Francouzské sdružení Poutní cesta křesťanskou Evropou - La route de l Europe chrétienne - postavilo L.P. 1) Velleron u Avignonu - sv. 5) poutní místo Cotignac v Provensálsku - kaple sv. Toto zastavení má jedno z nejlepších umístění.
Stojí za bazilikou, vně od obvodní cesty a tím krásně zvětšuje velehradský poutní areál. 10) Pamětní deska sv. Kolumbánovi v průsmyku Septimer (2311 m.n.m.) mezi Švýcarskem a Itálií, kterým přešel L. P. 612 se svými bratry jako misionář, byla požehnána 16. 11) Zastavení Krista Spasitele požehnáno ve svátek sv. Michaela 29. 12) Zastavení Panny Marie a sv. Josefa v Rumunsku ve farnosti Sabaoani v diecézi Iasi věnované památce místního biskupa mučedníka Antona Durkovici ( + 10.12. 1951) požehnáno 7.10. 14) Zastavení sv. Benedikta u benediktinského kláštera v Ottobeuren v Bavorsku, postaveno na podzim 2009, požehnáno 21.3.2010 ve výroční den smrti sv. 15) Hilltown v Sev. Irsku - sv. Einsiedeln ve Švýcarsku - kaplička ke cti sv. Zastavení u sv. Josefa nad městem Vélez Rubio v Andalusii - jižním Španělsku - na kopci nad městem, oblíbeném výletním místě obyvatel, požehnané na sv. Baumes de Venise u Avignonu - kříž u ranně románské kaple sv. Zastavení u sv. Jany z Arku na kostele v Ile Bouchard ve střední Francii, kde se od 8. do 14. prosince 1947 zjevovala Panna Maria 4 děvčatům z místní vesnice a prosila je o modlitbu za Francii. Ta byla tenkrát zmítána generální stávkou a ohrožena pádem demokratické vlády. Komunisté se už těšili, jak s podporou Moskvy nastolí svou diktaturu proletariátu, v Polsku ve Sklarzske Porembě se o tom už vážně jednalo na Informbyru. Díky modlitbám byla Francie zachráněna.
Před útoky Angličanů a Burgunďanů ji v 15. století zachránila sv. Jana z Arku. Pamětní deska umístěna na zdi kostela, kde bylo zjevení, byla požehnána 30.5.2012, přesně 600 let po narození světice v Domrémy ve východní Francii. Zastavení v Banneux v Belgii - ke cti sv. Zastavení je na poutním místě Banneux, kde obyvatelé za 1. světové války učinili slib, že když budou uchráněni válečných hrůz, přejmenují svou obec na Banneux Notre Dame. Stalo se tak v roce 1919. Od 15. ledna 1933 do 2. března 1933 se zde osmkrát zjevila Panna Maria. Sdělila, že je Panna Maria chudých, a děti vyzvala, aby tlačily vodu z místa, kde předtím pil dobytek. Voda byla zamrzlá, bylo potřeba vrchní led skutečně tlačit (a poutníci to tak dělají dones i v létě). Panna Maria pak řekla, že ta voda bude pomáhat nemocným a že je určena všem národům.
Ikona sv. archanděla Michaela, kterou napsala Madelaine Litaudon z l´lsle sur la Sorgue u Avignonu, byla zabudována v kostele sv. Kateřiny, klášterním kostele sester dominikánek v městě Thira na ostrově Santorin na jih od Řecka. Francouzi píší, že ačkoli jsou v údolí Róny zvyklí na silné větry - známý mistrál, byl ten den takový vichr, že to "rvalo i volům rohy" jak zní místní přísloví. Je to poznat i na fotografii ze žehnání. Pokračují, jak ďábel zuřil, protože právě v den Neposkvrněného početí té, která rozdrtí hlavu hada pekelného, byla opravena opuštěná kaplička u zámku, na ni umístěn kříž a do ní vložena moderní mozaika Panny Marie Snědé, kterou v tomto kraji tradičně uctívají jako ochránkyni obce Le Barroux a všech postižených epilepsií.
V jubilejním roce mají být další požehnána 3 zastavení v našem sousedství: v Nitře ke cti sv. Cyrila a Metoděje , v Maďarsku v Panonhalmě ke cti sv. Jedenácté a dvanácté století představovalo pro jih dnešní Francie období relativního klidu, v němž se mohla rozvíjet a vzkvétat okcitánská kultura - svět trubadúrů a dvorské lásky. Území patřící pod svrchovanost hrabat z Toulouse tehdy nezahrnovalo jen sever dnešního kraje Languedoc-Roussilon, ale sahalo až ke břehům Rhôny a na severu až za řeku Lot. Právě touto oblastí procházely dvě ze čtyř hlavních tras poutníků ke hrobu svatého Jakuba do Santiaga de Compostela.
Tradice poutí do těchto míst sahá do 10. století. Podle legendy se jistý poustevník jménem Pelagius stal někdy kolem roku 810 svědkem podivných úkazů: anděl mu ve snu vyjevil, že na pustém poli, nad nímž září hvězda, je skryt hrob apoštola Jakuba. Poustevník se svěřil místnímu biskupovi, společně pole prozkoumali a skutečně nalezli tři sarkofágy, v nichž měl ležet svatý Jakub a dva jeho pomocníci. Na cestu se vydávaly osoby všech stavů, prostí i urození, laici i duchovní. Jedni se vydávali na pouť proto, že ve chvíli nebezpečí učinili slib, jiní si chtěli vyprosit zdraví pro sebe či své blízké, nebo naopak poděkovat světci za přímluvu v těžké nemoci. A nemálo bylo i těch, kteří se vydali na pouť, aby odpykali provinění proti zákonům lidským či božím. Ti zámožní nebo urození samozřejmě mířili k cíli pohodlněji, na koňském hřbetě, ale naprostá většina poutníků šla pěšky.
Jejich typický oděv zachytily po celé Evropě sochy svatého Jakuba jako poutníka: široký klobouk chránil hlavu před pálícím sluncem i prudkým deštěm, dlouhý plášť zachycoval prach a v noci sloužil za pokrývku, silná hůl byla oporou i příležitostnou zbraní proti lesním dravcům. Protože cesty nebyly ani pohodlné, ani zcela bezpečné, chodívali poutníci raději ve skupinách. Velmi rychle vznikly ustálené trasy napříč Evropou, které vesměs křižovaly Francii a překračovaly Pyreneje buď v průsmyku Roncevaux, nebo v sedle Somport. Tyto trasy se neřídily pouze schůdností cest, ale braly ohled na již známá a „zavedená“ lokální poutní místa.
Hlavní poutní trasy a zastavení na jihu a v okolí
Via Turonensis směřovala z Tours na Loiře přes Bordeaux k průsmyku Roncevaux, Via Lemovicensis vycházela z Vézelay, kde se nacházel údajný hrob Máří Magdaleny, a směřovala k jihozápadu přes Bourges a Limoges. Via Podiensis vycházela z Puy-en-Velay, mariánského poutního místa, a vedla přes Cahors a Agen. Poslední, Via Tolosana, vedla z Arles přes Montpellier do Toulouse a odtud do sedla Somport.
V 11. a 12. století, zlaté době poutí, se významnými zastávkami na cestách poutníků stávaly kláštery, většinou schraňující vzácné relikvie. Díky přívalu věřících v nich vyrůstaly velké kostely, schopné pojmout stovky, ba i tisíce poutníků. Klášterní kostel v Conques byl od počátku zasvěcen svaté Fides, francouzsky Foy. Podle legendy to byla dívka z rodiny římského úředníka umučená pro víru ve 3. stol. Původně ji uctívali v Agenu, ale v 9. století byly její ostatky přeneseny do Conques, kláštera, který vznikl v místech jakési poustevny na řece Ouche. Pověst o zázracích nad hrobem světice se rychle šířila a kolem kláštera už někdy po roce 1000 vyrostlo městečko. Po letech rozkvětu však přišly zlé doby: války, mor a hladomor a nakonec za francouzské revoluce byl klášter zrušen a stavby chátraly. Teprve v roce 1837 dal spisovatel Prosper Mérimée podnět k restaurování kostela do původní podoby. Dnes je chrám Ste-Foy v Conques znovu cílem zástupů lidí, nad věřícími však převažují turisté.
Snad nejproslulejší část chrámu představuje tympanon západního portálu s vyobrazením Posledního soudu. Je rozdělen do tří pásů, v tom nejvyšším andělé troubí k soudu a nesou kříž jako připomínku Kristova utrpení. Uprostřed středního pásu trůní Kristus jako soudce, pozdviženou pravicí žehná vyvoleným v nebi, svěšená levice ukazuje hříšníkům cestu do pekel. K němu přistupuje zástup vyvolených v čele s Pannou Marií a svatým Petrem, za nimiž následují osoby, které se zasloužily o klášter: vousatý poustevník, ctihodný biskup, císař Karel Veliký.
Podpořte omlazení našeho studia Max na donace.cz. Podle svědectví čtyř místních dívek se jim mezi 8. a 14. prosincem 1947 zjevila Panna Maria spolu s andělem. Panna Maria je vyzývala především k modlitbě za Francii, která v té době prožívala období silného politického napětí a společenských problémů po druhé světové válce. Dívky také popisovaly, že Panna Maria působila klidně a laskavě a vybízela lidi k modlitbě, obrácení a důvěře v Boha. Zpráva o zjeveních se rychle rozšířila a do L’Île-Bouchard začali přicházet první poutníci. Postupně se místo stalo známým duchovním centrem, kam každoročně putují tisíce věřících z Francie i dalších zemí. Poutníci se zde účastní mší, modlí se růženec a prosí o duchovní posilu či osobní pomoc. Dnes je svatyně zasvěcená „Panně Marii modlitby“ a patří mezi významná mariánská poutní místa ve Francii.
TL;DR Nejkrásnější vesnice Francie certifikuje asociace Les Plus Beaux Villages de France, která od roku 1982 označuje přes 170 obcí s méně než 2 000 obyvateli a alespoň dvěma chráněnými památkami. Mezi 15 vybranými tipy jsou provensálské Gordes a barevný Roussillon, alsaská vesnice Riquewihr, hradní Beynac-et-Cazenac a La Roque-Gageac v Dordogne, poutní Rocamadour, červené Collonges-la-Rouge i Èze nad Azurovým pobřežím ve výšce přes 400 metrů nad mořem. Nejlepší doba k návštěvě je květen, červen a září až polovina října, protože v červenci a srpnu teploty na jihu dosahují 35 až 43 °C a parkoviště u populárních vesnic bývají plná už před devátou hodinou ranní. Znáte tu idylickou představu dokonalého francouzského venkova, kterou známe ze starých filmů. Úzká silnice se kroutí mezi nekonečnými vinicemi, slunce se opírá do starých vápencových zídek a najednou se za zatáčkou objeví shluk kamenných domů s terakotovými střechami. Francouzi moc dobře vědí, jaký neuvěřitelný poklad ve svém venkově a historickém dědictví mají. Už v roce 1982 proto vznikla asociace Les Plus Beaux Villages de France (Nejkrásnější vesnice Francie), která si dává za cíl ty nejcennější klenoty chránit. Nejde o žádný náhodný marketingový slogan pro turisty, ale o velmi přísnou a uznávanou certifikaci. Dnes je tato značka obrovským turistickým fenoménem, který láká cestovatele z celého světa. Lidé si podle mapy nejkrásnějších vesnic doslova plánují celé několik týdnů roadtripy napříč regiony. Zmíněná červená cedule na začátku obce vám zaručuje, že vás na místě nečeká žádná ošklivá průmyslová zóna, ale čistá a koncentrovaná historická estetika. Pokud nechcete trávit hodiny frustrujícím hledáním parkovacího místa a prodírat se davy s fotoaparáty, musíte na plánování cesty chytře. V letní sezóně bývají záchytná parkoviště před těmito populárními vesnicemi beznadějně plná už před devátou ranní hodinou. V tomto článku najdete 15 tipů na ty absolutně nejkrásnější vesnice, které byste neměli minout.
Shrnutí pro ty, kteří nemají čas číst celý článek: Kdy vyrazit do francouzských vesnic, Kde se ubytovat na francouzském venkově, 15 tipů, co vidět a dělat ve francouzských vesnicích. 1. Gordes: Král provensálských vesnic, 2. Roussillon: Vesnice v barvách ohně, 3. Eguisheim: Alsaská šnečí ulita, 4. Riquewihr: Dokonale zachovalé 16. století, 5. Beynac-et-Cazenac: Středověké drama nad řekou, 6. La Roque-Gageac: Vklíněná mezi skálu a vodu, 7. Rocamadour: Vertikální poutní město, 8. Saint-Cirq-Lapopie: Klenot nad údolím Lot, 9. Conques: Zastávka na cestě do Santiaga, 10. Collonges-la-Rouge: Zcela červená vesnice, 11. Minerve: Historie v hlubokém kaňonu, 12. Èze: Orlí hnízdo nad Riviérou, 13. Yvoire: Květinová perla Ženevského jezera, 14. Locronan: Žulové srdce Bretaně, 15. Kdy vyrazit: Vyhněte se červenci a srpnu kvůli extrémnímu horku (až 43 °C na jihu) a obrovským davům. Doprava: Bez auta se do většiny vesnic nedostanete. Rozmanitost regionů: Každý kraj nabízí něco jiného. Slušné chování: Do každého obchodu nebo pekárny vždy vstupujte s jasným a hlasitým „Bonjour!“.
Hlavní sezóna květu levandule trvá od poloviny června do konce července, přičemž naprostý vrchol v nižších polohách přichází na přelomu června a července. Dejte si ale velký pozor na letní festivaly. Například hojně navštěvované slavnosti ve Valensole připadají vždy na třetí neděli v červenci a hned po nich mohou být mnohá pole kompletně posekaná. Pokud už do Francie musíte jet o letních prázdninách, vaší jedinou možností je kompletně si upravit denní režim. Přijeďte do vesnice buď se samotným východem slunce, kdy jsou uličky prázdné a světlo je perfektní na focení, nebo naopak až v pozdním odpoledni kolem páté hodiny. Zcela jiná pravidla pak platí pro severní a východní Francii. Pokud vyrazíte do Bretaně, počasí je tu největší bariérou a vítr s deštěm vás mohou překvapit i uprostřed srpna. Naopak Alsasko zažívá svůj absolutní vrchol v listopadu a prosinci během adventu. Vánoční trhy v certifikovaných vesnicích jsou nádherné, ale očekávejte naprosto obrovský nápor turistů. 💡 Tip na ubytování a zážitky: Ubytování si nejradši hledáme na Booking.com, kde bývají nejlepší storno podmínky. Základním pravidlem pro pohodové objevování je zvolit si jedno strategické místo a z něj vyrážet na jednodenní výlety. Změna hotelu každý den vás bude jen zbytečně zdržovat a unavovat. Pokud míříte do Provence a chcete prozkoumat oblast Luberonu, ideální základnou je městečko Apt nebo větší Aix-en-Provence. Pro absolutní luxus přímo ve vesnici Gordes doporučuji zarezervovat hotel Airelles Gordes, La Bastide, ze kterého máte dechberoucí výhledy do údolí. Pokud hledáte něco dostupnějšího s autentickou provensálskou atmosférou, vyzkoušejte rodinný penzion Le Mas des Romarins přímo v sousedním Gordes, který si snadno najdete na oblíbeném portálu Booking.com. Pokud chcete zažít mystickou atmosféru poutního místa Rocamadour bez davů, jediným řešením je ubytovat se přímo v něm, například v Hôtel Beau Site. Skvělým tipem pro region Okcitánie je ubytování přímo uvnitř středověkých hradeb obří pevnosti Carcassonne. Přes den sice město praská ve švech, ale jakmile odpoledne odjedou zájezdové autobusy, budete mít prázdné uličky jen pro sebe. Pro návštěvu alsaské vinné stezky je fantastickou volbou město Colmar, které funguje jako dokonalý dopravní uzel. Přímo v pohádkové vesnici Riquewihr se pak nabízí okouzlující Hôtel De La Couronne, který sídlí v historické budově ze 16. století. Všechna tato ubytování v nejkrásnějších vesnicích bývají v hlavní sezóně vyprodaná měsíce dopředu, proto s rezervací rozhodně neotálejte. Obzvlášť to platí pro Alsasko, kde věhlasné vánoční trhy začínají v roce 2026 už 23.
Pojďme se společně podívat na 15 konkrétních vesnic, které reprezentují to nejlepší z francouzského venkova. Od sluncem zalité Provence přes údolí hradů v Dordogne až po dramatické pobřeží Bretaně, každá z nich má svůj zcela unikátní charakter. 1. Když se řekne provensálská vesnice, většina lidí si představí region Luberon a jeho ikonické sídlo Gordes. Právě zde najdete ty nejkrásnější takzvané zavěšené vesnice, které z vysokých skalisek hrdě shlížejí do údolí. Tohle místo je sice objektivně nádherné, ale v letní sezóně bývá extrémně přetížené turisty z celého světa. Pokud sem vyrazíte autem, musíte dorazit ideálně před osmou hodinou ranní, jinak na kaskádovitých záchytných parkovištích pod vesnicí prostě nezaparkujete a strávíte spoustu času frustrujícím kroužením. Samotné centrum je plné úzkých dlážděných uliček zvaných calades, malých uměleckých galerií a útulných kaváren s fantastickým výhledem na celé údolí Luberonu. 💡 Tip: Kousek od vesnice Gordes se nachází slavné opatství Sénanque s ikonickým levandulovým polem.
2. Jen malý kousek od šedobílého Gordes leží Roussillon, který vás okamžitě udeří do očí svou neuvěřitelnou barevností. Vesnice leží na masivních ložiscích okru a fasády domů tu plynule přecházejí od sytě žluté přes oranžovou až po krvavě červenou. Doporučuji projít si nejen samotnou vesnici, ale vyrazit i na takzvanou Okrovou stezku (Le Sentier des Ocres), která začíná hned za obcí. Vstupné stojí jen pár eur a procházka bývalými okrovými lomy připomíná spíše návštěvu Marsu nebo amerických kaňonů než slunnou jižní Francii. 💡 Tip: Na procházku okrovými lomy si rozhodně neberte bílé boty ani světlé oblečení.
3. Na východě Francie leží úplně jiný vesmír, kde místo žlutého vápence najdete pestrobarevné hrázděné domy a okna přetékající muškáty. Eguisheim je absolutní klasikou oblíbené Alsaské vinné stezky, která vznikla už v roce 1953 a na svých zhruba 170 kilometrech propojuje ta nejmalebnější místa celého regionu. Procházet se úzkými dlážděnými uličkami Eguisheimu je jako bloudit uvnitř barevné šnečí ulity. Každý dům je natřený jinou pastelovou barvou, což v minulosti údajně pomáhalo podnapilým vinařům najít bezpečně cestu domů. Region je mimochodem velmi známý pro svou specifickou gastronomii. 💡 Tip: Pokud sem vyrazíte na podzim, nezapomeňte ochutnat lokální vína.
4. Riquewihr: Dokonale zachovalé 16. století. Hned o kus dál na sever na stejné vinné stezce leží Riquewihr. Tohle místo mělo neuvěřitelné štěstí v neštěstí, protože na rozdíl od mnoha okolních měst zázračně přežilo obě ničivé světové války bez jediné úhony. Uvnitř dokonale zachovalých městských hradeb se tísní na 40 historických památek a atmosféra 16. století je tu téměř hmatatelná. Riquewihr je celosvětově proslulý svou velkolepou vánoční výzdobou a trhy, které do vesnice lákají obrovské zástupy návštěvníků. Pokud plánujete návštěvu v adventním čase, připravte se na to, že slavnostní akce La Magie de Noël v nedalekém Colmaru poběží v roce 2026 od 23. listopadu do 29. prosince, a davy se okamžitě přelijí i do Riquewihru.
5. Beynac-et-Cazenac: Středověké drama nad řekou Dordogne. Když se přesuneme na jihozápad do departementu Dordogne, ocitneme se v kraji hlubokých lesů, prehistorických jeskyní a stovek majestátních hradů. Procházka vesnicí znamená neustálé stoupání po dlážděných cestách až nahoru k samotnému hradu. Na protějším břehu řeky mu hrdě vzdoruje hrad Castelnaud a tyto dvě pevnosti na sebe nepřátelsky zíraly po celou dobu trvání stoleté války. 💡 Tip: Nejlepší způsob, jak pochopit majestátnost Beynacu a celého regionu, je z hladiny řeky. Půjčte si v nedalekém Vitracu kajak a sjeďte zhruba šestnáctikilometrový úsek právě do Beynacu.
6. La Roque-Gageac: Dům mezi skálou a řekou. Jen o pár kilometrů dál po proudu řeky Dordogne narazíte na další neuvěřitelnou scenérii. Domy v La Roque-Gageac s typickými medově žlutými fasádami a strmými střechami jsou doslova napasované do úzkého pruhu mezi kolmým vápencovým útesem a řekou. Procházka podél řeky je velmi příjemná, ale nenechte si ujít ani úzké schodiště, které vede vysoko do svahu k malému kostelíku a zbytkům starého opevnění. Pokud hledáte krásný výhled na celou oblast, vyrazte do nedaleké obce Domme, což je tradiční opevněné město s pravidelným půdorysem, které nabízí fantastické panorama. Místní specialitou, kterou najdete na každém menu, jsou vynikající pokrmy z vlašských ořechů a slavné černé lanýže, kterými je celý historický region Périgord celosvětově proslulý. 💡 Tip: Z přístaviště ve vesnici odplouvají tradiční dřevěné lodě zvané gabares.
7. Rocamadour: I když formálně leží o kousek vedle v departementu Lot, do stejného výletního okruhu neodmyslitelně patří Rocamadour. Rocamadour trpí extrémními davy, protože po staletí láká poutníky k sošce Černé Madony a dnes k ní přidává tisíce běžných turistů. Přes den v letní sezóně je to tu spíš boj o přežití a prodírání se masami lidí. 💡 Tip: Kousek od Rocamadouru najdete slavnou propast Gouffre de Padirac s podzemní řekou, po které se pluje na malých lodičkách. V roce 2026 se jeskyně otevírá koncem března a rezervace vstupenek, které stojí okolo 22,50 eur, je online naprosto povinná předem.
8. Saint-Cirq-Lapopie: Klenot nad údolím Lot. Když už budete v departementu Lot, rozhodně nesmíte minout malebné Saint-Cirq-Lapopie. Tato vesnice sebevědomě balancuje na sto metrů vysokém útesu přímo nad meandrem řeky Lot a opakovaně vyhrává francouzské televizní ankety o nejoblíbenější vesnici celé země. Celé centrum je striktně pěší zónou, což znamená naprosto neomezené možnosti pro toulání se mezi domy ze 13. až 16. století s tmavě hnědými střechami. Najdete tu spoustu malých uměleckých a řemeslných dílen, protože vesnice už od počátku 20. století přitahovala malíře a básníky. 💡 Tip: Zaparkujte dole u řeky a vydejte se k vesnici po staré tažné stezce zvané Chemin de halage, která je z části vytesaná přímo do skály nad vodou.
9. Conques: Conques v regionu Aveyron je osadou, která je jedním z nejdůležitějších bodů na historické poutní cestě do Santiaga de Compostela. Dominantou celé obce je opatský kostel Sainte-Foy, který ukrývá neuvěřitelný poklad vzácných relikvií. Určitě si všimněte nádherného tympanonu nad hlavním vchodem, který detailně zobrazuje Poslední soud, a také moderních vitrážových oken, jež vytvářejí uvnitř nádhernou hru světla. 💡 Tip: Zkuste se trefit do času kolem osmé hodiny večer, kdy se často konají varhanní koncerty nebo speciální večerní osvětlení tympanonu.
10. Collonges-la-Rouge: Zatímco většina francouzských vesnic hraje tóny žlutého vápence nebo šedé žuly, Collonges-la-Rouge v regionu Corrèze je naprostým unikátem. Každý jednotlivý dům, kostel i zeď v této obci jsou postaveny ze sytě červeného pískovce, který jí dodává neuvěřitelně hřejivý a fotogenický vzhled. Kontrast tmavě červených fasád s modrošedými břidlicovými střechami a zelenými popínavými rostlinami je obzvláště ohromující těsně před západem slunce, během takzvané zlaté hodinky. Ulice jsou plné malých obchůdků s keramikou, řemeslnými výrobky a lokálními delikatesami. 💡 Tip: Vesnice je poměrně malá a velmi kompaktní.
11. Minerve: Region Okcitánie platí za podceňovaného a mnohem autentičtějšího bratra sousední Provence, přičemž jeho vesnice mají často mnohem drsnější historii. Minerve leží na mohutném vápencovém ostrohu vysoko nad soutokem dvou řek, které tu do skály vyhloubily hluboké přírodní mosty. Minerve bylo jedním z hlavních míst katarského odporu ve středověku a historie obléhání je tu stále silně přítomná. 💡 Tip: Hlavním turistickým magnetem celého regionu je obrovská středověká pevnost Carcassonne. Vstup do jejích uliček je zcela zdarma, platí se pouze za prohlídku hradu, která vyjde na 19 eur.
14. Èze: Kousek od rušného pobřeží Francouzské riviéry, přímo mezi letoviskem Nice a luxusem Monaka, najdete malebné Èze. Tato vesnička se tyčí jako nedobytné orlí hnízdo na strmé skále více než 400 metrů nad hladinou Středozemního moře. Úzké uličky jsou plné klenutých průchodů, butiků a malých uměleckých ateliérů. Na samotném vrcholku vesnice najdete překrásnou exotickou botanickou zahradu zvanou Le Jardin Exotique, do které se sice platí drobné vstupné, ale nabízí naprosto bezkonkurenční panoramatické výhledy na celé pobřeží. 💡 Tip: Pokud máte dobrou fyzickou kondici, můžete k moři sejít po takzvané Nietzscheho stezce (Chemin de Nietzsche).
13. Yvoire: Na březích Ženevského jezera leží středověká rybářská vesnice Yvoire. Toto místo díky své nádherné poloze u vody a pestré květinové výzdobě patří mezi ikonické zastávky jihu Francie. Vyjděte na střešní terasu kostela, odkud se vám naskytne nádherný výhled na Camargue.
Saintes-Maries-de-la-Mer v Camargue je centrem provensálské oblasti Camargue. Její jméno vychází z legendy o třech biblických Mariích, které sem snad kdysi připluly na loďce až ze Svaté země. Romští návštěvníci každoročně přijíždějí na oslavy, které trvají až do května; vrcholem jsou dva květnové dny: 24. a 25. 5. Ta je odnesena až do moře, kde ji požehná biskup a pak se za velkého jásotu a neskrývaných projevů emocí poutníků a přihlížejících vrací zpět do kostela. A pokud se o příběhu černé Sáry a romských poutích chcete dozvědět více, navštivte místní muzeum Musée Baroncelli stojící pár kroků od hlavního kostela.
Závěrem: náš výčet ukazuje, že jih Francie a blízké oblasti skrývají bohaté poutní a duchovní dědictví, propojené s historií, architekturou a přírodní scenérií; z každého místa jde načerpat inspiraci, modlitbu a poznání historických cest Evropy.