Milé posluchačky a milí posluchači! V dnešním pořadu Bible v liturgii se budeme zabývat tématem přátelství v Bibli. Je to téma, které se týká nás všech. Tato slova by mohla být pro každého návodem, jak si hledat a udržet přátele. Můžeme z nich také vycítit stálou platnost biblického textu. Několikrát se k nim vrátíme v průběhu našeho dnešního pořadu.
Ve Starém zákoně najdeme několik příkladů pravého přátelství. Připomeňme si vztah mezi Davidem a Saulovým synem Jonatanem. V První knize Samuelově čteme o uzavření jejich přátelství: „A Jonatan uzavřel s Davidem smlouvu, neboť ho miloval jako sám sebe. Jonatan svlékl plášť, který měl na sobě, a dal jej Davidovi, též své odění i s mečem…“ (1 Sam 18,3-4).
V Bibli najdeme také text o přátelství mezi ženami. Pro mnohé je oslovující vztah mezi snachou a tchýní. Rút odchází po smrti svého muže s Noemi do cizí země. Říká své tchýni Noemi: „Kamkoli půjdeš, půjdu. Kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. … Rozdělí nás od sebe jen smrt!“ (Rt 1,16-17).
Rút následuje svou přítelkyni a tchýni v jedné osobě do vlasti jejího manžela, do země, ve které je cizinkou. Tyto dva příklady krásně odpovídají několika veršům z knihy Sirachovec: „Někdo je tvým přítelem, když se to jemu hodí, ale opustí tě, jakmile budeš v nesnázích“ (Sir 6,8).
Vedle takovýchto přátelství existují také zdánlivá přátelství. Bible se zabývá především v mudroslovných knihách otázkou: „Proč mají bohatí tolik přátel, zatímco chudí, nemocní a pronásledovaní nemají žádné přátele?“ Kniha Přísloví nám k přátelství chudých píše: „Chudého nemá rád ani jeho druh, kdežto mnoho je těch, kdo milují bohatého“ (Př 14,20).
Podobná slova najdeme v knize Žalmů: „Kdo mě milovali, moji druzi, odtáhli se pro mou ránu, moji nejbližší opodál stojí“ (Ž 38,12). Připomeňme si, milí posluchači, opět slova z knihy Sirachovec: „Dokud ti bude dobře, bude tvým druhým já, bude volně nakládat i s tvým služebnictvem. Stihne-li tě však ponížení, obrátí se proti tobě a víckrát ho už neuvidíš“ (Sir 6,11-12).
Bohatá zkušenost, zapsaná v Bibli, potvrzuje tato slova na mnoha místech. Velmi výrazně to poznáme z pětapadesátého žalmu, ve kterém čteme: „Není to nepřítel, kdo mě tupí, to bych přece snesl. Nade mne se nevypíná ten, který mě nenávidí, před tím bych se ukryl. Jsi to však ty, člověk jako já, můj druh a přítel! Ten nejlepší vztah nás pojil, za bouřného jásotu jsme chodívali do Božího domu…“ (Ž 55,13-15).
Svou zkušenost s nemocí a opuštěností od přátel nám sděluje Job. Zvláště v knize Sirachovec najdeme mnoho ponaučení: „Což tě nezarmoutí až k smrti, když se ti druh a přítel změní v nepřítele?“ (Sir 37,2). „Některý přítel se změní v nepřítele a svůj rozchod s tebou přičte k tvé hanbě. Jiný ti bývá u stolu společníkem, ale nevytrvá, až budeš v soužení. Dokud ti bude dobře, bude tvým druhým já, bude volně nakládat i s tvým služebnictvem. Stihne-li tě však ponížení, obrátí se proti tobě a víckrát ho už neuvidíš“ (Sir 6,9-12).
Člověk je stále stejný. Starověká biblická zkušenost platila kdysi a ve stejné míře platí i dnes. Básnicky lze říci, že přátelství je jako víno - čím starší je kvalitní víno, tím je lepší. Podobně je tomu s přátelstvím. S přibývajícím časem je pevnější, otevřenější a důvěrnější. V knize Sirachovec čteme: „Neopouštěj starého přítele, žádný nový se mu nevyrovná. Nový přítel je jako nové víno. Teprve až zestárne, budeš je s požitkem pít“ (Sir 9,10).
Staří přátelé se dobře znají, proto si mohou říci bez okolků do očí dobré i špatné. V knize Přísloví čteme: „Lepší jsou zjevná kárání než skrývaná láska. Člověk, který spoléhá nejen na člověka, ale také na Boha, je silnější a stálejší i v přátelství: „Věrný přítel je elixír života, najdou ho jen ti, kdo mají bázeň před Hospodinem. Kdo se bojí Hospodina, je upřímný ve svém přátelství, neboť bližního posuzuje jako sebe samého. Jaký kdo je, takový je jeho přítel!“(Sir 6,16-17).
Přátelé jsou často přáteli právě proto, že mají mnoho společného. Silným pojítkem mezi nimi může být i víra v jednoho Boha. Čím více věcí přátele spojuje, tím je jejich přátelství pevnější. Vzorem pro pravé a pevné přátelství je vztah mezi Bohem a člověkem. Bůh nazývá některé lidi svými přáteli. U proroka Izaiáše říká Hospodin: „Jakube, tebe jsem vyvolil, potomku Abrahama, mého přítele, kterého jsem miloval“ (Iz 41,8).
Abraham nebyl jediný, koho Bůh nazývá svým přítelem. Také vztah vůči Mojžíšovi se nazývá přátelství: „Hospodin mluvil s Mojžíšem tváří v tvář, jako když někdo mluví se svým přítelem“ (Ex 33,11).
Největším projevem Božího přátelství vůči všem lidem na zemi bylo vyslání jeho jediného syna. Ježíš představuje Boha jako milujícího otce a přítele. V Novém zákoně najdeme mnoho podobenství, která o této skutečnosti vypovídají. Připomeňme si jedno z nich: „Někdo z vás bude mít přítele, půjde k němu o půlnoci a řekne mu ´Příteli, půjč mi tři chleby, protože právě teď ke mně přišel přítel, který je na cestách a já mu nemám co dát´…“ (Lk 11,5-6).
Ježíš nežil na zemi sám. Byl obklopen svými učedníky a přáteli. Za všechny vzpomeňme Lazara. „Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit. …Ježíšovi vstoupily do očí slzy. Židé říkali: ´jak jej miloval´“ (J 11,11.35-36). Ježíš měl srdce jako každý jiný člověk. Když uslyšel, že jeho přítele Lazar zemřel, rozplakal se. Všichni lidé okolo Ježíše však nebyli ovšem jeho přáteli. Pouze svým učedníkům řekl: „Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť vám jsem dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce“ (J 15,15).
Ježíš svěřuje svým učedníkům, co mu dává poznat jeho Otec. Tak důvěrné sdílení je možné jen mezi přáteli. Skutečným Ježíšovým přítelem, který je věrný až pod kříž, je především učedník, kterého Ježíš miloval. Tento učedník seděl při poslední večeři po Ježíšově boku. Ani po Ježíšově smrti nemizí přátelství ze světa. Ti, kdo v něho uvěřili, se mají milovat jako přátelé. Neznamená to však, že zmizí všechna nedorozumění a spory. Apoštol Pavel je spojen se svými přáteli pouty upřímné lásky a má neustále na mysli potřeby mladých církevních obcí a jejich členů. Přesto však prožívá spory se svým přítelem Barnabášem a s apoštolem Petrem. Pavel s Barnabášem se neshodli na osobě, která by je doprovázela na druhé misijní cestě. Proto se jejich cesty rozešly a Pavla doprovázel Silas. Ohledně dodržování obřízky a jiných židovských zásad týkajících se jídla se Pavel rozchází ve svých názorech s Petrem a otevřeně s ním nesouhlasí. Píše Timoteovi: „Pospěš si, abys přišel za mnou co nejdřív. Démas mě totiž opustil, protože více miloval tento svět. Krescens odešel do Galacie, Titus do Dalmácie. Vidíme tedy, milí posluchači, že přátelství není v Bibli neznámým pojmem.
Často o něm čteme ve Starém i Novém zákoně. Velmi mnoho se o něm dozvíme ve starozákonních knihách Sirachovec a Přísloví. Ježíš říká: "Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život. Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce."
Přátelství s Ježíšem se tedy formuje na společném poznání, vzájemném porozumění a ochotě žít podle jeho učení. Ježíšovo prohloubení vztahu s učedníky je také výzvou pro nás: „Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na vinném kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.“ (Jan 15,4). Ježíš chce, aby naše srdce bylo otevřené a připravené milovat druhé, i když to může být někdy náročné.
Ke společenství. Viděli jsme, že přátelství, které nám Ježíš nabízí, je znamením Boží bezpodmínečné důvěry. Po dvou tisících letech nám Kristus v každodenním životě stále sděluje všechno, co ví o svém Otci, aby nás učinil svými přáteli. Odpověď však musí být osobní. „Na toto přátelství odpovídáme tím, že sjednocujeme svou vůli s jeho a děláme to, co chce náš Pán (srov. Jan 15,14).“
Skuteční přátelé žijí ve společenství: v hloubi chtějí totéž a přejí druhému štěstí. Někdy nejsou potřeba slova - říká se, že smát se stejným věcem je velkým znamením blízkosti. S Bohem je toto společenství mnohem víc než namáhavé plnění povinností, které se k přátelství ani nehodí. Znamená spíše být spolu, trávit spolu čas, doprovázet se.
Svatý Jan, čtvrtý evangelista, je pro nás krásným příkladem. Poté co si nechal Ježíšem umýt nohy, při večeři spočinul důvěrně na jeho hrudi. A potom - možná aniž všemu rozuměl - neopustil svého nejlepšího Přítele a doprovázel ho v utrpení. Milovaný učedník se nechal Ježíšem proměňovat, a tak Bůh postupně smýval prach z jeho srdce. „Naše vykoupení se uskutečňuje v tomto sjednocení Boží a naší vůle: být Ježíšovými přáteli znamená stát se Božími přáteli. Čím více milujeme Ježíše a poznáváme ho, tím více roste naše pravá svoboda a radost z vykoupení.“
Při Poslední večeři nám Ježíš odhaluje tajemství skutečného přátelství: „Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na vinném kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.“ (Jan 15,4)
Ježíšovu lásku a zájem budeme poznávat dál, pokud budeme následovat jeho příkladu: milovat, odpouštět a být přáteli až do konce. Ať už je náš život jakýkoliv, mýt nohy druhého a sdílet s ním radost i soužení nás spojuje do skutečného společenství s Bohem a s lidmi kolem nás.