Betlémská kaple v Praze patří k nejvýznamnějším památkám. Betlémská kaple jako místo duchovní obnovy vyrostla na parcele, která patřila kramáři Janu Křížovi, v dnešní době bychom o něm mluvili jako o velkoobchodníkovi. Kaple byla snad největším prostorem v celé tehdejší Praze. Betlémská kaple byla založena pražskými měšťany - kramářem Janem Křížem a dvořanem Hanoušem z Mühlheimu, a v zakládací listině z 24. 5. 1391 bylo výslovně určeno, že kaple má sloužit pro kázání v českém jazyce.
Ke vznikající tradici patřilo i zasvěcení památce Nemluvňátek, která nechal Herodes povraždit v Betlémě. Kaple měla nepravidelný čtyřúhelný půdorys a hlavním stavebním materiálem byl lomový opukový kámen; žádný z vchodů nebyl hlavní, všechny měly stejnou důležitost. Betlémská kaple nebyla nikdy farním kostelem a ve své době sloužila jako největší shromaždiště lidí, uvnitř jí mohlo naslouchat až 3000 osob.
Nejvýznamnější kapitola začala v roce 1402, kdy se zde kazatelem a správcem stal Mistr Jan Hus. Husův působící čas až do roku 1413 byl zjevným vyvrcholením reformních snah; jeho kázání navazovala na předchůdce a zcela se stalo centrem české reformace. Husovy názory se postupem času stávaly stále kontroverznějšími a roku 1410 papež vydal příkaz o uzavření kaple, který však nebyl realizován. V roce 1412 Hus útočil na obchod s odpustky a v únoru 1413 kázal naposledy v Betlémské kapli, poté musel opustit Prahu.
Husův nástupce Jakoubek ze Stříbra zavedl roku 1414 přijímání podobojí, a to nejprve v kostele U Martina ve zdi a následně v Betlémské kapli; tento rituál se praktikoval až do roku 1622, kdy Univerzita Karlova kapli předala jezuitům, kteří obnovili katolickou bohoslužbu. Po zrušení jezuitského řádu kaple přešla do majetku státu a krátce byla filiálním kostelem sv. Jiljí. V roce 1786, v souvislosti se zřízením Svatováclavského semináře a vznikem 1. Vysokého učení technického, došlo k významnému zásahu: zbytky kaple byly prohlášeny nebezpečné a část klenby i konstrukcí byla zbourána.
Nápady na obnovu kaple přišly již na počátku 20. století, ale až po druhé světové válce byly realizovány. Rekonstrukce podle původního stavu proběhla v letech 1950-1954 pod vedením Jaroslava Fragnera a kaple byla znovu otevřena 5. 7. 1954 jako Národní kulturní památka. V 70. a 80. letech 20. století probíhaly dílčí úpravy a rozšíření pro reprezentativní účely ČVUT; v roce 1987 kaple oficiálně přešla do správy ČVUT a rekonstrukce byla dokončena v roce 1992. Interiéry a přilehlý dům kazatele jsou dnes součástí institucionálních funkcí ČVUT a slouží pro promoce, koncerty i mše.
Architektura a ukázky ze života místa
Pod dlažbou kaple je ukryté ústřední topení a v suterénech se nacházejí archeologické nálezy, včetně základů původních pilířů a pozdně gotické klenby. V prostorách podzemí lze zhlédnout i kosterní pozůstatky bývalého hřbitova a unikátní kruhové železářské pece ze 11. století. Přilehlý dům kazatele byl postaven v gotickém slohu a sloužil jako sladovna pro Jana Kříže; jeho část se dochovala a obsahuje například světnici kazatele s pamětní deskou a bronzovým medailonem Mistra Jana Husa.
Současná podoba kaple, která vznikla po rekonstrukci 1950-1954, si zachovává půdorys i výšku přibližně shodnou s gotickou kaplí a hlavní vchod byl umístěn na jižní zdi. Na severní zdi se dochovala jen její pravá část s oknem a fragmentem Husova nápisu De sex erroribus z roku 1412; na východní stěně jsou pamětní desky a obrazy z Jenského kodexu. U průčelí kaple byla připojena budova Dům kazatele a původní sladovnický dům prošel adaptací pro refektář a školu, která sídlila do roku 1804.
V novodobé době se Betlémská kaple stala centrem akademických i kulturních akcí ČVUT: promoce, soutěže, koncerty a další společenské události. V rámci oslav Husova mučednictví byla na fasádě kaple instalována instalace s nápisem ZA PRAVDU, který je slunečním světlem čitelný jen v omezeném časovém okně v červnu a červenci; nápis vznikl ve spolupráci architektů Adama Jirkala, Martina Papcún a Jerryho Kozy z Atelieru SAD a čitelnost zajišťuje rytá písmena do desek ve fasádě.
Kaple je dnes národní kulturní památkou a první kazatelský chrám v Evropě; zde kázal Mistr Jan Hus v letech 1402-1413 a po něm pokračovali kazatelé jako Jakoubek ze Stříbra. Odtud se postupně rozvíjelo reformní hnutí a husitské období českých dějin; v 18. století byla kaple z velké části zbourána a v 50. letech 20. století byla vybudována nová podoba dle dochovaných fragmentů. Kaple a dům kazatele dnes slouží veřejnosti jako součást kulturního a univerzitního života a jako památník husitské minulosti.
Zvláštní zajímavosti a praktické informace
- Kaple měla v minulosti až tři stejné vstupy; žádný nebyl hlavní.
- Dům kazatele vznikl na místě sladovny Jana Kříže a je součástí historické zástavby kolem kaple.
- Na fasádě kaple se nachází nápis „ZA PRAVDU“ ve formě stínů, který je čitelný jen v omezených dnech a časech během roku.
- V současnosti kaple slouží jako slavnostní aula ČVUT a konají se zde promoce i ekumenická shromáždění.
Pro návštěvníky je kaple přístupná mimo období konání promocí a akcí ČVUT a v interiéru lze spatřit zachované fragmenty 14. století, včetně části zdiva a archeologických nálezů. Novější část výstavby zahrnuje i půdorysně identickou kopii původní kaple s důrazem na co nejvěrnější vzhled a atmosféru středověkého kazatelského chrámu.
Karel Hádek – Čtení o staré Praze | Kapitola 1: O kapli Betlémské
Vedle kaple stojí Dům kazatele a sloužil jako refektář a sídlil zde i Jan Hus; součástí areálu je i Galerie Jaroslava Fragnera, která funguje od roku 1954 a dnes spadá pod správu ČVUT. Kaple byla v roce 1992 slavnostně otevřena a od roku 1987 je součástí správy ČVUT, která ji užívá pro ceremoniály, konference a kulturní akce.
Historické milníky v krátkosti
- 1391-1394 vznik kaple; založena Janem Křížem a Hanoušem z Mühlheimu pro české kázání.
- 1402-1413 kázal Mistr Jan Hus; kaple získala význam jako středisko reformního hnutí.
- 1414 Husův nástupce Jakoubek ze Stříbra zavedl přijímání podobojí v kapli.
- 1786 zbořena větší část kaple; na jejím místě vznikl obytný dům; dochovaly se některé fragmenty a dům kazatele.
- 1954 novodobá rekonstrukce podle Jaroslava Fragnera; kaple zpřístupněna jako Národní kulturní památka.
- 1987 ČVUT kapli oficiálně převzalo a rekonstruovalo; 1992 slavnostně otevřena pro veřejnost.
- 2015 byl na fasádu umístěn nápis „ZA PRAVDU“; 2021-2022 probíhaly moderní úpravy a rozšíření kaple o varhany.