Zdobená schránka s ostatky sv. Jana Křtitele, sv. Maura a sv. Timoteje se našla před pětatřiceti lety na zámku v Bečově nad Teplou na Karlovarsku.
Relikviář sv. Maura je po korunovačních klenotech nejcennější památkou na území Česka s pojišťovací hodnotou 500 milionů korun.
Románskou památku našel speciální tým kriminalistů, tajemná akce bezpečnostních složek má ale mnoho neznámých.
Nechybělo však málo a byl z Československa vyvezen.
V 80. letech se totiž kolem neznámé „starožitnosti“ rozběhla hra bezpečnostních složek s americkým obchodníkem, o níž neexistuje mnoho oficiálních záznamů, ale která možná zajímala i špičky československé rozvědky a komunistického vedení státu.
Dílo, které vzniklo v první třetině 13. století na zakázku benediktinského kláštera ve Florennes v Belgii, se do Československa dostalo díky majiteli bečovského panství Alfrédovi de Beaufortovi-Spontinovi, který ho nalezl mezi starým nábytkem v sakristii jednoho belgického kostela a pak odkoupil od církve.
Za druhé světové války Beaufortové kolaborovali s nacisty, byli odsunuti a o relikviáři dalších 40 let nikdo neslyšel.
Změnit se to mělo v roce 1984.
„Starožitnost“ spustila pátrání jako ze špionážního filmu.
Tedy se na československou ambasádu ve Vídni obrátil americký obchodník a hledač pokladů Danny Douglas s tím, že by rád od státu odkoupil blíže neurčenou starožitnost, která se má nacházet na českém území.
Muž podle dokumentárního filmu České televize Hon na svatého Maura mlžil, nechtěl říct nic konkrétního, za „dřevěnou, zdobenou, metr dlouhou věc“ ale nabízel 250 tisíc dolarů.
Částku tak vysokou, že to stačilo na zburcování bezpečnostních složek.
O případ se začala zajímat kriminální služba pod vedením Františka Maryšky, která stála před několika úkoly.
Měla z Douglase vytáhnout další podrobnosti, zjistit, zda tato „starožitnost“ nepochází z trestné činnosti a nejlépe ji i najít.
Rozjelo se tedy pátrání, do něhož prý dost možná byla zainteresovaná i Státní bezpečnost s rozvědkou.
Nejprve se ale všechno pohybovalo v rovině hypotéz.
Kriminalisté tak začali objíždět odbory památkové péče, archivy i kunsthistoriky, jichž se ptali po „vyřezávané skříni“.
Zaměřili se také na pozůstalosti po bohatých šlechtických rodech, neboť vydedukovali, že půjde o něco drahého a vzácného „100 až 150 kilometrů od Norimberka“.
Pátrání se ale protahovalo bez valného výsledku, a tak se rozhodlo, že se kriminalisté potkají přímo s Douglasem, kterého už předtím měla komunistická rozvědka prolustrovat.
Američan chtěl půl milionu dolarů od komunistů jako pojistku.
Ten podle svých slov doufal, že bude moci jednat s vysokými představiteli státu, nakonec se dostal jen k jednacímu stolu s Artií, jedním z podniků československého zahraničního obchodu.
Schůzek, na něž jezdil Douglas z Vídně, se inkognito účastnili i kriminalisté Josef Čmolík a Miroslav Dvorský.
Douglas se dozvěděl, že aby se o transakci vůbec dalo uvažovat, nesmí mít objekt původ přímo v území Československa či Sovětského svazu.
Douglas už dokonce předpřipravil smlouvu, podle níž se měl obchod konat přes nezávislé švýcarské notáře.
Američan by u nich složil 250 tisíc dolarů, Československo půl milionu dolarů jako pojistku.
Douglas by v tu chvíli odhalil místo, kde se „starožitnost“ nachází a v momentě, kdy by se vyvezla za hranice železné opony, obě částky by připadly Československu.
Československý bezpečnostní aparát měl v tu dobu už eminentní zájem na nalezení památky.
S Douglasem se ale kriminalistům stále nedařilo dojednat detaily.
V jednu chvíli kriminalisté požadovali více než 250 tisíc dolarů jako odměnu, pak zase hráli, že chtějí neznámé dílo dál přeprodávat společně s Američanem.
Zlom v případu ale nastal, když se Douglas prořekl.
Prozradil totiž, že k vyzvednutí předmětu je potřeba několika lidí, lopaty a detektoru kovu s tím, že techniku mají kriminalisté dopravit ke Karlovým Varům.
Tehdy už kriminalistům došlo, že se mají zaměřit na zámek v Bečově nad Teplou, který začali prohledávat s detektorem kovů.
Nejprve nacházeli podkovy a kusy okapů, 5. listopadu 1985 se jim ale konečně poštěstilo.
Relikviář nalezli pod dřevěnou podlahou v zásypu hradní kaple.
Byl ve špatném stavu, navíc k němu ihned nepřivolali profesionály, kteří by památku zakonzervovali.
Douglasovi nicméně sdělili, že obchod se nekoná.
Došlo totiž k nálezu nevyčíslitelné hodnoty a jeho vývoz nepřipadal v úvahu, ani by nebyl legální.
Nenápadný přechod hranic u Rozvadova.
Relikviář je u nás považovaný za jeden z největších objevů 20. století.
Restaurování pod vedením Aleny Novákové a Andreje Šumbery trvalo 11 let a relikviář se musel rozebrat na tři tisíce dílů.
Vyrobilo se i nové jádro - už ne z dubového, ale z ořechového dřeva.
Celý proces, který si vyžádal vyvinutí nových restauračních postupů, byl o to komplikovanější, protože některé zlatnické technologie byly zapomenuty už ve středověku.
Skříňka s údajnými ostatky světců je poseta drahokamy, křišťály a zlatem, nejvzácnější je ale plastická výzdoba - dvanáctku apoštolů vytvaroval románský umělec ze stříbrného plechu silného jen 0,3 milimetru.
Až postupně se objevily některé detaily celého případu.
Danny Douglas měl jednat na žádost vnuka někdejšího majitele Christiana Beauforta-Spontina.
O relikviář prý mělo tehdy zájem Losangeleské muzeum J. Paula Gettyho.
Také se zdá, že uložení památky kdosi potajmu průběžně kontroloval.
Kasteláni si všímali, že byla u kaple často rozbitá okna, hraniční kontrola navíc potvrdila, že v lednu 1985 na jeden den překročil hranice u Rozvadova Max von Croy, zeť Beaufort-Spontina.
Základem románské památky je dřevěná truhla, ručně zdobená zlaceným stříbrem a mědí a posázená dvěma sty drahých kamenů.
Její hodnota se nedá vyčíslit.
Kastelán Bečova Tomáš Wizovský nicméně připomíná, že pro pojišťovací účely byla stanovena hodnota na půl miliardy korun.
Nejvzácnější je na relikviáři plastická výzdoba - románský umělec vytvaroval dvanáct apoštolů ze stříbrného plechu, který je tenký jen 0,3 milimetru.
Relikviář sv. Maura se řadí do skupiny domečkových (tumbových) relikviářů.
Uvnitř se nachází kosterní ostatky sv. Jana Křtitele, sv. Maura a sv. Timoteje.
Má obdélníkový půdorys o rozměrech 140 na 42 cm a je 65 cm vysoký.
Původní dubové jádro bylo nahrazeno novým, ořechovým.
Možná jeho převoz považoval za příliš riskantní, možná doufal, že se na zámek jednou vrátí.
Po první vládní změně se vládl rozpad a zmizel z očí veřejnosti.
Relikviář je nyní prezentován na zámku v trezorové místnosti s řízeným klimatem.
Když se převáží, tak jen v pancéřovaném autě, a s desítkami policistů v kuklách - naposledy na Pražský hrad, kde ji v roce 2015 vidělo 78 222 lidí.
V renesančním paláci Pluhovských domů v rámci zámku se dokončuje rekonstrukce nové muzejně-galerijní expozice Relikviáře svatého Maura za 85 milionů korun, která by mohla být veřejnosti přístupná už v první polovině příštího roku.
Unikátní je také sbírka vín nalezená s relikviářem.
Její hodnotu znalec v roce 2016 odhadl až na 30 milionů korun.
Tehdejší degustace speciální metodou bez otevření lahve potvrdila jejich vysokou kvalitu.
Některá ze 136 lahví vín starých asi 130 let, například vína z vinařství Chateau d'Yquem, mají odhadní cenu i 700 tisíc korun.
Na zítřejších celodenních oslavách výročí 40 let od nalezení relikviáře svatého Maura nebude na Státním zámku a hradu v Bečově nad Teplou chybět ani specialista, který se zásadně podílel na restaurování této druhé nejvzácnější památky v Česku.
„Já to beru tak, že jsem se pasoval do takového hlídače toho relikviáře. Občas ho kontroluji, jestli je ve správné kondici a upozorňuju na to, pokud je tam něco chybně,“ uvedl akademik Šumbera.
O práci na restaurování relikviáře z 13. století sdílel další detaily odborník.
„Jediné, na čem jsme se na začátku shodli, že tu zchátralou památku je nutné urychleně demontovat, aby se zabránilo ještě větší zkáze,“ připomněl zlatník.
Postupná obnova, při které bylo potřeba znovuobjevit zapomenuté výrobní postupy a techniky, trvala dlouhých jedenáct let.
„Asi nejtěžší bylo doplnění sošek, protože to vyžadovalo najít tu znalost řemesla, které bylo zapomenuté. My jsme se to museli znova naučit,“ upozornil.
„Třeba když chyběla ruka nebo nějaká část, tak jsme si sošky zaformovali, odlili sádrové modely a na těch jsme zkoušeli navrhovat ty doplňky,“ popsal Andrej Šumbera.
Podrobnosti mohou zjistit zájemci na jeho dnešní přednášce.
Kompletní program oslav nalezení relikviáře sv. Maura je výjimečnou zlatnickou památkou na území České republiky.
Relikviář svatého Maura je 142 cm dlouhý, 48 cm široký a 70 cm vysoký.
Váha scháry není z bezpečnostních důvodů veřejně uváděna.
Nejznámější relikviáře obdobného typu nalezneme v katedrálách v německých Cáchách - relikviář Panny Marie a v Kolíně nad Rýnem - relikviář Tří králů.
Relikviář sv. Maura společně s korunovačními klenoty českých králů představuje jednu z nejcennějších zlatnických památek České republiky.
Zároveň se jedná o jediný relikviář tohoto typu, který je již od 19. století ve světském držení.
Význam relikviáře sv. Maura netkví však pouze v jeho umělecko-historické a duchovní hodnotě.
Je také dotvářen napínavým příběhem svého nalezení.
Ježíš Kristus, Syn Boží, Vykoupitel, nejvyšší a věčný kněz.
Sedí v pozici Pantokratora, vševládce.
Svatý Maur je zobrazen jako mladý bezvousý muž s krátkými kudrnatými vlasy sedící na trůně.
V pravé ruce drží meč, symbol své mučednické smrti a v levé ruce model kostela.
Relikviář není pouze dokladem románského zlatnictví mimořádné výtvarné a řemeslné kvality.
Je také souborem mnoha symbolů a síly, je pohledem do Království nebeského.
Připomíná čistou víru těch, kteří za víru obětovali svůj život.
Nechává nás nahlédnout do příběhů známých i méně známých světců.
Tvar domečku poukazuje na to, že relikvář je příbytkem svatého mučedníka na zemi, zároveň je také obrazem stavby církve.
Scény v podobě reliéfů a výjevy na emailových cviklech vyprávějí dávné starozákonné příběhy.
Sošky, s portrétními rysy, jsou mistrným a oduševnělým vyobrazením svatých s jejich atributy.
Kameny jsou nejčastěji připodobňovány ke Kristu a Panně Marii, také jsou obrazem světců a ctností.
Také jsou barva kamenů významná; rudé chalcedony jsou symbolem těch, kteří byli ochotni prolít svou krev pro Krista.
Sošky a reliéfy na relikviáři sv. Maura patří k nejlepším dílům evropského středověkého zlatnictví.
Byly vytvořeny technikou tepání, což znamená, že je tenký stříbrný plech vysoké ryzosti tvarován pomocí forem ze dřeva a tmele, na které je materiál tlačen - stahován pomocí nástrojů dřevěných a kovových.
Sošky a reliéfy pravděpodobně nevznikly současně a také jejich atributy vznikly zřejmě později.
Z důvodu vyspravení trhlin bylo nutno vytvořit stovky přesně tvarovaných stříbrných a zlacených plomb z plechu stejné tloušťky a ryzosti jako originál.
Zacelení však bylo podmínkou záruky fyzické soudržnosti a také nezbytností proto, aby výplňová hmota reliéfů nevyvěrala na lícovou stranu.
Metodou ztraceného vosku byly ze stříbra odlity stříbrné ručičky sošek a pak následně cizelérsky opracovány a pozlaceny.
Bylo nutno vytvořit stříbrné trny, které pomohly vsazení sošek do dřevěného jádra.
Naposledy použité trny byly železné a degradované korozí.
Všechny sošky a reliéfy byly vyplněny kompozicí složenou ze syntetického vosku vylehčeného dutými skleněnými kuličkami o průměru 0,2 mm.
Filigrán je tradiční zlatnická technologie.
Restaurování filigránových prvků výzdoby započalo opatrným vyjmutím všech kamenů a jejich podložek s přesným popisem jejich umístění v osaznách.
Filigrány byly zpevněny, doplněny a ozlaceny.
Gemy osazené ve filigránových prvcích jsou staršího data než vznik relikviáře a nejspíše pocházejí z antického Řecka.
Materiálem se tehdy staly odrůdy chalcedonu, do kterých byly vyryty figurální a zvířecí motivy.
Do Evropy se dostávají po dobytí Konstantinopole křižáckými vojsky roku 1203.
Na relikviář byly osazeny druhotně, jako součást filigránových prvků, a to v počtu 68 kusů.
První písemnou zmínku o ropuších kamenech nacházíme již v magicko-medicínském spisu Kyranides ze 4. století.
O stovky let později je popisují autoři 13. století a do českého prostředí vstupují v 14. století; v 15. století se objevují v lapidáři českých zdrojů.
Teprve od 16. století však lze písemné záznamy o ropuších kamenech doložit i skutečnými artefakty.
Jde o prsteny, neboť jejich knoflíkovitý tvar spolu s lesklým povrchem k použití přímo vybízí.
Nedávné objevy ropuších kamenů ve výzdobě cášské koruny datované do 14. století a relikviáře sv. Pravou pochopili učenci až v 19. století, kdy Luis Agassiz rozpoznal zkamenělé zuby druhohorní ryby.
Více: Gregorová et al.
tags: #nalezeni #relikviare #svateho #maura