Na každé slavení svátostí je třeba se připravit. K dobrému slavení svátosti smíření velmi pomáhá každodenní zpytování svědomí, při němž si člověk před Boží tváří projde uplynulý den, poděkuje za to dobré a požádá za odpuštění ve věcech, které se nepodařily. Před samotnou zpovědí je potřeba vykonat větší zpytování svědomí, tj. projít v paměti období uplynulé od minulé svátosti a připravit si vyznání hříchů, které pak zazní ve zpovědi.
K dobrému zpytování svědomí pomáhá četba Písma (např. desatera, horského kázání, katalogů hříchů v listech apoštolů), s nímž člověk může konfrontovat svůj život. Jinou užitečnou pomocí jsou tzv. zpovědní zrcadla (některá jsou uvedena zde). Při přípravě na zpověď je dobré nezapomenout, že Bůh nás bezpodmínečně miluje, že On mnohem více než my touží, abychom žili plným životem. Když se kajícník přijde vyznat ze svých hříchů, přijme ho kněz s bratrskou láskou a může ho též přátelsky přivítat. Kajícník se pak poznamená znamením kříže a totéž může učinit i kněz.
Cum paenitens ad confitenda peccata sua accedit, sacerdos eum benigne excipit atque humanioribus verbis salutat. Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. In nomine Patris et Filii et Spiritus Sancti. Potom kněz několika slovy povzbudí kajícníka k důvěře v Boha. Čtení z Písma svatého je doprovozeno rubrikou „pokud kněz uzná za vhodné“, neboť rituál před koncilní obnovou se čtením z Bible nepočítal, protože Boží slovo je možné číst již při přípravě, a také proto, že mohou nastat situace, kdy je nutné tento prvek vynechat. Protože však Boží slovo patří ke každému udílení svátostí, je potřeba aby zaznělo také při svátosti smíření, pokud je to jen trochu možné. Vždyť je to právě Boží slovo, které je „ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími“ (Žid 4, 12).
Písmo obsahuje slova věčného života, který nám je ve svátosti smíření navracen. Potom kajícník vyznává své hříchy. Kde je to zvykem, může začít všeobecným vyznáním (např. „Vyznávám se...“). Kněz mu pomůže, je-li třeba, k vykonání úplné zpovědi, dá mu vhodné rady a povzbudí ho, aby litoval svých hříchů. Připomene mu, že ve svátosti pokání dostává křesťan vždy znovu účast na velikonočním mystériu Kristovy smrti a vzkříšení. A uloží mu pokání, které kajícník přijme na odčinění hříchů a k polepšení života.
Deinde praemissa, ubi mors est, formula confessionis generalis (ex. gr. Confiteor), paenitens peccata sua confitetur. Sacredos, si opus est, paenitentem adiuvat ad integram confessionem peragendam, praebet ei consilia apta, eumque hortatur ad contritionem culparum suarum, in eius memoriam revocans christianum per sacramentum Paenitentiae, moriendo et resurgendo cum Christo, renovari in paschali mysterio. Deinde ei opus paenitentiae proponit, quod paenitens accipit ad satisfactionem pro paecato faciendam et ad emendationem vitae.
Z pravdivého zkoumání sama sebe před Bohem a z lítosti nad hříchy se rodí jejich vyznání. Při tom je především užitečné uvědomovat si Boží milosrdenství a Boží lásku. Církev vyžaduje, aby se při vyznání těžkých hříchů, které v nás dusí Boží život, uvedl také jejich počet a okolnosti. Vyznat je třeba i hříchy, které jsou „tajné“ a nikdo o nich neví a zdánlivě nikomu neublížily. Jak říká Katechismus, jen takovéto vyznání nás osvobozuje. Kněz je vázán přísným zpovědním tajemstvím a můžeme si být jisti, že to, co zazní ve zpovědi, se nikdo nedozví. Je užitečné oddělit svátost smíření a duchovní rozhovor. Věci, které nesouvisí přímo s hříchy, ale týkají se spíše obecně duchovního života, je lepší s knězem (či s duchovním vůdcem, který knězem není) probrat mimo svátost smíření. Kněz většinou stručně reaguje. Smyslem jeho slov je povzbuzení k lítosti, rada, případně poučení o křesťanských povinnostech. Reakce kněze může být užitečná někdy více, někdy méně.
Pokud se náhodou stane, že to, co kněz říká, příliš užitečné není, není třeba se tím znepokojovat. Kněz potom kajícníkovi uloží pokání neboli zadostiučinění. Je to nějaký skutek (často modlitba, ale může se jednat i o sebezápor či skutek milosrdenství), který má pomoci léčit hřích a napravu spáchanou škodu. Přijetím zadostiučinění a jeho vykonáním po zpovědi člověk vyjadřuje, že s hříchem nechce mít nic společného, že se chce chytit podané Boží ruky a napnout také vlastní síly, aby dosáhl toho, co je před ním. Pokud by se náhodou stalo, že kněz uloží pokání, o němž člověk již předem ví, že není v jeho silách je splnit, je třeba to zpovědníkovi bez obav říci a domluvit se na jiném zadostiučinění.
Potom kněz vyzve kajícníka, aby vyjádřil svou lítost nad hříchy. Můj Bože, z celého srdce lituji, že jsem jednal(a) špatně a že jsem neudělal(a), co jsem měl(a). Je mi líto, že jsem hříchem urazil(a) tebe, který jsi nejvýš dobrý a nade všechno láskyhodný. Pevně si umiňuji, že budu s pomocí tvé milosti konat pokání, že už nebudu hřešit a že se budu vyhýbat příležitosti ke hříchu. Deus meus, ex toto corde me paenitet ac doleo de omnibus, quae male egi et de bono quod omisi, quia peccando offendi te, summe bonum ac dignum qui super omnia diligaris. Firmiter propono, adiuvante gratia tua, me paenitentiam agere, de cetero non peccaturum peccatique occasiones fugiturum. Deus, Pater misericordiarum, qui per mortem et resurrectionem Filii Sui mundum Sibi reconciliavit et Spiritum Sanctum effudit in remissionem peccatorum, per ministerium Ecclesiae indulgentiam tibi tribuat et pacem.
Modlitba, která předchází rozhřešení, má ještě jednou vyjádřit lítost nad hříchy, prosbu o odpuštění a předsevzetí žít svatým životem. Je možné modlit se ji vlastními slovy, je vhodné, když se k modlitbě použije nějakých vešů z Písma. Formule rozhřešení, jejíž podstatnou částí jsou slova „Uděluji ti rozhřešení....“, je, řečeno klasickou terminologií, formou svátosti smíření. Její text ukazuje, že pramenem smíření je Boží milosrdenství. Ukazuje také, jak naše zpověď bytostně souvisí s velikonočním tajemstvím Ježíšovy smrti za naše hříchy a jeho zmrtvýchvstáním. Pokud hrozí nebezpečí smrti, stačí, aby kněz řekl: „Uděluji ti rozhřešení ve jménu Otce i Syna + i Ducha svatého. Amen. Kněz při udělování rozhřešení vztahuje nad kajícníka ruce. Jedná se o tzv. epikletické gesto, které kněží a biskupové používají vždy, když při udílení svátostí prosí Ducha svatého, aby sestoupil a konal své dílo (viz například jak kněží při mši v rámci eucharistické modlitby vztahují ruce nad dary chleba a vína).
Pán vám odpustil hříchy. Je zvykem po každém přijetí svátosti Bohu děkovat. 15. 8. Svátosti, zpověď, biřmování, sv. jsem věřící a chodím do kostela. Když jsem byla malá, rodiče si nepřáli, abych chodila do náboženství. Boha jsem znovu objevila teprve nedávno. Můžu se připravit sama nebo je nutné před první zpovědí (svátostí smíření) chodit na nějaké náboženství pro mládež nebo pro dospělé? Snažila jsem se něco najít, ale zatím jsem nic neobjevila. Děkuji.
moc díky za Váš dotaz. Ano, nejen na první svátost smíření, ale vlastně na každou by se člověk měl připravovat zpytováním svědomí. Duchovní rádci dokonce tvrdí, že je dobré zpytovat svědomí třeba každý večer před spaním a prosit Pána o odpuštění. Co to znamená zpytovat svědomí a jak svědomí poznám? Vlastně to není nic jiného než naslouchání nebo otevření se našemu vnitřnímu hlasu, který nám velice jemně ale jasně říká, zda jsme udělali něco špatného, někomu jsem ublížili nebo se k němu třeba zachovali nefér a zranili ho. Tento hlas nebo pocit je darem od Pána, ale protože je jemný, je třeba citlivost k němu posilovat. Příprav na svátost smíření nebo zpytování svědomí existuje spousta. Není nijak složitá a vše myslím vysvětlí, je to psáno pro děti, tak případně nad něčem přivřete oči :) ale jasné a celkem jednoduché to myslím je.
Co se týče přípravy pro mládež (protože u té dětské přípravy si dovedu představit, že některé Vaše otázky a pochybnosti neřeší), tak mě napadá jedno trochu zdlouhavé řešení. Existuje výborný katechismus pro mládež Youcat a jedna část této knihy se vyloženě zabývá Desaterem, takže i to lze pojmout jako přípravu nebo i zajímavé čtení. Zároveň bych Vám moc a moc doporučila si dobře vybrat svého zpovědníka. V ideálním případě by to měl být někdo, kdo Vás nějakou dobu zná a ke kterému Vy máte důvěru. Je dobré mu předem říci, že se chystáte ke svátosti smíření poprvé. Nemějte strach! Přeji Vám ať Vám Duch svatý pomáhá při přípravě na svátost smíření a osvětluje Vaše srdce a mysl.
Svátosti, zpověď, biřmování, sv. Zpověď, dnes nazývaná svátost smíření je svátostí uzdravení lidské duše. Křtem člověk dostal sice nový život v Kristu, ale tento nový život může být oslaben, nebo dokonce ztracen hříchem. Svátost smíření spolu se svátostí pomazání nemocných patří ke svátostem uzdravování. Lidský život je křehký a lidská přirozenost slabá, nakloněná k hříchu. Proto se celý život musíme odvracet od zlého a obracet k Bohu. V této svátosti vyjadřujeme lítost a pokání za své hříchy, vyznáváme se z nich před knězem a přijímáme jeho prostřednictvím Boží odpuštění. Smiřujeme se s Bohem, svými bližními i se sebou samým, abychom nalezli správný pokoj. Při svátosti smíření se vyznáváme ze svých hříchů Bohu prostřednictvím kněze. Toto vyznání usnadňuje naše smíření. Alespoň jednou za rok tak máme vyznat své smrtelné hříchy, tj. hříchy, které vedou k duchovní smrti člověka, k zpřetrhání jeho svazku k Bohu. Doporučuje se ovšem častější přistupování k této svátosti, aby nás někdo duchovně vedl, abychom se dokázali zbavovat i všedních hříchů, správně vychovávali své svědomí podle Desatera božích přikázání, abychom bojovali proti nezřízeným náklonnostem.
Každý kněz je zavázán zachovávat naprosté mlčení o hříších, které mu vyznali kajícníci. Toto tajemství nepřipouští výjimky. Zpovědník není pánem, ale služebníkem Božího odpuštění, neodsuzuje člověka a v běžném životě ani sám nesmí s kajícníkem spojovat hříchy, které mu vyznal. Kajícník, který vyzná své hříchy knězi, musí v zájmu spravedlnosti usilovat o nápravu toho, čím ublížil bližním (vrátit ukradené věci), ale musí i napravit vlastní viny tím, že vykoná něco navíc - „odpyká“, „zadostučiní“ - to se nazývá pokání. Rozhřešení kněze odstraňuje hřích, pokání se snaží napravit viny. Toto pokání ukládá zpovědník, se zřetelem na osobní situaci kajícníka - jde o modlitbu, almužnu, službu bližnímu, přijetí kříže, který člověk musí nést apod.
Jako pomůcku při přípravě na svátost smíření je možné použít některé texty Písma, nebo zpovědní zrcadlo. Před vyznáním hříchů člověk zpytuje svědomí, aby mohl přijmout Boží odpuštění, rozhřešení, které kněz zprostředkuje. Kajícník musí projevit lítost nad hříchy, špatnými skutky. Lítost není emocionální záležitost, ale bolest ducha a odsouzení spáchaného hříchu spojené s předsevzetím v budoucnu nehřešit. Správně chápaná praxe odpustků, jak je stanovuje církev při různých příležitostech znamená vědomí, že hřích nás zbavuje společenství s Bohem a tím nemůžeme dosáhnout věčného života. Odpuštění hříchů ve svátosti smíření přináší obnovení společenství s Bohem a prominutí věčných trestů za hřích, ale časné tresty - tedy trpělivé snášení zkoušek a utrpení na zemi a očišťování po smrti - zůstávají.
Jestliže splníme určité podmínky, dosáhneme odpustky i odpuštění těchto časných trestů za hříchy. Odpustky mohou být přivlastněny např. DENČASKOSTELMÍSTO PoznámkaPo - Pá (kromě poslední so v měsíci)9.00 - 15.00Panny Marie Sněžné (Jungmannovo nám.)Praha - Nové MěstoBěžná zpovědní služba: 30 min. přede mší sv., která začíná Po-So v 8.00 a v 18.00Út - Pá16.00 - 17.45sv. Josefa (náměstí Republiky)Praha - Nové MěstoSo7.15 - 7.45sv. Josefa (náměstí Republiky)Praha - Nové MěstoNe9.00 - 9.4516.00 - 16.45sv. Josefa (náměstí Republiky)Praha - Nové MěstoPo - Pá9.00 - 12.00sv. Kříže (Na Příkopech)Praha - Nové MěstoBěhem mše sv. a 10 minut před a po mši sv. se nezpovídá. Mše sv. je v 10.00 Ne9.30 - 11.3018.30 - 20.00sv. Kříže (Na Příkopech)Praha - Nové MěstoBěhem mše sv. a 10 minut před a po mši sv. se nezpovídá. Mše sv. jsou v 10.30 a v 19.00Po - Ne18.00 - 18.30sv. Jiljí (Husova)Praha - Staré MěstoNe9.00 - 9.30sv. Jiljí(Husova)Praha - Staré MěstoÚt19.15 - 20.00sv. Jiljí(Husova)Praha - Staré MěstoPo - Čt, So7.00 - 8.0016.30 - 18.00sv. Ignáce (Karlovo nám.)Praha - Nové MěstoPá6.00 - 8.0016.30 - 18.00sv. Ignáce(Karlovo nám.)Praha - Nové MěstoNe6.30 - 8.008.30 - 9.30 10.30 - 11.30 16.30 - 18.00sv. Ignáce(Karlovo nám.)Praha - Nové MěstoPo - Nesv. A. STADELMANN
Hřích je zcela osobní rozhodnutí proti Bohu, popření lásky - tedy ne pouze neosobní „přestoupení zákona“. Těžký hřích je úplné rozhodnutí celé lidské osobnosti PROTI BOHU. Člověk se jím vědomě a chtěně odloučuje od Boha. Nestačí ovšem hřích odpustit. Je třeba také odstranit jeho příčiny a následky. K tomu je lidským rádcem a pomocníkem kněz. Odpuštění přijímáme skrze něho jako skrze zplnomocněného zástupce společenství - neboť současně se prohřešujeme také proti společenství. Zpověď nám nemá být jen odpuštěním a vyléčením z viny, ale především účinnou pomocí na cestě k Bohu. Má být naší VNITŘNÍ OBNOVOU.
Najděme si tedy čas k zamyšlení. Dospělý člověk se nemůže zpytovat podle dětského zpovědního zrcadla. Toto zpovědní zrcadlo vám nechce ukázat jen to, v čem člověk může hřešit, ale hlavně cestu k pozitivnímu křesťanskému životu. Může vám sloužit k častějšímu zpytování (snad týdennímu), i když právě nejdete ke zpovědi. Chce vám postavit osobní život na vztahu k Bohu, ke Kristu. Proto nebere za základ suché vysvětlení DESATERA, ale Lásku. Láska k Trojjedinému Bohu a k oslavenému Kristu, kterého potkáváme v člověku, ve společenství, ve světě a v sobě samých.
„Mistře, které přikázání je v Zákoně největší? Milovati budeš...“ (Mt 22,36-40). Snažíš se opravdu milovat Boha a bližního ryzím srdcem? Pak zůstáváš v Boží milosti a světle, i kdyby se ti sebevíc věcí nepodařilo. Tato opravdová láska pramení z čestné snahy vyplnit Boží vůli a soužit bližnímu. Nemá nic společného s neskutečnými pocity. Hlavní věcí je, do jaké míry ve vás žije Kristus. Nejdříve se pomodlete k Duchu Svatému, aby vás osvítil - abyste bez příkras poznali své viny, správně je vyznali, opravdově jich litovali a účinně se rozhodli proti nim bojovat.
Proste o živé vědomí toho, že vyznání nemá smysl, jestliže člověk některé chyby zásadně nechce odložit. Proste o světlo a o milost, aby vás tato zpověď přivedla blíž k Bohu. Láska k Trojjedinému Bohu. Bůh je náš milující Otec, chce nás vidět šťastné a ne nám ztěžovat život. Pokuste se tedy v plnění přikázání a náboženských povinností vidět svou odpověď na jeho otcovskou dobrotu. Pak budete v sobě zakoušet jeho přítomnost. „Kdo mne miluje, zachovává mé slovo - a můj Otec jej bude milovat. Přijdeme k němu a budeme u něho bydlet“ (Jan 14,23).
Naše skutky mají své kořeny v našem smýšlení, v našem věřícím postoji. pod názvem: Po létech znovu ke zpovědi - aneb jak na to. Někdo se zpovídá často a trápí ho jednotvárnost tohoto konání. Jiný se zpovídá méně často a mnohdy neví, z čeho se vlastně zpovídat. A potom jsou ti krásní vyhlížení a očekávaní „marnotratní synové“ navracející se z dálky, kteří se chystají ke smíření s Bohem po létech nebo desetiletích… Každý přichází z jiné situace, ale všichni mají stejný úkol: setkat se s odpouštějícím Kristem v církvi tak, aby odešli osvobozeni a uzdraveni. Předkládaný sešitek má být pomocí k tomu, aby se tak stalo. Nabízí nejdřív několik myšlenek pro orientaci, ze kterých si každý může vybrat to, co pro svou situaci právě potřebuje. Dále základní vysvětlení jednotlivých částí svátosti pokání, jak je uvádí liturgická kniha „Obřady pokání“. A potom obsahuje čtyři pomůcky ke zpytování svědomí - „zpovědní zrcadla“ pro dospělé - dvě všeobecná a dvě zvláštní (pro manžele a pro motoristy).
Nejsou to vyčerpávající katalogy hříchů, jsou to skutečně zrcadla. Mnoho lidí se domnívá, že napřed dělají pokání, a teprve potom se k Bohu přibližují. To je omyl. Když se zadíváme do evangelia, vidíme, že pokání není nikdy čin ve smyslu „něco za něco“. Pokání je věc víry, a proto je to věc vztahu. Jde o vztah naší důvěry Bohu a jde o nápravu vztahu mezi námi a Bohem. A z evangelia je také jasné, že tuto nápravu koná především Bůh sám, i když ne bez člověka.
A zpovědník při svátosti smíření? To je především znamení. Jeho naslouchající ucho a pro jiné mlčící ústa jsou znamením přijímající a léčící lásky Boží, která chce člověka uzdravit a zachránit, ne odmítnout, odsoudit nebo pohanět. Pokání není jen rituální akce, ale niterná změna a návrat k Otci skrze Krista. Tkví v tom, že kdo přichází s upřímnou lítostí a s ochotou změnit své jednání, nachází cestu ke smluvení s Bohem i s lidmi kolem sebe.
Mezi kajícníkovými úkony stojí na prvním místě lítost, která je „bolestí duše nad spáchaným hříchem a jeho odsouzením, spojeným s předsevzetím už nehřešit“. Ke svátosti pokání patří vyznání hříchů, které vychází z pravdivého sebepoznávání před Bohem a z lítosti nad hříchy. Toto vnitřní zpytování svědomí a navenek projevené vyznání se má odehrávat ve světle Božího milosrdenství. Pravé obrácení se dovršuje za viny, polepšením života a náhradou škody. Úkon a míra zadostiučinění mají být přiměřené jednotlivým kajícníkům, aby každý napravil řád, který porušil a aby byl léčen lékem zaměřeným právě na uzdravení jeho choroby.
Ti, kteří se těžkým hříchem vyloučily ze společenství Boží lásky, jsou svátostí pokání znovu povoláváni k životu, který ztratili. Mimoto je velmi užitečné často a horlivě přistupovat k této svátosti i kvůli lehkým hříchům. Není to totiž pouze jakési rituální opakování nebo jenom nějaké psychologické cvičení, ale je to trvalá snaha uskutečňovat v životě milost křtu, aby tím, že prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, byl na nás stále patrněji i Ježíšův život.
Příprava ke svátosti smíření - P. Ing. (2. Fatym) shrnuje, že příprava na Velikonoce znamená zpověď. Zároveň uvádí zpovědní zrcadlo a doporučuje Youcat pro mládež. Doporučuje také vybrat zpovědníka a nebát se ohlásit první návštěvu. Přeji, ať Duch svatý pomáhá při přípravě a osvětluje srdce a mysl.
Svátost smíření je svátostí uzdravování duše. Skrze tuto svátost se odpouštějí hříchy. Přistoupením ke svátosti smíření se setkáváme s milujícím Bohem a prosíme o odpuštění. Svátost smíření může přijmout každý pokřtěný. K přijetí svátosti smíření je nutné projevit lítost nad svými hříchy a mít předsevzetí, že už hřích nespácháme. Po vyznání hříchů před knězem je uděleno rozhřešení s pokáním. Při svátosti smíření vyznáváme lehké a těžké hříchy. Těžkým hříchem označujeme ta jednání, která jsou dobrovolná, vědomá a svobodná. Úmyslné zatajení těžkého hříchu nevede k Božímu odpuštění. Není třeba vyznat všechny lehké hříchy, ale je třeba jich upřímně litovat. Před svátostí smíření je tedy třeba zpytovat své svědomí. Existují různé podpůrné materiály, zrcadla svědomí, které mají usnadnit poznání vlastních hříchů. Účelem svátosti smíření je obnovení přátelství s Bohem.
Není to ponížení před zpovědníkem. A není třeba mít ze zpovědi trauma. Doporučuje se jít ke svátosti smíření každý měsíc. V našich farnostech můžete jít ke zpovědi před nebo po nedělní mši svaté. V průběhu roku (před Vánocemi, Velikonocemi, dušičkové zpovídání) je v kostelech našich farností možnost zpovědi i u jiných zpověníků (konkrétní termín se vždy objeví v sekci „Bohoslužby“ nebo „Články“). Svátost smíření můžete přijmout i mimo uvedené.
- Úvodní příprava zpytováním svědomí a čtením Božího slova.
- Vyznání hříchů před knězem a přijetí rozhřešení.
- Uložení pokání a uvedení do nápravy života.
- Pokání jako duchovní proces nápravy a obnovení vztahu s Bohem a lidmi.
Vytvořené souvislosti a praktické dopady
Pokání je vírou a vztahem: „Pokání není čin ve smyslu „něco za něco“, ale náprava vztahu mezi námi a Bohem, kterou koná Bůh sám spolu s člověkem.“ Zpovědník je znamením a prostředníkem Boží lásky, nikoli prospěchem pro seberealizaci kajícníka. Hlavní účel je obnovení přátelství s Bohem, bližními i sebou samým, a nalezení pokoje srdce. Po svátosti smíření následuje často děkování Bohu za odpuštění a novou cestu života v Kristu.