O ďáblovi je potřeba (občas) vyprávět. Ne proto, že by si to zasloužil, ale proto, že je to velmi inteligentní stvoření, velice vychytralé, a dělá všechno, jen aby odpoutalo náš pohled od Boha. Někteří teologové mluví o ďáblu jen proto, aby dokázali, že neexistuje. Existují lidé, a mezi nimi se bohužel nacházejí i teologové, kteří si myslí že ďábel neexistuje. Říkají, že všechny citáty, které v Bibli o ďáblu máme, jsou pouze výroky typické pro kulturu, ve které Židé žili. Kdykoli Ježíš mluví o ďáblu, nepotvrzuje existenci ďábla, ale jen mluví řečí lidu, který v té době věřil v existenci andělů, ďáblů a duchovních bytostí. Pavel VI. všechny tyto teology odsoudil. Také Jan Pavel II. odsuzoval ty, kteří tuto teorii šíří. Neumíme si představit, že by nás Bible klamala.
Možná budete překvapení, ale v Bibli najdete více výroků o ďáblu než o Duchu svatém. To samozřejmě neznamená, že ďábel je důležitější než Duch svatý. Z Písma jednoznačně plyne, že ďábel je osoba, bytost. Chtěl bych vám z Písma citovat velmi důležitou část. Jan ve svém prvním listu říká: “Boží Syn přišel proto, aby ďáblově činnosti udělal konec” (3,8). To je důvod, proč Ježíš přišel mezi nás - aby zničil ďáblovy skutky.
Další kategorií představují křesťané, kteří zacházejí do druhého extrému. Mluví o ďáblu s velkým strachem. Jsou z něho vyděšení a myslí si, že ďábel negativně ovlivňuje celý jejich život. Vidí ho všude. Ať se v jejich životě stane cokoli, všechno připisují ďáblu. Když dnes fouká vítr, tvrdí, že je to ďáblův útok. Ubohý ďábel! Můžete si být jisti, že se jedná o zveličování. Nemusíme ve všem hledat ďábla. Ani všechna pokušení nepřicházejí od ďábla. Pavel VI. Jestliže jsi před tímto seminářem potkal přítele, který ti říkal: “Nejezdi na ten seminář”, neznamená to, že toto pokušení pocházelo od ďábla. Pokušení pocházelo od přítele. Také to nemusí být ďábel, kdo tě odradil od mše svaté, příčinou mohla být i tvoje lenost.
Potom existuje třetí kategorie lidí, kteří o ďáblu mluví s velkým nadšením a jsou okouzleni jeho existencí. Jsou to lidé, kteří se ďáblu klanějí, kteří mu důvěřují, kteří s ním vyjednávají, kteří se na něho snaží zaměřit svůj život. Jsou ochotni za něho i zemřít, protože jsou přesvědčení, že ďábel jim může dát moc, popularitu a peníze. Tito lidé se jmenují satanisté. Věří v Boha, ale právě proto, že v něho věří, ho chtějí hanobit a bojovat proti němu. Čtvrtou kategorii tvoří lidé, kteří o ďáblu raději nemluví. Bohužel mezi ně patří i mnoho kněží, možná i biskupové. Myslí si, že když budou mluvit o ďáblu, přestanou být moderní. A tak mu nekladou žádné překážky a nechávají ho jednat. Tito lidé říkají, že je potřeba hovořit raději o Ježíši. Je pravda, že středem všeho je Ježíš. Ale neznamená to, že by učení o ďáblu nepatřilo k podstatným prvkům naší nauky. Do které kategorie patříme my? Ani do jedné z těch, které jsme uvedli. Existuje totiž ještě pátá kategorie.
Mohl bych uvést mnoho jmen, které Písmo používá k označení ďábla. Ďábel je v Písmu nazýván satanem. Satan znamená odpůrce, protivník. Satan je jedním z nejčastějších jmen k označení ďábla a stojí v protikladu ke jménu Lucifer. Nelíbí se mi oslovovat ďábla jménem Lucifer, protože tak se jmenoval ještě předtím, než se postavil proti Bohu. Jméno Lucifer znamená nositel světla, světlonoš. Lucifer se stal satanem. Z anděla světla se stal odpůrce. Nazýváme ho ďáblem a slovo ďábel znamená žalobce, ten, kdo pomlouvá. V knize Zjevení čteme, že ďábel nás obviňuje z hříchů, ke kterým nás sám vyprovokoval. Jan ho nazývá vrahem, protože se nás snaží zranit nejen na těle, ale i na duchu a často i na duši. Říká, že je velký lhář, který se ustavičně snaží lidi podvést, obelhat. A proto mu nikdy nesmíme věřit.
Papež Pavel VI. Musíme si uvědomit, že ďábel patří mezi nejinteligentnější stvořené bytosti. Když byl v nebi ještě Luciferem, poznal svou moc a krásu, a proto se postavil proti Bohu. Když se stal satanem, Bůh ho nezbavil charismat, která mu předtím dal. A tak bychom ho mohli nazvat supercharismatikem. Má dar uzdravovat, dokáže konat zázraky, zná zpaměti celé Písmo, jak říká svatý Jakub, věří v Boha, ale nevěří srdcem, věří jen svou myslí. Ďábel má dva cíle. V první řadě chce obelhávat lidi. Je to velký lhář. Může se nám zjevit také jako anděl světla. Jeho druhým cílem je odvést naši pozornost od Ježíše. Je pro to ochoten udělat cokoli. Ďábel je v tomto počínání velmi důsledný. Ďábel může prakticky pomoci i člověku, který se za něco modlí, ale pod jednou podmínkou: že odvrátíte svou pozornost od Ježíše. Ďáblova nevadí, že pracujete pro Ježíše. Záleží mu na tom, zda s Ježíšem hovoříte. Když dosáhne toho, že s Ježíšem nebudete mluvit, může vám pomoci pro něho pracovat. Ale potom si už s Ježíšem nebudete povídat vůbec.
Písmo nás ujišťuje, že ďábel je poražen. Když se mě někdo zeptá: “Můžu porazit ďábla?”, odpovídám: “Ne.” Ďábla není možné porazit z velmi jednoduchého důvodu: už je poražen. Přemohl ho Ježíš na kříži a ďábel o tom ví. Ví, že v boji nemůže zvítězit. Říkám to proto, že ďábel je již poražený. Pavel říká tato slova: “Zrušil dlužní úpis, který svědčil proti nám svými předpisy, a nadobro ho zničil tím, že ho přibil na kříž” (Kol 2,14). Ježíš Kristus nás všechny vykoupil svou krví. A teď se podívejme, co udělal ďáblu: “Knížata a mocnosti (pekla) odzbrojil, veřejně je vystavil potupě a křížem nad nimi trumfoval” (Kol 2,15).
Do boje s ďáblem bezpochyby nejdeme neozbrojení. Musíme si obléci Boží zbroj. “A tak hledejte svou sílu v Pánu, v jeho všemohoucnosti. Oblečte se do plné výzbroje Boží, abyste mohli čelit ďáblovým nástrahám. Vedeme přece zápas ne proti nějaké obyčejné lidské moci, ale proti knížatům a mocnostem, proti těm, kteří mají svou říši tmy v tomto světě, proti zlým duchům v ovzduší. Proto vezměte na sebe plnou Boží výzbroj. Svatý Pavel nám říká, abychom si oblékli Boží výzbroj, protože bez ní nemůžeme útokům ďábla čelit. Popisuje ji takto: “Stůjte tedy pevně, opásáni kolem beder (života podle) pravdy...” První a hlavní částí výzbroje vojáka je pravda. Když zhřešíme, půjdeme před Pána a odevzdáme mu svůj hřích. A začneme se takto modlit: “Můj Pane, prosím tě, odpusť mi hřích, který jsem spáchal.” Potom se nám v mysli objeví myšlenka, která nám našeptává, že nejsme Krista hodni, že nejsme hodni používat charismata...
Jak vidíme, ďábel vstupuje do naší modlitby a z pravdy se stává polopravda, protože modlitba by měla pokračovat takto: “Ano, Pane, vím že jsem zhřešil, ale vím i to, že jsi odpouštějící Otec. Prosím tě, otevři mi srdce, abych mohl přijmout tvé plné odpuštění.” Pravý Bůh nás vede k odpuštění, ale ďábel nás vede ke znechucení. Proto nám Pavel říká, že se máme opásat pravdou. Pavel pokračuje: “...oblečeni pancířem spravedlnosti...” Jsme sice hříšníci, ale spravedlnost je v našem životě důležitá. Být spravedlivý znamená jít cestou za Kristem, bez kompromisů. Nemůžeme vést dvojí život. Na jedné straně se modlit na modlitebním společenství, a když se vrátíme domů, pohádat se s manželkou. Ne můžeme vést život plný modlitby, a přitom se stále stavět do popředí.
“...obuti odhodlaností, jakou dává evangelium pokoje...” Když známe radostnou zvěst, nemůžeme si ji nechat pro sebe. Dobrou zprávu je potřeba předávat. Když to neděláme, znamená to, že tato zpráva není zprávou, nebo není dobrá. Pavel dále říká: “Vždycky se hned chraňte vírou jako štítem. Tak budete moci uhasit všechny ohnivé střely zlého (ducha).” Ďábel se bude vždy snažit pokoušet nás ve víře. Uvědomme si, že víra není cit, ale úkon vůle, rozhodnutí. Když nic necítíme, vůbec na tom nezáleží. Řeknu vám příklad. Víte, že musíte čerpat sílu z eucharistie. Ale když se ocitnete před eucharistií, zjistíte, že nic necítíte. Tehdy vám ďábel řekne: “Je zbytečné chtít čerpat sílu z eucharistie, vždyť nic necítíš.” To je ďáblova lež. Mít víru znamená důvěřovat.
Být mužem víry znamená být mužem naděje. Věříme, že Boží slovo je pravda. Jestliže je Boží slovo pravda, nemáme se čeho bát, protože ďábel je už poražen. O to více se vám bude snažit nalhat, že má moc. “Vezměte (také) přilbu spásy a meč Ducha, to je slovo Boží”. Přilba představuje naši víru v to, že už jsme spaseni, vykoupeni. Ježíš nás vykoupil na kříži. Ďábel to ví, ale snaží se, abychom na to zapomněli, abychom o tom pochybovali. Mějte na paměti, že Ježíš vás vykoupil na kříži. Boží slovo je prostředkem, kterým můžete ďábla porazit.
A nyní se zamyslíme nad textem z listu Galaťanům: “Vždyť skrze Zákon jsem Zákonu umřel, abych žil pro Boha. Spolu s Kristem jsem ukřižován. Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. To je nový život, který nám dává Ježíš. Ďábel se třese před důstojností vykoupeného křesťana. Třese se před námi, protože v nás vidí Boží děti, Božího syna, Boží dceru. Často se setkáváme s křesťany, kteří se ďábla bojí a jsou z něho vyděšení. Ale nemusíte se bát ďábla, protože on se bojí vás.
Je to on, kdo se ze strachu před důstojností vykoupeného křesťana snaží zastrašit vás, aby vás mohl pokoušet. Je jasné, že ďábel nás nenávidí, závidí nám a žárlí na nás. Nenávidí nás, protože v nás vidí obraz toho, co Bůh nabídl nejprve jemu. Vidí v nás slávu, která mu měla původně patřit. Vidí v nás dědictví, které dal Bůh nám, ale které mu původně patřilo. Je naplněný závistí, když vidí, že nás Bůh přijímá jako Boží syny a Boží dcery. A tak se snaží do boje proti nám nasadit všechny své zbraně, protože nás nenávidí, žárlí na nás a závidí nám.
Jelikož nás ďábel nenávidí, nemůže pro nás udělat nic dobrého. To je velmi důležitý princip, na který je potřeba myslet. Ať nám slíbí cokoli, ať nám dá cokoli, je to jen proto, že nás nenávidí. Když nám nabízí uzdravení, tak to není z lásky, ale z nenávisti k nám. Takové uzdravení se jednoho dne obrátí proti nám. Lidé často chodí k čarodějům a říkají: “Ale vždyť výsledek je dobrý. Byl jsem uzdraven. Dal mi, o co jsem prosil.” Ale dejme si pozor. Je zapotřebí si pamatovat, že jestliže důvodem nebyla láska, pak to, co jsme dostali, nepocházelo z lásky, ale z nenávisti. Když něco dostáváte z nenávisti, jednoho dne se to proti vám obrátí. Zříkejte se všeho, co vám dává ďábel, odmítejte to, nechtějte to. Jestliže bude uzdravení přicházet prostřednictvím ďábla, odmítněte to.
Když se mě lidé ptají, zda se bojím ďábla, běžně odpovídám: “Ne. Snadněji se mi hovoří o Kristu než o jeho nepříteli. Ale asi mě chce Pán Bůh „potrestat“ :-), protože v jednom období svého života jsem v ďábla nevěřil.”
Zakončil bych toto pojednání slovy svatého Augustina: “Ďábel je jako pes na dlouhém řetězu, z kterého se ale nemůže utrhnout. Dokud nevkročíte na jeho území, nemáte se čeho bát.” Ale když vstoupíte na místo, kam dosáhne, pak na vás může zaútočit. Je to něco podobného, jako když navštívíte zoologickou zahradu a vidíte v kleci divokého leoparda. Dokud je leopard v kleci, nehrozí vám žádné nebezpečí. Můžete se na něho dívat, můžete na něho dělat grimasy, neexistuje žádný problém. Ale nestrkejte ruku do klece! Pak se situace změní. Ďábel je jako leopard v kleci s tím rozdílem, že má v porovnání s klecí větší pole působnosti. Je na delším řetězu.
tags: #prevteleny #satan #bible