Památka podle církevního kalendáře 21. listopadu / podle světského to je 4. Posvátná tradice Církve, která se k nám dochovala, až do dnešních dní nám prozrazuje, že rodiče Panny Marie, spravedlivý Jáchym a Anna, se jako neplodný pár obrátili k jedinému dokonalému lékaři našich těl a duší, k všemohoucímu Hospodinu, kterému dali slib. V tomto svém slibu se rozhodli zasvětit dítě, které jim Hospodin daruje, službě Bohu v jeruzalémském chrámu.
Bůh jejich modlitby skutečně vyslyšel a uzdravil jejich neplodnost - přesto, že byli již pokročilého věku, narodila se spravedlivým rodičům Jáchymovi a Anně krásná dcera, jíž dali jméno Marie, což znamená „Paní“. Když Panna Marie dosáhla tří let, rodiče se rozpomněli na svůj slib daný Bohu a začali malou Marii připravovat k jejímu novému životnímu poslání.
Jak podivuhodné duchovní plody měla její služba Bohu přinést, tušil jen málokdo, s výjimkou některých starozákonních spravedlivých, jejichž hlas však, zato představoval velkou autoritu i mezi často zatvrzelým židovským národem. Vraťme se však k událostem, jež předcházely samotnému uvedení do chrámu. Za doprovodu mladých dívek, oblečených do slavnostních šatů, jež držely v rukou zapálené svíce, byla Přečistá Panna vedena svými rodiči a příbuznými do jeruzalémského chrámu.
Zde měla být vzdělávána Boží blahodatí ve víře a lásce k Hospodinu. V souladu s církevními písněmi, které můžeme v tento slavný den zaslechnout v našich chrámech, byla Přesvatá Bohorodice „tříletá tělesně“, avšak „zralá duchovně“. Ač byla ještě „tělesně mladá“, byla již „dokonalá ve své duši“. Panna Marie již tehdy pohlížela na Boží chrám jako na rajský příbytek, příbytek Boží slávy, jako na vytoužené útočiště, jehož si žádala její duše více než příbytku svých rodičů. Proto také vešla do chrámu s radostí a slávou.
Presvatá Panna byla postavena na první schod a k údivu všech, jsouc okřídlena duchem lásky k Bohu, vyšla bez pomoci ostatních všech patnáct schodů až k chrámovým dveřím. Boží anděl ji tehdy neviditelně obklopovali. A Zachariáš, otec ještě narozeného sv. Jana Křtitele, jenž měl tehdy službu při chrámu a který jako jediný mohl vejít jen jedenkrát v roce do Velesvatyně, malou Marii přivítal s velkým nadšením. A naplněn tajemnou bázní, kterou v této zvláštní chvíli pocítil, požehnal děvčátku a zavedl je do nejposvátnějšího prostoru jeruzalémského chrámu.
To překvapilo nejen všechny přítomné, ale dokonce i „andělé, vidouce uvedení Přečisté Panny, podivili se, když Marie vešla ve slávě do Velesvatyně“. Sv. Panna, která v jeruzalémském chrámu přebývala mnoho let, trávila svůj čas střídavě modlitbou, čtením Svatého Písma a přemýšlením o Bohu. Všichni ji proto milovali a měli ji za svůj vzor, ač byla ještě dítětem. Nejraději pomáhala svým starším sestrám s výrobou kněžských a bohoslužebných rouch.
Kromě toho vykonávala i další bohulibé činnosti, v nichž vynikala nad ostatní svou oddaností Bohu a lidem. Chudým, kteří přicházeli do chrámu, dávala často i celý svůj pokrm, sama „byla sycena chlebem z nebes, jejž jí přinášeli andělé, kteří s ní besedovali“. Jak ubíhal život v chrámu, naplněný zdrženlivostí, postem a pokorou, navykla si Přesvatá Bohorodice věnovat všechen svůj čas nejen skutkům zbožnosti, ale dokázala především neustále přemýšlet o Bohu, byla zcela ponořena v modlitbě, a tak se nacházela celým svým tělem i duší, myslí i svým přáním v blízké přítomnosti vševědoucího Hospodina.
Ve svém nitru pěstovala stále živou, silnou víru v Boží slovo, plamennou lásku k Hospodinu, k bližním, i ke každému živému stvoření. Sv. S láskou k práci se posilňovala i její modlitba a přemítáním o Bohu a přibývalo darů Ducha Svatého. Ve své touze vyrovnat se svým nebeským ochráncům, jimiž byli andělé, kteří s ní často rozprávěli, rozhodla se pevně Přesvaté Bohorodice, že navždy zůstane pannou.
Ona byla prvním výhonkem starozákonního panenství, neboť předtím ještě žádná jiná žena nezůstala poté, co skončila její několikaletá chrámová služba, i nadále v naprosté tělesné i duševní čistotě. V té době je budováno množství chrámů, a to zejména na Moravě. Jedním z nich je právě ten ve Vilémově. Stavba byla zahájena v roce 1931. V té době byl na Moravě biskupem svatý mučedník Gorazd II. (vlastním jménem Matěj Pavlík), kterého zavraždili nacisté 4. září 1942. Chrám projektoval Eduard Brosinger z nedaleké Senice na Hané a stavbu řídil archimandrita Andrej Kolomacký. Chrám byl ustanoven jako farní a 14. srpna 1932 slavnostně vysvěcen. V roce 1991 byl u chrámu založen ženský monastýr (pravoslavný klášter) Zesnutí Přesvaté Bohorodice s Cyrilometodějským duchovním centrem sv. Gorazda. V současnosti klášter obývají čtyři řádové sestry, které přišly z rumunského kláštera Varatic. V čele monastýru je v současnosti igumena (matka představená) Alexie.
11.11. Pravidla svatých apoštolů. Pravidla prvního svatého všeobecného sněmu, nicejského. (r.325) Pravidla svatého všeobecného druhého sněmu, cařihradského. (r.381) Pravidla třetího svatého všeobecného sněmu, efezského. Pravidla čtvrtého svatého všeobecného sněmu, chalcedonského. (r.451) Pravidla pátého všeobecného sněmu, v Cařihradě …
… V duchu této tradice nadále pokračujme i my, jak jen to bude v našich silách, nebo alespoň ti, kteří chtějí zůstat svědomitými členy Církve. Oslava svátku Zesnutí přesv. Pravoslavná církevní obec v Brně při chrámu sv. Václava oslavila dne 15./28. A přítomnost věřících byla, sláva Bohu, velká a hojná. Po ukřižování, smrti a Vzkříšení Pána Ježíše Krista žila Přesvatá Bohorodice v domě svatého apoštola Jana Theologa (Evangelisty), který se o ni staral. Všichni křesťané ji milovali a velmi si jí vážili. Matka Boží byla pokorného srdce, ve svých skutcích byla stále dobrosrdečná, mluvila s každým jako s Bohem a ne s člověkem, vždy jen o potřebném a dobrém.
Její slova byla vždy plná milosti a beseda s ní zahřívala lidské srdce něhou. Matka Boží chodívala často do Betléma, kde se narodil Kristus, a na místa jeho dobrovolného strádání a smrti. Často vystupovala na Olivovou horu, ze které se Kristus povznesl na nebe, a se slzami prosila svého Syna, aby ji vzal k sobě. Jednou, když se takto modlila, se jí zjevil archanděl Gabriel, který jí sloužil už od jejího útlého dětství. Když malá Panna Marie žila ještě v jeruzalémském chrámu, Gabriel jí přinášel pokrm s Nebes a tím ji vždy krmil. Byl to právě on, kdo jí přinesl blahou zvěst o brzkém Kristově vtělení a nepřetržitě ji ochraňoval.
Tehdy se jí opět zjevil a zvěstoval ji její brzké zesnutí. Když přišel čas jejího zesnutí, připravila ve svém domě vše potřebné. Za chvíli bylo slyšet neobyčejný šum a dům se naplnil množstvím oblaků. Na těchto oblacích přiletěli na Boží povel z různých konců země svatí apoštolové. Velmi se zaradovali, když spatřili druh druha a podivovali se tomu, proč je zde Hospodin shromáždil. Z domu jim vyšel v ústrety sv. Jan Theolog a v radostném pláči jim oznámil novinu o brzkém zesnutí Přesvaté Bohorodice. Najednou se otevřelo Nebe a sám Král slávy Kristus se všemi nebeskými mocnostmi a dušemi praotců a proroků přistoupil ke své Přečisté Matce, která ležela na smrtelném loži.
Když přesvatá Bohorodice spatřila svého Syna, řekla: „Velebí duše má Hospodina a duch můj zaplesal v Bohu Spasiteli mém,“ pak naposledy vstala ze svého lože a poklonila se mu, radostně odevzdala svou duši do jeho rukou a usnula jakoby sladkým snem. Když apoštolové nesli tělo Boží Matky k místu jejího pohřbení, sv. Jan Theolog přitom nesl vpředu rajskou větévku, kterou přesvaté Bohorodici přinesl archanděl Gabriel. Nevěřící, kteří neměli v lásce už jejího Syna, se zlostně dívali i na apoštoly a snažili se nějakým způsobem znesvětit pohřeb Boží Matky.
Jeden z nevěřících se rozhodl strčit do přečistého těla Bohorodice tak, aby spadlo, ale sotva se dotkl jejího lože, anděl Boží mu usekl ruce. V tom okamžiku tento zlý člověk pochopil, čeho strašného se dopustil, uvěřil v Krista, učinil pokání a s prosbou o odpuštění zvolal k přesvaté Bohorodici, která mu ruce uzdravila. Za tři dny po pohřbu dorazil do Jeruzaléma i sv. apoštol Tomáš, aby se mohl rozloučit s Boží Matkou.
Apoštolové se s ním pozdravili, a vidouce jeho zármutek, odtevřeli mu hrob přesvaté Bohorodice, aby se jí mohl poklonit. Náhle však všichni spatřili, že tělo přesvaté Bohorodice tam není. Toho dne večer se jim Boží Matka zjevila obklopena anděly a zářící v nevýslovné slávě a řekla jim: „Radujte se! I když Bohorodice opustila zemi tělesně, neopustila ji svou milostí.
Ze své výsosti shlíží na nás jako starostlivá a laskavá matka, plní naše dobrá přání, odvrací nás od všeho hříchu, zastává se nás před spravedlivým Božím hněvem a svými přímluvami zbavuje naši duši smrti. Rodíc, panenství jsi zachovala, při zesnutí svět jsi neopustila, Bohorodice. radujme se dnes, neboť dnešní den je podle slov archim. Georgia Grigoriatského „dnem skutečného svátku matky“.
„Svět, v němž žijeme, a světský duch spjatý se zesvětštěním, které postupuje silně vpřed a rozleptává naši duši a smýšlení věřících, začaly postupně nahrazovat bohumilé, pravoslavné svátky těmi umělými, světskými událostmi, jakými jsou „den matek“, „den dítěte“ a mnohé další jim podobné jako např. narozeniny, které slaví lidé ve světě, zatímco by měli spíše slavit svátky a památky svatých, jejichž jména nosíme,“ zdůrazňuje archim. To, co jsme výše naznačili, se děje zejména proto, aby se změnilo, narušilo, znehodnotilo a vůbec zfalšovalo theantropocentrické smýšlení lidí, aby se tento pravoslavný lid naopak stal vyznavačem antropocentrického světonázoru, v němž již nebude středem všeho Kristus, nýbrž člověk a vše lidské. To povede podle archim. Georgia ke smutným následkům. Přesvatá Bohorodice (kterou prostě nazývají Panagia, tj. Přesvatá) byla poslušná vůči Boží vůli, a to „dokonale poslušná,“ jak zdůrazňuje archim. Georgios.
Kdysi se naše pramatka Eva dopustila neposlušnosti, a připravila tím lidské pokolení o Boží požehnání a společenství s Bohem, o sjednocení s Ním a o blažené přebývání v Ráji. „Panagie naopak napravila tuto chybu Evy a zachovala dokonalou poslušnost vůči Bohu.“ Panagie nejen zachovávala naprostou poslušnost Hospodinu, jak praví starec Georgios, nýbrž si Ho také „dokonale zamilovala a zcela se Mu oddala“.
Jedna prostá, nevzdělaná, ale současně pokorná žena izraelského národa vykonala to, co před ní nikdo nedokázal a co před ní ještě nikdo nikdy neučinil: stala se způsobilou „(v sobě) umístit Neumístitelného (Boha)“. Tak nám přesvatá Bohorodice ukázala cestu poslušnosti vůči Bohu a k našemu užitku učinila to, „co neučinili ani Adam ani Eva“. Nezapomínejme, jak nás výstižně a jasně poučuje starec Georgios, že „Bůh si přeje sjednotit se s člověkem a přebývat v něm“.
Jak dodává starec Georgios: „Panagie se naprosto odevzdala Bohu. Bůh chtěl přijít na zem, neboť člověka miloval, a čekal, kdy se najde lidský tvor, který by odvětil na otázku: Chcete, abych sestoupil na zem? Chcete, abych se stal člověkem?“ A tím, kdo nakonec řekl „ano“, byla naše Panagie. Marie řekla: „Hle, jsem služebnice Pána.“
V souladu s tím, jak se Panagie cele odevzdala Boží vůli, jak ji jako tříletou holčičku přivedli její rodiče, svatí Jáchym a Anna, do jeruzalémského chrámu, aby zde sloužila Bohu, stejně tak při svém Zesnutí nabídla svému Vládci Kristu s důvěrou svou blaženou duši. Podobně tak nabídla a odevzdala Bohu i své přečisté a panenské tělo, jež dalo život Synu Božímu. Starec Georgios nás ujišťuje, že pokud někdo nabízí sám sebe Bohu s naprostou důvěrou, pak Bůh nenechá své stvoření propadnout záhubě, ale naopak nabízí člověku ze své strany vše, co je potřeba.
- Starec Georgios popisuje ikonografii Panagie Odigitrie a její pravou rukou ukazující na Boží Dítě jako cestu k spáse.
- Přesvatá Bohorodice stojí v čele všech spasených a její přímluva chrání duše věřících před hněvem Božím.
- V modlitbě klade prosby za mnichy, kněze a laiky na Svaté Hoře i za celou církevní obec.
Starec Georgios ve svém závěrečném slovu vyzývá k slavení svátků svatých a k respektu k tradicím matky Boží. Oslavujme tedy svátky svatých a užívejme si duchovní bohatství, které Přesvatá Bohorodice vnáší do života věřících. A v duchu této tradice pokračujme i my, aby naše společenství zůstalo svědomité a věrné církvi. Oslava svátku Zesnutí přesv. pokračuje i v Brně při chrámu sv. Václava, kde se shromáždila početná rodina věřících, sláva Bohu.
tags: #pochvala #presvate #bohorodice