Předmětem článku je portrét papeže Pavla III. (1468-1549) z roku 1545, který bývá popisován jako realistický a surový v zobrazení stařičího, vyčerpaného a nedůvěřivého muže, avšak s inteligentním a pronikavým výrazem.
Obraz je reinterpretací Raphaelova portrétu papeže Julius II. a vyniká charakteristickými rysy Titianova pozdního stylu, mezi něž patří široké tahy štětcem a volné definice tvarů.
Existuje několik replik stejného obrazu; jedna z nich, uložená v katedrále v Toledu, byla tradičně připisována Titianovi, jenž ji prý podle tradice vytvořil dva roky po původním díle.
Celé dílo ukazuje Tiziana Vecelliho da Cadoreho, zvaného Titian, a jeho přístup je poznamenán do hněda laděnými barvami a vertikálním formátem obrazu.
Originál byl vytvořen v Museo di Capodimonte v Neapoli a mělo by se říkat, že Titian namaloval obraz Pope Paul III (1468-1549) and his Nephews v roce 1545.
Rozměr originálu není uveden, a obraz je vyobrazen na výškový formát.
V narození Tiziana Vecelliho je popsáno, že pocházel z rodiny právníků a notářů, a v devíti letech odjel studovat do Benátek, kde se setkal nejen s Leonardem da Vincim a s Alberti Dürerem.
Jeho jméno se dostávalo více do povědomí potenciálních zákazníků, a když jeho mistr zemřel, stal se Titian hlavním benátským malířem.
Jeho zákazníci zahrnovali benátské dóžy, pro něž maloval nejen portréty, avšak Titianovy obrazy se staly symbolem luxusu a bohatství.
Po korunovaci císaře Karla V. získal Titian rytířský titul a v roce 1542 se na žádost papeže Pavla III. přestěhoval do Říma, kde nahradil Michelanga.
Mezinárodní uznání Titiana spočívalo na širokých štětcových tazích a volném vymezení tvarů, což je patrné i v zobrazování Pavla III.
Republikované verze obrazu ukazují podobnost s původním zobrazením v duchu Titianova stylu a dále podporují interpretaci, že jde o jednu z hlavních pozdních realizací Titiana.
V kontextu renesanční portrétní tvorby je Pavel III. zobrazen jako důležité spojení inkarnující papežskou moc a lidskou realitu stárnutí a únavy, která se propojuje s jeho intelektuální ostrostí.
V textových pramenech se uvádí, že obraz byl chápán jako rekonstrukce a reinterpretace staršího vzoru a že se v něm objevuje charakteristická Titianova práce s barvami a jemným zjemněním detailů.
Další poznámky k obrazu zahrnují diskuse o tom, zda repliky vznikly v krátkém časovém období po původním díle, a zda některé z nich mohly být připisovány Titianovi.
Na základě různých pramenů se dá říci, že Titianova díla často zahrnují portréty vládnoucích vrstev a náboženských představitelů a že jeho styl zahrnuje i ekonomický a symbolický význam bohatství a moci v té době.
Celkově portrét Pavla III. od Titiana z roku 1545-1546 představuje klíčový příklad kombinace realistické sociální stude a malířské virtuosnosti, která charakterizuje Titianův late style.
El Funeral de Cada Papa (Lo Que No Muestran las Cámaras)
Celým jménem Tiziano Vecelli da Cadore (1485-1576) pocházel z rodiny právníků a notářů a v devíti letech odjel studovat do tehdejšího centra umění, do Benátek.
Setkal se tam nejen s Leonardem da Vincim i Albertem Dürerem; jeho strýc ho podporoval v rozvoji talentu až do chvíle, kdy byl přijat do dílny Giovannia Belliniho.
Jeho jméno se dostávalo do povědomí potenciálních zákazníků a po smrti mistra se stal Titian hlavním benátským malířem, jehož dílo se stává symbolem luxusu a bohatství pro dóžovské komory.
Po korunovaci Karla V. získal rytířský titul a v roce 1542 se přestěhoval do Říma na žádost papeže Pavla III., kde nahradil Michelangela.