Rozhovor s Jeanem-Marcem Sauvéem, šéfem Nezávislé komise pro sexuální zneužívání v katolické cirkvi, odhaluje výbušnou zprávu o zneužívání ve Francii, a to na základě více než dvouletého vyšetřování, diskusí s odborníky a zejména rozhovorů s oběťmi. Shrnuje případy sexuálního násilí, kterému byli za posledních sedmdesát let vystaveni nezletilí ze strany duchovních a řeholníků, a navrhuje doporučení k přijetí obětí, uznání odpovědnosti církve, náhradě škod a vzdělávání kandidátů na kněžství. Komise měla 21 členů a zahrnovala odborníky z dětské psychiky, historie katolické církve i sociologie, aby mohla zohlednit poznatky z dětské psychiatrie, klinické psychologie a kanonického práva.
Hlavní kroky komise zahrnovaly definici sexuálního zneužívání, rozlišení mezi útoky trestnými činy a širším „zneužíváním“, vymezení obětí na nezletilé, mladé dospělé a chráněné dospělé, a zvažování rozsahu od roku 1950 do roku 2020 ve Francii, s ohledem na informace z doby před zahájením výzkumu. Zavedla dvě pracovní skupiny: metodickou a právní, které zkoumaly definice a rozsah výzkumu, a dále vypracovaly dotazník pro oběti a veřejnost.
První tři měsíce byly věnovány nastavení metodiky a pracovního programu, včetně vypracování dotazníku ve spolupráci s Inserm a organizací France Victimes. Výzva k podávání svědectví byla zahájena 3. června 2019 pod záštitou sdružení France Victimes, s cílem sbírat svědectví a data. Původně mělo shromažďování trvat jeden rok, ale kvůli Covid-19 bylo prodlouženo na sedmnáct měsíců.
Průzkum mezi obyvatelstvem s 28 010 respondenty ukázal, že 14,5 % žen a 6,4 % mužů starších 18 let bylo během nezletilosti sexuálně napadeno; 3,7 % osob starších 18 let bylo sexuálně napadeno členem rodiny, 2 % rodinným přítelem a 1,8 % přítelem či partnerem. V absolutních číslech se odhaduje, že obětí v katolické církvi je 330 000, z nichž 216 000 mají na svědomí kněží a řeholníci. Muži tvoří 78,5 % obětí duchovních a řeholníků, ženy 21,5 %.
Autoři studie uvádějí, že riziková prostředí pro zneužívání zahrnují prázdninové tábory, státní školy a sportovní kluby; v samotné církvi jsou data konzistentní s tím, že zneužívání má systémový charakter, nikoli jen problém jednotlivců. K dispozici jsou výsledky ze slyšení a z výzkumu, které ukazují, že zneužívání není ojedinělým selháním, ale širším problémem.
Rozhovory s oběťmi potvrdily, že oběti mají jedinečné poznatky o sexuálním násilí a jejich slova vedla k formování výzkumu a zprávy. Celkem bylo vypracováno 6471 kontaktů, 1628 volajících odpovědělo na dotazník a uskutečnilo se téměř 250 slyšení. Většina slyšení byla vedená psychologem a jednou zkoumané skupiny tvořili odborníci Insermu.
Jako klíčová zjištění se ukázalo, že zneužívání je dílem moci a nadvlády, nikoli jen otázkou sexuality. Oběti často zažívají dlouhodobé následky, jako posttraumatickou stresovou poruchu, depresi a narušenou důvěru v autority. Tím se ukazuje, že nejde jen o selhání jednotlivců, ale o systémové faktory, které situaci násobí.
Průzkum obětí a veřejnosti vedl k zásadnímu poznání: katolická církev není bezpečným prostředím, ačkoli absolutní počet případů zneužívání v posledních desetiletích klesl. Relativní pokles v návštěvnosti a účasti na bohoslužbách je méně výrazný, a zneužívání se v posledních třiceti letech zastavil jen do určité míry.
Vedle katolické církve jsou riziková prostředí, která vedou k zneužívání, např. táborové aktivity a internáty ve státních školách a sportovních klubech. Oběti a veřejnost požadují řešení a vyvození odpovědnosti, stejně jako nezávislou komisi pro vyšetřování případů, která by byla buď v rámci univerzity, nebo pod ombudsmanskou institucí státu.
V průběhu práce komise došlo k významnému posunu: papežský tajemný archiv byl v důsledku rezkriptu Světého stolce zrušen, což umožnilo lepší přístup k archivům a zjednodušilo spolupráci s biskupskou konferencí a řeholními představenými. Nicméně řada biskupů a představených vyjádřila obavy o citlivé dokumenty týkající se ještě žijících osob; tyto obavy však byly řešeny.
V průběhu let se oběti snažily kontaktovat prezidenta a vyzývaly k nezávislé vyšetřovací komisi, která by fungovala mimo církevní struktury a spolupracovala se státem. Prezident Petr Pavel byl informován o situaci a uváděl, že s papežem hovořil a chce posunout řešení i v České republice.
Rozhovory s oběťmi a bývalými zástupci církve ukazují, že systémový problém zahrnuje „zneužívání moci a celibát“. Právník Jakub Kříž a bývalý soudce Diecézního soudu Rozek zdůraznili rozdíl mezi vnitřním řešením církve a nutností dodržování státních zákonů. Zneužívání v církvi by mělo být vyšetřováno i nezávisle na církvi a s přihlédnutím ke správním i trestněprávním normám.
Naděje na změnu vychází z generační obměny a tlaku veřejnosti. Cílem je, aby odpovědnost nebyla jen na církvi, ale aby ji převzal i stát, a aby oběti nemusely bojovat o uznání jejich příběhů. Zúčastněné strany vyzývají k vytvoření nezávislé komise a k širší spolupráci mezi církví a státním sektorom, aby se problém propadl do řešení a vyústil v bezpečnější prostředí pro děti a zranitelné osoby.
Nyíže se uvádí, že česká veřejnost sleduje podobné trendy a vyzývá k nezávislým vyšetřovacím mechanismům, včetně případné instituce, která by mohla být umístěna pod ombudsmana nebo univerzitní výzkumný tým. Oběti současně žádají důsledné vyšetřování a vyvození odpovědnosti konkrétních biskupů v minulosti i současnosti.