Je to svátost, která není doplňkem, ale podstatným prvkem života křesťana, protože čas církve, v kterém žijeme, by se mohl dobře nazvat časem Ducha svatého. Biřmovanec je biřmováním označen pečetí Ducha svatého, která znamená, že naprosto patří Kristu, že je navždy k jeho službám a že má příslib Božské ochrany.
„Biřmování? Svátost biřmování (z latinského confirmatio) znamená posílení, upevňování. Touto svátostí se naplňuje křestní milost - biřmovanci je udělena křesťanská dospělost.“ Dosaď za b - f, škrtni háček nad ř a dostaneš slovo: firmování = posilnění, potvrzení a utvrzení tvé víry, kterou jsi při křtu dostal jako DAR. Jde o víru v Krista Ježíše. O nic víc, ani míň. Vše bylo „odstartováno“ v Jeruzalémě před 2.000 roky. Sk 2,1-6 popisuje seslání Ducha svatého o letnicích a počátek církve.
Historie a vývoj svátosti biřmování
Na počátku křtu bývalo biřmování spojeno s křtem - křest dospělých, kde ruce apoštolů byly pokladány na nově pokřtěné. Teprve ve středověku vznikla samostatná svátost biřmování; děti začaly být křtěny dříve a tradičně nemusely vyznávat víru samy. Tehdy chybělo osobní rozhodnutí pro Krista, proto se objevila potřeba následného udílení biřmování. V 12. století byla svátost biřmování ustanovena jako druhá ze sedmi svátostí církve florentským koncilem (1439-1445).
V prvních staletích se křest a biřmování často spojovaly; křest pokřtěných býval často doprovázen vkládáním rukou a mazaním olejem. Rytířský úder na tvář připomínal překousnutí a vyjádření odvahy při pasování. Od roku 1971 se ustálila dnešní forma udělování: biskup přikládá ruce, maže čelo křižmem a vyslovuje: Přijmi pečeť daru Ducha svatého. Biřmování je slavností Ducha sv. a spolu s křtem a eucharistií tvoří jednotu svátostí křesťanského zasvěcení.
Co přináší biřmování dnes?
Biřmování je pro křesťana projevem vlastního ANO Bohu. Svátost vede k dospělosti víry a zodpovědnosti za její šíření. Sestoupení Ducha svatého na biřmovance umožňuje působení Ducha v občanském i duchovním životě; bývá vyjádřeno v plném vylití Ducha svatého a v posilujícím duchovním daru.
Biřmování patří mezi svátosti uvádějící do křesťanského života a dokončuje to, co započal křest. Věřící dostává svátost nejdříve v době, kdy začíná rozumem rozlišovat; uděluje se pouze jednou v životě. Připravuje se prostřednictvím katechezí, modlitby a svátosti smíření; vhodná je pomoc kmotra či kmotrů.
Průběh a podmínky praxe
Svátost biřmování se uděluje buď biskupem, nebo knězem s jeho svolením. Při udělování biskup klade ruku na biřmovance, maže jeho čelo křižmem a říká: Přijmi pečeť daru Ducha svatého. Kmotr má svou ruku na pravém rameni biřmovaného. Biřmování se uděluje pouze jednou a vyžaduje důkladnou přípravu a potvrzený biřmovací lístek podepsaný duchovním správcem farnosti.
Historicky bývalo sdílené s křestem; v západní církvi dnes biřmování bývá udělováno až po křtu dítěte, aby dítě mohlo čelit světu s vědomím své víry. Důležité je, že biřmování spolu s křtem a eucharistií tvoří jednotu a naplňuje křestní milost. Předpokladem je přijetí Ducha svatého a plné vědomé ANO Božímu plánu pro život člověka.
Příklady a biblické souvislosti
Skutky 2,1-6 popisují první poutní letnice a sestoupení Ducha svatého na učedníky. Skutky 8,14-17 ukazují, že Duch svatý může být dán i po křtu, prostřednictvím vkládání rukou, když se Samařané teprve učí žít vírou. Sk 19,5-7 popisuje, jak Pavel vkládá ruce na pokřtěné v Efezu a ten den se u nich objevuje Duch svatý. Tyto pasáže ilustrují spojení křtu a biřmování a pokračující praxi přenosu víry v církvi.
Podrobnosti a praktické poznámky
V praxi bývá biřmovací slib často součástí hromadného slavení, ale může být i individuálně dopřáno při koncelebraci. Požadavky: pokřtění jedinci, kteří dosáhli rozumu a mohou rozlišovat. Důležitá je duchovní příprava a pravidelná modlitba, spolu s účastí na zpovědi. Křestní rodiče či kmotr hraje důležitou roli při přípravě a podporuje biřmovance v jeho životě po udělení svátosti.
- Průběh přípravy: katecheze, modlitba, zpověď a doprovod kmotrů.
- Poslední kroky: biskup nebo kněz provádí obřad, zahrnující ruku na rameni a mazaní čela křižmem.
- Život po biřmování: plné svědectví a zapojení do života církve s odvahou nést víru v každodenním životě.
Na závěr lze říci, že Biřmování je „svátost křesťanské dospělosti“ - završuje křestní milost a vnáší do duše nezrušitelné znamení, které posiluje a potvrzuje víru křesťana v božím kontextu. Dnes i v budoucnu nadále zůstává zásadní pro každého, kdo chce plně žít křesťanský život a být svědkem víry ve světě.
