Papež František dobře věděl, jaký význam má rodina pro utváření harmonických a láskyplných vztahů mezi manželi, rodiči a dětmi i mezi generacemi. Zdravá rodina je základem pro budování silné společnosti, místem, kde se učíme být plně lidmi a kde se předává víra z generace na generaci, když její členové zakoušejí lásku, odpuštění a velkorysost.
Tato drobná knížka obsahuje třicet inspirativních myšlenek papeže Františka, pronesených na téma lásky, manželství a rodinného života. Připomíná nám, že manželství… máme stavět na pevném základě opravdové lásky, pocházející od Boha. Knížečka povzbudí snoubence, manžele, rodiče i prarodiče - všechny, kdo si přejí vytvořit ze svého manželství a rodiny bezpečné místo plné lásky, porozumění a naděje.
Život a cesta Svatého Františka
Papež František, vlastním jménem Jorge Mario Bergoglio (1936-2025), se narodil 17. 12. 1936 v argentinském Buenos Aires do dělnické rodiny. Vystudoval střední průmyslovou školu chemickou a v jedenadvaceti letech se rozhodl pro kněžství. V r. 1958 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova. Noviciát prožil v Chile a svá filosofická studia završil licenciátem na koleji sv. Josefa v San Miguel. Poté učil literaturu a psychologii na koleji Panny Marie Neposkvrněné v Santa Fé a na koleji Nejsvětějšího Spasitele v Buenos Aires. Po kněžském svěcení, které přijal r. 1969, absolvoval v letech 1969 a 1971 další řádová studia a formaci.
V letech 1972-1973 působil jako novicmistr ve Villa Barilari v San Miguel, na tamní filozofické a teologické fakultě a v semináři. Jeho schopnosti neunikly pozornosti jeho představených, a tak byl v r. 1973 zvolen provinciálem Tovaryšstva Ježíšova v Argentině. V letech 1980-1986 působil jako rektor Colegio Máximo de San Miguel a na tamější filozofické a teologické fakultě. Biskupem Aucy a pomocným biskupem v Buenos Aires byl jmenován r. 1992. Za biskupské heslo si vybral Miserando atque eligendo, které si ponechal i jako motto své papežské služby. V r. 1997 byl jmenován arcibiskupem-koadjutorem buenosaireským a r. 2001 byl kreován kardinálem.
Stal se postupně členem Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, pro klérus, pro instituty a společnosti zasvěceného života, členem Papežské rady pro rodinu a Papežské komise pro Latinskou Ameriku. V r. 2013 byl zvolen papežem a svůj pontifikát pojal jako službu Božímu milosrdenství mezi lidmi. Napsal encykliky Dilexit nos (o lidské a Boží lásce srdce Ježíše Krista, 2024), Lumen fidei (o víře, spolu s Benediktem XVI., 2013), Laudato si’ (o péči o společný domov, 2015) a Fratelli tutti (o bratrství a sociálním přátelství). Sepsal apoštolské exhortace Evangelii gaudium (o hlásání evangelia v současném světě, 2013), Amoris laetitia (o lásce v rodině, 2016), Gaudete et exsultate (o povolání ke svatosti v současném světě, 2018), Christus vivit (k mladým lidem i k celému Božímu lidu, 2019), Querida Amazonia („Milovaná Amazonie“, 2020), Laudate Deum (o klimatické krizi, 2023) a C’est la Confiance (o svaté Terezii z Lisieux, 2023, česky Nic než důvěra). Zemřel po krátké nemoci na velikonoční pondělí 21. 4. 2025.
Propojení učení s rodinnou perspektivou
Jeho učení klade důraz na to, že rodina je místo pro ponoření do lásky, odpuštění a naděje, které formují budoucí generace. Láska mezi manželi má být inspirací pro děti a rodiče se učí vzájemnému respektu a spolupráci. Z jeho života a papežství vyplývá, že služba Bohu a lidem je často zakořeněna v rodinné solidaritě a vzájemném porozumění.
V encyklikách i exhortacích papež čerpá z života obyčejných lidí a zdůrazňuje důležitost sloužení druhým, přičemž rodina je klíčovou dotací pro společenské zázemí a morální rámec společnosti. Jeho motivace vyplývá z důrazu na milosrdenství, spravedlnost a odpovědnost vůči nejzranitelnějších členům společnosti, včetně rodinných jednotek.
Praktické impulzy pro rodiny
- stavět manželství na pevném základě opravdové lásky, pocházející od Boha,
- podporovat komunikaci, odpuštění a velkorysost mezi partnery i rodiči a dětmi,
- vychovávat děti v duchu víry a odpovědnosti k druhým,
- budovat domov jako bezpečné místo plné porozumění a naděje,
- předávat hodnoty z generace na generaci a pečovat o rodinné pouto,
Podstatou je, že rodina se stává mikrospolečností, která formuje občanskou kulturu a pomáhá utvářet harmonické vztahy na celé společnosti. Vztahy založené na lásce, odpuštění a vzájemném respektu posilují nejen rodinný krb, ale i komunitu kolem něj.
Zůstává důležité připomínat, že papežův důraz na rodinu vychází z víry, že láska pocházející od Boha dává manželství a rodině pevný rámec a směr. Rodina tak může být místem, kde se učíme být plně lidmi a kde se předává víra z generace na generaci.