Biblické komentáře zaznívají v našem pořadu pravidelně a také dnes zůstaneme této tradici věrni. Hned jak otevřeme Pátou knihu Mojžíšovu, napadne nás otázka: Mojžíš tu mluví k izraelskému národu svým hlasem, zatímco předchozí čtyři knihy jsou psány ve třetí osobě, hlasem Hospodinovým. Jen Pátá kniha Mojžíšova je napsána v první osobě. Znamená to snad, že první čtyři knihy jsou Hospodinova Bible a kniha pátá Bible Mojžíšova? Don Izák Abarvanel, významný komentátor Tóry žijící ve Španělsku v 15. století, se táže: „Byla Pátá kniha dána Bohem z nebes a obsahuje slova z úst Nejvyššího jako zbytek Tóry, anebo Mojžíš mluví v této knize sám a říká to, co pokládá za Boží úmysl ve vlastním výkladu přikázání? Abarvanel pak soudí, že zatímco první čtyři knihy Tóry jsou slova Hospodinova, která Mojžíš zapsal podle Božího příkazu, Pátou knihu tvoří Mojžíšova slova, která jako prorok zapsal na Hospodinův příkaz. Pátá kniha Tóry je tak stejně svatá jako její ostatní čtyři knihy. Současně je zřejmé, že celá Pátá kniha Mojžíšova je Mojžíšovou řečí na rozloučenou, možná nejdelší řečí v dějinách rétoriky. Mojžíšovi se očividně nechce na odpočinek, netouží opustit centrum židovských dějin - a přitom cítí potřebu sám promluvit o významu přikázání a podat vlastní výklad řady tragických událostí v poušti.
Od samého počátku Hospodinova vztahu k Mojžíšovi, od chvíle, kdy se mu zjevil v hořícím keři, byl Mojžíš váhavý vůdce. Důvod byl jasný: Příliš dobře se znal, a tak věděl, že nemá dost trpělivosti ani vůle k přesvědčování nevděčného a vzdorného národa, aby věřil v Hospodina a získal pro sebe Zaslíbenou zemi. Mojžíš byl s to přijmout Boží vůli, ale nedokázal už snášet hašteření a odpor lidí, jimž byl Bůh vzdálený. Podle slavného středověkého vykladače Tóry Moše ben Maimona když byl Mojžíš na hoře Sinaj, kde dostal od Boha Tóru, národ pod horou slyšel zvuk Hospodinova hlasu. Každý jedinec pak Božím slovům porozuměl podle svých možností. Ve skutečnosti však jenom Mojžíš zcela porozuměl Božího hlasu a pochopil pravý obsah toho, co Bůh řekl. Mojžíš pak zprostředkoval lidstvu Boží vůli tím, že ji zapsal do čtyř knih biblické Tóry. Sice nedokázal mluvit se svou generací, ale psal pro následující, pro židovskou věčnost. Jedinou výjimku tvoří právě Pátá kniha Mojžíšova. Mojžíš měl po sobě co zanechat. Chtěl podat svůj výklad, a proto se pro jednou rozhodl hovořit ke svému lidu nikoliv slovy Boha, ale svými.
Deuteronomium jako souhrn a refrén celé Tóry - tato kniha není jen opakováním celého Zákona; je to jeho vysvětlení, jak je uvedeno v 5. Mojžíšově 1:5. Vybízí Izraelity, aby byli Jehovovi věrni, a nabádá je, aby se neřídili příkladem generace, která prožila 40leté putování. Některé z hlavních myšlenek Zákona a zásady v nich obsažené Mojžíš vysvětluje a podrobně rozebírá, a to s ohledem na změněné okolnosti, v nichž bude Izrael žít, až se natrvalo usadí v zemi.
Sloveso vyučovat se vyskytuje v 5. Mojžíšově daleko častěji než v předchozích knihách. Mojžíš vysvětlil, že Jehova vyučuje Izraelity tím, že je sytí mannou (5Mo 8:3). Řekl Izraelitům, že si Jehovův zákon mají umístit, obrazně řečeno, jako náčelní pásku mezi oči a na dveřní sloupky svého domu a na své brány (6:8, 9). Přikázal jim, aby jeho zákon vštěpovali svým synům (6:6, 7). Byly dány pokyny, aby byl Zákon čten každý sedmý rok, v době Svátku chýší (31:10-13). Zvláštní pokyny byly dány pro případ, že by Izraelité v budoucnosti měli krále: ten si měl pro sebe napsat opis Zákona a měl si v něm číst každý den (17:18-20).
Když Izrael vycházel do bitvy, měli kněží povzbuzovat lid k víře a odvaze a ujišťovat jej o vítězství, neboť Jehova, jejich Bůh, kráčí s nimi (20:1-4). Po vstupu do Zaslíbené země měli rozdělit kmeny do dvou skupin - jedna měla stát na hoře Ebal a druhá na hoře Gerizim - a číst Boží Zákon. V 5. Mojžíšově je také zdůrazněna láska: sloveso „milovat“ se vyskytuje více než pětkrát častěji než v 2.-4. Mojžíšově dohromady. Jedinečným způsobem je zde vyjádřeno největší přikázání, na které poukázal Ježíš (Mt 22:36, 37): „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou životní silou.“ (5Mo 6:5; 10:12; 11:13.)
Jehova opakovaně vyjadřuje svou lásku k Izraeli (7:7-9; 23:5; 33:3). Samotný tón 5. Mojžíšovy zdůrazňuje Jehovovu lásku k jeho lidu: „Kdyby si jen to své srdce rozvíjeli, aby se mě bálo a aby vždy dodržovalo všechna má přikázání, aby se vedlo dobře jim a jejich synům na neurčitý čas!“ (5:29). Výroky jako „aby se ti vedlo dobře“ a „abys zůstal naživu nacházíme v 5. Mojžíšově znovu a znovu. Izrael měl před sebou válku, aby se mohl ujmout země, ale Jehova nepouštěl ze zřetele láskyplnou ohleduplnost. Vítězství nebylo tak důležité, aby se uplatňovaly nelítostné požadavky; některá ustanovení chráníjí rodiny, manželství a majetek (5Mo 20:7; 24:5; 22:6-10).
Byly dány podrobné pokyny o vedení války a o tom, jak se Izraelité mají ujmout země Kanaán. Bázliví měli být posláni domů, aby nezpůsobili zeslábnutí srdce (5Mo 20:8). Města kananejských národů, jejichž ničemnost dosáhla vrcholu, měla být zasvěcena zničení; města, která nepatřila výslovně těmto národům, měla dostat dvě možnosti: vzdát se nebo být zničena. Pokud by se vzdala, obyvatelům měla být uložena nucená práce, a Zákon nařizuje zacházet s otroky laskavě a chránit ženy (20:10-18; srovnej 4Mo 31:17-18).
Pátá Mojžíšova zahrnuje také soběstačné ustanovení práva a soudního systému, který má být zřízen po vstupu do Zaslíbené země. Jsou zde vyjádřeny požadavky na soudce, určené zasedání soudů v městských branách, a svatyně jako nejvyšší soud v zemi (5Mo 16:18; 17:8-13). Učíc se a vyučujíc Izraelity, Mojžíš klade důraz na to, že Izrael je Boží jedinečný lid (5Mo 4:7-8; 7:6) a že má být uctíván v jednom ústředním místě (12:4-7).
Tato kniha také předkládá prorockou postavu, která bude mluvit v Jehovovu jménu a kterou má lid následovat, což potvrzuje kontinuitu záměru Boha i v budoucnu. Význam Deuteronomia spočívá v tom, že i když je označováno jako Druhý Zákon, není to pouhé opakování celého Zákona; jde o jeho vysvětlení a aplikaci pro nové období, pro Izrael, jenž vstoupí do Zaslíbené země. Především vyzývá Izraelity, aby Mojžíšovým prostřednictvím vstoupili do obnovené smlouvy s Jehovou a klade důraz na vyučování, poznání a poučování jako trvalé a klíčové úkoly.
Hlavní témata a praktické souvislosti
5. Mojžíšova se v textu opírá o důraz na lásku a na to, že láska k Bohu má mít obsah v celém životě - ve vinicích, v rodině, v politice i v běžných činnostech. Vztah s Bohem je zde popsán jako vztah založený na věrnosti, poslušnosti a soustavném vyučování potomků (6:6-7; 11:13).
Právní systém je prezentován s ohledem na lidskost: ohleduplnost k lidem, zvířatům a rodinám; konkrétní pravidla pro boj a zacházení s dobytkem; a také prvními kroky pro spravedlivé tresty, které mají chránit společnost před násilím a zneužíváním (20:1-20; 22:6-10; 25:13-16).
Celkově Deuteronomium vyzývá k obnově a věrnosti smlouvě s Jehovou, a to prostřednictvím vyučování, čtení Zákona a praktické aplikace v každodenním životě. Připomíná, že Bůh je věrný a že Izrael je povolán k životu v posvátnosti a oddanosti Bez ohledu na mimořádné historické podmínky zůstává klíčovým motivem láska k Bohu a poslušnost jeho vůli.
