Evžen III. byl 167. papežem římskokatolické církve, zvolen v obtížných časech a většinu pontifikátu strávil mimo Řím, který byl ovládán římskou komunitou. Byl cisterciáckým mnicha a žákem sv. Bernarda z Clairvaux, čehož si všímá jeho životopis i svědecké záznamy. Narodil se v Pise a jeho jméno před volbou bylo Bernard (Bernardo Paganelli di Montemagno).
Původ a nástup do úřadu
Bernardo Paganelli pocházel z Pisy, byl prostým mnichem cisterciánského klášera v Clairvaux a prací zejména topil pro bratry; později ho sv. Bernard vybídl k opatské službě v Římě. V důsledku politických nepokojů a římské občanské vzpoury byl Evžen III. zvolen papežem v období úpadku římského státu a byl nucen velebit mnohé překážky, včetně vyhýbání se přímé kontrole Říma. K zvolení došlo po rezignaci a smrti předchozího papeže a kardinálové ho vybrali v nelehkých časech, kdy římská komunita ovládala město.
Pontifikát a klíčové činnosti
Evžen III. aktivně řídil církev i přes rozvrat, který panoval v Římě. Byl prvním papežem, který byl členem cisterciáckého řádu, a to zásadně ovlivnilo jeho duchovní i organizační přístup. Vybíral si pro své kroky spolehlivé prostředí a mobilizoval křesťanské vazaly; v římské politice čelil odporu Arménů a jiných sil, avšak jeho politika usilovala o stabilizaci a reformy. Konflikty s římskou komunitou a stížnosti šlechty na církevní majetek provázely jeho vládu a jeho snahy o obnovení řádu a pořádku vedly k částečnému uklidnění situace. Evžen III. vožil s císařemi a v příbězích o plantáži a ochraně Církve, zejména při řešení sporu s Arnoldem z Brescie a v jednání s proslulou římskou aristokracií.
Křižácké snahy a cesty po Evropě
Papež Evžen III. podporoval křižáckou výpravu na ochranu Božího hrobu, i když její realizace nebyla plně úspěšná kvůli neposlušnosti a roztržkám mezi různými armádami. Bernard, Evženův rádcovský duchovní a spojenec, pomáhal formulovat pravidla kázně pro křižáky. Evžen III. s Bernardem vypracovali přesný plán a pravidla pro křesťanské bojovníky; samotný papež poté cestoval do Paříže a do dalších francouzských měst, aby podpořil mise a synody. Přestože křižácká výprava nedorazila do Svaté země v plném rozsahu, Evžen III. prosazoval a organizoval synody v Paříži, Trevíru a Remeši, kde byl Bernarda v těchto iniciativách konečný spolupracovník.
Vnitřní reforma a vztahy s církevními kruhy
Evžen III. řešil i vnitřní církevní otázky a vztahy s evropskou šlechtou. S jeho nástupcem Friedrichem uzavřel kostnickou smlouvu, která upravovala jednání s Římem a Nordmany; díky tomuto urovnání došlo k uklidnění situace a papež mohl opět vykonávat svůj úřad v Římě. Papež také jednal s různými biskupy a klášterními institucemi, včetně německé a italské šlechty, a řešil spory uvnitř církevní hierarchie. Evžen III. tak nejen vedl duchovní dílo, ale i pečlivě vyvažoval politické vlivy, které ovlivňovaly chod římského státu a širšího křesťanského světa.
Závěr pontifikátu a blahořečení
Evžen III. zemřel v Tivoli během letního pobytu v papežském státě, 8. července 1153. Byl pohřben ve svatopetrském chrámu a jeho pontifikát trval 8 let a necelých 5 měsíců, což z něj činí jednu z dlouhých kapitol raného středověkého papežství. Dne 28. prosince 1872 byl blahořečen papežem Piem IX. Evžen III. zůstává významnou postavou pro spojení monastické spirituality s politickou realitou rané středověké církve.
