Slavení této liturgické památky (původně P. Marie Vítězné) ustanovil od roku 1572 papež Pius V. ve výroční den vítězství křesťanů v boji s Turky u Lepanta (na mapě Nafpaktos či Naupactus). Dne 7. 10. Dějinný pohled na situaci říká, že Turci od počátku XV. stol. vládli velké části Balkánu. V r. 1453 se zmocnili Konstantinopole, kterou přejmenovali na Istanbul a chrám Hagia Sofia změnili v mešitu. Počátkem 16. století si Turci podrobili Přední východ a s podmaněním benátského Kypru, v r. 1571, ovládala osmanská říše celý východní středozemní prostor. Muslimové, kteří uchvacovali křesťanské země, se na křesťanech dopouštěli ukrutností a mnohé odváděli do otroctví.
Z podnětu papeže Pia V. byla vytvořena protiturecká Liga, kterou 20. 5. 1571 spolu s ním podepsal španělský král a Benátská republika. Velitelem se stal španělský princ don Juan de Austria. Turků byla početná převaha. U řeckého pobřeží v ústí zálivu u Lepanta se na začátku října střetly dvě flotily o počtu 500 lodí (křesťanských lodí bylo 111 benátských, 81 španělských, 12 papežských a 5 Maltézských rytířů) a asi 200 000 mužů. Ve vítězném boji zahynulo celkem na 40 000 mužů. Šlo o velmi významnou porážku Turků. Památka, která se začala slavit, byla už r. 1573 přeložena na první říjnovou neděli.
Na celou církev byla rozšířena v r. 1716 po vítězství nad Turky u Petrovaradina (v Jugoslávii). Při potvrzení svátku v r. 1883 papež Lev XIII. přidal do litanií invokaci "Královno posvátného růžence." Slavení svátku je od r. 1913 ve výroční den vítězství u Lepanta. Papež Jan Pavel II. prohlásil: "Růženec je současně meditací i prosbou. Naléhavost prosby o přímu přímluvu Matky Boží spočívá na důvěře, že její mateřská přímluva může u Srdce Syna dosáhnout všeho."
Připomenul, že "růženec Panny Marie, který se z vnuknutí Ducha Svatého postupně rozvíjel v druhém tisíciletí, je oblíbená modlitba mnoha světců a učitelský úřad Církve k ní často vybízí." Proti hrozbám válek, terorismu a všem druhům zla, tento papež pozvedl růženec se slovy: "Toto je největší lék. Modlete se, modlete se a více se neptejte."
Papež Pius XII. ji doplnil jako modlitbu prostou i náročnou. Je pro každého a přitom k ní patří plné zapojení srdce i mysli. Bolestným růžencem je nám nabízeno pohroužení se do díla vykoupení utrpením Božího Syna až po vylití veškeré krve za hřích každého jednoho z nás. Slavným růžencem je náš pohled směrován k věčnému cíli, kterým je trvalé spojení s Bohem. Toto by měly být dostatečné důvody, abychom si ho zamilovali a používali.
Maria Virgo, de Rosario; Marcellus, m. Capuæ (s. III/IV); Iustina, virgo et m. Patavii (s. III/IV); Sergius et Bacchus (s. III/IV); Marcus Pp (336); Augustus, abbas (asi 560); Palladius, ep. Santonen (po r.
Bitva u Lepanta 1571 - DOKUMENTÁRNÍ FILM o osmanských válkách
Liturgické a historické souvislosti
V kněžském a římskokatolickém kalendáři se slavení Panny Marie Ruzencové da Vinci pojí s vítězstvím nad Turky a s úctou k Matce Boží jako prostřednici v boji za víru. Uctívání této milosti má hluboké kořeny v litanii a modlitbě Růžence, která byla rozšířena a doplněna o zvláštní invokaci v průběhu 18. století. Důraz na mystickou spolupráci člověka a Boha v procesu vykoupení se odráží v textech a projevech církevních otázek, které se dotýkají ochrany před zlem a problémů politických i vojenských otřesů.
V současnosti připomíná svátek úlohu modlitby a důvěry v pomoc Matky Boží při nesení obtíží světa, a to i v kontextu moderních výzev. Z historických záznamů vyplývá, že oběť a odvaha tehdejších věřících a vůdců křesťanské ligy měly zásadní význam pro udržení víry a naděje během nejistých časů.
| Událost | Rok | Důsledek |
|---|---|---|
| Vítězství u Lepanta | 1571 | Podpora protiturecké koalice |
| Slavení památky | 1573 | Přesun na první říjnovou neděli |
| Univerzální litanií | 1716 | Rozšíření na celou církev) |
| Potvrzení svátku | 1883 | Invokace "Královno posvátného růžence" |
| Slavení v liturgii | 1913 | Výroční den vítězství u Lepanta |
V posledních větách textu je připomenuto, že "růženec je meditací i prosbou" a že Pius XII. klade důraz na modlitbu jako prostředek spojení s Kristem a Matkou Marií, což nadále rezonuje v katolické zbožnosti a pastorační praxi.