Ježíš (asi mezi 7 a 1 př. n. l. Betlém - asi mezi 30 a 33 n. l. Jeruzalém), známý také jako Ježíš Nazaretský či Ježíš z Nazareta, byl židovský pocestný kazatel, zakladatel křesťanství. Hlásal brzký příchod Božího království, vyzýval k obrácení či pokání a byl popraven kvůli svým názorům. Křesťané Ježíše obvykle nazývají Kristus (Pomazaný, Mesiáš) a považují jej za Božího syna a Spasitele světa. Jako proroka či významnou duchovní postavu ho uznává i islám a některá další náboženství. Ježíšova postava také hluboce ovlivnila kulturu křesťanských zemí.
Základním pramenem pro poznání Ježíšova života jsou spisy Nového zákona, zejména čtyři evangelia, jež byla po staletí považována za náboženská dogmata a přesná líčení událostí. Počínaje 18. stoletím však začala i bible být čtena pomocí metod textové kritiky, jež ukázala, že novozákonní vyprávění obsahují nepřesnosti, rozpory a legendární přídavky; tyto zprávy prošly redakcí konečných pisatelů, kteří vložili svá poselství. V 19. století se objevily otázky o historické existenci Ježíše, ačkoliv většina badatelů poté konstatovala jeho pravděpodobnou existenci, s tím, že je třeba rozlišovat historického Ježíše od teologických dodatků a legend.
Křesťanství od samého počátku kladlo důraz na duchovní význam Ježíšova života, působení a smrti. Teologická nauka o Ježíši se označuje christologie a vychází i z víry, že Ježíš byl počat Duchem Božím bez otce a že po smrti vstal z mrtvých a vystoupil na nebesa. Ježíš Kristus je považován za Boha a zároveň člověka, vzor a Spasitele světa; jeho budoucí soudce je vyhlašován i v nejrozšířenějších vyznáních víry. V christologii se během antických christologických sporů formovaly klíčové dogmy, které se ukotvily v různých vyznáních.
Jméno Ježíš je česká podoba řeckého Ίησοῦς (Iésús), vzniklého helenizací hebrejského jména יְשׁוּה (Ješua); Sumární význam je „Bůh je záchrana“. Přívlastek Kristus pochází z řeckého χριστός christos a je doslovným překladem hebrejského מָשִׁיחַ mašíach, „pomazaný“, tedy mesiáš. Přívlastek Nazaretský, v řeckém originále Nazarénos/Nazóraios, značí původ z Nazareta a jeho původní význam je nejasný. Etymologie se objevuje i v odkazech na aramejský kořen NSR, „hledět“ či „hlídat“.
Pro zkoumání historické osoby Ježíše Nazaretského se využívá textová, historická a literární kritika biblických textů a dalších pramenů, včetně mimokřesťanských zdrojů (Flavius Iosephus, Tacitus, Plinius mladší a Suetonius) a biblické archeologie. Většina badatelů shodně vychází z předpokladu reálné existence Ježíše jako galilejského rabína a reformátora, avšak s nejistotami ohledně konkrétních dat a podrobností života.
Historická data se opírají o různé prameny. Evangelií se týká klasická data narození a smrti, ačkoliv jejich přesnost je různá. Evangelia Matouše a Lukáše popisují Ježíšovo narození a počátek veřejného působení, zatímco Marek a Jan poskytují odlišné či doplňující pohledy. Matouš uvádí narození v Betlémě a navazuje na dětství s putováním do Egypta; Lukáš popisuje narození v Betlémě během cenzu a počátek v Nazaretu. Na druhé straně Janovo evangelium se zaměřuje na teologické aspekty a má odlišné vyobrazení Ježíše než synoptická evangelia.
Historické datace narození Ježíše nejsou jednoznačné. Většina historiků uvádí období kolem roku 7-4 př. n. l., přičemž některé texty a datace odkazují na Herodium, Augustus a Quirinia. První křesťanský letopočet (Anno Domini) byl vytvořen podle výpočtu Dionysia Exiguuse, avšak jeho chronologie není bezchybná a moderní exegeze připouští odlišnosti. Hvězda betlémská a její interpretace zůstávají předmětem debat: konjunkce planet, kometa nebo jiný astronomický jev v různých letech 7-4 př. n. l. K potvrzení data však slouží hlavně překlenutí srovnání mezi jednotlivými evangelii a historickými prameny.
Že Ježíš skutečně žil a že byl popraven, se shodují jak biblické, tak historické zdroje. Kromě evangelistů a Pavlových listů existují i antické zdroje mimo křesťanství - Tacitus, Plinius starší a Flavius Josephus - kteří zmiňují Ježíše a křesťany. Z hlediska historické metody tedy můžeme říci, že historický Ježíš byl nejspíše galilejský rabín a náboženský reformátor; data o jeho narození a smrti mohou být nejistá, ale existence postavy je obecně uznávána.
Po Ježíšově smrti vznikla novozákonní tradice, která formovala křesťanskou víru. Učedníci a následovníci hlásali vzkříšení a zvěstovali evangelium, ačkoliv existovaly rozpory ohledně interpretací a faktických detailů. Poslední událostí Evangelíí bývá Ježíšovo nanebevstoupení a předání velkého poslání prostřednictvím Ducha svatého. Apokryfní a pseudepigrafní texty rozšiřují obraz Ježíše o dalších událostech a výrocích, ačkoliv jejich historická důvěryhodnost bývá sporná.
Etické a teologické rozměry Ježíše se odvíjejí od jediné osoby s dvěma přirozenostmi - božskou a lidskou -, jak to popsal Trůnummer Chalcedonského a dalších koncilů. Ježíšova lidská vůle byla v souladu s Boží vůlí a k jeho krocích vedla modlitba a hluboká intuitivní orientace na Boží záměr. Výroky „Já jsem …“ v Janově evangliu podtrhují jeho identitu a vztah k Bohu. Dílo Ježíše je tak spojeno s láskou, milosrdenstvím, odpouštěním a odpovědností za bližní, stejně jako s důrazem na rozumné poznání a rozlišování znamení doby.
Nyní se zaměřme na to, jak se obraz Ježíše vyvrbí z pramenů a jaké implikace to má pro náš pohled na jeho život. Historicko-kritická analýza ukazuje, že žádný pramen z Ježíšova života během jeho působení nebyl sepsán jeho současníky; tyto popisy vznikaly v období po jeho smrti. Přesto existuje široká shoda, že Ježíš byl historicky reálnou postavou, a že jeho učení a činny zanechaly hluboký otisk v historii a kultuře Evropy i světa.
V lidském portrétu Ježíše se historici shodují, že jeho vzhled nezačíná jako populární ikonografie 6. století a později; podle forenzních studií by byl spíše menší a tmavší pleti, s kratšími vlasy a vousy střiženými, co odpovídá průměrnému Semitovi doby. Legenda o dlouhých vlasech a světle pleti vznikla až v pozdějších epochách a v různých tradicích. Názory na to, zda existuje autentická podoba Ježíše, se liší a zůstávají spekulativní.
V závěru lze konstatovat: Ježíš z Nazareta reálně žil a zemřel; datum a místo narození zůstávají nejisté. Historie i teologie však ukazují na jeho klíčový vliv na vznik křesťanství a na evropskou kulturu. Jeho učení o lásce, milosrdenství a odpovědnosti za bližní zůstává středobodem křesťanské etiky a nadále ovlivňuje četné svědectví a praktiky po celém světě.
✅ Jak VE SKUTEČNOSTI VYPADALI Ježíš, jeho manželka Marie Magdaléna a další
Jedna zmínka o osobním svědectví: „Když jsem se začal modlit, začal jsem mít s Nebeským Otcem a Jeho Synem bližší vztah…“ Tato svědectví ukazují, jak mohou osobní zkušenosti ovlivňovat víru jednotlivců a komunity.