Jen málo čtenářů může číst bibli v původní řeči: hebrejsky, aramejsky, řecky. Většina je odkázána na překlady. Ale i v těchto nejlepších překladech zůstává bible zpočátku cizí knihou. Proto není radno otevřít bibli jednoduše na první stránce a číst kapitolu za kapitolou. Aby se mohl člověk ve světě bible lépe orientovat, je dobré nechat se alespoň na začátku do četby uvést. To je cesta, která je předznačena už v bibli a zvláště v židovských a křesťanských dějinách.
Tradiční praxe vykládání Písma
Když znalec Písma Ezdráš předčítal lidu, "levité vysvětlovali lidu Zákon, četli z knihy Božího zákona po oddílech a vykládali smysl, aby lid rozuměl tomu, co četli" (Neh 8,8). V židovské synagóze byla bible po přečtení v hebrejštině překládána parafrázovitě (opisným a objasňujícím způsobem) do aramejštiny. Evangelista Lukáš líčí dojemně a s ohledem na učitelskou činnost prvotní církve, jak zmrtvýchvstalý Pán vykládá Písmo učedníkům, jdoucím do Emauz (L 24,27; srv. 24,32). Podle Jana 16,13 uvede Paraklét (Ježíšem slíbený Duch svatý) učedníky do celé pravdy, kterou by zatím ještě nemohli snést. Od začátku se církev považovala být pověřena k tomu, aby vykládala Písmo: podle příkladu Ježíše a s odvoláním na jeho Ducha vykládali apoštolové spisy Starého zákona ve svých kázáních při bohoslužbách a ve svých listech. Spisy, které se dochovaly z doby, která následuje po době apoštolské, nás poučují o tom, jak velice se snažili zástupci církve od počátku, aby vykládali Písmo a přispěli mnoha vysvětlivkami k jejímu porozumění.
Církev jako místo četby a výkladu
První důležitý úvod do četby nabízí církev už tím, že v jediné knize shromažďuje všechny posvátné spisy. Tím nás poučuje, že je třeba číst jednotlivé spisy ve spojení s ostatními. Kromě toho se tím naznačuje, že jde o knihy církve. Vlastním místem pro četbu bible je shromážděná obec. Tam jsou biblické texty pronášeny poprvé: "Až tento list u vás přečtete, zařiďte, aby byl čten také v laodicejské církvi" (Ko 4,15). Proto zůstává církev pro toho, kdo v ní nevidí jen lidskou podobu místem, jemuž je svěřen výklad bible, nakolik se vidí sama být podřízena Božímu slovu a vždy na to zaměřuje své hlásání.
Služba slovu, katecheze a písemné pomůcky
Církev nabízí dále mnohý návod k porozumění bible tím, že stanoví pořadí, jak a co číst a dále svým kázáním. Tato "služba slovu" (Sk 6,4) církve je prohlubována, podložena a pokračuje se v ní katechezí v biblických kroužcích a mnoha spisy, uveřejněnými z příkazu církve. Zápas o správný výklad bible a časté urputné spory s bludy jsou nakonec snahou uchránit bibli od falešné interpretace. Dějiny novodobé exegeze učí, že jednotlivé pokusy o výklad si nemohou nikdy dělat nárok na to, že by jednou provždy dostatečně pochopily pravdu bible. Spíše jsou myšleny jako příspěvky do diskuse a jako takové se prověřují. Často se může teprve během vědecké diskuse objasnit, do jaké míry jsou navržené interpretace nosné.
Role tradice a víry společenství
Především je třeba poměřovat jednotlivé příspěvky exegetů - jak to vyžaduje nejstarší křesťanská tradice a také moderní hermeneutické úvahy - společnou vírou celé církve. Uprostřed množství protichůdných vysvětlení se tak prokazuje vazba na církev (tím se nemíní na žádný pád každičké dílčí zveřejnění církevních míst) jako cenná pomoc při orientaci. K mnoha dílčím problémům nedala církev žádnou závaznou odpověď.
Soukromé studium: vydání, překlady a doprovodné texty
Dnes existují četné menší a větší pomůcky, které ulehčují soukromou četbu bible. Vydání textů a jejich překlady (často přeložené volně v úzké návaznosti na originální text) jsou cennými ukazateli cest. Krátké úvody k jednotlivým biblickým (textům) spisům, jak je nacházíme u většiny vydání bible, poskytují orientaci o autoru, době vzniku, okolním světě, podnětu k sepsání, o historii té které knihy a o jejích základních myšlenkách (srv. přehled str. 28-40). Krátké poznámky vysvětlují pojmy, představy a myšlenkové proudy, které jsou nám cizí, a budují spojení k jiným biblickým výpovědím. Podrobné komentáře, slovníky a jednotlivá pojednání, ryze vědecká a všeobecně srozumitelná, jdou na kloub problémům, které vyvstávají před dnešním čtenářem bible.
Výběr pomůcek a orientace v množství vydání
Každý kněz, katecheta a také rozmanitá díla o bibli podají rádi informaci k těmto problémům. Vzhledem k četnosti vydání a informativních prostředků není ovšem pro čtenáře snadné zvolit si to pravé. Dnes existují krátké úvody, poznámky, podrobné komentáře, slovníky i speciální studie. Vydání textů a jejich překlady jsou cennými ukazateli cest a často přeložené volně v úzké návaznosti na originální text slouží čtenáři.
Studijní příručky a strukturované kurzy
V posledním půlstoletí křesťané nejrůznějších směrů objevují chválu jako způsob služby Bohu. O chvále a uctívání bylo napsáno mnoho knih. Tato knížka malého rozsahu je praktická, umožňuje vlastní pronikání do Písma a snad každý tu najde něco nového a inspirujícího. Kniha obsahuje materiály vhodné ke studiu jednotlivců i skupinek (bez domácích úkolů). Cílem studia je inspirovat čtenáře k přemýšlení a přinášet do života proměnu. Je dvanáctou studií z dílny Kay Arthurové, která vychází v češtině. Beloved international Bible teacher Kay Arthur has helped millions of people explore and understand God’s Word for themselves.
Popular teacher and speaker Kay Arthur has developed a study specifically for those who are unfamiliar with the Bible. It introduces readers not only to God's Word but to the God of the Word. In this exciting study, Kay Arthur takes readers by the hand, gently leading them through the Gospel of John and introducing the inductive method of study. Readers will come away with solid, tested Bible study methods and an understanding of who God is and how to know Him better. This insightful companion will help you master the personal and profound inductive study method and make new discoveries each time you turn to God’s Word.
Příručky pro specifické potřeby: uzdravení, sexualita, modlitba, děti
Velká biblická studie od známé autorky, tentokrát na téma sexuality. V této otázce nelze přehlížet pokyny Výrobce, a přitom vyváznout bez újmy. Každý člověk - dospívající i dospělý, svobodný i žijící v manželství - proto potřebuje objevit a znát pravdu o sexu. Ať už máte za sebou cokoli, ať jste zůstali sexuálně čistí nebo jste zažili bolest zapříčiněnou zneužitím Božího vzácného daru, tato povzbudivá, interaktivní a poutavá kniha vám otevře oči a promění váš život.
Biblická studie o Boží péči a vysvobození. Každý trpí. Naše bolest je hluboká, jizvy nemizí, vzpomínky nás mučí. V důsledku toho přestáváme růst, jsme ochromení při chůzi a máme narušené vztahy. Copak nikdy nepřijde úleva? Přijde - když se odevzdáte do rukou Boha, který uzdravuje! Bez ohledu na to, co jste udělali nebo vytrpěli vinou druhých lidí, chce být Bůh vaším útočištěm. Miluje vás. Víra neoslabená kompromisy má zaslíbenou budoucí odměnu a také přináší život osvobozený od úzkosti a starostí tohoto světa.
Kniha, jež zve malé dobrodruhy na cestu k Božímu srdci - formou špionského příběhu. Vynikající pomůcka jak pro nedělní školy nebo dětské kluby, tak pro rodinné či samostatné studium Bible. Studium Bible je zábava! Knížky z biblické edice "Prozkoumej to sám" pomohou dětem osvojit si základní dovednosti pro studium Bible a celoživotní objevování Božího slova. Určitě se u toho nebudou nudit!
Metody studia a příprava kazatele
Jeden z prvních a nejdůležitějších úkolů kazatele evangelia je zkoumání pravdy. Zklame-li v tomto, zklame ve všem. A pravda, pravda evangelia je velice zvláštní. Není výsledkem chladné a bezcitné spekulace. Není objevena pouhou silou intelektu. Vysmívá se pýše filosofů. Ale mírné, pokorné a poddané mysli upřímných křesťanů spontánně odhaluje své kouzlo a ukazuje své poklady. Muž, který je povolán Bohem, aby kázal, musí své povolání uvést do praxe. Aby to mohl udělat, potřebuje jak všeobecnou, tak zvláštní přípravu na kázání. Všeobecná příprava zahrnuje všechno, co ho uvede do správného duchovního a intelektuálního stavu vhodného pro kázání.
V základě se od ostatních mužů a žen neodlišuje. Jeho duchovní život je udržován čtením Bible a modlitbou. Je bezcenné být intelektuálně vybaven pro kázání, když nejsme připraveni duchovně. Když Pavel promlouval k Efezským starším, přikázal jim: „Dávejte pozor na sebe i na celé stádo“ (Skutky 20:28). Pořadí je zde důležité. Péče o ostatní duše závisí na péči, kterou kazatel věnuje své vlastní duši. Ten, kdo chce učit ostatní, musí nejprve učit sám sebe. Ten, kdo šíří světlo, musí nejprve to světlo mít. Pavel píše Timoteovi ve stejném duchu: „Dávej pozor na své jednání i na své učení.“ (1. Timoteovi 4:16). Kdo jsem je dokonce mnohem důležitější, než co učím.
C. H. Spurgeon věnoval kapitolu z knihy, jejíž obsahem byly přednášky pro studenty teologie, tématu „Kazatelova soukromá modlitba“. Tuto kapitolu začal tím, co považoval za samozřejmou pravdu: „Kazatel nade vše ostatní vyniká především tím, že je mužem modlitby. Modlí se jako ostatní křesťané, jinak by to byl pokrytec. Kazatelův modlitební život nemůže být odbytý, aby připomínal jen skládání poklon myšlence modlitby. Jak poznamenal Dr. Lloyd-Jones: „Modlitba je pro život kazatele veledůležitá ... Modlitba by během dne neměla ustávat ... Buďte vždy v procesu modlitby. Když jdete po ulici nebo když jste ve své pracovně, obracejte se často v modlitbě k Bohu ... Vždy reagujte na každý impuls k modlitbě ...
Čtení, obecná četba a odborná příprava
Další důležitou součástí kazatelova života je vedle modlitby čtení Bible. Takové čtení by mělo být systematické a sloužit pro dobro kazatelovy duše. Používat Bibli pouze jako nástroj pro přípravu kázání je hrubou chybou. Čtení a modlitba, jež slouží k mému duchovnímu užitku, naslouchání Bohu skrze jeho Slovo a promlouvání k Bohu v modlitbě, jsou životně důležité prvky správné přípravy pro kazatelnu. Kazatel z toho nemá užitek jen sám pro sebe, ale pokračuje, aby z toho měli užitek i ostatní. Mimo to, že kazatel musí číst, aby si připravil konkrétní kázání, má být čtenářem. Taková četba je zdrojem informací, přinese nové myšlenky, poskytne ilustrace a celkově vybaví kazatelovu mysl, takže bude plná množství čerstvých myšlenek.
Ti, kteří programově nečtou nové materiály, budou brzy podobní gramofonové jehle na poškrábané desce - neustále se opakující a předvídatelní. Kazatelé nikdy nemohou vyrůst natolik, aby nepotřebovali číst teologii. Kazatelova mysl potřebuje být neustále povzbuzována hlubším porozuměním velkým pravdám Písma. Nelze zpochybnit, že nemůžeme správně porozumět tomu, co se děje v současnosti, aniž bychom rozuměli tomu, co se dělo v minulosti.
Volba četby a disciplína
Existují tisíce knih druhé kategorie, ale my máme čas přečíst jen to nejlepší. Současným trendem je číst málo, a pokud možno jednoduché knížky, které se snaží všechno, jakkoli hluboké, zjednodušit. „Jednoduchá četba“ má své místo, ale ne jako hlavní strava kazatele. Ten musí kázat jednoduše, ale studovat do hloubky, aby měl odpovědi na ty problémy, které matou jeho sbor. Udělat si čas na obecnou četbu je jedním z nejtěžších úkolů kazatelova života. Jednou z věcí, které mnozí kazatelé po mnoha letech služby nejvíce litují, je, že přečetli množství knih, které nemělo smysl číst, další knihy pak četli nepozorně, aniž by je náležitě vstřebali a promysleli. Pouhé čtení bez vstřebání látky nemá valnou hodnotu. Kazatel nese zodpovědnost za svou rodinu, má povinnosti ke státu, jehož je občanem a též jako člen církve obecně. Má-li se obecné četbě skutečně věnovat, bude potřebovat notnou dávku disciplíny.
Praktická hermeneutika: kroky a zásady výkladu
Abychom porozuměli těm nádherným věcem, které Boží slovo obsahuje, potřebujeme, aby naše oči byly otevřeny Duchem Božím. Je Duchem moudrosti a zjevení, od něho přijímáme duchovní rozpoznání. 1. Každý text Písma je sestaven z jednotlivých slov, frází, úseků a vět. Existují různé pomůcky, dokonce i pro ty, kteří nejsou znalci originálních jazyků, jež kazateli umožní dosáhnout lepšího porozumění textu. Neměl by je však zneužívat a citovat z nich tak, aby vzbuzoval dojem, že umí jazyky, které ve skutečnosti neumí! Měl by však použít všechny dostupné pomůcky. 2. Každý verš je zasazen ve vlastním kontextu. Je nebezpečné kázat text vytržený z kontextu. Právě při snaze porozumět kontextu verše bude důležité především použití komentářů.
Komentáře s sebou přinášejí dvě nebezpečí. Na jednu stranu za nás mohou zastat všechnu práci a my můžeme slepě přijímat jejich učení. V nesprávných rukou podpoří lenost. Na druhou stranu jimi můžeme pohrdnout a ješitně se domnívat, že i když očekáváme na vedení Ducha svatého při studiu, nemyslíme, že mohl vést také někoho jiného! To, co mohou s Boží pomocí vidět ostatní, přináší užitek jak jim, tak i nám.
3. Jednou z hlavních starostí liberálního myšlení je nalézt v Bibli tolik konfliktntých myšlenkových toků nebo teologií, kolik je jen možné. Například, že Zákon protiřečí Prorokům, Pavel jeruzalémské církvi, apoštolové Židům, atd. Základním principem evangelikální teologie je však vnitřní soulad Písma. Pokud zastáváme pravdu, že Písmo je v souladu samo se sebou a objevíme rozpor, ukazuje to na chybu ve výkladu. Rozporné výklady musí být nutně chybné. To si však nevynucuje zrušení protikladu nebo paradoxu. Dvě pravdy mohou být ve vztahu k sobě v napětí, ale jedna nemůže být v rozporu s druhou. Ježíš může být v jednom textu zjeven jako člověk a v jiném jako Bůh, nemůže však být v jednom textu zjeven jako člověk a v jiném jako ne člověk!
4. Jestliže jsme porozuměli, jaký má text význam, musíme porozumět jeho důležitosti, závažnosti a aplikacím pro shromáždění. To je jednou z nejdůležitějších, a přesto jednou z nejopomíjenějších částí přípravy kázání. Jestliže jsme porozuměli pravdě, kterou text přináší, musíme se ptát „Proč je tento text důležitý?“ Čím dříve jsme zvládli základní studium kontextu a významu textu, tím lépe. Nyní máme čas k přemýšlení, modlitbě a „přežvykování“ textu, který chceme vykládat. Můžeme to činit v naší pracovně, na procházce, při holení nebo sprchování - kdekoliv! Text nám je „břemenem“, které s sebou všude vláčíme a nad kterým pravidelně přemýšlíme. První Žalm nás nabádá k rozjímání nad Hospodinovým zákonem. Takové rozjímání je klíčem k porozumění textu.
Struktura kázání a přednesu
Kázání by nemělo být nesouvislé, měl by v něm být řád. Aby toho kazatel dosáhl, musí rozumět svému textu a mít stanovený cíl. Neschopnost jasně vyjádřit myšlenku obvykle naznačuje, že kazatel něčemu neporozuměl. Na počátku je třeba opět zdůraznit, že modlitba za přednes má zásadní význam. Každé kázání by mělo mít tuto základní strukturu: úvod, řadu výroků, které na sebe logicky navazují, následovanou vhodným závěrem. Kázání bez struktury je nechutné jako jídlo o třech chodech, které někdo hodil na jeden talíř!
Úvod do kázání je důležitý, S jeho pomocí se kazatel snaží upoutat pozornost posluchačů a povzbudit je, aby poslouchali to, co říká. Čím jsou posluchači ospalejší, lhostejnější nebo nepřátelštější, tím důležitější je dobrý začátek. Samozřejmě, že úvod musí být skutečným úvodem k danému předmětu a ne pouze vtip, který s tématem nemá nic společného, nebo příhoda, která by „obměkčila posluchače“. Nezvykejme si předvádět se a manipulovat s posluchači. Způsob, jakým kazatel kázání zahajuje, odráží jeho charakter, a proto neexistuje jen jediný správný způsob úvodu. Přesto je úvod nezbytný.
Někteří se snaží vnutit kázání univerzální strukturu: musí mít tři body. Přejeme si, aby shromáždění bylo schopno zapamatovat si předávané učení a porozumět mu. Proto musíme usilovat o co nejjednodušší strukturu podanou co nejjednodušším jazykem. Je důležité, abychom se vyjadřovali tak jasně a jednoduše, že našim hlavním bodům budou moci porozumět i děti. Nekážeme, abychom předvedli naše vysoké vzdělání nebo neobvyklý slovník. Rozumné množství jasně podaných bodů musí být předneseno v logickém pořádku.
Ilustrace a srozumitelný jazyk
Během kázání by měly být použity vhodné ilustrace. Vhodné ilustraci porozumí lidé, pro které je určena. Shromáždění dospělých nechce stále slyšet ilustrace inspirované dětským hřištěm. Vhodná ilustrace se hodí k látce. Vhodné použití ilustrace je jednoduché a způsobuje, že posluchač jasně porozumí. Žádný kazatel skutečně netouží po tom, aby si ho pamatovali pro to, jaké používá ilustrace. Velkou zásobu ilustrací lze získat pravidelným čtením Bible. Další ilustrace lze objevit při čtení historie a životopisů a také při pozorování každodenního života.
Pomůcky pro děti a mladé čtenáře
Biblí pro děti, rodinných biblí, biblí na dobrou noc, biblí ve formě leporela, skládanky, puzzle, audiobiblí i filmů pro děti na biblické motivy existuje celá řada. Jedním z čerstvých pokusů, jak dětskému, a spíš pokročilejšímu čtenáři přiblížit příběhy Starého a Nového zákona, jsou Biblické příběhy pro nevěřící děti od spisovatele a nakladatele Martina Vopěnky (nar. 1963). Kniha s příjemným menším čtvercovým formátem vydala na více než sto osmdesát stran. Každá z kapitol začíná ozdobnou iniciálou od výtvarníka Jiřího Votruby, který knihu vybavil i samostatnými ilustracemi, jež vždy pokrývají celou dvoustranu. Sytě barevné kresby s charakteristickou černou linkou vytvářejí svět sám o sobě.
Tři čtvrtiny textu věnoval Martin Vopěnka Starému zákonu. Nedal si za cíl převyprávět všechny starozákonní knihy, zajímají ho spíš velké příběhy a osudy. V Novém zákoně jde pak stejnou cestou. Vopěnkův přístup k biblickým textům má trojí charakter: čtenářský, vypravěčský a vykladačský (exegetický, interpretační). Vybrané biblické pasáže přetlumočil tak, jak by o nich asi mluvil (anebo mluvil) se skutečnými dětmi.
Vykladačská dimenze jeho práce nejde do větší šíře a leckdy nechává stát čtenáře na půli cesty. Postihnout totiž všechny knihy včetně deuterokanonických je nemožné a otázek je vždycky víc než odpovědí. Zhustit 66 knih do objemu, který by učetlo dítě, je složité. Autor tedy musel hned na začátku selektovat a zvážit, koho si vezme jako svého teologického průvodce. Autorův úkol nebyl jednoduchý. Prosté převyprávění jednotlivých knih nebo jejich centrálních pasáží se jeví při nutnosti menšího rozsahu knihy nad lidské síly, ačkoli i takové pokusy v literatuře najdeme. Vopěnkova práce si zaslouží uznání.
Historie českých překladů a rukopisů
Ke každé větě, ba ke každému slovu či čárce v původním hebrejském, aramejském a řeckém textu jsou k mání objemné monografie předních světových biblistů. I ke kanonicky ukotvenému, neměnnému textu, včetně jeho textových variant, se rok co rok objevují nové studie, jež precizují dosavadní stav bádání, anebo dokonce boří zavedené mýty. Nadto jednotlivé církevní tradice rozumějí Bibli jinak. Někteří ji chápou jako Bohem inspirované zjevení, jiní zas jako lidské slovo o Bohu.
Ve sbírkách Národní knihovny se dochovalo několik rukopisů a rukopisných zlomků ze 14. století, které názorně ukazují počátky českého překladu Bible. Jsou to jak nejstarší staročeské žaltáře a evangeliáře, které sloužily především jako pomůcky pro porozumění latinské liturgii, tak rukopisy s částmi nejstaršího překladu celé Bible z období vlády Karla IV. V přednášce se zaměříme na Evangelium svatého Matouše s homiliemi, jedinečný soubor homilií s kompletním českým zněním Matoušova evangelia, které pochází z prostředí spojeného se vznikem nejstaršího znění české Bible.
Jak si vybrat pomůcku a co očekávat
Krátké úvody, poznámky a podrobné komentáře poskytují čtenáři orientaci o autoru, době vzniku, okolním světě, podnětu k sepsání, o historii té které knihy a o jejích základních myšlenkách. Každý kněz, katecheta a také rozmanitá díla o bibli podají rádi informaci k těmto problémům. Vzhledem k četnosti vydání a informativních prostředků není ovšem pro čtenáře snadné zvolit si to pravé. Zvažujete-li přečtení knihy, navrhuji, abyste, pokud jste teprve nedávno Bibli "objevili", knihu ještě na nějaký čas odložili. Pokud jste již v činné službě, určitě to pro vás může být podnětné, ale budete se trochu nudit.
"Miluj Písmo svaté, a věčná pravda tě bude milovat. Miluj je a bude ti sloužit. Čti je a ona tě vezme do náručí." (Sv.)
tags: #pomucka #k #porozumeni #bibli #publikace