Tismická bazilika je jedna z nejvýznamnějších románských památek v ČR. Románský kostel bazilikálního typu z druhé poloviny 12. století pochází z počátku 13. století a byl postavena z červeného a světle hnědého pískovcového kvádříkového zdiva. Dochovala se prakticky v původní podobě pouze s drobnými úpravami. V přední části dominují dvě věže, které byly barokně zastřešeny. Na východní straně přiléhají k bazilice tři apsidy.
Mezi nejcennější historické artefakty baziliky patří Tismická Madona. Je to vyřezávaná dřevěná, 1,48 m vysoká socha Panny Marie s Ježíškem, pocházející z doby okolo roku 1420. Údajně ji sem přinesli mniši, kteří utíkali před husitským vojskem. V Tismicích pak byla několik staletí a jsou jí přisuzovány nadpřirozené vlastnosti. Prý uměla léčit slepotu nebo ochraňovala Tismice od tažení husitů a později i Švédů, která se vždy záhadně Tismicím vyhnula. Paradoxem je, že socha přežila v Tismicích vojenská tažení a světové války, ale nepřežila a revoluci a rok 1990, kdy byla ukradena.
Bazilika sv. Petra (od 12. století bazilika sv. Petra a Pavla) byla založena knížetem Vratislavem II. okolo roku 1070 jako kapitulní chrám. Prošla složitým stavebním vývojem, jehož doklady jsou dnes z velké části skryty pod úrovní terénu hřbitova východně novogotické pseudobaziliky, a zčásti pojaty i do jejího zdiva. Prvou stavbou byla trojlodní dvouchórová bazilika s kryptou. Chrám byl určen jako místo posledního odpočinku zakladatele kapituly Vratislava II. a členů jeho rodu. Zdivo románské baziliky je dochováno ve značné části půdorysu stojící stavby (zejména pokud jde o hlavní a jižní loď).
Zcela novou představu o vývoji stavby ve 14. století vnesl nečekaný objev základů zaniklého dlouhého gotického chóru, jehož výstavba je dávána do souvislosti s aktivitami Elišky Přemyslovny. Během vlády Karla IV., který nechal loď baziliky přestavět podle vzoru jihofrancouzských katedrál, se chrám stal největší sakrální stavbou Prahy (délka 110 metrů). Jižně od kostela se v raném středověku rozkládala panovnická rezidence, tzv. akropole, o velikosti dvou hektarů, oddělená od ostatního hradu příkopem. Při východním obvodu akropole se kromě kapitulní baziliky tyčila drobnější bazilika sv. Vavřince.
Kapitulní chrám byl s akropolí propojen kamennou chodbou na mostním oblouku překračujícím příkop. Z někdejšího románského mostu odkrytého archeologickým výzkumem v první polovině 20. století, je viditelná jeho jižní část. Konstrukce byla zděna z nízkých opukových kvádříků. Most byl tvořen dvěma podélnými zdmi, mezi nimiž probíhá příčně oblouk valené klenby. Nadzemní část podélných zdí mostu se výjimečně dochovala až do výše ca 1,8 metrů.
První podkapitoly a návaznosti na konventní kostel jsou popsány: původní raně gotické žebroví hlavní i obou bočních lodí bylo v baroku pokryto štukem s barokně gotickým profilem. Jižní boční loď, která byla nejvíce postižena požárem v roce 1736, poskytuje příležitost sledovat původní klenební podmínky. Diagonální meziklenební i přízední žebra dosedají na konzoly, nasazené ve výši pilířových říms. Trojboké, nehluboce vyžlabené konzoly mají polygonální krycí desku, jejíž profil přechází na římsu podpor.
Trojboká příčná loď, jejíž prostor byl barokními úpravami důrazně potlačen, má nad čtvercem křížení i nad oběma křídly žebrovou křížovou klenbu. Současné členění pilířů v prostorovém křížení s bohatou štukovou výzdobou pochází z období barokních úprav, realizovaných podle návrhů Jana Blažeje Santiniho Aichla. Oboustranná, osově symetrická vestavba zpěváckých tribun s vloženými velmi plochými varhanními emporami nesoucími varhanní skříně vnesla do původní strohé gotické dispozice pronikavě dynamický prvek.
Sama příčná loď je bohatě členěným prostorem. Dynamická a neklidná atmosféra je však koncentrovaná pouze zde, do prostoru přechodu mezi chrámovými loděmi a presbytářem. Do hlavní lodi i do lodí bočních svým prostorovým účinkem nijak nezasahuje. Klenební pole presbytáře s původní raně gotickou křížovou klenbou, skrytou rovněž pod štukovým obalem, je odděleno od křížení hladkým vítězným obloukem s podloženým žebrem na pasu se štukovou barokní profilací.
Obě kaple na východní straně transeptu, přiléhající těsně k střednímu chóru, jsou otevřeny do transeptových křídel hmotnou nečleněnou arkádou s hladkým obloukem. Jsou sklenuty každá jedním polem křížové klenby s žebry klínového vyžlabeného profilu. Mezi klenebním polem a pětibokým závěrem každé kaple je široký hladký hrotitý oblouk. Žebra se protínají ve svornících. V závěrové části severní kaple jsou dochovány tři původní hladká kamenná ostění oken s půlkruhovými záklenky a špaletami.
- Ve vnitřní výstavbě kostela je rozhodujícím činitelem hloubková dispozice, spjatá v příznivém poměru s šířkovými a výškovými rozměry střední lodi.
- Šířka střední lodi je ve vztahu k její výšce ve vyváženém poměru 1:2, zatímco poměr výšky bočních lodí k jejich šířce je přibližně 1:1,5.
- A vztah výšky bočních lodí k výšce střední lodi je vyjádřen pouze mírným převýšením proti optimálnímu poměru 1:2.
Část klášterních budov s pozůstatky ambitu s křížovou klenbou bez žeber navazuje na jihozápadní nároží konventního kostela. Tato přilehlá partie původního komplexu byla v 19. století upravena pro potřeby farního úřadu. Spojovacím článkem mezi chrámem a farou je barokní novotvar schodišťového prostoru vloženého mezi původní obvodové zdivo, tvořícího komunikaci mezi přízemím a patrem fary a skrytým vchodem za pravým bočním oltářem při vstupu do chrámu.
Oriented trojlodní longitudinální bazilika s dvojicí mírně předsunutých věží v západním průčelí, vestavěná do osy východního křídla ambitů, postavena ze smíšeného zdiva. Západní dvouvěžové průčelí trojosé, střední pole mírně zasunuto mezi věže. Horizontálně je členěno patrovou a korunovými římsami na třetiny oddělující přízemí, první a druhé patro věží.
Kostel je trojlodní, s převýšenou hlavní lodí a odsazeným presbytářem s půlkruhovým závěrem. Hlavní loď je valeně klenutá s rozměrnými výsečemi; klenba lodi spočívá na dvojicích pilastrů s patkou a zlacenou kompozitní hlavicí, s volutami a akanty. Boční lodě jsou otevřeny třemi páry valených oblouků na pilířích a jsou zaklenuty příčně valenou klenbou s lunetami. Oratoře nad bočními kaplemi jsou zaklenuty křížovou hřebínkovou klenbou.
Kruchta při západním průčelí je nesena rozměrným stlačeným obloukem valeně klenutým; podkruhu je zaklenuto valenou klenbou se dvěma lunetami. Obě podvěží jsou klenuta křížovou hřebínkovou klenbou. Originální keramická ornamentální dlažba z 19. století byla nalezena ve v chrámových lodích archeology ve Starém Městě. Kamenné základy z první poloviny 13. století byly objeveny u boční stěny božnosti při výkopových pracích.
Kapitulní chrám sv. Petra a Pavla, pozdně románský původ, prošel významnými etapami rekonstrukcí: po požáru 1249 zanikla románská podstata a byla nahrazena gotickým trojlodím; v roce 1369 byla raně gotická stavba pozměněna během úprav Vyšehradu Karlem IV.; v roce 1495 byla bazilika po opravách znovu vysvěcena.
V letech 1708-1711 a poté 1723-1730 proběhly barokní úpravy. František Kaňka spolupracoval na úpravách průčelí a zaklenutí; kolem roku 1740 byla zbudována „Šancovská kaple“. V letech 1885-1903 byla bazilika regotizována ve třech etapách; prodlouženo presbyterium, zřízena sakristie a depozitář, regotizována hlavní loď a znovu zaklenuta. Výmalba presbytáře, Šancovské kaple a postranních lodí pochází od Karla Jobsta, druhou část vyzdobili manželé Urban a V letech 1988-1994 byl interiér chrámu nákladně zrestaurován.
Vyšehradská pevnost
tags: #orientovana #trojlodni #longitudinalni #bazilika #pardubicky #kraj