Přibližně 86 kilometrů severovýchodně od Bejrútu ve východním Libanonu stojí chrámový komplex Baalbek, ruiny na vrcholu úrodného údolí Bekáa, které patří k nejzáhadnějším a nejpůsobivějším svatým místům starověku.
Historie a jméno: Baalbek, Heliópolis a proměny víry
Podle starých legend je Baalbek rodištěm Baala; název samotného místa souvisí s biblickým pojmem „pán“ či božstvo nebes. Fénické slovo Baal a hebrejské Adon tedy odkazují na nejvyšší božstvo a Baalbek mohl znamenat „Bůh údolí Bekáa“ nebo „Bůh města“ podle různých výkladů. V období Seleukovců a Římanů se město proslavilo jako Heliopolis, „Město Slunce“, a ústředním božstvem se stal Jupiter, který nahradil dřívější uctívání Baala.
Římané spojili uctívání boha nebe/slunce s asimilací dalších božstev: Astarta s Afroditou/Venuší, Adonis s Bakchem. Na bázi dávného Baalbeku vznikla hybridní forma boha Jupiter Heliopolitan. Heliopolis se nazývalo i v egyptských i řeckých a římských textech; v Egyptě to byl významný svatyně kultu boha slunce pro Ptolemaiovce. Adolf Theodosia Macrobio zaznamenal římské stavební období, kdy Velké nádvoří a Jupiterův chrám dominovaly.
Archeologie, megality a záhady pod Velkým dvorem
Velké nádvoří Baalbeku, vznikající během vlády císaře Trajána, měřilo 135 x 113 metrů a původně bylo obklopeno slávou 128 sloupů z růžové žuly; většina z nich byla zničena zemětřesením nebo odvezena. Hladce ležely obrovské kvádry podél vnější zdi: bloky o délce 450-1000 metrů a výšce několik metrů, každý váží zhruba několik tun. Nad západní stranou stoupají samotné Trilithony, tři ještě větší megality. Mezi největší kameny patří Kámen těhotné ženy (Hadjar el Hibla) o hmotnosti kolem 1000 tun a délce 69 stop (přes 21,5 m). Druhý obrovský kámen byl objeven kolem 12. století a váží kolem 1200 tun.
Různí odborníci se shodují, že těžba, přeprava a přesné umístění těchto bloků překračují technické možnosti jakéhokoli starověkého ani moderního stavitele; tradiční teorie vychází z vedení bloků po rovině a po dřevěných lávkách, což však vzhledem ke kopcovitému terénu a velikosti bloků postrádá důkazy. Někteří zpochybňují, zda šlo o dílo Římanů, a britský spisovatel Graham Hancock navrhuje, že megality vznikly starší civilizací, která předcházela Římanům; jeho tvrzení ale patří na okraj mezi domněnky a není širšímu publiku považováno za spolehlivé. Odborníci z Německého archeologického institutu však po důkladném srovnání s kameny použitémi při stavbě Pont du Gard považují Jupiterův chrám v Baalbeku za romanský projekt, zahájený kolem roku 15 n. l. a dokončený během dvou století.
V průběhu staletí prošla svatyně mnoha proměnami: v byzantské době sloužila jako kostel, později byla část chrámů citadelou a během nájezdů Timur Velikého a dalších dob došlo k významnému poškození. Po pádu Říma region ovládly různé islámské dynastie; zemětřesení a války postihly Baalbek opakovaně (např. 1260 a 1401).
Jupiterův chrám, Bacchův chrám a Venuše: tři kolosy římské architektury
Jupiterův chrám, největší náboženská stavba římské doby na Baalbeku, byl lemován 104 žulovými sloupy dovedenými z Asuánu a obklopoval jej chrám s dalším souborem sloupů. Protáhl se do středně vysoké konstrukce s rozsáhlou bazilikou a obřadními prostory; dnes z něj zůstalo jen několik sloupů a zbytky základu. Bacchův chrám, který je dodnes považován za jeden z nejlépe zachovaných římských chrámů, obíhá kolem zbylých nosných stěn, ačkoli střecha chybí. Venušino jádro či chrám se nachází blízko; jeho vzhled a výzdoba bývá srovnávána s motivy vinic a holubic, ačkoliv přesná identifikace chrámu zůstává nejasná.
Masivní kamenné základy a bájná přeprava
Podoba Velké terasy tvořící podstavec Jupiterova chrámu je zložena z obrovských bloků: některé měří kolem 20 metrů v délce, jejich hmotnost však přesahuje 750 tun, a šest z nich stojí na západní straně Trilithonu. Má-li se megalitická hmota posunout na své místo, dnešní i minulé inženýrství ukazuje, že šlo o téměř neřešitelný problém. Jednotlivé kvádry nad sebou vytváří systém, který vyžaduje barvu, tvar a přesně definované funkce; ale i po pečlivém zkoumání zůstává nejasnost, jak byly bloky zvedány a přesně umístěny.
Některé teorie navrhují použití dřevěných lešín, ramp a kladek s velkým počtem lidí a koní; jiné spekulují o neznámé technologii. Vzhledem k topografii místa a rozsahu projektu se zdá, že obyčejné rampy nebyly možné. Kromě hlavního chrámu a trojice velkých kamenů se v okolí nachází i další megalitické kapsy a kamenné prvky, které byly součástí původní architektury.
Současný pohled a UNESCO, turistika a praktické informace
V roce 1984 bylo Baalbek zařazeno na seznam UNESCO; dnes je místem, kde se setkávají poutníci a milovníci historie, ačkoliv zůstávají otázky ohledně technické stránky stavby. Pro návštěvníky je Baalbek nejen historickou památkou, ale i místem s živou orientální atmosférou; hlavní ulice i okolní trhy dávají návštěvníkovi pocit authenticity starověkého světa. Dovolená v Baalbeku bývá spojena s jednodenními výlety z Bejrútu, místní doprava (mikrobusy) z COLA Intersection až do Baalbeku je běžně dostupná, a cestovatelé si často dopřejí i pobyt v místních ubytovacích zařízeních, např. v historickém HOTEL PALMYRA.
V Baalbeku se kromě chrámů a sloupů nachází i kulturní pamětihodnosti, včetně mešity Sajda Chawla a rivala starověkého světa-Venušiny svatyně; pohled na Kámen těhotné ženy a další monolity nabízí jedinečný obraz spojení mezi kulturami a epochami. Baalbek zůstává osmým divem světa pro svou monumentální velikost, složitost a zřetelné stopy dávných dějin, které poutník může sledovat na vlastní oči.
- Historie: od proslulé Heliópolis až po římské veličiny a proměny ve staletích
- Megalitické kameny: Kámen těhotné ženy, trility a další obří kvádry
- Chrám Jupiterův, Bacchův chrám a Venušino jádro
- Architektura a teorie: od římských staveb po dávné předřímské kultury
- Praktické návštěvy: doprava z Bejrútu, ubytování a tipy na cestu
