V Předbořicích ve dnech 26.-28. Loni jsme oslavili 20. Nynější putování relikviáře po františkánských komunitách má symbolický význam. Sv. Anežka poprvé v dějinách putuje po františkánských klášterech v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, aby tak navštívila celou naši zem. Jde o to připomenout si její odkaz. Být s ní a naslouchat jí. A prosit jí o pomoc a požehnání.
Koncem února a začátkem března navštívila svatá Anežka všechny komunity naší kongregace - Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. V.
V pátek 26. 2. 2010 nám naše spolusestry z Velkého Újezda u Moravských Budějovic předaly ostatky sv. Anežky České. Hned na pátou hodinu byla princezna Anežka ohlášena v Lašovicích. Program spočíval ve dvou krátkých zamyšleních zakončených litaniemi a potom jsem zahrála píseň 836: Radostnou píseň boží lid, dnes o Anežce zpívá. Na konci mše svaté udělil otec Nepomuk ostatky požehnání. Za dvě hodiny tj. v 1900 začala v Předbořicích adorace. Celou adoraci provázela píseň Učiň mě Pane nástrojem na jejíž jednotlivé sloky s. Kateřina připravila různá zamyšlení ze života sv. Anežky s tím, že se pokaždé dostala k Pánu Ježíši. S materiálem pro tyto úvahy nám pomohly dva texty novén, které jsme měly k dispozici. Novéna od paní Marie Holkové a novéna z dopisu Jana Pavla II. panu kardinálu Tomáškovi. Po adoraci a požehnání opět zazněla píseň 836, litanie a požehnání ostatky. Pak jsme se přesunuly na faru, kde otec Řehoř měl připravený výklad 1. žalmu a několik informací o původu ostatků sv.
V sobotu 27. února byla v 9 hodin v Kovářově mše sv., na níž měla s. Kateřina z Brna přeposlaný text k obětnímu průvodu. Naše škola Církevní střední zdravotnická má za patronku sv. Hořící svíce jako symbol světla nového života, kterého se dostalo lidem skrze svatou Anežku. Koruna - královská důstojnost svaté Anežky. Cihla symbolizuje založení a stavbu klášterů pro františkány a pro klarisky. Rovněž připomíná založení špitálů pro chudé a trpící. Řeholní oděv je svědectvím toho, že se Anežka zříká bohatého a skvělého života u dvora a místo toho volí chudý řeholní život v klášteře.
V sobotu nás navštívily sestry z Lomce. Byla tu matka Klára, s. Veronika a s. Františka. Zúčastnily se ranní mše sv. v Kovářově i odpoledního programu ve školce. Připravily jsme pro ně oběd a každá jsme se jim chvilku věnovaly. Snad se jim u nás líbilo ... Na odpolední netradiční zamyšlení, jak jsem je nazvala já, když jsem tvořila program, sestra Kateřina vzala pohádku, které jsme byly účastny v Českém Těšíně, jmenovala se Mladý král. Neděle ve farním kostele byla pro sv. V neděli odpoledne pak sv. napsala S.
O uctívání ostatků se vedly dlouhé diskuze a mnozí lidé, i v církvi samotné, tuto praxi odsuzují. Je lidské uchovávat to, co nám po sobě zanechal nějaký milý člověk, který od nás odešel. Tak se např. často uchovávají nedotčeny pracovny slavných lidí, tak při sobě často nosíme nějakou upomínku na milovaného člověka. Proč by nám všechny tyto prastaré projevy příchylnosti neměly také pomáhat k tomu, aby se naše myšlenky pozdvihovaly k Bohu? Proto se také uchovává a má v úctě to, co zůstalo po svatých. Nazývá se to ostatky, relikvie. Jsou-li nám všechny tyto předměty pomocí k modlitbě, připomínají-li nám Boha a jeho milost, která se mocně projevila v takto uctívaných světcích, pak není tak důležité, zda u nějaké relikvie máme nevývratnou jistotu o její pravosti. V podstatě přece nejde o nějaký kus látky nebo úlomek kosti, nýbrž o uctívanou osobu jakožto vzor víry, a nakonec o Boha, kterého ve svatých uctíváme.
Svatá Anežka Česká, patronka českého národa, výrazná osobnost naší historie. Žena, která odložila královské roucho, aby se oblékla do prostého oděvu, ve kterém sloužila chudým a nemocným. Dcera Přemysla Otakara I. a jeho manželky Konstancie Uherské se narodila někdy na počátku 13. století, snad roku 1211. Již ve třech letech byla zasnoubena s Boleslavem Slezským, který ovšem v roce 1216 zemřel. Další zásnuby na sebe nenechaly dlouho čekat, ve svých osmi letech tak byla Anežka zaslíbena podruhé, tentokrát synu císaře Fridricha II., Jindřichovi. Když v roce 1224 Přemysl Otakar naléhal, aby byl uzavřen dohodnutý sňatek jeho dcery, prohlásil ale Jindřich, zřejmě pod vlivem tehdejších politických intrik, že si Anežku nevezme. O svatbě této české princezny se během jejího života uvažovalo ještě dvakrát, o její ruku žádal anglický král i ovdovělý císař Fridrich II. Anežka však měla už jiné plány - rozhodla se vstoupit do kláštera.
V roce 1233 založila špitál sv. Františka a brzy k němu připojila klášter Na Františku. Prvními jeho obyvatelkami byly klarisky, do jejichž řádu Anežka brzy vstoupila a později se stala jeho abatyší. Mezi její další počiny patří například založení řádu Křižovníků s červenou hvězdou, zasloužila se také o usmíření sporu mezi svým bratrem, Václavem I., a jeho synem, Přemyslem Otakarem II. Zemřela ve svých zhruba 70 letech 2. března 1282 a pohřbena byla o dva týdny později v kapli Panny Marie v klášterním kostele sv. Františka. O nějakou dobu později ale byly ostatky svaté Anežky vyzdviženy a přeneseny na jiné místo. A právě tady začíná dlouhá cesta pátrání po hrobu české princezny.
Nejenže totiž nevíme, kdy přesně byly její ostatky přeneseny, snad někdy za husitských válek, ale hlavně neznáme místo, kam byly uloženy. O možnostech se spekuluje již dlouhou dobu. Kromě kostela svatého Haštala, který stojí v těsné blízkosti tzv. Anežského kláštera, patří mezi oblíbená hypotetická místa posledního odpočinku české světice také Panenský Týnec, kde byl pro klarisky roku 1280 založen klášter, nebo rotunda sv. Kříže na Starém městě pražském.
Hledání místa posledního Anežčina odpočinku tak má dlouhou tradici. Už samy sestry klarisky prováděly výzkum na místě původního hrobu v kapli Panny Marie, zde totiž prý několikrát viděly neznámé světlo a děly se nad ním zázraky. Hlavním důvodem hledání ale zřejmě byl fakt, že podle tehdejších církevních zákonů nebylo možné Anežku svatořečit, dokud nebudou nalezeny její ostatky.
Další výzkum probíhal v kostele sv. Haštala (obr. 1) v 80. letech 20. století, ale na jiném místě, než byl uskutečněn výzkum nedávný. Nakonec však Anežka svatořečena přeci jen byla, postačila k tomu dolní čelist, která je uchovávána v El Escorial ve Španělsku a která je tradičně české světici připisována, ač nikdy nebyly provedeny žádné analýzy, které by to prokázaly. 12. listopadu 1989 tedy papež Jan Pavel II. prohlásil českou princeznu Anežku za svatou a jak víme, pouhých pět dní poté se v této zemi začali dít události, které vedli k pádu totality a nastolení demokracie.
Mnozí samozřejmě působení světice tyto události připisují. Ačkoli již tedy nebylo ostatků zapotřebí ke svatořečení, přece jejich hledání neustalo. Naopak, před čtyřmi lety proběhla velká vlna zájmu o Anežčin hrob, který dokonce vyvolal archeologický výzkum v kostele svatého Haštala.
Jeden z klíčových příběhů spojuje Anežku s Aničkou Tomanovou z Orlických hor. Anička, trpící na lůžku, měla stigmata a mohla prorokovat. Výrok Aničky, že ostatky Anežky jsou pod oltářními schody svatého Haštala, se podle zápisků zaprvé objevil až v 50. letech a do roku 2009 zůstal skryt. Sestra Anna Koláčková rozhodla se vydat na tradiční pátrání a objevila masivní opukovou desku pod oltářem, která se následně ukázala jako průlomová souvislost s hrobem.
Geofyzikální průzkum a archeologický výzkum v kostele Haštala proběhly v roce 2010. Byly položeny sondy před oltářem a vlevo od něj; pod opukovou deskí nebyl dutý prostor, ale strom života - hrobka z 18. století. Nalezené rakve a pozůstatky byly barokního stáří, letopočet 1759 na jedné rakvi, bez důkazů gotického prátelezu. A tak pátrání pokračuje; hledání ostatků svaté Anežky tedy nadále zůstává otevřené.
- Historie Anežky České: její život, špitál, klášter Na Františku a řády, které založila.
- Proces kanonizace a důvody zpoždění kvůli ztraceným ostatkům.
- Hledání posledního odpočinku: Haštal, Panenský Týnec, rotunda a další hypotézy.
- Archeologický výzkum Haštala v roce 2010 a výsledky.
- Současné relikvie a jejich důležitost pro věřící a pro historii českého národa.
O poklad Anežky České — katedrála sv. Víta (2000)
V moderní době nadále přetrvává otázka pravosti ostatků a samotné svatořečení. Relikvie i nadále plní svou duchovní funkci a připomínají odkaz svědkyně sociální a duchovní spravedlnosti. Kostely a kláštery zůstávají místy, kde lidé nacházejí možná pochopení, útěchu a inspiraci pro službu bližnímu. Anežka Česká tak zůstává symbolem státnosti, solidarity s nemocnými a péče o potřebné, a její odkaz žije nejen ve františkánských komunitách, ale v celé české společnosti.