Jan van Eyck pocházel z Nizozemska a tvořil v první polovině patnáctého století. O jeho životě toho není moc známo. Patřil mezi malíře, kteří jako jedni z prvních začali používat olejomalby. Van Eyck dokázal spojit realitu se symboly a názornost s tajemstvím. Projevil nesmírnou vnímavost pro každý detail světa, který zobrazoval. Van Eyckem zobrazované prostředí je téměř vždy průzračně světlé, kompozičně precizně zpracované a profilované precizností detailů. Svou tvorbou ovlivnil takřka celé 15. století.
Gentský oltář s motivem Klanění Božímu Beránku, také známý jako Klanění Beránku božímu (gentský oltář), patří k největším uměleckým pokladům v Evropě. Nachází se v katedrále svatého Bavona v Ghentu a jeho rozměry a komplexnost z něj činí ikonický polyptych. Umístění: katedrála St. Bavona. Umělecké dílo vzniklo ve středověku v roce 1432, kdy Belgie patřila Burgundskému vévodství.
Struktura a témata oltáře
Gentský oltář je polyptych rozdělený na dvanáct částí s různými motivy a je otevíracím dílem s otočnými křídly. Celková rozloha oltáře je 25 metrů čtverečních a plocha na dubových deskách je malována milimetr po milimetru. V díle se nachází 284 postav a 47 různých druhů rostlin, některé detaily lze spatřit jen pod lupou. Dílo využívá optické vlastnosti perspektivy k vytvoření iluzi prostoru a barvy jsou podány tak realisticky, že působí, jako by byly nové i po staletích. Ústředním tématem oltáře je výjev z Janovy Apokalypsy: svět, který se klaní Beránku Božímu jako symbolu oběti Krista. Nad oltářem se vznáší Duch svatý, v popředí je studna se živou vodou a v pozadí panoráma Nového Jeruzaléma.
V levé části oltáře jsou Spravedliví soudci, na pravé straně Boží bojovníci a svatí poutníci. V pozadí vlevo jsou postavy ze Starého zákona a vpravo světci. Na horním výseku kompozice dominuje trojice: Bůh Otec, Panna Marie a Jan Křtitel, kolem kterých jsou andělé, Adam a Eva a scény z příběhu Kaina a Ábela. Z bočních křídel se pak k Beránkovi přibližují další lidé. Levá část se Spravedlivými soudci je jednou z mála částí, která není původní, což dodnes vyvolává spekulace a hádky o restaurování a historii díla.
Historie, loupeže a záchrana
Toto dílo čelilo mnoha zkouškám za téměř šest století: čelilo požárům, protestantským bouřím a pokusům o zničení. Napoleon nechal některé části oltáře odvézt do Paříže, což podporovalo jeho vliv a slávu díla. Adolf Hitler chtěl oltář získat pro muzeum v Linci a na konci druhé světové války bylo dílo ohroženo nacistickým zničením. Gentský oltář nakonec přežil a dnes jej lze spatřit v katedrále svatého Bavona. Oltář je uložen v jedné z zadních kaplí pod 33 milimetrovou skleněnou vitrínou. Při návštěvě je třeba mít na paměti odlišné otevírací doby katedrály a kaple Vijd, kde je oltář uložen.
Detailní popis a ikonografie
Beránek Boží je prostřední panel z oltáře a zobrazuje Krista v podobě beránka stojícího na oltáři na louce. Beránek je oslavován jako symbol Kristovy oběti. Nad oltářem se vznáší Duch svatý, v popředí je studna se živou vodou a v pozadí panorama Nového Jeruzaléma. Zajímavostí je, že při bližším pohledu beránek má čtyři uši, což je důsledek restaurace díla. Ústřední motiv je zobrazen i z pohledu starozákonních postav a svatých, což vytváří komplexní teologickou interpretaci spojenou s krvavým symbolem oběti. Celá kompozice působí pokojně a klidně, avšak zároveň nosí živé náznaky dramatu a duchovní hlubiny. Třikrát se ve výjeve objevují postavy: Bůh Otec, Panna Marie a Jan Křtitel, na stranách jsou andělé a další postavy, včetně Adama a Evy a výjevů z Cainova a Abélova příběhu. Z bočních křídel postupně přicházejí poklonit se další lidé - Spravedliví soudci a Boží bojovníci zleva a svatí Poutníci a Poustevníci zprava.
Rozměry, výroba a technika
Originál má rozměry 137.7 x 242.3 cm a je na dřevěných deskách, zhotovený olejem. Původně byl oltář objednán Joosem Vijdem s manželkou Elisabethou pro rodinnou kapli v ghentském kostele. Gentský oltář je považován za jedinečné dílo, které klade důraz na realistické zobrazení, přesnost detailů a hlubokou symboliku. Bratři van Eyckové se podíleli na tvorbě oltáře, ale historici dosud řeší, který z nich namaloval konkrétní části. Dílo bylo neustále restaurací a výzkumem, což přispívá k jeho bohatému a složitému příběhu. Eyck experimentoval s technikou a zkoumáním světla, aby dosáhl jasnějších a sytějších barev a vytvořil přesvědčivou iluzi prostoru.
Mezi další zásadní momenty van Eycka patří jeho Manželé Arnolfini a portrét Giovanniho Arnolfinio a jeho ženy, které patří mezi nejvýznamnější díla své doby a ukazují jeho zájem o realismus a sociální kontext portrétovaných postav.
Oleje a světlo, které van Eyck prosazoval, definovaly nový přístup k malbě a ovlivnily vlámskou školu včetně autorů jako Bosch, Pieter Bruegel, van Dyck a Rembrandt. Dílo přetrvalo nejen díky technické dokonalosti, ale i díky síle a působivosti sdělení o oběti a odhodlání božského světa.