Nech ten chram zaplavi historie mytologie

Nejstarší známé „chrámy“ zřejmě nebyly věnovány božstvům. V roce 1995 narazila německo-turecká expedice na kopci Göbekli poblíž jihotureckého města Sanliurfa na stopy dávného osídlení. K nejstarším stavbám patří velké kamenné pilíře s rytinami hadů, škorpiónů, lišek a dalších živočichů. Vytesání, ozdobení a vztyčení kamenných pilířů na lokalitě, jež se celosvětově proslavila pod jménem Göbekli Tepe, představovalo obrovskou práci. Přitom nikde nebyly patrné stopy po trvalém osídlení ranně neolitickými zemědělci, kteří v okolí zcela jistě žili. Za nejpravděpodobnější vysvětlení považovali to, že stavba sloužila k náboženským obřadům a že se do ní scházeli lidé z širokého okolí.

Více než patnáct let usilovného výzkumu ale tento náhled na Göbekli Tepe mění. Stop dokládajících všední každodenní aktivity pravěkých lidí mezi impozantními pilíři neustále přibývá. Lidé tady evidentně vyráběli kamenné nástroje z pazourku nebo si tady připravovali jídlo. Zdá se, že lidé na Göbekli Tepe žili a podle Banninga jich rozhodně nebylo málo. Tito lidé obývali stavbu s obřími zdobenými kamennými pilíři. Banning předkládá ve své studii řadu příkladů, kdy lidé obývali prostory s velmi monumentální výzdobou. Taková výzdoba často znázorňovala slavné činy předků, dokumentovala moc stávajících vůdců nebo sloužila k domácím obřadům. Podle Banninga nebyla stavba v Göbekli Tepe chrám určený výhradně k náboženským rituálům, nýbrž dům, ve kterém společně žilo poměrně velké množství lidí.

Ti netvořili anonymní dav, jaký dnes najdeme třeba ve velkých panelových domech na sídlištích, kde jeden druhého nezná a nezajímá. Obyvatelé monumentálních staveb vytvářeli po celém světě velmi pevná společenství, mnohdy navíc provázaná příbuzenskými pouty. Slavný francouzský antropolog Levi-Straus proto razil pro označení takových společenství termín „sociétés à maison”, což lze přeložit jako „společenství domu“. Jejich příklady najdeme např. „To, že se v těchto stavbách odehrávaly rituály, jako byly slavnosti s hostinami nebo pohřby, ještě neznamená, že se v nich neodehrávalo nic jiného.

Budova Národního muzea dominuje Václavskému náměstí. Jak ji poznamenalo sto let našich dějin? Na místě, kde dnes naleznete Národní muzeum, stála už od středověku takzvaná Koňská brána. Ta kdysi sloužila jako součást opevnění města. Jenže na konci 19. století už se Praha rozrůstala za hranice opevnění a nemělo smysl uchovávat v jejím centru zastaralé hradby. Koňská brána byla proto stržena. Volné místo pak radní získali jako pozemek pro stavbu nového muzea českého národa.

Šest let stavby Architekti začali pracovat na svých představách muzea v roce 1883. Během pár měsíců vznikla více než dvacítka návrhů, mezi nimiž nakonec zvítězil projekt architekta Josefa Schulze. Zaujal především tím, že návrh na muzeum obohatil o pantheon - tedy o honosnou síň se sochami a bustami velikánů národa. Stavba začala v roce 1885 a měla být dokončena o tři roky později. Kvůli špatnému počasí a také bohatému zdobení, které zabralo umělcům více času, než čekali, se ale začala zpožďovat. Slavnostního otevření se dočkala až 18. května 1891.

Přestože je Národní muzeum impozantní stavba, brzy se ukázalo, že pro uchování bohatého kulturního a historického dědictví naší země nebudou její zdi stačit. Už tři roky po jeho otevření upozornil ředitel muzea na to, že budova začne brzy praskat ve švech. Během nsledujících desetiletí proto vznikla spousta plánů, jak ji rozšířit. Jeden počítal s přístavbou hned vedle stávajícího muzea, jiný plánoval vznik nové budovy poblíž zoologické a botanické zahrady v Troji...

Obě tragické události znamenaly pro schraňování artefaktů katastrofu. Loupení a neúctu k historickým pokladům završila letecká puma, která na konci druhé světové války zasáhla budovu Národního muzea. Tragédii představovala i okupace v srpnu 1968. Letos je to padesát let, co sovětská vojska vtrhla do Prahy a bezdůvodně přitom střelbou z kulometů poškodila Národní muzeum. Vojáci rozstříleli kamenné sochy, reliéfy a poškodili i některé artefakty uvnitř.

Jedním z nejslavnějších exponátů je kostra velryby plejtváka myšoka. Nešťastná magistrála Největší ranou pro Národní muzeum ovšem nakonec nebyli němečtí ani ruští vojáci, nýbrž čeští řidiči. V 70. letech minulého století začala stavba magistrály, která přivedla do historického centra Prahy rušnou dopravu. Dodnes tak každý den okolo Národního muzea prosviští sto tisíc aut. Prach z výfuků a neustálé drobné vibrace ničí stav některých exponátů a také hyzdí reprezentativní vzhled budovy.

Odčinit některé historické křivdy pomůže nová rekonstrukce, která se v těchto dnech dokončuje. Stoprocentní radost z Národního muzea ale přijde až ve chvíli, kdy se okolní provoz utiší a muzeum se stane místem odpočinku, úžasu a poznání. Rekonstrukce pro 21. století Historická budova Národního muzea prošla v novém tisíciletí rozsáhlou rekonstrukcí. Celých sedm let byla zavřená a teď se dočká opětovného otevření. Národní muzeum si k tomu vybralo perfektní datum - brány expozic se otevřely na oslavu sta let od vzniku Československa, 28. října 2018. K vidění je více než 80 tisíc cenných předmětů, což je zhruba o třetinu více než před rekonstrukcí.

Jako jedna z prvních výstav se chystá Doba ledová. Starší Diův bratr Poseidon byl podle řecké mytologie divoký, vášnivý a nevyzpytatelný bůh moře a vodního živlu. Antičtí Řekové, kteří byli s mořem těsně spjatí, se proto často se snažili získat Poseidonovu přízeň. Jak ale ukazuje výzkum archeologů, ne vždy to fungovalo. Mezinárodní tým archeologů objevil pozůstatky chrámu u malé řecké vesnice Samiko na pobřeží Jónského moře. Dnes zapadlý kout Kiparisijského zálivu býval v antice rušným a významným obchodním střediskem.

O chrámu zasvěcenému bohu moří se ve svém díle zmiňuje už antický filozof, historik a geograf Strabón, který působil na přelomu letopočtu. „Místo, kde byl tento chrám nalezen, odpovídá detailům, které popisuje Strabón ve svých spisech,“ potvrzuje Birgitta Ederz z Rakouského archeologického institutu. Archeologové se domnívají, že místo pro vybudování Poseidónova chrámu mohlo být zvoleno právě proto, že šlo o oblast, která byla opakovaně zasahována vlnami tsunami jak v prehistorickém, tak historickém období, naposledy v 6. a 14. století našeho letopočtu. Dosavadní zjištění vědců paradoxně naznačují, že Poseidón prosby antických Řeků na tomto místě nejspíš nevyslyšel a dokonce i samotný Poseidónův chrám se stal obětí ničivé vlny tsunami.

Göbekli Tepe jako zásadní moment v chápání chrámů a společenství

Göbekli Tepe odhaluje potenciál časných chrámů být domovy společenství, nikoli jen místem náboženských obřadů. Lidé zde žili uvnitř monumentálních staveb a vytvářeli pevná společenství, která byla provázána dlouhodobými vazbami. Tento názor podpořil i Levi-Straus a jeho pojem „sociétés à maison“.

Poseidónův chrám na Samiku a vlivy tsunami

Ochráněná oblast u Samika na pobřeží Jónského moře byla osídlena a chrám zasvěcený Poseidonovi se stal důkazem propojení náboženství s geografickou i hydrologickou historií regionu. Archeologové diskutují o tom, že chrámy byly vybudovány na místech, která pravidelně zažívala změny mořského prostředí.

Národní muzeum v Praze jako moderní kapitola historie české kultury

Národní muzeum dominovalo Václavskému náměstí a stalo se symbolem české státnosti. Počátky sahají k demolici Koňské brány a výstavbě nového muzea českého národa v 19. století. Stavba, zahájená v roce 1885, otevřena byla 18. května 1891, s pantheonem a bustami velikánů národa.

Architekti se potýkali s problémy výstavby a v průběhu let vznikly plány na rozšíření či novou budovu, která by zachovala bohaté kulturní dědictví. Krize druhé světové války a okupace v roce 1968 zanechaly na budově i exponátech trvalé stopy. Letecká puma na konci války a následné vibrace způsobily poškození některých artefaktů, a doprava v centru Prahy modernizovala městský ruch.

V novém tisíciletí prošlo muzeum rozsáhlou rekonstrukcí, která trvala sedm let a otevřela se 28. října 2018 v rámci oslav stého výročí vzniku Československa. Expozice nabízí nyní více než 80 tisíc předmětů. Jako jedna z prvních výstav se chystá Doba ledová.

Poseidonova mytická kapitola ukazuje, že chrámy často nesloužily jen k vyznání božstev, ale formovaly sociální struktury a regionální identity. Antičtí Řekové usilovali o Poseidonovu přízeň, avšak archeologické nálezy ukazují, že sny o božském vlivu nebyly vždy naplněny, a chrámy čelily přírodní hrozbám i změnám mořského prostředí.

tags: #nech #ten #chram #zaplavi