V Kancionále mají mešní soubory 514 a 520 písně i pro ordinárium. Po textové stránce to jsou tropovaná ordinária (tj. zpěvy s textem ordinária rozšířeným vložkami) a parafráze ordinária. Pocházejí ze starých českých graduálů. Po hudební stránce jsou tyto zpěvy velmi hodnotné. Jsou schválené jako vlastní liturgický text. Kancionál od r. 2004 uvádí tato latinská chorální ordinária: Ordinárium VIII - De angelis (507), Ordinárium XI - Orbis factor (508), Ordinárium Missa mundi (509) a latinské ordo (506) obsahující též Credo I. Umožňují-li to podmínky v dané farnosti či komunitě, má se znátb a používat alespoň jedno chorální ordinárium, zvláště Missa mundi (509), latinské ordo (506), Pater noster a Credo III.
Charakteristika českého mešního ordinária a jeho přijímání veřejností
České mešní ordinarium představuje typický příklad soudobé liturgické skladby, kterou věřící veřejnost přijala jako samozřejmou součást obřadu. Zasloužil se o to vyvážený poměr prostředků, které si laický účastník liturgie může snadno osvojit, a prostředků, jejichž přijetí laikem již tak jednoznačné není. První skupinu zastupuje zejména zpěvná melodika, jejíž přehlednost je zvláště důležitá v méně obvyklém modálním prostoru. Neméně významný je reprízový princip rozměrných ploch. Třebaže stavba textu nedovoluje autorovi uplatnit doslovné reprízy, vždy zachovává typické znaky opakovaných útvarů, takže je posluchač i v proudu nejrozsáhlejších mešních částí přijímá jako důvěrně známé záchytné body.
Rytmika a metrum ordinaria
Rytmická stránka ordinaria již nepůsobí tak jednoznačně. Zatímco krajním částem přísluší pevně stanovené metrum (Kyrie, Agnus), Gloria, Credo a Sanctus jsou v tomto ohledu pestřejší. Metrickým označením se řídí střední díly rozměrných částí ordinaria (Gloria Credo), zatímco je obklopují plochy, jejichž rytmický průběh můžeme označit za chorální - přizpůsobují se deklamačnímu průběhu přednášeného textu, čímž sice postrádají ostré kontrasty rozdílných rytmických hodnot, ale na druhé straně tu bezprostředně za sebou následují fráze odlišných rozměrů. Taková prvotní "neuchopitelnost" metra vyvolává ve vnímavém posluchači vždy určité rozechvění a napjaté očekávání dalších frází s podvědomou nadějí na zachycení dosud unikající pravidelnosti. Sanctus pak metrické označení rovněž postrádá.
Další výrazové prostředky a jejich význam
Drhu druhou skupinu výrazových prostředků představují parametry, které běžný návštěvník bohoslužeb může považovat za méně obvyklé. Sem spadá zejména tonální zakotvení Ebenova ordinaria i proměnlivá faktura, jež ovšem s tonalitou vstupuje do zvláštního vztahu, a právě tento vztah se stává i ve druhé skupině prostředků momentem mimořádného významu. Když totiž autor preferuje polyfonní sazbu, je si vědom její poslechové náročnosti, a proto hlasovým liniím dopřává zřetelné tonální zázemí. Homofonní plochy, jejichž vnímání je dnešnímu posluchači obecně bližší, pak skladatel zatěžuje rozšířeným tonálním prostorem či modulacemi, takže ani ony neumožňují polevit při poslechu v pozornosti. Tyto faktory samozřejmě podmiňují interpretační náročnost Ebenova ordinaria.
Při bohoslužbách dnes zní především v podobě, jež je pro laickou veřejnost nejschůdnější, a sice jako zpěv lidu s varhanním doprovodem. Takové provádění sází především na již uvedenou zpěvnost i snadnou pamatovatelnost díky reprízovým plochám.
Přehled jednotlivých ordinárií a jejich textů
Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. S: Klaníme se ti. Oslavujeme tě. L: Vzdáváme ti díky pro tvou velkou slávu. S: Pane a Bože, nebeský Králi, L: Bože, Otče všemohoucí. S: Pane, jednorozený Synu, Ježíši Kriste. L: Pane a Bože, Beránku Boží, Synu Otce. S: Ty, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. L: Ty, který snímáš hříchy světa, přijmi naše prosby. S: Ty, který sedíš po pravici Otce, S: Neboť ty jediný jsi svatý, ty jediný jsi Pán, L: ty jediný jsi svrchovaný, V: Ježíši Kriste, se Svatým Duchem, ve slávě Boha Otce. Amen. V: Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného. S: Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, L: jednorozeného Syna Božího, S: který se zrodil z Otce přede všemi věky. L: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha. S: Zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem: V: skrze něho všechno je stvořeno. S: On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe. Skrze Ducha Svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Byl za nás ukřižován, za dnů Poncia Piláta byl umučen a pohřben. Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma. Přihlášení
Encyklopedie knihy o českém mešním ordinariu uvádí, že z hudebního hlediska „Zhudebněná chorální ordinaria jsou součástí graduálu - oddílu Kyriale. Existovalo Kyriale simplex, obsahující běžné jednoduché verze zpěvů, a Kyriale duplex rovněž s nápěvy slavnostními.“ Nejmenší počet chorálních zhudebnění má Credo. Často bylo tropováno Kyrie, Sanctus, Agnus a Ite missa est a podle textových incipitů těchto tropů pak byla označována i celá ordinaria (např. De angelis, Orbis factor, Cum iubilo apod.). V graduálech bylo většinou Kyriale zařazeno na začátek; fragmenty zpěvů mešního ordinaria, přeložených do češtiny, najdeme např. na prvních foliích Jistebnického kancionálu (KNM II C 7). Výjimkou však nebylo ani zařazení několikerého Credo na závěr graduálu.
Historický kontext a zdroje
Kyriale může být samostatná liturgická kniha (např. Kyriale s lekcionářem Arnošta z Pardubic z r. 1363, Archiv Pražského hradu, fond Knihovna Metropolitní kapituly u sv. Lit.; ČERNÝ, J.: Soupis hudebních rukopisů Muzea v Hradci Králové. In: Miscellanea musicologica, tomus XIX, Praha 1966; FOJTÍKOVÁ, J.: České mešní ordinarium 2. poloviny 16. století. In: Miscellanea musicologica, tomus XXXI, Praha 1984; HILEY, D.: Kyriale. In: New Grove Dictionary, New York 2001; LEECH-WILKINSON, D.: Machaut’s Mass: An Introduction.
tags: #ordinarium #pololanik #credo