Křest vychází z kořenů slova Kristus; staročeské slovo „křest“ pochází ze staroslověnského крьстъ „kříž“, což odkazuje na spojení s Kristem a s jeho smrtí a vzkříšením. V první církvi se křest rychle rozšířil a stal se iniciačním, vstupním rituálem (Sk 2,41).
Nejprve šlo o křest dospělých, který předpokládal obrácení a vyznání víry. Křest zpočátku probíhal ponořením do přírodní vody, pokud možno tekoucí, jen výjimečně trojím politím hlavy. Později se křest konal také v baptisteriích, které bývaly součástí křesťanských kostelů. Před křtem křtěnec odkládal svůj šat a měl odložit dosavadní život, návyky a hříchy. Součástí křestní liturgie bylo od prvních staletí odřeknutí se zlého a ďábla.
Pak vstupoval do vody (baptisteria) a byl pokřtěn obvykle trojím ponořením; šlo o opravdové ponoření pod vodu, aby symbolizovalo smrt a pohřbení starého života. Křestní formule byla nejprve christologická („křtím tě ve jméno Ježíše Krista…“), velmi brzy však trojiční („křtím tě ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého“). Křtem se člověk začleňoval do církve jako těla Kristova a byl křtěn „v“ nebo „na“ Ježíšovo jméno. Z baptisteria vyšel křtěnec s bílým oděvem jako symbol nového narození a nového života v Kristu.
Nejčastějším termínem křtu bývaly Velikonoce; odtud název pro Bílou sobotu, kdy nově pokřtění dostávali bílý šat. Římská 6. kapitola pracuje s obrazem: být pokřtěn v Krista znamená být ponořen do smrti a vynořit se k novému životu. Obraz smrti se objevuje v ponoření a v ukřižování „starého člověka v nás“ spolu s Kristem; kdo vystupuje ze křtu, začíná nový život s Kristem, který bude navždy spojen s ním. Ti, kdo byli pokřtěni v Krista, „jsou mrtvi hříchu“, ale živi Bohu (Ř 6,11).
Během křtu se podle Pavla odehrává změna vlády: pokřtěný už není zotročen pod smrtelnou vládou hříchu, prostřednictvím Ježíšovy zástupné smrti je osvobozen. Už nad ním nepanuje hřích, ale milost; nežije už pod Zákonem, ale pod milostí (Ř 6,14). Celá kapitola Ř 6 ukazuje, že křest je vstupem do Kristova příběhu a že Kristus nás „strhl na cestu“, kterou jdeme; křest je vstup na tuto cestu, kdy se člověk „namočí“. Kristova smrt a vzkříšení nejsou jen historickou skutečností, ale týkají se každého pokřtěného. Sjednocení s Kristem znamená začátek nového života, kdy člověk odkládá starý život a žije nový život v Kristu.
Teologii epištoly Římanům lze dětem jen zjednodušeně vyložit, ale důležité je pochopení: křest je vstupem do společenství s Kristem a do církve; křest spojuje jednotlivce s Bohem i s ostatními, kteří patří Kristu. Přijetí křtu je občanstvím v Boží rodině; kdo uvěří a dá se pokřtít, stává se křesťanem. Rodiče mohou ke křtu přinést i své děti, aby patřily do církve a mohly jednou samy uvěřit. U nás se obvykle křtí trojím politím vodou, a celebrant pronáší „Křtím tě ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.“
Křest není jen obyčejná voda, ale voda spojená s Božím přikázáním a Božím slovem. Působí odpuštění hříchů, vysvobozuje od smrti a ďábla a dává věčné spasení tomu, kdo tomu věří. Připomíná, že starý Adam v nás má být každodenně lítostí a pokáním utopen a usmrcen, a spolu s ním má vylézt nový Adam - život spravedlnosti a čistoty před Bohem navěky. Jste mrtví hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši.
V průběhu dětského vzdělávání a rodinné víry je možné ukázat obrázek baptisteria nebo video křtu a popsat praxi první církve. Dříve apoštolové vyprávěli o Ježíši a o tom, co učedníci dělali; ti, kdo uvěřili, byli pokřtěni a vstoupili do řeky, kde byli ponořeni, a poté vyšli a dostali bílé oděvy jako znamení nového života. Dnes se křtí různými způsoby: ponořením do vody v řece, v kostele v bazénu, nebo trojím politím a vyslovením slova liturgické formule. Voda je symbolem smrti, odpuštění hříchů a nového života v Kristu.
Křest je tedy milost, nezasloužený dar od Boha, který se nás ujímá; stáváme se údy Kristova těla, sestrami a bratry Spasitele a Božími dětmi. Jsme osvobozeni ze moci hříchu a připraveni na život v radosti vykoupených. Křest je první ze sedmi svátostí církve a slouží jako vstupní brána k životu z víry a k všem ostatním svátostem. Je to smlouva s Bohem, která vyžaduje svobodné „ano“ člověka.
Pokud se někdo rozhoduje pro křest v kritickém okamžiku života, jako při nebezpečí smrti, obřad může být zkrácen, ale stále vyjadřuje totéž: víra musí být vyznána a křest spojuje člověka s Kristem a s Boží rodinou. Křest spojuje jednotlivce s Bohem i s komunitou věřících a otevírá cestu k biřmování a eucharistii v budoucnu. Tímto obřadem se začíná nová existence - život v Kristu, který nikdy nekončí.
