpuštění léčivé a jak Bůh nese lidi z břemene viny. V evangelním příběhu o nemilosrdném služebníkovi (Mt 18, 23-35) mu jeho pán odpouští obrovský dluh. I když toto podobenství mluví především o požadavku odpouštět bližním, je zde postava pána, zobrazující Boha, představena jako osoba nesmírně bohatá a velkorysá.
Stejný princip vidíme v podobenství o milosrdném otci (Lk 15,11-32). Otec může znovu darovat mladšímu synovi i to, co on už promrhal. Když totiž poručí, aby jeho synovi, který se vrátil domů, dali obuv na nohy, jedná s ním jako se synem, nikoli jako s otrokem, který chodil bos. Když poručí, aby mu dali prsten, vrací mu symbolicky synovská práva včetně dědictví. Tedy otec marnotratného syna je tak bohatý, že si může štědrost v odpouštění dovolit.
Ježíšův příklad a vykoupení
Ježíšova služba vrcholí v zástupné smrti na kříži. Ježíš, podobně jako starozákonní Hospodinův služebník, bere na sebe hříchy mnohých. On na svém těle vzal naše hříchy na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. Na kříži odpouští Ježíš všem, kteří se na jeho umučení podíleli - „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí!“ Stává se Beránkem, který svou vlastní krví smývá hříchy světa.
Při každé mši svaté říká kněz slova, která jsou převzata z první kapitoly Janova evangelia: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa.“ Svou smrtí a vzkříšením získal všem lidem odpuštění hříchů, vymanil tak lidstvo z područí hříchu a smrti. Ježíš předává po svém vzkříšení učedníkům moc odpouštět hříchy: „Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“
Sedm slov z kříže: Otče, odpusť jim
Modlitba, pokání a obrácení
Proroci upozorňují, že oběti a vnější obřady jsou zbytečné, pokud je neprovází pokání a touha po odpuštění. Důležitější než oběti je uznání a vyznání viny. Odpuštění velmi úzce souvisí s obrácením, s pokáním. V člověku tak nastává obrat od hříchů k Bohu.
Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem: „Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti.“ A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj. (Ž 32,5) Zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš. Čiňte pokání a obraťte se, aby byly smazány vaše hříchy.
Odpuštění jako proces a terapeutický rozměr
Odpuštění není mnohdy jednoduchou záležitostí. Pocit křivdy člověka zasahuje v mnoha vrstvách. Proto zpracování křivdy a odpuštění musí proběhnout ve všech zasažených úrovních a oblastech lidského života. Rychlé a levné rady typu: "musíš hned odpustit", "zapomeň na to", "čas léčí rány" jsou neúčinné a k opravdovému odpuštění mohou vést jen zřídka. Odpuštění je procesem, jehož motivem je spíše rozhodnutí, než pocity.
Neodpuštění negativně ovlivňuje celý život člověka, včetně jeho těla a psychiky. Neodpuštění člověka ničí, rozkládá a znepokojuje. Je zdrojem napětí a podrážděnosti. Neuzdravené křivdy se mění i ve zdroj ubližování druhým. Ať už totiž člověk chce nebo ne, předává to, co sám zakusil dále. Potřebuje se utrpení zbavit a tak ho přesouvá dál. Ono se k němu pak ale vždy navrací…
Praktické kroky k odpuštění podle biblického učení
- Přiznat si pociťovanou křivdu, negativní emoce a svá zranění.
- Pojmenovat své pocity, klidně se i politovat. Najít důvěryhodného partnera či Boha, před kterým lze vyznat pocity.
- Pohlédnout na křivdu nezaujatě z jiného úhlu, připustit jiné hlediska.
- Snažit se pochopit toho, kdo nám ublížil; často lidé jednají zle, protože jinak neumějí.
- Rozhodnout se neškodit a zříci se pomsty; přijmout viníka jako člověka bez ohledu na jeho vinu.
- Žehnat - svolávat Boží přízeň na dotyčného.
Modlitba za odpuštění a milost odpustit
Pane, rád bych teď v síle Tvého svatého Ducha odpustil každému, kdo mě v mém životě zranil. Prosím Tě, pronikni nyní i do těch oblastí mého nitra, které ještě nejsou naplněny silou Tvého odpuštění. Zříkám se pokušení ospravedlňovat se a hledat důvody, pro které mi bylo ublíženo. Zříkám se každé touhy po pomstě a odplatě pro ty, kteří mě zranili. Ve Tvé síle odpouštím všem, každé jednotlivé zranění, jež mi kdo způsobil.
Chci přijmout všechny své bližní jako bratry a sestry před Tvou Tváří i s jejich chybami a slabostmi a odpouštím jim každé slovo i čin, všechno, čím mě kdy zranili nebo mi způsobili jakoukoli bolest. Pane, prosím o milost odpustit každému, jemuž odpustit mi připadá velmi těžké. Pane, dej mi sílu, aby moje ochota odpustit stále rostla. A ještě Tě, Pane, prosím, aby mně odpustili všichni, které jsem svým jednáním zranil a kterým jsem ublížil já. Amen.
Společenství, svátosti a moc modlitby
Modlitba církve a vzájemné vyznání hříchů bylo v prvotní církvi prostředkem léčby a odpuštění. Jakub píše věřícím: „Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno.“ Učedníci byli věrní Ježíšovu odkazu. První mučedník - Štěpán - prosí podle Ježíšova vzoru za odpuštění všem, kteří mu ubližovali: „Pane, odpusť jim tento hřích.“
Petr jim odpověděl: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého.“ Od těchto Ježíšových slov se odvozuje svátost smíření. Po Ježíšově nanebevstoupení a po seslání Ducha svatého jdou jeho učedníci do celého světa, kde hlásají odpuštění hříchů.
Význam odpuštění pro vztahy a život
Kdo kryje svá přestoupení, nebude mít zdar, ale kdo je vyznává a opouští, dojde slitování. Hřích je dluh vůči Bohu i vůči bližnímu a odpuštění je odstraněním tohoto dluhu nesmírně bohatým Bohem. Víra v odpuštění znamená, že Bůh tento dluh za člověka chce a může vyrovnat, protože člověka miluje a je dost „bohatý“. Je-li dluh odpuštěn, nezatěžuje už život člověka.
Neexistuje člověk, který by nikdy neprožil křivdu a ublížení. Pocit křivdy, ublížení a nespravedlnosti se hluboce dotýkají nitra každého člověka a volají po vyrovnání, odplatě a pomstě. Do této situace vstupuje Ježíšova výzva k odpuštění. Odpuštění nás snad více než jakýkoli jiný čin připodobňuje Bohu. Když odpouštíme, nepovažujeme všechny ostatní za možné nepřátele, ale za možné sousedy, spojence a přátele. A pak musíme zapomenout - v tom smyslu, že si musíme vytvořit nové vzpomínky, začít vztahy znovu, otevřít dveře možností s různými způsoby, jak se k sobě navzájem vztahovat jako rovný s rovným.