František převzal ve Vatikánu Cenu Karla Velikého, jedno z nejprestižnějších evropských ocenění, které v minulosti získal například i bývalý český a československý prezident Václav Havel. František byl oceněn za naději a povzbuzení, které přináší Evropanům. V projevu vyzval Evropany, aby se vrátili k ideálům zakladatelů jednotné Evropy a budovali mosty, ne zdi.
Slavnostního aktu v Apoštolském paláci přihlíželi přední evropští politici, mimo jiné německá kancléřka Angela Merkelová, španělský král Felipe VI., předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker či předseda Evropské rady Donald Tusk. Zanechme oslavných gest a využijme tuto příležitost ve víru v nové podněty a odvahu tohoto milovaného kontinentu. František v děkovném projevu prohlásil, že doufá, že Evropa nalezne novou energii, aby čelila svým problémům. Vyzval také, aby Evropané měli na paměti myšlenky a ideály otců zakladatelů jednotné Evropy. „Měli odvahu nejen o ideálech Evropy snít, ale odvážili se změnit i uspořádání, které plodilo násilí a ničení,“ řekl František. Dodal, že plány a vize otců zakladatelů stavět mosty a bořit zdi jsou dnes více než kdy jindy naléhavé. Připomněl také, že zakladatelé Evropy by se nespokojili s kosmetickými úpravami či nejasnými kompromisy, ale naopak by se odvážili k položení nových a hlubokých základů.
Nadace, která cenu uděluje, o laureátovi rozhodla už loni v prosinci. Ve zdůvodnění tehdy uvedla, že papeže oceňuje i za to, že Evropanům přináší poselství naděje a povzbuzení a je pro ně „hlasem svědomí“, který jim připomíná povinnost usilovat o mír, svobodu, právo, demokracii a solidaritu. Ceremonie začala již dopoledne slavnostní mší, kterou ve vatikánské bazilice sloužil německý kardinál Walter Kasper. Následně papež přijal Merkelovou, Junckera, Tuska a také předsedu Evropského parlamentu a loňského laureáta ceny Martina Schulze.
František se stal majákem hodnot. Cášský primátor Marcel Philipp ocenil Františka za jeho významnou roli při zvládání krize, které Evropa čelí. Dodal, že papež hledí na Evropu náhledem jižní polokoule, takže zcela jasně vidí její problémy a potíže. Philipp dodal, že Evropa trpí erozí kulturních a morálních základů. Schulz prohlásil, že papež si cenu zaslouží, neboť nám všem připomíná skutečné evropské hodnoty. Šéf Evropského parlamentu také řekl, že nastal čas za Evropskou unií bojovat a že František se díky svému poselství stal majákem hodnot.
Cenu Karla Velikého získal v roce 2004 i papež Jan Pavel II. za „zosobnění kánonu hodnot, který po staletí formoval Evropu“, a jeho činnost, jež přispěla k rychlému a nekrvavému svržení komunismu. Vztah argentinského papeže k Evropě je poněkud jiný, než byl ten polského pontifikа. „František už po své volbě řekl, že přichází z konce světa. Je sice dítětem italských emigrantů, ale sám už plně patřil Latinské Americe. Je jednou z nejprestižnějších evropských cen.“
Cena odkazuje na Karla I. Velikého, vládce Franské říše a zakladatele pozdější Svaté říše římské, jenž v Cáchách sídlil a je ve městě pohřben. Do historie se zapsal jako první evropský sjednotitel, za což si vysloužil přízvisko otec Evropy. V jeho říši se mu podařilo upevnit centrální moc, šířit křesťanskou víru, vzdělanost, jednotné písmo i latinu jako dorozumívací jazyk. Základy ceny položil v prosinci 1949 zakladatel čtenářského spolku „Corona Legentium Aquensis“ Kurt Pfeiffer, který navrhl udělovat novou cenu mimo jiné za nejvýznamnější přínos k rozvoji porozumění v západní Evropě. Mezi držitele ceny patří i bývalý český prezident Václav Havel, jemuž byla udělena v roce 1991. V minulosti ocenění dostali například v roce 1988 tehdejší francouzský prezident François Mitterrand společně s německým kancléřem Helmutem Kohlem, v roce 2000 americký exprezident Bill Clinton, v roce 2008 kancléřka Angela Merkelová a loni předseda Evropského parlamentu Martin Schulz. Prvním nositelem ceny se v roce 1950 stal zakladatel panevropské myšlenky Richard Coudenhove-Kalergi.
V květnu 2016 cenu Karla Velikého přijal ve Vatikánu papež František, který byl oceněn za naději a povzbuzení, které podle poroty přináší Evropanům. Při setkání s členy nadace zdůraznil zásadní úlohu sociální nauky církve jako „nástroje míru a dialogu pro budování mostů všeobecného bratrství“. V kontextu silné polarizace, kdy „kolem nás je málo dialogu a převládají hlasité výkřiky, často i falešné zprávy a iracionální teze několika autoritářských osob“ je zásadní role sociální nauky církve jako „nástroje míru a dialogu pro výstavbu mostů všeobecného bratrství“, zdůraznil papež Lev XIV. ve svém projevu k členům nadace.
Setkání Lva XIV. V sociálních otázkách připomnělo, že „dát slovo chudým“ znamená uznat roli svědků sociálního angažmá a aktualizátorů sociální nauky, kteří jsou výrazem „existenciálních periferií, kde přetrvává a vždy klíčí naděje“. Papež zdůraznil význam dialogu, kritického myšlení a chápání doktríny jako součásti cesty k pravdě, nikoli jako prostředek k indoktrinaci. V rámci kontextu digitální revoluce je nutné znovu objevit poslání výchovy ke kritickému myšlení a otevřenosti vůči Boží milosti.
Historie a protiklady: základní principy Ceny Karla Velikého
Cena Karla Velikého odkazuje na Karla I. Velikého, vládce Franské říše a zakladatele pozdější Svaté říše římské, jenž v Cáchách sídlil a je ve městě pohřben. Do historie se zapsal jako první evropský sjednotitel, za což si vysloužil přízvisko otec Evropy. Základy ceny položil v prosinci 1949 Kurt Pfeiffer, který navrhl udělovat cenu za významný přínos k rozvoji porozumění v západní Evropě. Mezi držitele patří Václav Havel (1991), François Mitterrand a Helmut Kohl (1988), Bill Clinton (2000), Angela Merkelová (2008) a Martin Schulz (loňský laureát). Prvním nositelem byl Richard Coudenhove-Kalergi (1950).
Podle poroty je ocenění symbolem naděje, míru, svobody, práva, demokracie a solidarity v evropském kontextu. Papež František byl v květnu 2016 poctěn za naději a povzbuzení, které Evropě přináší, a jeho projev klade důraz na stavění mostů a boj proti polarizaci. V souvisejících prohlášeních se zdůrazňuje sociální nauka církve jako nástroj dialogu a míru v době složitých společenských výzev.
Podobně v diskuzích o budoucnosti Evropy a vztazích s Čínou či USA papež Lev XIV. vyzdvihuje dialog a respekt k různým kulturám a tradicím. Kriticky se vyjadřuje k tématu zneužívání v církvi a k finančním otázkám Vatikánu, zároveň však označuje nutnost nových kroků a reform pro budoucnost institucionality církve.
