Devátého září 1990 byl poblíž Moskvy zabit ranami sekerou jeden pravoslavný kněz. Tato vražda, velmi připomínající vraždu otce J. Popieluzska o několik let dříve v Polsku, odhalila světu osobnost Alexandra Meně, který svým duchovním vyzařováním začínal zaujímat v ruské společnosti místo uvolněné smrtí A. Sacharova. Možná právě proto byl zavražděn...
Alexandr Vladimirovič Meň (rus. Александр Владимирович Мень; 22. ledna 1935 Moskva - 9. září 1990) je jednou z nejvýznamnějších osobností ruského pravoslaví druhé poloviny 20. století. Byl autorem řady knih, vykonal obrovské kroky ve směřování ruské spirituality během perestrojky a po ní, a jeho myšlenky se staly impulsem pro reformní duchovní potenciál doby. Zkušenost jeho misijní činnosti a veřejného působení vyvolává dodnes nejedno historické i teologické zvažování.
Klíčové momenty života a působení
Navzdory obtěžování ze strany KGB od 80. let vyvíjel rozsáhlé misijní aktivity, po nástupu perestrojky svou činnost ještě rozšířil. Znovuobnovil v Rusku myšlenku nedělních škol. Byl jedním ze zakladatelů/obnovitelů Ruské biblické společnosti, jakož i zakladatelů pravoslavné univerzity. Pro své názory a konání měl mnoho nepřátel zejména mezi militantními ateisty a konzervativními církevními kruhy a ruskými nacionalisty - obojím vadily zejména jeho ekumenické aktivity.
Po smrti A. Sacharova se jeho jméno stalo symbolem určité otevřenosti společnosti a ducha reformy. Alexandra Meně pokřtil jeden z kněží podzemní církve v době největšího stalinského pronásledování, což ukazuje na šíři jeho duchovních vazeb a historických konotací. Osobní svazky ho poutaly s otcem Jakuninem i Solženicynovým přítelem otcem Dudkem, což podtrhuje jeho široké náklonosti k dialogu mezi různými vrstevnatými proudy ruské duchovní scény.
Politické a sociální dopady
Prezident Sovětského svazu Michail Gorbačov vyjádřil nad smrtí A. Meně hluboké politování. Tehdejší předseda Nejvyššího sovětu Boris Jelcin držel v parlamentu minutu ticha a nechal poslat na Menův hrob věnec. Tímto gestem byl Alexandr Meň posazen mezi významné veřejné osobnosti, které formovaly veřejný prostor v klíčovém období konce 80. let a počátku 90. let.
Jeho vliv se projevoval ve vydatném a ambiciózním úsilí o oživení křesťanských institucí v Rusku, a to navzdory tlaku ze strany státních i nekřesťanských sil. Rozsah jeho misijní činnosti a myšlenkového dědictví ukazuje, jak hluboce byla ruská společnost připravena na změny a jakou roli v ní sehrál duchovní vůdce, který se nebál prosazovat otevřený dialog mezi náboženskými proudy, akademickou obcí a veřejným prostorem.
Odkaz a dědictví
Alexandr Meň zanechal po sobě rozsáhlé teologické a sociálně orientované dílo. Byl autorem knih a spolupracovníkem na projektech, které usilovaly o posílení duchovních hodnot ve společnosti, o integraci církevního života s moderními sociálními potřebami a o obnovu institucí jako byly nedělní školy, Ruská biblická společnost a vznik pravoslavné univerzity. Svoji činností ukazoval, že víra a kultura mohou spolu koexistovat a vzájemně se obohacovat, i když to často vyžadovalo odolnost vůči silám, které chtěly držet náboženství v intenci tradičních rámců.
V samotném životě Alexandra Meně se odráží napětí mezi důrazem na ecumenický dialog a potřebou zachovat určitou formu vnitřní konzervativity církevních struktur. Jeho aktivní role v období perestrojky a jeho úsilí o otevřenou společnost ukazuje, že duchovní autorita může fungovat i jako most mezi různými lidmi a idejemi, a to i tehdy, když čelí protivníkům z různých stran.
Závěrečné poznámky
9. září 1990 byl cestou na vlak přepaden a zavražděn u Moskvy (ubit sekerou). Jeho vrahové nikdy nebyli dopadeni. Rozbít led Křesťan ve společnosti: jde o dvě věci - zaprvé tlouci, hledat kontakt; najít Ho. Nepřestat, dokud neuslyšíš odpověď. A ještě: být zlatem, vzácným kovem. I lidskost je vzácná. Duch dobrých vztahů z nás dělá elektrické vedení ne pro teorii, ale pro život.
Jak Alexandr Veliký ovládl svět: Vzestup, krutost a pád říše
tags: #pravoslavny #knez #alexandr #mene