Z prvních staletí křesťanství se kromě maleb v katakombách nedochovala prakticky žádná významnější umělecká díla. Významné architektonické památky chybí, poněvadž se křesťané scházeli ve svých domech. Tuto praxi potvrzují i dochované prameny a archeologické nálezy jako v případě domu ve městě Dura Europos na Eufratu. Z 1. a 2. století se žádné křesťanské stavby nezachovaly a ze 3. století jen podzemní katakomby s křesťanskou malovanou i plastickou výzdobou.
Velký rozvoj křesťanské architektury začíná až s legalizací křesťanství císařem Konstantinem roku 313. Na Východě se stavby od 5. století obvykle označují jako byzantské, na Západě se počínaje 7.-8. stoletím hovoří o architektuře předrománské. Z 1. až 6. století n.l. vznikají dva typy zobrazování Krista: kotva - naděje a další motivy. Nejstarší zřetelně křesťanské stavby pocházejí z 3. století a největší rozvoj architektury nastává po roce 313.
Charakteristika raně křesťanské baziliky
Raně křesťanská bazilika je podlouhlá stavba, jejíž vnitřek je rozdělen dvěma či více řadami sloupů či pilířů, které oddělují tzv. lodě. Střední, hlavní loď bývá širší než lodi boční. Stavba mívala buď otevřený krov, kasetový strop nebo později bývala zaklenuta klenbou. Často měla předsíň - nartex a v závěru lodí pak apsidu (polokruhovou přístavbu).
Vedle bazilik byly stavěny také baptisteria (křestní objekty) a mauzolea významných osob (hrobky). V průběhu let vznikly jedinečné, často mozaikami zdobené, cihlové stavby. V Ravenně se na počátku V. století stal stát západořímského císaře a dodnes se dochovaly baziliky San Apollinare Nuovo či San Apollinarie in Classe a mauzoleum císařovny Gally Placidie. Raně křesťanské umění postupně mizí po dobytí Ravenny germánskými kmeny na konci VI. století.
Dispoziční změny a liturgická funkce
Raně křesťanská architektura reagovala na změnu funkce sakrálních staveb vytvořením nových dispozičních typů. Chrám se stal shromaždištěm a dějištěm kultu, jeho prostorová skladba byla určena liturgickými požadavky. Transformací antických typů vznikla vícelodní longitudinální dispozice s chórem, ochozem a transeptem, typická pro baziliky. Centrální dispozice byla vyhrazena specializovaným funkcím, například pro baptisteria nebo martyria.
Křesťanské stavby a významná centra
Mezi nejznámější raně křesťanské památky patří bazilika sv. Pavla za hradbami a sv. Kromě bazilik byla stavěna také baptisteria a mauzolea. Vedle Říma a Konstantinopole (Istanbul) se nejznámější raně křesťanské památky zachovaly v italské Ravenně. Osvětlená řada oken a architrávy, spolu se sloupy nesoucími archivolty, jsou charakteristické pro některé raně křesťanské stavby. Ve východní apsidě na zvýšeném pódiu pod baldachýnem stál trůn císaře, a Kristus byl zobrazován na klenbě apsidy jako trůnící vládce Všehomíra a Nejvyšší soudce.
Nástěnné malby a motivy raně křesťanského umění
Nejstarší nástěnné malby v katakombách pocházejí již z 2. století. Motivy byly inspirovány římským pohanským uměním z téže doby a zahrnovaly například Krista na trůně s apoštoly a mystickým Beránkem, Zvěstování, Klanění Tří králů či Herodův rozkaz k vraždění nevinnětek. Mozaiky pozdního římského umění, jako například v kostele Sta Pudenziana, patří k nejmonumentálnějším raně křesťanským mozaikám počátku 5. století. Pohřební sochařství vychází z pohanské tradice a vyobrazení z Bible se objevují na různých místech.
Katakomby a jejich roli
Shromažďovaly v soukromých domech (např. Dura Europos na Eufratu). Křesťané používali těchto pohřebišť jako shromaždiště a katakomby byly nahrazeny bazilikami a martyriemi ve 4. století. V katakombách se neobjevuje kříž, který se sám o sobě začal používat od 4. století. Nejstarší nástěnné malby pocházejí z 2. století a jejich motivy byly inspirovány římským pohanským uměním.
- 1. až 6. století n. l. - období raně křesťanské architektury.
- 2 typy zobrazování Krista: kotva a další motivy.
- 3. největší římské baziliky a jejich význam pro liturgii.
tags: #ranne #krestanska #krtitelnice