Opatřil Pavel, narozený v Brně a dlouholetý farní člověk se zázemím ve skautské činnosti, vstupuje do nového působiště s vizí dialogu, férovosti a života v realitě farnosti. O jeho kroku do Třebíče se hovoří jako o výzvě, která vyžaduje odvahu a zkušenosti získané během let ve farnosti Brno - Staré Lískovce.
Životní a kněžská dráha
Opatřil Pavel se narodil v Brně, od mládí bydlel ve Vranově u Brna. Po maturitě tři roky pracoval a absolvoval povinnou dvouletou vojenskou službu. Teologii začal studovat na podzim roku 1990 v Olomouci, jáhenské svěcení přijal v roce 1995, kněžské o rok později v Brně. V jeho prvním působišti v Čebíně u Tišnova ho střídal právě Jakub Holík, nyní se situace po 22 letech obrátila.
V interviews z webu jeho nového působiště vyplývá, že změna ho samozřejmě dotýká a vnímá ji jako výzvu. „Když člověk ve farnosti prožije asi čtvrtinu svého života a víc než polovinu svého kněžství, hluboce to poznamená jeho život. Má vytvořeny vztahy, zázemí, stárne a ví, že se nanovo bude začínat daleko složitěji než před lety,“ říká otevřeně.
Farnost jako společenství a jeho náplň volného času
Opatřil obecně vnímá farnost jako pestré společenství lidí dobré vůle, kteří se snaží spolupracovat na dobrém díle. „Musí to být místo dialogu, férovosti a života v realitě,“ říká. Už před rokem 1989 ho oslovila skautská myšlenka. Od 90. let je ve skautingu v rámci možností zapojen. „Těším se i na spolupráci v této oblasti,“ vzkázal do Třebíče.
Co se týče volného času, uvedl: „Zajímá mě příroda v českých zemích i v zahraničí, skoro 20 let vypomáhám v jedné české vesnici v Rumunsku.“
Propojení s minulými farnostmi a výzvy
Odcházející Jakub Holík se s plzeňským biskupem Tomášem Holubem zná dvacet let; intenzivně se poznali, když Holík působil jako vojenský kaplan. Věří, že jejich spolupráce bude k dobru celé diecéze, o což se chce pokusit. „Zároveň se loučím s farnostmi v Třebíči, kde jsem prožil požehnaný čas a neodchází se mi snadno. Proto moc prosím zdejší komunitu o vlídné přijetí mého nástupce,“ sdělil.
Historie fary a farnosti: vizuální kontext a kontinuita služeb
Život fary a farnosti v Čermné a okolí je bohatý na navazující kapitoly: od starých kronik a zakládání bratrstev po rekonstrukce a nákladné rekonstrukce oltářů, varhan a fasád. Opečovávání kostelů a kaplí zahrnují stavební úpravy, jako byly opravy varhan v roce 1890 a 1990, nové střechy a zateplení fary a kostelů a řadu dalších technických i duchovních zásahů. Předchozí kněží a kaplani se střídali v časech prosperujících i zkoušek a zanechali své výrazné stopy ve farnostech Verměřovice, Petrovice, Jakubovice a Ostrov.
Například v roce 1692 byly do věže zavěšeny nové zvony; v roce 1737 pořídil kaplan Jankowský stříbrný kalich; v letech 1766-1771 se významně podílela výstavba kaplských oltářů a soch; a v 19. století pokračovaly renovace a rozšíření, včetně elektrifikace a hromosvodu. Z roku 1993-1995 byla opravována varhanská konsolace ve farním kostele. Při různých rekonstrukcích se zohledňovalo zachování historických prvků, kaplí a soch, které tvoří kulturní dědictví farnosti.
Současné a budoucí spojení s komunitou
Ve farnosti se odráží kontinuita duchovního vedení - od bývalých kněží až po současného faráře, který pokračuje v pastorační a ekonomické správě a spolupracuje s radami, schizí či sesterskými komunitami. V rámci zajištění pastorace se důraz klade na mládež, poutní aktivity a obnovu sakrálních prostor, aby zůstaly funkční a duchovně živé pro další generace.
Opatřil si uvědomuje důležitost dialogu a spolupráce nejen s farníky, ale i s městem a organizacemi. Těší se na spolupráci v oblasti skautingu a na rozvíjení pastoračních iniciativ, které podporují komunitní život a vzájemnou pomoc.
Klíčové momenty z historie farnosti a jejich vliv na současnost
- Rozmanitost farností v regionu a historické propojení s Čermnou, Verměřovicemi a Ostrovem.
- Investice do varhan, oltářů, fasád a kaplí jako součást dlouhodobé péče o duchovní a kulturní dědictví.
- Střídání kaplanů a duchovních správců, kteří přispěli k rozvoji farního života a veřejných akcí.
- Aktivní zapojení mládeže a různých společenských a chovatelských směrů do života farnosti.
V závěru lze sledovat kontinuitu duchovního a kulturního rozvoje regionu, který se odráží v každodenní službě kněží, ve zlepšování infrastruktury a ve snaze o společenskou soudržnost.