Občanské sdružení Naděje - Vyšší odborná škola pedagogická ve Svatém Janu pod Skalou - Oldřich Haičman, ředitel Charity
Občanské sdružení Naděje
První příspěvek magazínu bude o naději. Nejen o té, kterou potřebuje mít každý člověk, ale i o občanském sdružení, které už 20 let slouží těm nejpotřebnějším. S kamerou jsme navštívili její tři pobočky. Denní stacionář s chráněným bydlením ve Zlíně, Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež ve Vizovicích a Dům pokojného stáří v Nedašově. Do Českého krasu jsme vydali pro natočení druhého příspěvku. Ve Svatém Janu pod Skalou je v historické budově bývalého benediktinského kláštera umístěna vyšší odborná škola pedagogická. O naději pak bude mluvit i Oldřich Haičman, který jako ředitel Charity navštívil v poslední době místa zasažená povodněmi. Zamyslí se, zda je možné mluvit o naději i v souvislosti s povodněmi. A pokud vlastníte kolo, bude pro vás zajímavá pozvánka na příští víkend. Pořadem provází Petra Oppeltová.
Oldřich Haičman, ředitel Charity
O naději bude mluvit i Oldřich Haičman, který jako ředitel Charity navštívil v poslední době místa zasažená povodněmi. Zamyslí se, zda je možné o naději mluvit i v souvislosti s povodněmi.
Vyšší odborná škola pedagogická ve Svatém Janu pod Skalou
Do Českého krasu jsme vydali pro natočení druhého příspěvku. Ve Svatém Janu pod Skalou je v historické budově bývalého benediktinského kláštera umístěna vyšší odborná škola pedagogická s názvem Svatojánská kolej. Škola je zřízena Arcibiskupstvím pražským a studium má vysokoškolský charakter.
A kostel a do kostela na kole
A pokud vlastníte kolo, bude pro vás zajímavá pozvánka na příští víkend. Akce „Do kostela na kole“ se koná již třetím rokem a podle odhadu organizátora akce Marka Drápala se jí zúčastní více než tisíc lidí po celé ČR. Jedná se o ekumenickou akci, které se může zúčastnit každý, kdo přijede 18. nebo 19. záři do kostela na kole.
Nový ředitel Charity ČR a jeho priority
Novým ředitelem Charity ČR je od 1. února 2013 Lukáš Curylo, který je současně ředitelem Diecézní charity ostravsko-opavské. Ve funkci ředitele Charity ČR vystřídal Oldřicha Haičmana, kterému k 31. Nového ředitele jmenovala do čela Charity ČR Česká biskupská konference, která je zřizovatelkou Charity ČR. Současně Česká biskupská konference schválila nové stanovy Charity ČR a na další pětileté období potvrdila ve funkci prezidenta Charity ČR českobudějovického světícího biskupa Mons. Pavla Posáda. Prezident je zodpovědný za duchovní službu v Charitě ČR a za úkoly v pastorační oblasti. A co považuje nový ředitel Charity ČR za svou prioritu? „V této ekonomicky nelehké době bude mým nejdůležitějším úkolem zejména zajistit spolu s ostatními kolegy dostatek finančních prostředků pro samotnou činnost Charity ČR. A to nejen u nás, ale i na zahraniční humanitární a rozvojovou pomoc,“ uvedl Lukáš Curylo. „Rád bych také vytvořil kvalitnější prostředí pro vzájemný dialog o poslání Charity ČR v souladu s papežskými dokumenty. Mgr. et Mgr. Lukáš Curylo (* 3. února 1974) absolvoval Filozofickou fakultu Ostravské univerzity a Cyrilometodějskou teologickou fakultou Univerzity Palackého. V letech 1996-2001 učil na gymnáziu, poté pracoval na Krajském úřadě Moravskoslezského kraje a byl vedoucí odboru Magistrátu města Ostravy.
Charita a sbírky
Podle ředitele postupně přibývá lidí, kteří na sběrná místa nosí dary. „Zrovna jsem u nás na charitě potkal ženu, která přinesla velkou tašku s věcmi. Sbírka se rozbíhá. Kromě Brna jsme ji rozšířili i na oblast Břeclavska, Hodonínska a Znojemska," řekl Haičman ve čtvrtek ráno. Do sídla charity v Brně na třídě Kapitána Jaroše 9 mohou lidé přinášet materiální pomoc až do 25. září, vždy od osmi do sedmnácti hodin. Je možné přispět i finančně, a to jakoukoliv částkou na číslo účtu 1583741621/0100, variabilní symbol je 91140. Haičman upřesnil, že sbírka poslouží běžencům, kteří jsou umístění v provizorních evakuačních centrech na jižní Moravě a v přijímacím středisku Zastávka na Brněnsku. „Uprchlíci mají strach o život. Nikdo by k tomu neměl být lhostejný," vyjádřil se ředitel charity. V úterý zadrželi policisté v Břeclavi rekordních 214 migrantů většinou ze Sýrie, kde zuří válka. Bylo mezi nimi i jednašedesát dětí.
Historie a současnost diecézní Charity
Lhostejní ke zhoršující se situaci nejsou ani další organizace v kraji. Diecézní charita České Budějovice je členem sdružení Charita Česká republika, která je v současnosti největším nestátním poskytovatelem sociálních a zdravotních služeb v České republice a může se chlubit stoletou historií. Zrod charitního díla v českobudějovické diecézi nebyl jednoduchý. Počátky Charity v českobudějovické diecézi se datují až do roku 1928, kdy byl založen Diecézní svaz charity Českobudějovické diecéze (předchůdce dnešní diecézní Charity), tento spolek, stejně jako dnešní diecézní Charita, sídlil také v Kanovnické ulici. Nicméně, během protektorátu, po 2. světové válce i v době komunistického režimu byla činnost katolické charity velmi omezována.
V roce 1986 na popud Františka kardinála Tomáška vznikaly v Československu Výbory křesťanské pomoci na pomoc Arménii po zemětřesení. Na některých místech se v rámci farností začaly vytvářet skupiny aktivních laiků, kteří se podíleli na pomoc této zubožené zemi. Tehdejší komunistický režim na tuto iniciativu nestačil zareagovat, protože to byla pomoc pro zemi náležící do Sovětského svazu. Tito aktivní laici pak byly na počátku 90. let prvními dobrovolnými pracovníky diecézní Charity.
K zásadním změnám došlo po roce 1989. V jednotlivých diecézích vznikaly pozice diecézních pracovníků Charity. Na tuto výzvu kývla tehdejšímu českobudějovickému biskupovi Miloslavu Vlkovi pracovnice biskupství Helena Faberová. K dispozici dostala dvě kanceláře v prostorách bývalé Krajské politické školy (dnešní konzervatoře), v nichž v porevoluční euforii, bez telefonu a dalšího potřebného zázemí, začaly vznikat základy budoucí diecézní Charity, která byla oficiálně zřízena diecézním biskupem ThDr. Antonínem Liškou 1. prosince 1991. První ředitelkou byla jmenována Helena Faberová a prezidentem Mons. Josef Kavale. Současně byla založena Městská charita České Budějovice jako první z organizačních složek.
Postupně vznikaly další místní Charity, které Helena Faberová jezdila zakládat do různých koutů rozlehlé diecéze. Nově vzniklá organizace stála před řadou nových úkolů a výzev. Nejprve bylo třeba v terénu zjistit, jaká pomoc je na konkrétních místech potřeba. Jako nosné se jevily projekty charitních ošetřovatelských a pečovatelských středisek, které doplňovaly státní péči. Rozběhly se tak dobrovolné školící aktivity v kurzech blahoslavené Zdislavy, v nichž lékaři, psychologové, kněží, zdravotníci připravovali první pracovníky charitních ošetřovatelských služeb a pečovatelských služeb. Přínosnou inspiraci charitní pracovníci jezdili čerpat i do Rakouska, Německa nebo Francie. Prvními charitními pracovníky byli především aktivní laici z diecéze, kteří se chtěli podílet v nějaké oblasti církve.
Doslova „za pochodu“ vznikaly nejrůznější sociální projekty inspirované zahraničím, které nakonec měly jinou podobu než při jejich vzniku. Často si to vynutily nejrůznější legislativní změny a postupný vývoj potřebnosti v nových oblastech sociální pomoci. Podstatné však bylo zázemí, kde se budou moci scházet pracovníci a rozdělovat si úkoly, jelikož dvě malé místnosti, v nichž tehdy současně pracovala diecézní i městská Charita, byly nevyhovující. To se podařilo získat díky podpoře ze zahraničí. Felicitas Filip z rakouské Caritas navštěvovala všechny diecéze v tehdejším Československu a zjišťovala potřeby v jednotlivých diecézních Charitách. Nové prostory vyhodnotila jako zásadní a přišla s nabídkou, že pomůže sehnat finanční prostředky na realizace projektu v jednom z kanovnických domků. Diecézní dům Charity na adrese Kanovnická 16 se podařilo dokončit v srpnu 1992. V této budově diecézní Charita sídlila až do podzimu 2017.
Do března 1993 vzniklo celkem 21 farních či oblastních Charit, 4 Charitní ošetřovatelská střediska a 3 Charitní pečovatelská střediska. Většina z nich se opírala o práci dobrovolníků. Z některých Charit se postupně začaly formovat profesionální organizace (např. Charitu v diecézi za 30 let ovlivnili celkem 3 ředitelé - Helena Faberová (1991-1993), Michaela Čermáková (1993-2016) a Jiří Kohout (2016-dosud).
Helena Faberová vykřesala Charitu ze země. V roce 1993 po ní pomyslné ředitelské žezlo na bezmála 24 let převzala Michaela Čermáková. Ta už měla k dispozici 4 zaměstnance. Charita se za jejího vedení dále rozvíjela, rozšiřovala charitní ošetřovatelská střediska, učila se rozpoznávat nové sociální problémy, kterým uzpůsobovala nové projekty. Vznikla např. Poradna pro cizince (1994), azylový Dům sv. Pavla v Českých Budějovicích (1996), Domov sv. Alžběty pro matky s dětmi ve Veselíčku (1997), jako vůbec první zařízení tohoto typu v Jihočeském kraji, nebo centrum Auritus pro drogově závislé v Táboře (1998). V roce 1999 začala v krajském městě fungovat Poradna Eva pro ženy a dívky v nouzi, od roku 2007 pak také Intervenční centrum pro osoby ohrožené domácím násilím (2007).
V září 2016 byl ředitelem jmenován Jiří Kohout. Jeho počátečním cílem bylo především udržet služby ve stávajícím rozsahu a dále držet krok s moderními neziskovými organizacemi. Nově sestavený tým pracovníků Střediska diecézní Charity vykonává v souladu se Stanovami metodickou, koordinační a kontrolní činnost pro místní Charity, aby mohly v co nejlepších podmínkách naplňovat své poslání, kterým je služba milosrdné lásky všem lidem bez rozdílu. Diecézní Charita má vlastního projektového manažera, metodika sociálních služeb, koordinátora spolupráce s Charitami, pracovníka pro vztahy s veřejností, koordinátora Tříkrálové sbírky a nově vznikla i pozice fundraisera. Na Středisku diecézní Charity, které od konce roku 2017 sídlí v nových prostorách na adrese Kanovnická 18, funguje také sekretariát a ekonomické oddělení. V budově mají zázemí rovněž služby s celokrajskou působností - Poradna pro cizince a migranty a Intervenční centrum pro osoby ohrožené domácím násilím, dále pak Dobrovolnické centrum.
„Aktuálně diecézní Charita koordinuje činnost 18 profesionálních a 11 dobrovolných Charit, zaměstnáváme téměř 600 pracovníků, kteří pracují v sedmdesáti sociálních, čtyřech zdravotních službách a dalších projektech. Ročně pomůžeme více než 9 tisícům lidí,“ doplňuje Jiří Kohout.
Velká organizace potřebuje dobře plánovat, proto důležitým okamžikem bylo vytvoření Strategického plánu představeného v únoru 2019. Díky němu prochází organizace výraznou proměnou. Pracovala v účtárně.
Další souvislosti a osobní příběhy
Rok 1. září je vnímán různě, 1. září může být dnem, kdy jdou děti do školy. Pro ředitele Charity Opava Jana Hanuše je tento den zvláštní tím, že přesně před rokem převzal zodpovědnost nad organizací po RNDr. Jan Hanuš je zaměstnancem Charity Opava již od roku 1994. Byl dlouholetým vedoucím Domu sv. Cyrila a Metoděje pro zrakově postižené ve Vlaštovičkách. Zeptali jsme se pana ředitele, jak se po roce ve své funkci cítí: „Pro mne osobně byl uplynulý rok dobou rozkoukávání se a dobou uchopování pomyslných opratí charitních koní. Rok je vhodná doba i k drobnému bilancování. Jistě jste si všimli, že po bouřlivém období více než deseti let rozvoje charity, dochází k fázi stabilizace a možná i drobného útlumu některých činností. Diecézní ředitel nedávno vyhlásil "Vizi Charity 2005 - 2007". V té se m.j. píše toto heslo: Na nás se dá spolehnout! Tato slova mohou být pro nás všechny udáním směru, kterým půjdeme a to dokonce společně s ostatními charitami v diecézi. Vnímám velikou souhru mezi vizí DCHOO a vizí Charity Opava. Věřím v to, že se nám podaří získat akreditace na všechny naše služby, že tyto akreditace budou klíčem ke stabilnějšímu financování. A jak se Jan Hanuš vyjadřuje k práci svých zaměstnanců: "Na své spolupracovníky se mohu vždy, za všech okolností a stoprocentně spolehnout. Tato jistota je pro mě zcela nejdůležitější. Přeji všem všechno dobré, stabilní a dobré výplaty, výborný pracovní kolektiv, pohodu při náročné práci a těším se na další roky společné spolupráce.
