Pamětník a kronikářský odkaz Berouna a jeho děkanství je úzce spojen s rozsáhlým historickým scénářem regionu, kde morový sloup a další sakrální i civilní památky tvoří mozaiku dávných dob. Morový sloup byl postaven v roce 1681 na památku obětí moru, který ve městě řádil v roce 1680. Na stěnách kaplice jsou zasklené obrazy Panny Marie, sv. Václava, sv. Jana Nepomuckého a sv. Barokní patrová budova byla postavena v roce 1737 na místě původní gotické, kterou zničil požár. Součástí areálu je kaplanka, která byla rekonstruována na počátku 20. století. Ne její fasádě je pamětní deska buditele a historika, berounského rodáka, děkana P. Josefa Antonína Seydla.
Na děkanství hostil řadu svých přátel z řad buditelů, např. Františka Palackého a Šebestiána Hněvkovského. Dům čp. Původně barokní měšťanský dům s gotickými sklepy. Od poloviny 17. století vlastnila dům rodina Fussů. Nejznámější z nich, František Antonín, byl významným českým zemědělským odborníkem a sekretářem Vlastenecké hospodářské společnosti. Dům čp. Měšťanský barokní dům, byl v roce 1912 upraven pro potřeby Evangelické církve augsburského vyznání (dnes Českobratrské církve evangelické). V roce 1938 byl na budově postaven nový štít.
Pomník byl postaven v roce 1908 Spolkem pro zbudování pomníku Mistra Jana Husa. Paměti královského města Berouna z roku 1899 jsou první knihou, která přinesla kompletní shrnutí dějin našeho města. Jejím autorem byl středoškolský profesor Josef Vávra a popud k sepsání tohoto díla vzešel od berounského děkana Václava Slavíka. Ačkoliv se Josef Vávra sepsáním “Pamětí” zasloužil o významný počin v oblasti dějepisu Berouna, sám pocházel z Prahy a na Berounsku nikdy nežil. Narodil se 1. 12. 1838 v měšťanské rodině v Praze.
V roce 1856 ukončil studium na vyšší reálce v Panské ulici a zapsal se na pražskou univerzitu jako mimořádný posluchač dějepisu a zeměpisu. Jeho kroky pak vedly přes Litomyšl, Kolín, Soběslav a Jičín zpátky do Prahy, kde se usadil na trvalo. Významné bylo jeho učitelské působení v Kolíně, kde se seznámil se svou budoucí ženou, ale hlavně se pustil do dlouhodobého výzkumu kolínského městského archivu. Nás ale bude nejvíce zajímat rok 1889, kdy ho vyzval přítel, kněz a berounský děkan Václav Slavík k sestavení historické monografie o Berounu.
Vávra začal průzkumem městského archivu, věnoval se studiu pozemkových knih a velmi pečlivou prací se mu povedlo zrekonstruovat starou topografii domů a zmapovat staré měšťanské rody. Kniha měla vyjít Slavíkovým nákladem, ten se proto snažil Vávru v práci popohánět. Avšak dílo takového rozsahu si vyžádalo svůj čas a Slavík se výsledku nedočkal. Zemřel v 68 letech 28. ledna 1895. V Berouně působil jako děkan 14 let. Paměti královského města Berouna, které poprvé shrnuly vývoj dějin města od počátků do závěru 19. století, spatřily světlo světa v roce 1899.
Znovuvydání se v roce 2012 ujalo nakladatelství GRANT. Josef Vávra zemřel 10. 1. 1912 v Praze. Pohřben je na Vyšehradě (8A-12). Spolu s několika knihami napsal na 130 článků, 3 učebnice dějepisu a zabýval se také biografickými a historicko-topografickými studiemi k jednotlivým šlechtickým osobnostem či celým rodům a panstvím. Po 40 letech pedagogického působení odešel do výslužby a věnoval se zejména církevním dějinám. Za zásluhy v této oblasti byl roku 1907 vyznamenán papežem Lvem XIII.
Přesně před dvaceti lety se objevila na trhu Kronika královského města Berouna. Šlo o první vydání nejstarší dochované berounské kroniky, jejíž rukopis byl do té doby ukrytý v Národním muzeu v Praze. Její autor, český vlastenec a berounský děkan Josef Antonín Seydl, v ní zachytil historii města od počátku až do 19. století. J. A. Seydl se narodil jako syn mlynáře 9. dubna 1775 v Berouně čp. 2 - ve mlýně, který dnes známe jako Zajíčkův.
V 11 letech opustil rodné město, aby se zdokonalil v jazycích a hře na housle a ve 14 letech získal fundační místo prvního houslisty na Svaté Hoře u Příbrami. Po absolvování Novoměstského piaristického gymnázia v Praze nastoupil na Filozofickou fakultu dnešní Karlovy univerzity. V roce 1813 Seydl nastoupil na místo děkana v Berouně a hned začal pracovat na rukopisu kroniky, který dnes najdeme pod názvem Memorabilia ecclesiae Beraunensis v berounském archivu. Druhý rukopis, s odlišnou koncepcí, je dnes uložený v Národním muzeu v Praze a stal se předlohou pro knižní vydání z roku 2003.
Krátce před smrtí Seydl požádal svého přítele, učitele a spisovatele J. P. Přibíka, aby tento rukopis do tehdy Vlasteneckého muzea v Praze předal a aby kroniku také doplnil (Seydl ji v letech 1828-1836 nedoplňoval). Přibík přání splnil a kroniku do muzea odevzdal i se svým dodatkem. Ten však nebyl do knižního vydání zahrnut. Přibík sám vydal části Seydlovy kroniky již roku 1862 v časopise Lumír pod názvem Děje královského města Berouna dle J. A. Seydla. Pro Beroun byla neméně důležitá Seydlova činnost buditelská.
Právě v Berouně se stýkal s mnoha významnými osobnostmi národního obrození, jakými byl J. Jungmann, J. Vorel či F. Palacký. Jako horlivý čtenář, uvědomělý český vzdělanec a sběratel knih Seydl kupoval a shromažďoval české i jiné slovanské knihy, které půjčoval obyvatelům města. Až sem tak sahá tradice půjčování knih v Berouně. J. A. Seydl působil jako berounský děkan až do své smrti v roce 1837, tedy přes 20 let. Zemřel na souchotiny a pohřben je na místním hřbitově.
V roce 1913 po něm bylo pojmenováno náměstí u kostela sv. Jakuba, a kronika královského města Berouna se dochovala jako významný historický pramen. Důležitá literatura o Berounsku, kroniky a edice Národní knihovny doplňují obraz regionu: Kronika královského města Berouna: kronika čili úplné a obšírné popsání všech památností královského krajského města Berouna, sepsána Josefem Antonínem Seidlem; Beroun. Vyd. 1. Praha: NLN; U kostela sv. Jakuba roste Seydlova lípa. Další práce se věnují historickým postavám a rodovým dějinám Berouna a Lochovic, jakož i topografickým popisům krajiny.
PAMĚTNÍ KNIHA Vám poslouží k zápisu významných událostí, návštěv, zajímavých postřehů Vašich občanů i hostů. PAMĚTNÍ KNIHA je jistě nezanedbatelnou součástí Vámi spravovaných historických a kulturních objektů pro zápis návštěvníků. Navíc Vám nabízíme OBSTARÁNÍ POTISKU s označením Vaší obce a instituce na desky pod nápis PAMĚTNÍ KNIHA. Cenu potisku s Vámi projednáme individuálně. PAMĚTNÍ KNIHA má pevnou vazbu s potištěným hřbetem, zlatý nápis formou ražby. Potah je kvalitní imitace kůže v barvě tmavohnědé. Rozměr velké knihy je 242 × 330 mm. Uvnitř je 300 stran silnějšího papíru (140 g) se dvěma stužkami na zakládání.
Pro doplnění kontextu lze uvést, že Stašov a Stašovská kronika popisují kulturu, řemesla, řemesla a společenské struktur, jako jsou cvočkaři, vápenictví, školství a vznik konsumního spolku Včela. V Stašově žilo v minulém století poměrně mnoho Židů a jejich společenské aktivity, obchod a spolková činnost se promítají do vývoje obce. Povodeň z 25. května 1872 a následná rekonstrukce mostu u Štířiny ovlivnily zemědělskou i dopravní infrastrukturu. První vlak ve Stašově projel až 15. 5. 1948, i když se železnice a spojení s okolními obcemi budovala dlouhodobě.
Historie Stašova v kontektu Lochovického panství
Stašov leží na vyvýšenině nad pravým břehem Červeného potoka a v jeho okolí bývalo několik dvorů a polí, spolu s mlýny a hostinci. Sommer uvádí, že Stašov měl dvanáct čísel a patřil k alodiálnímu panství Lochovice, které mělo v širším okolí významné sousední panství, například Točník či Jince. V paláci Lochovice se střídaly různé šlechtické rody (Walburgy Netolické, hrabata Lützow, etc.).
Popis Stašova v díle Sommerova Topografie Českého království z roku 1788 a následných kronik ukazuje, jak byly vesnice v regionu integrovány do podhůří Berounska a jak se vyvíjely sídelní struktury. Z hlediska demografie zaznamenané roky ukazují nárůst počtu Stašovanů během 15. a 19. století a proměny vesnice s rozšířením občanské vybavenosti, hospodářských aktivit a školní infrastruktury.
V oblasti působilo i cvočkařství - živnost, která se stala významnou součástí ekonomiky Stašova koncem 18. a v první polovině 19. století. Vápenictví a pěstování ovocných stromů doplňovaly tradiční řemesla. Důležitou roli sehrála i školní výstavba: první školní budova vznikla až roku 1864 a další rozšíření dvoutřídní školy proběhlo díky podpoře obce v 80. letech 19. století.
Historická studia Stašova a Berounska ukazují, že vesnice nebyla izolovaná, ale živá a propojená s okolím. Vliv staršího zemského panství Lochovice, historické cesty a obchodní tepny formovaly její vývoj, zatímco kronikářské práce Seydla a Vávry dodnes slouží jako důležitý pramen poznání.
- Morový sloup a památné kaple v Berouně; roky zrození a rekonstrukce kapl, a den zakládání pomníků.
- Významné osoby a jejich role v buditelství - Seydl, Slavík, Palacký a Jungmann.
- Historie Stašova: znovuosídlení, rovnováha mezi vesnickými řemesly a městským vlivem Lochovické panství.
tags: #pametni #kniha #dekanstvi #berounskeho #4