Raymond Franz pracoval více než 15 let v ústředí Svědků Jehovových v newyorském Brooklynu a devět let byl členem vedoucího sboru, který tuto mezinárodní organizaci řídí. Je jediným takto vysoce postaveným svědkem, který z této komunity z náboženských důvodů odešel. "Moji rodiče byli členy organizace Strážné věže, ještě než jsem se v roce 1922 narodil. Po střední škole jsem se rozhodl plně věnovat práci pro organizaci."
V roce 1969 jsem dostal pozvání ústředí Společnosti Strážné věže v Brooklynu. Po několika letech jsem se stal členem vůdcovského sboru, který řídí práci celosvětové organizace. To zcela změnilo můj pohled na náboženství. Uvědomil jsem si, že vůdcové nejsou vedeni Duchem Kristovým, ale že jde pouze o lidské plány a rozhodnutí. Dospěl jsem do bodu, kdy jsem nemohl s dobrým svědomím pokračovat. Bylo mi 58 let, když jsem s manželkou opustil ústředí. Museli jsme začínat úplně od začátku.
Určitě není lehké vzdát se učení, kterému jste věnoval většinu života, co nakonec rozhodlo? "Pověřili mě, abych se podílel na vytvoření biblického slovníku. Během té doby jsem musel studovat Bibli hlouběji a pilněji než kdykoli dříve. Tehdy jsem pochopil, že množství různých doktrín, které jsem přijímal jako samozřejmost, ve skutečnosti nemá biblický základ. Jak je možné, že není vnucování takových pravidel příslušníkům svědků podezřelé? "
„Jedná se o pozvolný proces, kdy je člověk postupně vmanipulován do představy, že tato organizace je jediná věrná prostřednice Boží vůle na zemi. Po nějakém čase vznikne v mysli lidí rovnice: co říká organizace, říká Bůh.
Ve své knize píšete, že pro vás bylo těžké smířit se s učením, že nemáte vstupovat do manželství. „Když jsem byl poslán jako misionář do Portorika, měl jsem dohlížet na práci v celé zemi. Tehdy mi zavolal tehdejší prezident organizace Nejsen Nór a mluvil také o tom, jak je důležité zůstat svobodný. Pokud bych se oženil, ztratil bych svoji misionářskou práci a poslali by mě zpátky domů. Ale za pár let se oženil sám prezident Nór, a pak to najednou bylo přijatelné. Bylo mi 37 a vzal jsem si třiadvacetiletou dívkou.“
„Když jsme v roce 1980 odešli z Brooklynu a začali nový život, moc jsme po dětech toužili. Nechal jsem si udělat test plodnosti, abych zjistil, jestli ještě mohu mít děti. Co byste vzkázal aktivním svědkům, kteří mají nějaké pochybnosti?“
„Povzbudil bych je, aby četli Bibli a nechali ji hovořit samu za sebe. Drtivá většina svědků toto nedělá. Opustit organizaci totiž není samo o sobě žádným řešením. Důležitá je motivace, důvod, proč chtějí odejít a co budou dělat potom. Pokud k tomuto rozhodnutí dojdou na základě studia Písma, pak budou Písmem vedeni i v následujících letech. Pokud ovšem odcházejí jenom proto, že jsou znechuceni, stráví zbytek života v hořkosti. A na tom není vůbec nic užitečného.
„Musíme přijmout slova apoštola Pavla, že Bůh umí způsobit, aby všechny věci napomáhaly k dobrému těm, kdo jej milují. A že není žádná věc v životě, kterou by Bůh nedokázal přetavit na dobro. Do konce října u nás vyjde česky vaše kniha Hledání křesťanské svobody, našel jste křesťanskou svobodu?“
„Objevil jsem, že zatímco v organizaci je to často jen rutina a rutina a všechno se dělá podle určitého jízdního řádu, člověk může dělat dobré věci prostě proto, že je k nim motivován vlastním srdcem. A to bez svobody nejde. Služba Bohu neznamená jen chodit ode dveřím ke dveřím a podobné věci, ale může se týkat úplně všeho. Bible říká, že křesťanství je životní styl. Všechno, co děláte, ať jíte nebo pijete, všechno dělejte v Bohu... říká apoštol. Potom se křesťanská bohoslužba neomezuje jenom na určité místo, čas anebo způsob, ale koná se neustále, po celý den.“
Pod tímto názvem se uskutečnil ve čtvrtek 11. října 2007 v Praze seminář s Raymondem Franzem, který jsme si s manželem nenechali ujít. Raymond Franz absolvoval v roce 1948 biblickou školu svědků Jehovových Gilead a byl vyslán jako misionář do Karibiku. V letech 1965 až 1980 pracoval v ústředí svědků Jehovových v newyorském Brooklynu, mezi lety 1971 a 1980 byl členem vedoucího sboru svědků Jehovových. V té době se stal spoluautorem biblické encyklopedie Pomůcka k porozumění Bible, která je dodnes Společností Strážná věž s minimálními úpravami vydávána ve statisícových nákladech pod názvem Hlubší pochopení Písem.
Po svém vyloučení z organizace v roce 1981 napsal knihy Krize svědomí a Hledání křesťanské svobody.
Seminář pořádala Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů. Kromě pana Franze byli hosty semináře ještě psycholog PhDr. Lukáš Humpl, autor studie Svědkové Jehovovi v ČR - prožívání a postoje bývalých členů, a historik Mgr. Pan Franz, dnes pětaosmdesátiletý, v moderované diskusi odpovídal na otázky z řad publika. Ty se týkaly především fungování organizace svědků Jehovových.
Setkáváme se s nimi na ulici, kde nabízejí své časopisy, a také zvoní u našich dveří. Má smysl s nimi hovořit? Lze jim nějak pomoci? Uvědomme si, že jsou to lidé. Mnozí z nich jsou opravdu upřímní a horliví ve své víře a snaží se sloužit Bohu z upřímného přesvědčení.
Na druhé straně však jsou i ti, kteří vnitřně tápou a ke kterým se nemohou v rámci svého společenství přiznat. Řešením není vměstnat jim do tváře, že jsme křesťané, a pokud jde o jejich literaturu, pěkně děkujeme a zavřít dveře. Důležité je věnovat se dialogu citlivě a věřit, že biblické sdělení si musí nalézt cestu k srdci.
„Svoboda je nepostradatelnou součástí ryzího křesťanství. Hledání křesťanské svobody je pokračováním knihy Krize svědomí. Ukazuje, jak v minulosti proniklo nahlodávání této svobody do raného křesťanství a jak se objevuje v církvi i dnes.
Na příkladu svědků Jehovových je ukázáno, jak se loajalita k organizaci může stát důležitější než víra. Mnozí křesťané musí řešit podobné problémy, když se ve své církvi snaží skloubit hlas svého svědomí s loajalitou, odpovědností a svobodou. Hledání křesťanské svobody je kniha, která přivede čtenáře různých vyznání k zamyšlení nad tím, jak hluboce si váží své křesťanské svobody, a jak svobodnými ve svém náboženství opravdu jsou.
„Kdyby měli Svědkové Jehovovi tu možnost číst i tzv. nevhodnou, zakázanou literaturu, doporučila bych jim tento svazek. Protože tu svobodu nemají, doporučuji alespoň čtenářům, kteří dají na líbivé, leč lživé povrchní řečičky o tom, že mezi nimi panuje láska a každý je v jejich milující rodině vítán. Není. Vybírají si z uchazečů ty co vyhovují a ostatní uchazeče o víru odmítají. Ne každý se umí s jejich velkými nároky na věřícího vypořádat, včetně vymývání mozků a braní svobody-může se papouškovat jen to, co ústředí dovolí.
„Svoboda je nepostradatelnou součástí ryzího křesťanství. Hledání křesťanské svobody ukazuje, jak se loajalita k organizaci může stát důležitější než víra. Mnozí křesťané musí řešit podobné problémy, když se ve své církvi snaží skloubit hlas svého svědomí s loajalitou, odpovědností a svobodou. Hledání křesťanské svobody je kniha, která přivede čtenáře různých vyznání k zamyšlení nad tím, jak hluboce si váží své křesťanské svobody, a jak svobodnými ve svém náboženství opravdu jsou.
Na závěr: Sloboda je klíčovým prvkem autentického křesťanství a Hledání křesťanské svobody rozvíjí reflexi o tom, jak víra může být zároveň svědomím i odpovědností vůči Bohu i lidem.
tags: #raymond #franz #hledani #krestanske #svobody