Slavení této svátosti se může v jednotlivých případech poněkud lišit, mohou být použity jiné texty z Bible nebo trochu jiné modlitby. Následující řádky slouží spíše jako pomůcka pro pochopení jednotlivých prvků slavení, než příprava na konkrétní bohoslužbu. Ohledně konkrétního průběhu je vždy třeba domluvit se s knězem.
Celebrant pozdraví přítomné, především rodiče a kmotry. Celebrant: Chcete, aby bylo vaše dítě pokřtěno. Tím na sebe berete povinnost, že ho vychováte ve víře v Pána Ježíše, že ho budete učit milovat Boha a bližního, jak nám to Pán Ježíš přikázal. Potom obrácen ke kmotrovi, táže se celebrant těmito anebo podobnými slovy: A vy, chcete být tomuto dítěti kmotrem (kmotrou). Celebrant pak pokračuje: N, církev tě s radostí přijímá do svého společenství. V jejím jménu tě označuji křížem, znamením našeho Spasitele, Ježíše Krista. Mlčky udělá dítěti na čele kříž. Deinde celebrans prosequitur dicens: N., magno gáudio Ecclesia Dei te éxcipit. In cuius nómine ego signo te signo crucis; et parentes tui (patriníque) post me eódem signo Christi Salvatóris te signábunt. Et signat parvulum in fronte, nihil dicens.
Úvod bohoslužby se koná na prahu kostela, v předsíni či v zádveří, protože když rodiče a kmotr vyznají touhu po křtu svého dítěte, průvod na místo bohoslužby jasně naznačí, jak velká skutečnost se při křtu děje: dítě je přinášeno zvenčí dovnitř, z nebezpečí do bezpečí, ze světa k Bohu a do společenství církve. Pokládané otázky rodičům nejsou formalitou, ale jsou nezbytné, aby mohl být křest udělen: rodiče si křest svého dítěte přejí a potvrzují, že vědí o své povinnosti vést dítě k životu z víry a lásky.
Kříž je dávné znamení křesťanů. Na kříži zemřel náš Pán Ježíš a celý svět tak vykoupil, křížem začínají věřící každou svou činnost, kříž je znamením naší identity a našeho vítězství. Křest je svátost víry a víra se rodí ze slyšeného Božího slova. Proto nejprve následuje čtení jednoho úryvku z evangelia, případně dvou úryvků ze Starého či Nového zákona a z evangelia. Kněz či jáhen pak úryvek několika slovy vyloží. Odpovědí na Boží slovo je naše modlitba. Proto následují naše prosby za dítě, jeho rodinu, za církev a celý svět. Církev, jejíž součástí se dítě za chvíli stane, není tvořena jen lidmi žijícími na zemi, ale také těmi, kdo ve víře již zesnuli. a dej, ať se na něm ukáže moc smrti a vzkříšení tvého Syna.
Olej, kterým tě mažu, je znamením síly. Když se řekne exorcismus, mnozí lidé si představí hrůzostrašné věci. Mazání posvěceným olejem katechumenů je starověkou praxí. Připomíná pomazání, které dostávali zápasníci v aréně, aby se vysmekli nepříteli. Všichni se odeberou ke křtitelnici nebo do presbytáře, podle toho, kde je vhodnější udělovat křest. U křtitelnice připomene celebrant přítomným podivuhodný Boží záměr, posvětit duši i tělo člověka křestní koupelí. Cum ad fontem pervenerint, celebrans breviter in mentem adstantium revocat mirabile Dei consilium, qui voluit hominis animam et corpus per aquam sanctificare. Voda ke křtu je požehnána starodávnou modlitbou, kterou nacházíme již v sakramentáři ze 6.-7. století. Kněz nejprve vzdává za vodu díky a připomíná, jak ji Bůh používal v dějinách spásy. Stvoření - obnova světa po potopě - záchrana Izraelitů před pronásledování egypťanů, to všechno byly předobrazy, které se vyplnili na křtu, svátosti, kterou ustanovil Boží Syn Ježíš. Kněz také prosí o Ducha svatého. Modlitba díků s prosbou o Ducha promění obyčejnou vodu v nástroj spásy.
Celebrant vybídne rodiče a kmotra těmito slovy: Milí rodiče a kmotře: Přinesli jste toto dítě ke křtu, aby se stalo dítětem Božím. Aby hřích neohrozil Boží život, který bude vašemu dítěti dán a který v něm poroste, musíte před ním vydávat svědectví Kristu, slovem i životem. Celebrans parentes et patrinos his verbis admonet: Dilectíssimi parentes et patrini: per sacraméntum Baptísmi párvuli a vobis obláti novam a caritáte Dei vitam acceptúri sunt ex aqua et Spiritu Sancto. Vos autem ita eos in fide educáre studeátis, ut vita illa divína a peccáti contagióne prseservétur atque de die in diem in ipsis possit augéri. Celebrant řekne: Tak věříme. Tak věří církev. Celebrans, dicens: Haec est fides nostra. Celebrant vyzve rodinu, aby přistoupila ke křtitelnici. Táže se rodičů a kmotra: My všichni jsme nyní s vámi vyznali víru celé církve. Celebrans primam familiam invitat, ut accedat ad fontem. Expresso autem nomine infantis, parentes et patrinos interrogat: Vultis ígitur ut N. A hned potom celebrant dítě pokřtí . Uděluje-li se křest litím vody, drží dítě matka nebo otec. Kde však je to zvykem, může ho držet kmotra nebo kmotr. Si Baptismus celebratur per infusionem, praestat infantem a matre (vel a patre) portari; attamen, ubi mos hucusque vigens retinendus esse videtur infans a matrina (vel a patrino) sustineri potest.
Protože malé dítě ještě nemůže samo vyznat svou víru, je třeba, aby za něj vyznali víru rodiče a kmotr/a, kteří mu zároveň chtějí na cestě víry pomáhat. Nejprve se trojí formulí zříkají zlého. Toto zřeknutí se, které katechumeni ve starověku činívali obráceni k Západu, jakoby zavírá dveře všemu zlému. Následuje vyznání víry, nezbytné pro křest, které naopak jakoby otvírá dveře Boží milosti. Křestní formule, při níž je vzýváno jméno Nejsvětější Trojice, se nachází již v Matoušovu evangeliu. Křest ponořením či politím máme dosvědčený již na přelomu prvního a druhého století. Když kněz říká posvátná slova a dítě je obmýváno či ponořeno do vody, nevidelná milost působí to, co naznačuje viditelná voda: připojuje dítě k Ježíšově smrti a s Ježíšovým vzkříšením mu dává nový život, činí ho Božím dítětem, do duše mu vtiskuje nesmazatelný křestní charakter.
Celebrant říká: Všemohoucí Bůh tě vysvobodil z hříchu, dal ti život z vody a z Ducha svatého, přijal té do společenství svého lidu. Celebrant říká: N, Bůh té oblékl v Krista a učinil z tebe nového člověka. Bílé roucho ať je znamením této důstojnosti. Celebrans dicit: N., nova creatúra factus es et Christum induísti. Někdo z rodiny (např. Unus (ex. gr. Celebrant pak říká: Rodiče a kmotře (kmotro), církev od vás s důvěrou očekává, že budete světlo Kristovo v tomto dítěti opatrovat. Protože jsme lidé nejen duchovní, ale také z masa a krve, máme potřebu viditelně a hmatatelně zakoušet, co nám Bůh dává svým neviditelným působením.
Pomazání křižmem - směsí oleje a vonných látek, kterou biskup posvětil na Zelený čtvrtek; křižmo je symbolem králů a vyvoleného Božího člověka. Obřad křtu: Křest se nejčastěji uděluje o Velikonoční vigilii nebo v neděli, neboť každá neděle je pro církev připomínkou velikonočního poselství. Křest se neuděluje v soukromých domech nebo porodnicích (kromě velmi závažných případů)!
Dítě nesou ke křtu otec a matka, v doprovodu kmotra/kmotrů. Dle místních zvyklostí je mohou provázet prarodiče, nebo všechny děti přítomné v kostele. Rovněž dítě může nést právě kmotr. Dle možností může být miminko rovněž uloženo v kočárku. Takto se shromáždí u vchodu do kostela. Ostatní věřící již obvykle zaujmuli svá místa uvnitř kostela. Po obvyklém pozdravu a krátkém proslovu se kněz (K) zeptá rodičů (R): K: Jaké jméno jste se rozhodli svému dítěti dát? R: Vojtěch, Michael (nejdříve uvedou rodné jméno křtěného dítěte, pak zvolené křestní, případně více křestních jmen); na otázku musí odpovědět oba rodiče. Pokud podle místních nebo rodinných zvyklostí však dává jméno jiná osoba, například kmotr, odpoví místo obou rodičů tato osoba. K: Co pro svého Vojtěcha, Michaela od Boží církve žádáte? R: Křest na otázku odpoví oba rodiče, nebo jeden z nich. K: Chcete, aby byl Vojtěch, Michael pokřtěn. Tím na sebe berete odpovědnost, že jej vychováte ve víře v Pána Ježíše, že jej budete učit milovat Boha i bližního, jak nám to Pán Ježíš přikázal. Jste si této povinnosti vědomi?! R: Ano na otázku odpoví oba rodiče. K: A Vy chcete Vojtěchu, Michaeli být kmotrem (KM). Jste připraven rodičům pomáhat? KM: Ano
K: Vojtěchu, Michaeli, církev Tě s radostí přijímá do svého společenství. V jejím jménu Tě označuji křížem, znamením našeho Spasitele, Ježíše Krista. Kněz udělá prsty pravé ruky kříž na čele křtěného člověka. K: Také Vy, rodiče a kmotře, označte Vojtěcha, Michaela znamením Kristova kříže. Rodiče i kmotr udělá prsty (obvykle palcem) pravé ruky kříž na čele křtěného dítěte. Dle pokynů kněze mohou dítě označit křížem i přítomní prarodiče a děti. Prarodiče mají u křtu připomínat prameny lidského narození a přítomné děti jsou připomínkou Kristových slov „Nechte děti přijít ke mně, kdo nebude jako dítě, do Božího království nevejde.“ Za doprovodu vhodného zpěvu se poté ve slavnostním průvodu odebere kněz s rodiči, kmotrem a dítětem do kostela. Pro rodiče bývá obvykle vyhrazena první lavice naproti ambonu. Bohoslužba slova Čte se jeden nebo dva úryvky z Písma. Texty je možné vybrat např. z: Jan 3, 1-6 (VI) nebo Mt 28, 18-20 (II), Mk 1, 9-11 (III), Mk 10, 13-16 (IV) nebo je vhodné vybrat jiná místa Písma svatého, přejí-li si to rodiče anebo by to pro ně bylo užitečné. Texty je možné vybírat přímo z liturgických textů Křestních obřadů nebo je možné zvolit i přímo vhodné úryvky z Bible (po dohodě s knězem). Jedno ze čtení obvykle čte kmotr. Po čteních má kněz promluvu k rodičům i shromážděným věřícím (kteří naslouchají v sedě). Lze očekávat dle místních zvyklostí, že část promluvy je důvěrná jen pro rodiče a kmotra.
Kněz pokračuje přednesem přímluv, které mohou být odlišné. Obvykle však obsahují krátký úvod a následně jednotlivé prosby, na které všichni věřící (V) odpovídají slovy Prosíme Tě vyslyš nás. K: Modleme se k našemu Pánu Ježíši Kristu za toto dítě, za sebe navzájem a za všechny lidi. Prosíme Tě, Pane, za toto dítě: Dej mu účast na tajemství své smrti a svého vzkříšení. L: Prosíme Tě vyslyš nás a tak dále. Po vyřčení modliteb pokračuje obřad podle místní tradice.
Pro připravujícího není důležitá jen obsahová stránka, ale i pozice připravovaného rodiče. Texty křtu zdůrazňují dlouhodobý úkol výchovy a roli rodičů při samotném křtu - vyjadřují jejich postavení, důstojnost a spoluúčast. Základní myšlenka: děti musí být vychovány ve víře, kterou přijaly při křtu. Katechetická podpora rodin je klíčová, a proto se často doporučuje začít s přípravou co nejdříve a využít vhodné materiály pro rodiny.
Rodiče mají slyšet vážná připomenutí kněze a podílet se na společné modlitbě ostatních přítomných věřících. Ze zkušeností vyplývá, že pedagogicky je vhodné začínat s praktickými tématy a otázkami víry, nikoli s hlubokými teologickými teoriemi. Před udělením křtu je důležité zjistit, zda rodiče a kmotr skutečně sdílí základní víru a ochotu vychovávat dítě ve víře. Pokud ne, může být křest odložen. Všechny tyto prvky mají zajišťovat, že křest bude skutečným vstupem do společenství víry a že dítě dostane pevný duchovní základ pro svůj život.
3. Závěrem k rizikům a praktickým aspektům: koresponduje s tradičními pravidly, že křest se obvykle koná ve farním kostele, dítě se křtí trojím politím vodou či ponořením podle místních zvyklostí a že kmotr by měl být katolík, biřmovaný a žít vírou. Je důležité vyjasnit s farářem veškeré formality - dokumenty, počet setkání a formu přípravy. Křest je Boží dar a zároveň lidská odpověď na tento dar; bez víry rodičů a kmotrů by samotný akt nemusel vést k plnému vnitřnímu uskutečnění daru milosti.