Stavba a kontextNová kaple stojí na kopci nad střechami domů vesničky Sogn Benedetg, pojmenované podle patrona místního kostela. Podobně jako většina kostelů v okolí je obklopena loukami. Ke kapli vede stará cesta vinoucí se podél domů až ke dveřím kostela s chórem orientovaným na východ.
Architektura a duch místa
Hlavním znakem mnoha kostelů ve vesnicích kraje Surselva je zvláštní napětí mezi architekturou kostela a tradičních profánních staveb - bílé kamenné kostely obvykle v barokním slohu stojí v kontrastu k tmavě dřevěným sedláckým usedlostem, jejichž formy vytvářejí regionální sloh. Přivykli jsme tomuto faktu, přijali jsme jej jako tradiční historický znak. Kostel ve vesnici proklamuje světové náboženství. Činí tak prostřednictvím Písma a vyjadřuje svou architekturou. Nová kaple v Sogn Benedetg se od této tradice odklání. Podobně jako staré kostely vyjadřuje svou formou posvátnost a odlišuje se od světských staveb. Stojí na obezřetně vybraném místě - podobně jako je tomu v okolních vesnicích. Kostel se od tradice odklání zejména tím, že je postaven ze dřeva. Stejně jako staré sedlácké usedlosti bude na slunci tmavnout, až se stane černým na jižní straně a stříbřitě-šedým na severní.
V Sogn Benedegtu bylo dřevo, tradiční stavební materiál místních obyvatel, použito i pro stavbu kostela. Nová stavba vychází z místní řemeslné tradice.
Forma a vnímání
Kaple vytváří uvnitř jeden prostor. Vnitřní tvar koresponduje s formou exteriéru. Tento vztah je jednoduchý a komplexní. Štíhlý půdorysný tvar kaple je odvozen od listu stromu. V názvosloví geometrie je tvar sinusovkou, křivkou čtvrtého řádu, která se proporčně zkracuje a určuje podélnou i příčnou osu kostela. To vše má za následek, že vnitřní prostor není stísněný, nýbrž působí zaobleně a dostředivě. Tento interiér evokuje starší centrální svatyně stavěné v regionech Disla nebo Vattiz. Díky biomorfnímu tvaru listu je vnitřní prostor kaple jemný a plynoucí. Pokud je pravdou, že pravoúhlé prostory s dominantními křížícími se osami vyzařují dominanci - mužskost, potom forma tohoto kostela vyjadřuje přístřeší - ženskost (forma materna). Tato forma evokuje obraz pečujícího kostela a straní se vytváření atmosféry klasického pedantského kostela.
Odraz a klid
Kdokoli vchází do kostela, opouští zemi a vchází do dřevěné nádoby jako do plavidla. Mírně zkroucená podlaha z dřevěných prken, které plují na trámech, nepatrně pruží pod nohama. 37 volně stojících sloupů uspořádaných do obrysu listu vymezuje vnitřní prostor. Podporují střechu, strukturu krokví komponovaných jako žíly listu nebo jako žebra trupu lodi. Za sloupy se nachází stříbrná stěna konstruovaná a lakovaná jako abstraktní panorama světla a stínu. Díky ní působí soustava sloupů a střechy jako obrovský baldachýn.
Dalšími součástmi textu je související kontext architektonických srovnání a důraz na místní tradici, která se odráží v popisech prostředí a materiálů, ale zůstává v popisu samotné kaple a jejího prostoru.
Architektura kaple a její kontext se tak stává součástí širšího diskurzu o modlitebních místech, která pracují s materiály, světlem a strukturou, aby vyjádřily posvátnost a péči o člověka. Kaple tak zůstává věrná regionální tradici, zároveň ale otevřeně ukazuje svou inovativní formu a materiálovou volbu.
Inspirace a souvislosti v kontextu Zumthor
Mezi stěžejními příklady inspirované architekturou srozumitelnou pro srovnání patří Bruder Klaus Feldkapelle a další Zumthorovy realizace. Minimalistická kaple z litého betonu stojící uprostřed přírody německého venkova byla postavena s minimálními náklady pomocí bednění zevnitř ze 120 smrkových kmenů 12 metrů dlouhých. Po zatvrdnutí betonu byly smrkové klády zapáleny a po jejich vyhoření, otisk klád v betonu vytvořil působivý interiér kaple. Ohněm zčernalé stěny oživuje světlo procházející dovnitř otvory po tyčích, které spojovaly bednění. Prosté a velmi působivé dílo.
V popisu dalších Zumthorových děl lze najít rozšíření o jeho myšlení a přístupu k architektuře, například v knize Thinking Architecture a v souvislosti s jeho realizacemi v Kolumbii a Valsu. Zumthor z pohledu interpretace architektury zdůrazňuje, že architektura není prostředkem pro věci, které nepatří k její podstatě, a že každá budova má být postavena pro specifický účel, místo a společnost. Tyto myšlenky se promítají i do specifických řešení v regionálních kontextech, kde forma kaple pracuje s místními materiály a tradičními postupy.
V rámci širšího kontextu Zumthorova díla a jeho významu pro architekturu a citlivé zasazení do krajiny lze zmínit i další důležité projekty, jako například Muzeum umění Kolumby v Kolíně nad Rýnem (2007) a polní kapli v Wachendorfu (2007), které ukazují, jak architekt dovedl spojit historické vrstvy s moderním akcentem a lehkostí.
Historie a koncepce polní kaple Bruder Klaus
Polní kaple Bruder Klaus u Mechernich-Wachendorf byla vysvěcena polední sváteční bohoslužbou v sobotu 19. května 2007. Jejím autorem je švýcarský architekt Peter Zumthor. Stavba se vrátila nazpět díky horlivosti místních zemědělců a mecenášství manželského páru Scheidtweiler. Kaple je zasvěcena svatému Mikulášovi z Flü, kterému se ve zdejším regionu přezdívá „Bruder Klaus“ (bratr Mikuláš, svatořečen 1947, patron Švýcarska a nejoblíbenější svatý Zumthorovy matky).
Zvenčí minimalistická kaple v barvě načervenalého okru připomíná spíše betonové silo. Dvanáct metrů vysoký drsný monolit spočívající na pětibokém půdorysu byl vytvořen z pohledového betonu. Že se jedná o sakrální stavbu prozrazuje pouze kříž umístěný nad trojúhelníkovým vstupem, který byl vykrojen do mohutného tělesa. Za pomocí bednění ze 120 smrkových kmenů vznikla uvnitř jediná místnost sloužící k bohoslužbám. Celý prostor se postupně zužuje a nahoře je pak zakončen průzorem otevřeným k nebi. Na stavbě pracovali lidé z okolí a co nejvíce byly používány staré a osvědčené místní pracovní postupy. Každých 24 hodin přibyla jedna půlmetrová betonová vrstva. Po vytvrdnutí betonu byly smrkové klády zapáleny a nechány pozvolna vyhořet. Vnitřní stěny jsou začerněny ohněm, který zde doutnal po celé dva týdny. Když oheň dohasl, nezbylo po kládách nic více než jejich negativní otisk v betonu. Do otvorů po tyčích, které spojovaly bednění, jsou z vnitřní strany nasazeny skleněné baňky foukané tradičním způsobem. Výsledkem je magická černá dutina. Při vstupu do dveří na návštěvníka padne z šera tíseň, ale během pár kroků po podlaze z litého olova se obavy rozplynou a kdesi nahoře objeví světlo dopadající z výšky 12 metrů.
Vztah k současné architektuře a působení světla
Zumthorovy stavby se vyznačují jemnou poetikou a pronikavými vizemi, které vytvářejí silný emocionální a smyslový zážitek. V duchu architektury smyslů se zaměřuje na světlo, materiály a prostory, které vyvolávají reflexi a duševní klid. Dřevěná kaple v Sogn Benedetg zdůrazňuje spolupůsobení materiálu a světla a vytváří atmosféru klidu a péče o návštěvníka.
Peter Zumthor Architect
Průřez pojetím a významem v regionu
Historie a současnost se propojují ve způsobu, jakým kaple i další Zumthorovy stavby pracují s kontextem krajiny a tradicí. Dřevo, jedinečný tvar listu a biomorfní volba prostoru vytvářejí kompaktní celek, který vyvolává vnímání posvátnosti a zároveň respekt k místní tradici. Takový přístup odkazuje na širší diskurz o tom, jak mohou architektura a krajina spolupracovat na vytváření významných sakrálních prostoru.
Na úrovni koncepce se kaple z Sogn Benedetg řadí do řady inspirativních projektů, které ukazují, že minimalismus a místní materiály mohou vyvolat bohatý duchovní a estetický účinek bez nutnosti okázalé výzdoby. Příběh této kaple tak doplňuje obraz Zumthorova díla jako očividné spojení mezi tradicí, promyšleným řemeslem a citlivým zasazením do krajiny.