Nová Ves - Svatá Voda (Teplička) vypráví o nevysychajícím tektonickém prameni, který je spojován s legendou o navrácení zraku slepému mládenci. Ten se údajně řadu let, rok co rok, vydával k léčivému pramenu vody zasvěcenému Panně Marie do Mariazell ve Štýrsku v Rakousku, kde si chtěl vymodlit uzdravení. Jednoho dne se mu na této cestě zjevila Panna Maria a sdělila mu, aby využil podobnou vodu, stejně léčivou, která se vyskytuje jen kousek od jeho obydlí v Nové Vsi. Po navrácení začal navštěvovat pramen ve zmole nad obcí, vodou si omýval nemocné oči, popíjel ji a modlil se za své uzdravení. Za nějaký čas se mu opravdu zrak navrátil.
Jako dík pak podnikl opět cestu do Mariazell, odkud přivezl sochu Panny Marie, kterou umístil do kapličky na konci zmoly, kde vyvěrá léčivá voda. Kaple se sochou Panny Marie z Mariazell zde stávala až do roku 1810, kdy byla v rámci úpravy cesty přemístěna na náměstí. Léčivé účinky Svaté vody, jak byla pojmenována, se mezi lidmi rychle šířily, a od 19. století prakticky dodnes se pramen stal poutním místem potřebných, zejména nemocných z nejbližšího okolí. Popíjení vody má údajně pozitivní vliv i při léčbě ledvinových a žlučových kamenů. Voda je bakteriologicky nezávadná, chemicky je charakterizována mírně zvýšeným obsahem sirovodíku a hořčíku, nezanedbatelná je i přítomnost Fe, Ni a jiných prvků.
Geologie a vzácné nerosty
Geologicky se pramen nachází na tektonickém rozhraní serpentinitů a granulitů moravského moldanubika. Sz. směrem v reziduích serpentinitů, v paralelní strži se vyskytují drahé kameny, tzv. očkové opály. Ty patří k nejkrásnějším opálům nejen v českých zemích, ale i v Evropě. Jejich vzorky připomínají svou strukturní kresbou oči, díky nadšených přírodovědcům na začátku minulého století, pana řídícího učitele z Nové Vsi Františka Kalába a Viléma Grosse z Oslavan, se dostaly prakticky do všech významnějších mineralogických sbírek na celém světě.
Historie kaple a kostela
Původní vrcholně barokní obecní kaple Nejsvětější Trojice byla postavena v letech 1700-1707 podle návrhu neznámého architekta na návsi uprostřed vsi Nová Ves. Farou kaple patřila ke kostelu sv. Jiří v Bečově nad Teplou. V letech 1732-1735 byla obecní kaple barokně rozšířena a přestavěna na kostel prodloužením původní lodi a přístavbou menší zvonové věže. Roku 1733 bylo doplněno vnitřní zařízení kostela. Dokončený farní kostel byl následně zasvěcen Nejsvětější Trojici a Korunování Panny Marie. V roce 1738 malíř na stěně kostela vytvořil sluneční hodiny. V roce 1739 hrabě Adam z Questenberka věnoval čtyři obrazy, které však musely být po roce 1781 odstraněny na příkaz loketského krajského komisaře. Roky 1764-1771 přinesly novou hranolovou zvonovou věž a výměnu či úpravy interiéru, včetně kostelního nábytku a oltářů.
Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války kostel ztratil původní udržování a postupně chátral. Po začlenění vsi do Vojenského újezdu Prameny byl vnitřní prostor adaptován na kino a kulturní sál pro vojáky; střecha byla podepřena komínem a část stropu nahrazena plechem. V 50. letech byl kostel zčásti adaptován a část inventáře byla přemístěna do jiných kostelů. V roce 1958 byl zapsán na státní seznam kulturních památek ČR. Následně byl chátrající objekt převeden do majetku obce Nová Ves a postupně probíhala rekonstrukce, která vyvrcholila v 60.-70. letech 20. století a následně dalšími opravami v 21. století.
Současný stav a rekonstrukce
V zimě roku 2011 se propadl strop presbytáře. V roce 2011 obec zahájila postupnou rekonstrukci zchátralého kostela, financovanou z dotačních programů Ministerstva kultury ČR a Programu rozvoje venkova. V létě 2011 byla provedena celková historická rekonstrukce zničeného krovu presbytáře tradiční technologií. V červnu 2011 se konal metodický den NPÚ Loket se seminářem o technologiích zvedání opravených prvků krovu. V roce 2013 proběhla oprava cibulové báně věže a sakristie, na střeše lodi byla položena eternitová krytina, nová okna a věžní dřevěné okenice. Poté byl kostel opět omítnut a probíhaly částečné opravy interiéru. Stavba je jedinečnou ukázkou historické architektury a proměn využití kostela v moderním kontextu.
Architektonické a umělecké detaily interiéru
Nejsvětější Trojice nebyla jen kaplí, ale postupně se vyvinula v komplexní sakrální prostor. Hlavní oltář z roku 1708 od chebského řezbáře Johanna Karla Stülpa byl doplněn o bohatě zdobené akantové pozadí a barokní výzdobu s plastickými skupinami. Tabernákl z roku 1763 od chebského sochaře Dollhopfa nahradil starší tabernákl. Počínaje 18. stoletím byly také postranní oltáře nahrazovány a později přeneseny na jiné oltáře či zrušeny a nahrazeny novou architekturou. Mezi liturgické předměty patřily oltářní svícny, rokoková křtitelnice z roku 1777 a barokní kazatelna z roku 1733. Varhany prošly několika opravami a rozvojem, poslední z roku 1909 a následně rekonstrukce v letech 1930 a 2011-12. Dřevěné i kamenné prvky v interiéru byly bohatě zdobeny sochařskou výzdobou, například sochy světců, malby a reliéfy, které dokreslují historický výklad prostor.
Ve věži visí dva zvony z roku 1550 a 1552, kladoucí důraz na bohatou zvonovou kulturu regionu. Stěny kostela jsou doplněny mřížovým plotem z roku 1895 a zejména původní zařízení presbytáře, kruchty a oltářní architektury nese stopy gotických a barokních prvků kombinovaných s novorománským dekorem z pozdější doby. Na severní stěně presbytáře je zazděné gotické okno ze 14. století se zbytky kružeb, což ukazuje dlouhou historii stavby a její úprav v průběhu staletí.
Pro veřejnost a památkové zařazení
Současný filiální kostel sv. Václava spadá pod správu Římskokatolické farnosti Kolín v Kolínském vikariátu a bohoslužby se konají každou neděli od 17:00 hodin. Kostel a celý areál jsou zapsány do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 34876/2-826. Kostel je významným místem pro region Kolínska a představuje důležitý příklad historické sakrální architektury, která prošla v 20. století náročnými rekonstrukcemi a adaptacemi pro nové použití.
