Bible je její vlastní tvrzení o tom, že je inspirovaná. slovy - Bible má pravdu a je důvěryhodná prostě proto, že to sama říká. o nadpřirozené inspiraci Bible. rozhodli zničit a zpochybnit. stran detailně studovat. tom "vylámal zuby" a pod tíhou důkazů se ke křesťanství obrátil. sdělení. nějaký génius za svým psacím stolem. že Bible není dílem jednoho člověka. existovat. Někteří byli vzdělaní, jiní prostí. vznikne. byli svědky. které vytváří komplexní sdělení. každého požádali, ať před sebe něco namaluje. neznali, nebyli by domluveni. chaotických čar a náhodných pokusů vznikl nádherný obraz. by toho mohli dosáhnout? vzal ruku a vedl by pohyby štětce. přesnost
Celkově však práce archeologů nesporně posilnila důvěru ve věrohodnost záznamů Písma. Bible si získala respekt nejednoho archeologa poté, co se věnoval vykopávkám v Palestině. - Millar Burrows, archeolog z Yale [1, s. textů. nikoliv. očekávat i její historickou přesnost. vůbec se o ní nebavme.
V Bibli byly především dříve velmi oblíbené. v její bezchybnost. Inu, mnozí se vysmívají i dnes. je ale rozdíl. skutečně zdánlivé důkazy svědčily proti nim. Bible. popisech důvěřovat. byly předmětem spekulací a kritiky. neexistovala. v rozporu s tehdejším datováním jeho vzniku. měla pravdu, kritici nikoliv. množství nařčení z historických nepřesností. nemůže dokázat ani ověřit vše, co je v Bibli zmíněno. kterých byly důkazy již dávno zničeny časem. historií víme z archeologických nálezů. známá fakta se najde mnoho těch, kteří je ignorují. nepřesností. nepřesnosti Bible. nepřesná, dopouští se chyb v datování. vykazuje značné mezery a mnoho hrubých chyb.
[Úvahu] chci zakončit výroky vysoce erudovaných odborníků, kteří historicitu biblických záznamů naopak obhajují. Posuďte sami...
Historikové a archeologické důkazy o rané církvi
Historik Colin J. Hemer ukazuje v knize "The Book of Acts in the Setting of Hellenistic History", jak archeologie potvrdila nikoli desítky, ale stovky a stovky detailů z biblických zpráv o rané církvi. Potvrzeny byly i takové detaily, jako je směr vanutí větru, hloubka vody v určité vzdálenosti od břehu, druh choroby na konkrétním ostrově, jména místních hodnostářů a tak dále...
Autentičnost výpovědí o rané církvi (Skutky apoštolů) potvrzuje také římský historik A. N. Sherwin-White slovy: "Potvrzení historické pravdivosti knihy Skutky je obrovské... Každý pokus o odmítnutí její základní historičnosti se musí zdát absurdní. Římští historikové ji již dávno uznávali." [1, s. 143]
Jeden z nejvýznamnějších archeologů Palestiny Dr. Nelson Glueck řekl: "Mohu kategoricky prohlásit, že zatím není archeologického objevu, který by vyvracel záznamy Bible. Množství archeologických nálezů potvrzují v jasných konturách nebo v přesných detailech historické líčení Bible." [1, s. 173]
Historici a badatelé jako Robert D. Wilson, Henry Morris a další upozorňují na to, že moderní skepticismus byl a nadále je oslabován novými objevy, které podporují historickou přesnost biblických záznamů. "45 let, od té doby, co jsem opustil universitu, jsem zasvětil svůj život Starému zákonu. Všem jeho jazykům, archeologii, překladům do té míry, do jaké bylo možné vyzkoumat vše týkající se textu a historie." [11]
Profesor Henry Morris dodává: "Problémy s úplným zesouladěním archeologického materiálu s Biblí samozřejmě stále existují. Není však ani jeden, o kterém bychom se mohli domnívat, že v blízkém čase nebude pomocí dalšího archeologického zkoumání vyřešený. Je velmi významné, že při obrovském množství důkazů podporující biblické dějiny neexistuje ani jeden nesporný archeologický nález, který by dokazoval, že se Bible mýlí byť v jen v jediném bodě." [1, s. které se do písmene naplnily.]
Textová kritika a autenticita Nového zákona
Ti, kdo zpochybňují neporušenost a zachovalost biblického textu, projevují buď hlubokou neznalost dávno známých faktů, nebo úmyslnou zaujatost. Pokud čtenář touží po pravdě ohledně autenticity a neporušenosti Bible, důkazy jsou k dispozici - pokud je ochoten věnovat čas a úsilí zvážení těchto důkazů a dospět ke správnému závěru (1. Tesalonickým 5,21; 1. Jan 4,1).
Máme k dispozici poselství, které zapsali původní autoři? Faktem je, že knihy Nového zákona jsou nejdůkladněji ověřenými knihami starověké historie. Důvod č. Víme, jak vypadaly původní knihy Nového zákona, protože máme k dispozici tři druhy dochovaných důkazů, pomocí kterých můžeme původní Nový zákon rekonstruovat: řecké rukopisy, starověké verze a citace z patristických textů.
Toto množství rukopisných důkazů pro text Nového zákona je mnohem větší než množství dostupných důkazů pro jakéhokoli starověkého klasického autora. Doba mezi napsáním původních knih Nového zákona a nejstaršími dochovanými kopiemi je relativně krátká. Ačkoli se žádné dvě rukopisné kopie neshodují ve všech detailech, míra přesnosti, které dosáhla většina opisovatelů, byla pozoruhodně vysoká. Drtivá většina textových variant se týká méně významných záležitostí, které nemění žádné základní učení Nového zákona. Nejedná se zde o žádný rys křesťanského učení. Vhodná řešení těchto rozdílů lze nalézt. I kdyby tomu tak nebylo, rukopisné důkazy jsou tak početné, že původní znění je jednou z dostupných existujících variant.
I ty varianty, které by někteří mohli považovat za „doktrinálně významné“ (např. Marek 16,9-20; Jan 7,53-8,11), se týkají záležitostí, které jsou pojednány jinde v Bibli, kde otázka pravosti/jistoty není zpochybňována. Můžeme s jistotou tvrdit, že máme 999/1000 původního řeckého Nového zákona v neporušeném stavu. Kromě toho existuje řada starověkých verzí, které dále potvrzují čistotu biblického textu, včetně latinských, syrských, koptských, gotických, arménských, gruzínských, etiopských, staroslověnských a dalších.
Badatelé zabývající se textovou kritikou v průběhu dějin neustále potvrzovali hodnotu těchto starověkých verzí při rekonstrukci textu Nového zákona. Například Vaganay poznamenal: „Po řeckých rukopisech Nového zákona představují tyto verze nejcennější zdroj pro psaní historie tohoto textu.“ (1934, str. 28; srov. Vogels, 1923, str. 84 - „Tyto verze jsou velmi cenné pro stanovení původního textu Bible.“). Ačkoli si uvědomovali omezení, Alandovi připustili: „Význam těchto verzí je značný.“ (1987, str. Totéž lze říci o bohatství textových materiálů dostupných prostřednictvím takzvaných „církevních otců“, tj. raně křesťanských spisovatelů, kteří ve svých listech, komentářích a korespondenci citovali, parafrázovali a jinak odkazovali na pasáže z Písma.
Tento druhý zdroj informací je tak bohatý, že Metzger potvrdil: „Tyto citace jsou skutečně tak rozsáhlé, že pokud by byly zničeny všechny ostatní zdroje našich znalostí o textu Nového zákona, stačily by samy o sobě k rekonstrukci prakticky celého Nového zákona.“ (1968, str. Tato tvrzení byla ověřena nejvýznamnějšími textovými kritiky a lingvisty posledních dvou století. Jejich závěry nezastaraly, ale zůstávají stejně platné dnes jako v době, kdy byly poprvé formulovány.
F.F. Bruce prohlásil: „Rozdíly ve znění, o nichž mezi textovými kritiky Nového zákona přetrvávají pochybnosti, nemají žádný podstatný vliv na historická fakta ani na křesťanskou víru a praxi“ (1975, str. 19-20). Vzhledem k nevyhnutelnému hromadění chyb během tolika staletí by se mohlo zdát, že původní texty novozákonních dokumentů byly pozměněny natolik, že již nelze poznat jejich původní podobu. Někteří autoři dokonce trvají na pravděpodobnosti tohoto scénáře do takové míry, že by to mnohé odůvodnilo.
Na světě neexistuje žádné starověké literární dílo, které by se mohlo pochlubit tak bohatým množstvím kvalitních textových důkazů jako Nový zákon (1963, str.).
Textová kritika Nového zákona
Bruce Metzger (1914-2007) byl rovněž významným odborníkem na texty Nového zákona a textovou kritiku. Působil na Princetonském teologickém semináři a jeho práce patří k základům moderní textovékritiky. Metzger byl hnací silou projektu serie řeckých textů Spojených biblických společností a zastával funkci předsedy biblického výboru NRSV. Je obecně považován za jednoho z nejvlivnějších odborníků na Nový zákon 20. století.
Ačkoli dnes chybí úplnost rukopisů, lze na základě raných překladů a citací v církevních otcích rekonstruovat obsah Nového zákona. "Navíc i kdybychom přišli o všechny řecké rukopisy a rané překlady, mohli bychom stále reprodukovat obsah Nového zákona z mnoha citátů v komentářích, kázáních, dopisech apod."
Se závěry textových kritiků souhlasí i další významní badatelé. Podle teologů jako Bruce a Warfield existuje široká shoda o neporušenosti a jistotě základních věr tvrdících o Novém zákoně. "Knihy Nového zákona, jak jsou zachovány v dochovaných spisech, k nám v každém důležitém ohledu promlouvají jazykem, který je totožný s jazykem, kterým promlouvaly k těm, pro které byly původně napsány." [1963, str.]
V souvislosti s autenticitou a neporušeností Bible dodávají další odborníci, že žádná základní doktrína křesťanské víry není založena na sporném znění textu. Neustálé odkazy na chyby a rozdíly v textu mohou vyvolat pochybnosti, ale text Bible zůstává pro věřící důvěryhodný a inspirativní.
Historická kritika a teologická exegeze
V závěrečné části autor vyzývá k rovnováze mezi synchronním a diachronním studiem: mezi pozorným čtením finální formy samotného textu a studiem jeho formace. Kritika tvrdí, že historická kritika není křesťanská, není ničí; teologická exegeze se snaží zaslechnout Boží slovo ve slovech lidských.
Autor uvádí, že teologická exegeze vychází z myšlenky, že kanonické formování Písma je klíčové pro porozumění inspiraci. Childs a Brueggemann jsou příklady postupů, které zdůrazňují finální formu Bible jako svědkyni historie inspirace.
Podle něj se musí vyvažovat historicko-kritické metody s teologickou interpretací, aby se neztratilo náboženské svědectví skrze text. Zvláštní pozornost věnuje spojení synchronního a diachronního pohledu, aby exegeze nebyla omezena jen na historické pozadí, ale aby čtenář mohl proniknout do významu pro současnost.
Na závěr autor reflektuje svůj osobní výstup: jeho názor na historickou kritiku se změnil, a dnes vidí její roli jako koně pro teologa, který vede k porozumění textu, nikoliv jako autoritu pro dogmatické postoje.
Prorocké a historické argumenty proti zpochybnění Biblického textu
Různé pasáže z proroctví a jejich naplnění jsou zmiňovány jako příklady, kde biblické tvrzení často ukazují souvislosti s historickými událostmi, které potvrzují spolehlivost záznamů. Tato část vyvolává otázky o tom, jak proroctví naplněná v historii posilují důvěru ve záznamy Písma.
V textu se odkazuje na proroctví o zničení města Týr a jeho naplnění historickými událostmi, která bývají často citována jako důkaz cílené prozíravosti biblického proroctví.
Diskuse zahrnuje i poznámky o tom, že některá proroctví nebyla naplněna doslova a že výklad mohou ovlivňovat kontext a metoda interpretace.