Kostely jsou stejně staré jako křesťanství samo - asi 2000 let. Už od středověku jsou považovány za velkolepé stavby a zároveň za symboly setkání s Bohem a pocitu bezpečí. V moderních náboženských budovách posledních dvou desetiletí se tradiční křesťanská symbolika spojila s inovativními tvary. Díky této svobodě navrhování je projektování kostela pro mnoho architektů snem. V tomto článku objevíte tři sny, které se staly skutečností. Poté se nové architektonické styly, které vznikaly až do 50. let 20. století, vyznačovaly svobodou a novým začátkem. Vzorem byli architekti Le Corbusier a Don Bosco. Jejich náboženská architektura vykazuje expresivní jazyk navrhování, který je například zřetelně vidět na poutním kostele Notre-Dame-du-Haut ve francouzském Ronchampu.
Forma a soustředění kolem oltáře
Zároveň bylo záměrem, aby se všichni shromáždili kolem oltáře, a byl odstraněn protiklad mezi knězem a věřícími. Architektonicky se to projevilo například v uspořádání oltáře uprostřed kostelního prostoru. Moderní církevní stavby jsou také zrcadlem své doby. Důležitou roli hrají staleté tradice, ale také inovace a udržitelnost. Bohaté vybavení kostelů z dřívějších dob ustoupilo díky minimalismu: místo smyslového přetížení se vybavení redukuje to podstatné. Vzniká tak prostor pro nesrovnatelný zážitek: setkání s Bohem. Umění, dříve v podobě obrazů, soch a fresek, je v moderních kostelech přítomné v prosté a odlišné formě. Jeho zakřivená skleněná střešní konstrukce připomíná duny a vlny. Jako stavební materiál byly v interiéru použity mořské elementy - mušlový vápenec a přírodní kámen pískové barvy. Z tohoto důvodu má budova přezdívku "kostel u moře".
Půdorys „Boží vlny“ a minimalistická krása
Stavbu tohoto moderního kostela měla na starosti firma Königs Architekten z Kolína nad Rýnem. Podařilo se jim skloubit tradiční symboliku Božího domu a požadavky moderní náboženské architektury. Půdorys "Boží vlny" je zcela tradiční. Tři zvony a vitráže navíc pocházejí z původního kostela. Novinkou je naopak unikátně prosvětlená stropní konstrukce: Speciální pruhy pod střešními trámy přenášejí dopadající světlo ve formě vlny na vnitřní stěny.
Boží jednoduchost a regionální materiály
Božská jednoduchost v Lipsku U katolického proboštského kostela svaté Trojice v Lipsku se architekti Schulz und Schulz soustředili na regionální a tradiční stavební materiály. Rovnou fasádu moderní církevní stavby zdobí rochlitzský porfyr. Kromě toho návrh připomíná vnitřní nádvoří lipských arkád. Padesát metrů vysoká zvonice tvoří spolu s věží nové radnice, která je v těsné blízkosti, bránu do centra Lipska. Dostatek energie zajišťují fotovoltaické systémy a geotermální energie. Interiér je řešen jednoduše - velký dřevěný kříž na stěně směřuje oči návštěvníků směrem k oltáři. Umění a stavba tvoří v tomto Božím domě jeden celek. To se odráží ve vitrážích, varhanách a liturgickém vybavení, jako jsou zpovědnice nebo kropenka.
Otevřený prostor i moderní naboženský ráz v Mnichově
"Zvedněte dveře" v Mnichově Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně navrhli architekti Allmann Sattler Wappner a byl dokončen v roce 2000. Vypadá jako jednoduchá prosklená schránka s dřevěným obložením. Dvouplášťová konstrukce se skládá z vnitřní a vnější vrstvy. Tím se nejen šetří energie, ale také se vytváří ideální klima. Krychlový tvar z javorového dřeva vyvolává pocit bezpečí - klíčový prvek v náboženské architektuře. Jednoduchý design interiéru ponechává prostor pro transcendentní zážitky. Moderním prvkem této náboženské stavby je nejen tvar, ale i technologie. Průčelí se dá otevřít jako obrovské dvoukřídlé dveře a dává najevo, že kostel je místem přijetí. V noci se budova díky působivé světelné technice rozzáří jako křišťál.
Postní a komunitní role nových chrámů
Minimalistický stavební styl, čistý designový jazyk a koncept udržitelné energie vytvářejí zdobná místa pro setkávání s pocitem naprostého bezpečí. Sedlčanskou modlitebnu Církve adventistů sedmého dne tvoří konstrukce tří do sebe zapřených svislých stěn. Budova od architektů A8000 tak svým tvarem trochu připomíná krystal vystupující vzhůru ze země. Na první pohled člověka zaujme i tahokovová hliníková fasáda s červenou fólií, která se v průběhu dne mění. Modlitebna i společenské centrum. Sedlčanská modlitebna plní podobně jako mnohé jiné novodobé kostely zároveň i funkci komunitního centra. Probíhají tu děti kroužky, rodinné aktivity či pravidelná setkávání. Sakrální stavby takto poslední roky otevírají své prostory nejrůznějším činnostem a setkáním s přesahhem do kulturní či komunitní činnosti.
Po patnácti letech vznikla i úvaha o otevření kostelů v noci - Noc kostelů. V roce 2009 překročila hranice a otevřely se kostely i modlitebny v České republice. Noc kostelů představuje nejlepší možnost podívat se do míst, která jsou běžně nepřístupná. Kostel je velmi účelová, dále řečeno - jedná se prostor ke shromáždění křesťanů a k setkání s nadpřirozenem, s Bohem. Tedy místo vyhrazené pro rozhovor s ním, ať už sem zavítá jednotlivec sám, nebo se zde shromáždí větší skupina ke společné bohoslužbě, slavení nebo jinému rituálu či obřadu spjatému s lidským životem. Slovo „chrám“ shrnuje účelově i rozlišení s jinými tradicemi: synagoga, mešita, kostel. V němčině Kirchen, v ruštině cerkov, ve francouzštině eglise, v italštině chiesa, v angličtině church - kostel je tedy synonymem pro dům církve, zatímco pojem „církev“ zůstává výhradně křesťanský. Rozlišování dále pokračuje: katedrála, bazilika, kaple, modlitebna. Pojmy určují hierarchii a funkci; katedrála je sídlem biskupa a centrálou liturgického života diecéze, bazilika má zvláštní papenský titul, kaple bývá menší a často doplňuje kostel, modlitebna je převážně evangelická varianta prostoru pro bohoslužby a setkání. Rotundy a runo stylu staly se dalším typem, kdy kostely vznikaly podle směru římského a románského období. Interiér kostela se dělí na loď a presbytář; boční kaple slouží pro zvláštní obřady nebo výzdobu, kůr a oltář bývají centrálními prvky. Vnější věže mají historicky často opevňovací a symbolickou roli, ač původně sloužily spíše městským či hradním opevněním než bohoslužbě.
České reinterpretace a konkrétní projekty
V Česku se moderní sakrální architektura vyvíjela od počátku 20. století až do dneška. Příkladem české moderní architektury je Přerovský kostel, považovaný Emilem Edgarem za první moderní stavbu protestantského kostela u nás, od roku 1908. Kuhlmann a Roudnice nad Labem představují další cestu - jednoduché, účelové řešení, s historickým odkazem. V roce 1991 vyhrál Marek Jan Štěpán soutěž na kostel pro Brno-Lesná; projekt byl dokončen až po dvaceti letech, v roce 2017. Duhový prstenec a skrytá okna vytvářejí dojem mystiky a posvátna, zatímco kruhová podoba symbolizuje jednota církevního společenství. Hodslavice a další regionální stavby ukazují, že tradiční prvky mohou koexistovat s moderními materiály a technikami. Krásu starších chrámů doplňují i nové kaple a sborové domy, které spojují sakrální funkci s komunitním životem. Dnes se v Česku podařilo prolomit neprostupnou dávku pseudo-gotických schémat a otevřít prostor pro funkční, minimalistické a ekologické řešení, které podporuje stojící lid a jejich shromáždění. Tímto směrem se ubírá i novější tvorba v Litomyšli, Černošicích, Neratovicích a Brně-Lesná. Vše souvisí se vzestupem občanského a komunitního rámce, kde kostel slouží zároveň jako prostor pro bohoslužby a pro kulturní či společenské akce.
Závěr k tématu a shrnutí pohledu na moderní prostory
Když se řekne současná sakrální architektura, vybaví se minimální materiály, čisté linie a klimaticky šetrné technologie. Katedrální a bazilikální statusy se pojí s potřebou liturgických prvků a slavnostních obřadů, ale moderní kostely často rozvíjejí i jiný typ funkčnosti - multisenzorický prostor pro setkání, vzdělávání a komunitní činnosti. Z tohoto pohledu je pudorysná schéma typického protestantského kostela - s důrazem na plnou dostupnost, čitelnost prostoru a slyšitelnou komunikaci s Bohem - jen jednou z mála cest, jak mohou staré a nové tradice koexistovat v jednom architektonickém díle.
tags: #pudorysne #schema #typickeho #protestantskeho #kostela