Nejsvětější Salvátora věž, historie a zajímavosti

Kostel Nejsvětějšího Salvátora je považován za jednu z nejcennějších raně barokních památek v Praze. Kdysi býval hlavním jezuitským chrámem v Čechách. Kostel v současnosti využívá římskokatolická akademická farnost, je také místem konání varhanních koncertů. Na varhany, pocházející v jádru již z poloviny 17. století, hrával v 80. letech 18. století po několik let také Jakub Jan Ryba, slavný autor vánoční mše „Hej Mistře, vstaň bystře“. Jedním ze tří kostelů, které se nacházejí v areálu Klementina, je raně barokní kostel Nejsvětějšího Salvátora. Průčelí kostela se otevírá směrem ke Karlovu mostu a stojí na místě bývalého kláštera dominikánů s kostelem sv. Klimenta. V době husitských bouří klášter vypálili husité. S příchodem jezuitů do Prahy v roce 1556 nastalo rušné stavební období. Kostel se stavěl v několika etapách během let 1578-1714. Na stavebních úpravách se podíleli významní umělci. Z počátku to byli zejména stavitelé Carlo Lurago a Francesco Caratti. Sloupořadí před vchodem se štukaturami vytvořil Giovanni Bartolomeo Cometa. Interiér v raně barokním stylu má bohatou štukovou výzdobu. Autorem je opět G.B. Cometa. Sochy v kostele jsou dílem sochaře J. J. Bendla, za pozornost stojí zpovědnice zdobené sochami 12 apoštolů. Na hlavním oltáři je obraz od Jana Jiřího Heringa. V podzemní kryptě se nachází velká hrobka členů jezuitského řádu, mezi nimiž je zde pochován také obhájce českého jazyka Bohuslav Balbín. Do kostela sv. Salvátora na pražském Starém Městě byly vyzdviženy čtyři zvony. Českým evangelíkům je darovali jejich němečtí kolegové. Informoval o tom Rostislav Bouchal z firmy Technické vybavení a elektrické pohony zvonů, věžní hodiny. Nejtěžší ze zvonů váží 600 kilogramů, nejlehčí 220 kilogramů. Původní zvony z kostela byly podle Bouchala zrekvírovány během první světové války, nové se tak na věž vrátí téměř po 100 letech. Českobratrské církvi evangelické je darovala německá evangelická farnost v obci Quierschied u Saarbrückenu. Lidé uslyší zvony znít až v říjnu. Zvon byl vyroben v roce 1960 a umístěn byl na věži evangelického kostela, který byl v obci v té době postaven. Protože ale věřící využívají hlavně další barokní kostel, novou budovu prodali. Nový vlastník se rozhodl věž zbourat, zvony z ní evangelíci darovali pražskému kostelu. Po převozu do Česka byly vyčištěny. Zapojeny budou také na automatický elektrický systém. Prvně se rozezní na začátku října při výročí založení kostela, dodal Bouchal. Z dějin 20. Kostel Nejsvětějšího Salvátora se nachází příznačně v centru Prahy, přímo u Karlova mostu. Rozkládá se v místech, kde se od raného středověku sbíhaly k brodu a později k mostu přes řeku Vltavu důležité obchodní stezky. Podle kronikáře Dalimila byl první kostel „u mostu“, zasvěcený sv. Klimentu, postaven v 11. století na základě snu zbožné ženy Trubky, jíž se zjevil sv. Kliment. Roku 1232 se u kostelíka usadili dominikáni, kteří se sem přesunuli od kostela sv. Klimenta na Poříčí. Brzy vyrostl v předmostí velký komplex budov kláštera s kostelem sv. Bartoloměje. Dobrý vztah nalezli k nově založenému klášteru „bratří kazatelů“ nejen měšťané, ale i královsky dvůr. Odbývaly se zde sněmy za účasti krále a nejvyšší šlechty. V kostele byl roku 1296 pohřben jednoletý syn krále Václava II. Kolem roku 1244 se v Čechách objevili Albigenští a dominikáni, pověření inkvizicí, proti nim tvrdě vystoupili. Dominikáni si zřídili pověstnou školu bohosloví (která se později stala jedním z pilířů pražské univerzity, založené z popudu císaře Karla IV. roku 1348), na níž přednášel např. Kolda z Koldic, autor stěžejních textů v Pasionálu abatyše Kunhuty. Od roku 1383 zde dokonce fungovalo učiliště pro celou řeholi (tzv. studium generale), přivtělené k univerzitě. Karel IV. vystavěl při dominikánském klášteře (směrem do Platnéřské ulice) kapli sv. Eligia, jež sloužila cechu pražských zlatníků. Dominikáni byli tehdy velkými odpůrci reformátorů. Ostře polemizovali s Waldhauserem, s Janem Milíčem z Kroměříže a Matějem z Janova. Dominikánský kazatel Petr z Uničova rázně vystupoval proti Mistru Janu Husovi, což se klášteru stalo osudným, neboť ho 8. srpna 1420 husité vypálili. Roku 1555 si sv. Petr Canisius, spolupracovník sv. Ignáce, vyžádal na císaři poničený klášter sv. Klimenta u mostu, tři zbylí dominikáni byli přesunuti do Anežského kláštera a následujícího roku 1556 již přišlo do země s protestantskou majoritou prvních dvanáct jezuitů. Jezuité v nově založené koleji otevřeli nižší gymnázium a vyšší školy filozofické a teologické, které se brzy staly nejprestižnějšími v celé zemi. Roku 1653 převzali správu Karlovy univerzity, jež byla od té doby zvána univerzitou Karlo-Ferdinandovou. Chudí studenti měli studium zdarma a ubytováni byli v „semináři sv. Václava“. V koleji učily takové osobnosti jako historik Bohuslav Balbín, misionář Karel Slavíček, hvězdář Jan Klein, matematik Stanislav Vydra, matematik a filozof Rodrigo Arriaga a mnozí další. Studium v koleji absolvovala celá řada významných mužů, mezi něž patřili pražští arcibiskupové Zbyněk Berka z Dubé, Jan Lohelius, olomoucký primas František Dietrichstein, světec Jan Sarkander, kanovníci Kašpar Arsenius z Radbusy, Tomáš Pešina z Čechorodu, ale i obrozenec Josef Dobrovský ad. Celý komplex Klementina, který zahrnoval několik sakrálních objektů (kostel sv. Klimenta, kostel Nejsvětějšího Salvátora, kaple sv. Bartoloměje, Vlašská kaple, Zrcadlová kaple, kaple sv. Eligia), knihovny, refektáře ad. vznikal postupně v letech 1578-1721. Anglický jezuita a pozdější mučedník Edmund Kampián založil roku 1575 při koleji mariánskou kongregaci. Jezuité vybudovali v Klementinu rozsáhlou knihovnu, v níž je uložena celá řada rukopisů a prvotisků. Tovaryšstvo Ježíšovo se vedle pedagogické a misionářské činnosti věnovalo i nemocným za morových ran, což se mnohým jezuitům stalo osudným. Pověstná je také obrana Starého Města pražského studenty pod vedením P. Zrušení řádu v roce 1773 znamenalo i konec činnosti jezuitů v Klementinu. Roku 1775 byl do budov bývalé koleje přenesen arcibiskupský seminář, který kromě sedmiletého intermezza coby pobočka vídeňského semináře generálního fungoval v Klementinu do roku 1929. Ze salvátorské kazatelské historie v době pojezuitské výrazně vyčnívá postava filosofa a matematika Bernarda Bolzana, který zde působil jako univerzitní kazatel v letech 1805-1819 a významně ovlivnil inteligenci v době národního obrození. Je třeba také připomenout, že na varhany, pocházející v jádru již z poloviny 17. století, hrával v 80. letech 18. století. Stavba kostela Nejsvětějšího Salvátora, který svým zasvěcením připomíná řádový kostel římský (Il Gesú), se odvíjela od roku 1578. Plán stavby podle některých zdrojů vypracoval Fontana di Brusata. V první etapě do roku 1583 vznikl presbytář s dvojicí hranolových věží po obou stranách závěru, mezi něž byly vloženy obdélné kaple. Pouze věže a příčná loď se stavěly nově od základu, obvodové zdivo dlouhého chóru je v jádře gotické (ze 14. století). Bazilikální trojlodí bylo vystavěno v letech 1600-1601. Velmi podstatně zasáhl do stavebního organismu kostela Nejsvětějšího Salvátora architekt Carlo Lurago. V letech 1638-1640 provedl vestavbu empor (ochozů) v bočních lodích při presbytáři, v pátém desetiletí pak vestavbu empor v bočních lodích při hlavní lodi. Podobně jako v Innsbrucku byla i u Nejsvětějšího Salvátora v letech 1648-1649 na náklad Pavla Michny z Vacínova nad křížením zbudována polygonální kupole. Lurago také po roce 1653 upravil fasádu západního průčelí a přistavěl portikus. Typově se inspiroval průčelím florentského kostela S. Na výzdobě kostela Nejsvětějšího Salvátora se podílela celá řada významných umělců. Na průčelí jsou sochy věhlasného raně barokního sochaře Jana Jiřího Bendla z let 1655-1660. Trojúhelníkový štít zdobí socha Salvátora (Spasitele) a čtyři sochy evangelistů. Pod nimi je v nice umístěna Panna Maria Immaculata, jejíž kult jezuité šířili. Následují sochy řádových „otců“, sv. Ignáce z Loyoly, sv. Františka Xaverského a atiku zdobí sochy církevních Otců, sv. Augustina, sv. Jeronýma, sv. Ambrože, sv. Řehoře Velikého a sv. Bazila. Socha sv. Klimenta poukazuje na zasvěcení nejstaršího kostelíka. Závěru chrámu dominuje velký hlavní oltář se sochami sv. Bartoloměje, sv. Klementa - světců, jimž byly zasvěceny původní kostely, také sv. Václava a sv. Vojtěcha. Obraz s námětem Proměnění Páně na hlavním oltáři namaloval v roce 1632 Jan Jiří Häring. Následují oltáře sv. Ignáce z Loyoly a sv. Františka Xaverského s významnými díly od Hellicha. Na severní a jižní stěně lodi visí obrazy Apoteózy sv. Ignáce z Loyoly a sv. Františka Xaverského (1710) od Jana Jiřího Heintsche. Dvě mramorové kropenky před mříží a podlaha ze sliveneckého mramoru patří k původní výbavě. Kostel prošel v 20. století několika rekonstrukcemi, ta největší probíhala 1971-1987. Druhá oprava 1994-2006 se týkala fasády presbytáře. Z dějin 20. století do roku 1925 sídlil v přední části Klementina Arcibiskupský seminář. Kostel sloužil také pro školní bohoslužby pražských středních škol a kázal zde řada významných kněží, mj. Alois Jemelka. V roce 1965 jej vystřídali křižovníci; po období rekonstrukcí se od roku 1989 obnovila pastorace pro studenty. V roce 1990 byla obnovena farnost pro studenty a v roce 2004 byla založena Akademická farnost, první tohoto druhu v ČR. Od 2008 ve farnosti opět působí jezuité. V současnosti farnost spolupracuje s karmelitkami a nabízí široký duchovní a kulturní program. Kostel je dnes kulturním a duchovním centrem, které spojuje dialog víry s kulturou a vědou a slouží jako inspirativní prostor pro studenty i širokou veřejnost.

Formy a zajímavosti

Na hlavní oltář je obraz od Jana Jiřího Häringa a kupole nad presbytářem pochází z dílny J. J. Bendla. Oltářní partie a sochy od barokních mistrů dotvářejí atmosféru chrámu. Malíři Hellich a další dodali modernější obrazy v bočních partiích lodi. Krypta jezuitů pod presbytářem ukrývá desítky rakví a přístupný prostor pro meditaci a adorace. Podlaha z sliveneckého mramoru a staré kropenky přispívají k atmosféře chrámu.

Věž zvonů má významné dary a novocase vyráběné zvony, které se vrací po téměř sto letech. Zvonění se plánuje na zvláštní příležitosti, jako výročí založení kostela. Současnost klade důraz na dialog mezi vírou, kulturou a vzděláním.

Meta

tags: #nejsv #salvatora #vez