Některé filmy předchází natolik skandální pověst, že když se nakonec objeví v kinech, má divák kvůli mediální krustě téměř sníženou schopnost soudu. Je ten film vůbec povedený, hodnotný a nebo přináší do „filmového výraziva“ nějaká dosud „neslyšená slova“? Jedním z nejlepších takto problematických filmů je přes třicet let starý Exorcista (Vymítač ďábla), který je na DVD k vidění i v režisérském sestřihu. Zápletka Exorcisty se zpětně zdá být skoro banální - a opravdu, na vymítání démona z malé Regan není nic, co by dnes co do ztvárnění nějak zaráželo. I když, pravda, natočit to stejně tak dobře podruhé, není nic jednoduchého. Renny Harlin by mohl dlouze vyprávět.
I s odstupem tří desetiletí však nadále působí neurčitost řádění ďábelských sil, která poukazuje ke střetu bezstarostného světa, který se dá vysvětlit vědecky, a světa církve (samozřejmě ve Friedkinově vidění), jakožto posledního experta na záhadno. Je za posedlostí Regan „ten zlý“ či jen psyché vybuzená překotným dospíváním? Neodezněla by sama? Bylo opravdu nutné povolat exorcisty? Kde je hranice vědy? Je nějaká?
Dnešní divák je již poměrně otrlý a v televizi ani na plátně už jej mnoho nerozhází. Porce smrti se stala pravidelnou položkou večerního zpravodajství a následného programu, že si dnešní divák možná bude klást otázku, čím Exorcista kdysi tak šokoval. Tenkrát to prostě bylo skoro poprvé. Co k tomu dodat. Ale strach a klubko otázek zůstává: nakolik se známe? Nakolik je člověk „zmapován“, že už k němu není možno nic dodat? Nakolik je v hrsti vědeckých teorií? Není zde něco, co našemu popisu bude neustále unikat? A na ty je dnešní člověk schopen odpovědět stejně tak málo, stejně jako před třiceti lety.
Zůstává-li dodnes přece jen nějaký šok, pak spočívá v tom, že nám tyto zásadní otázky položil film, který by vědátoři píšící o vysokém umění označili za pokleslý žánr. Ať tak či onak, je to V.I.M. The idea is that at individual scales the additional load is ignorable, but at mass scraper levels it adds up and makes scraping much more expensive. Ultimately, this is a placeholder solution so that more time can be spent on fingerprinting and identifying headless browsers (EG: via how they do font rendering) so that the challenge proof of work page doesn't need to be presented to users that are much more likely to be legitimate.
Historie vzniku a kontext doby
Vymítač ďábla (1973) je spolu s Přichází Satan (1976) a Rosemary má děťátko (1968) jeden z nejslavnějších filmů o Satanovi či ďábli. Všechny tři filmy mají společnou dobu vzniku a také to, že ve všech třech filmech jsou démonem posedlé děti, ale hlavními hrdiny jsou dospělí - maminka antikrista v Rosemary má děťátko, otec v Přichází satan a kněz ve Vymítači ďábla. Z těchto tří filmů pouze ve Vymítači ďábla hlavní hrdina nezachraňuje své vlastní dítě. Není s „pacientem“ spojen vazbou rodinnou, ale hledá a zachraňuje něco více abstraktního - ztracenou víru v Boha.
Friedkinovu filmovou vizi provází sdělení, že démonické síly zůstávají i dnes neprozkoumaným územím. Je to film, který ukazuje střet světa, ve kterém lze vědu použít k vysvětlení jevů, a světa víry, jako posledního experta na záhadu, jak to vyplývá z Friedkinova pojetí.
William Peter Blatty, autor knihy Exorcist, čerpal z autentického případu exorcismu v roce 1949 a na jeho základě napsal román, z něhož Friedkin čerpal pro film. Blatty šel po co největší autentičnosti a syrovosti, což se promítlo i do způsobu, jakým Friedkin postupoval na place.
Proces výběru herecké dvojice a obsazení
Kdo bude hrát hlavní postavy, byl jedním z klíčových problémů. Friedkin trval na věrnosti realitě a na tom, že postava dvanáctileté Regan musí být ztvárněna mladou dívkou, která zvládne extrémní nápor. Zpočátku se hledalo mezi dětskými herečkami, ale mnoho z nich nebylo dostatečně přesvědčivých pro nároky filmu. Zvažovány byly i známější tváře, avšak Friedkin vyžadoval netradiční obsazení, aby nebylo možné očekávat lehké klišé.
Nakonec se obsazení posunulo k Linda Blair, která ve spolupráci s režisérem Friedkinem našla ideálního představitele Regan MacNeil. Ellen Burstyn byla ztvárněna roli matky, Jason Miller pak obsadil roli otce Karrase, Max von Sydow zaujal roli exorcisty Pána. Miller byl vybrán i přes počáteční obavy, že herec nebude zdatný pro kameru, a jeho pozdější výkon ukázal, že lze využít jeho specifické charisma k vytvoření autentického duchovního napětí.
Proces výběru dalších postav byl doplněn o zajímavé volby, jako byla volba švédské hvězdy Maxe von Sydowa pro roli exorcisty, čímž Friedkin získal výraznou hvězdu s mezinárodní rezonancí. Režisér zároveň řešil dilema, zda mladé dívce v tak náročné roli dovolí soutěžit s největšími jmény filmu, což zahrnovalo i debaty o etice a o tom, zda má dítě v tak obtížné roli vůbec být.
Provedené technické a režijní kroky
Pro realizaci natáčení byl vytvořen specifický studiový set s posuvnými stěnami a mechanicky poháněnou postelí, která mohla být ovládána hydraulicky a prostřednictvím lan a kladek. Tímto bylo dosaženo efektu levitace Regan. Teplota v místnosti mohla klesnout na čtyřicet stupňů Celsia, aby se praktičneji zvládlo působení posedlosti a emoce herců.
Očekávané záběry a jejich realizace si vyžádaly riziko a důsledky - během natáčení došlo k několika zraněním herců a dokonce k požáru, který natáčení na šest týdnů zastavil. Přesto se film stal jedním z nejvýdělečnějších roku 1974 a jeho vliv na horor byl značný. Friedkin často využíval autentické prostředí a natáčel na reálných místech v New Yorku, i když většina klíčových scén byla provedena v ateliérech a studiích.
V průběhu příprav a natáčení Friedkin neustále pracoval na tom, aby vyvolal co největší věrohodnost a emocionální dopad. Zvláštní důraz kladl na to, aby diváci cítili, že dění na plátně je skutečností, která může postihnout kohokoliv, bez ohledu na sociální status či víru. To znamenalo i radikální volby v obsazení a intenzivní herecké výkony, které tvoří jádro napětí filmu.
Skandál, ohlas a odkaz
Friedkinův přístup vyvolal na začátku promítání šok i odpor, diváci i tisk byl filmem fascinován a zároveň znechucen. Z dnešního pohledu je zajímavé sledovat, jaké techniky a volby režisér zvolil a jak na ně reagovalo publikum v 70. letech. Vymítač ďábla je často uváděn jako jeden z nejzásadnějších filmů hororu a zároveň jako významný společenský i duchovní reflexivní dílo, které rozvířilo debatu o hranici mezi vědou a vírou.
Filmová adaptace Friedkina zůstává jedinečná zejména tím, že se nebála šokovat a prezentovat doslovnost, která v té době vyvolala ohromný ohlas. Vhodně propojuje extrémní emocionální intenzitu, realistický styl a duchovní rozměr, což ji řadí mezi zásadní milníky světového filmu.
Současná kapitola a připomínka původního díla
Legendární Vymítač ďábla patří právem mezi nejděsivější filmy všech dob. Na rok přesně padesát let po jeho vzniku se do kin chystá jeho nová kapitola. Příběh nového Vymítače ďábla začal na Haiti, kde fotograf Victor přišel před dvanácti lety v důsledku katastrofálního zemětřesení o těhotnou manželku. Absolutně ho proto vykolejí, když se jednoho dne Angela nevrátí domů ze školy. Zmizela společně se spolužačkou Katherine v lese za městem a zoufalí rodiče, policisté, vojáci a dobrovolníci po nich marně pátrají.
Po důkladném lékařském vyšetření jsou Angela i Katherine označeny za zcela zdravé, jejich chování ale naznačuje, že si z toho, co prožily, odnesly víc než jen nepříjemnou vzpomínku. Zkušený exorcista by na první pohled poznal, že jsou obě dívky posedlé. Victor je ale pragmatik, který na peklo ani nebe nevěří, dokud ho nezažije na vlastní kůži.
Režisér David Gordon Green se ve svém poctivém pokračování snaží stavět na původním duchu, ale zároveň zůstává věrný modernímu pojetí vizuálního vyprávění. Drží se co nejvíce v realu a maximálního využití praktických triků na place, aby působení filmu nebylo čistě digitální.
Vymítač ďábla - NOVA CINEMA dabing
Potvrzení autenticity a důležitost civilního prostředí se vrátilo i do samotného vyprávění, které se rozhodně neuchyluje k pouhému efektu, ale k rezonujícím lidským motivům a hledání víry či její ztráty ve světě postmoderního hororu.
Připomenutí a technické detaily původního snímku
Exorcista byl natáčen s důrazem na skutečné prostředí a snahu o co největší autentický dojem, což zahrnovalo i důkladné studie o exorcismu inspirující novinářskou i knižní literaturu. Filmaři usilovali o vyvážení realističnosti a duchovního významu a jejich práce vedla k vytvoření filmu, který dodnes vzbuzuje silné emoce a diskusi.
Právě tato kombinace - surovost a hloubka - dělá Exorcistu důležitým dílem, které se zapsalo do historie kinematografie a inspirovalo další generace filmařů v otázkách, jak nakládají s vírou, strachem a mystériem na plátně.
Hraje herecká hvězda: kdo stojí za Regan a ostatními postavami?
- Linda Blair jako Regan MacNeil
- Ellen Burstyn jako Chris MacNeil
- Jason Miller jako otec Karras
- Max von Sydow jako exorcista
Závěrečné poznámky a odkazy na pokračování
První horor, který byl nominován na Oscara za nejlepší film a ze kterého jde strach dodnes, zůstává inspirací pro tvůrce i diváky po celá léta. Nová kapitola navazuje na dědictví originálu a nabízí poctu vůči Friedkinovu dílu, zatímco se snaží být relevantní pro současné publikum.
