České země 12. století symbolizuje řada společenských proměn, demografický růst spojený s tzv. vnitřní kolonizací, rozkvět románské architektury a celkově nárůst řady prosperujících lokalit a institucí. Vláda Přemyslovců, dokladovaná od konce 9. století, představovala respektovanou politickou i vojenskou sílu a byla samostatným knížectvím, které bylo zároveň součástí Svaté říše římské. Dva z přemyslovských vládců (Vratislav II. - 1085/86, Vladislav II. - 1158) získali pro sebe v průběhu 11. a 12. století královský titul, a jejich činy odkázaly nástupcům ideu královských Čech, kterou nakonec prosadil Přemysl Otakar I. (1198-1230).
Stalo se tak 26. září 1212, kdy byla vydána Zlatá bula sicilská - listina, kterou Fridrich II. potvrzoval české knížectví. V 12. století se sice rozvíjela hradská organizace a doznívala vnitřní kolonizace, ale pro fungování státu byl klíčový i úřednický aparát na dvorech. Vztahovaly se na něj i dvorce raně středověké šlechty, které bývaly propojené s centry moci a ekonomickým zázemím knížete.
Hradská organizace a dvorce šlechty
Počátky hradské organizace jsou spojovány s vládou Břetislava I. (1034-1055). V době prosperujícího 12. století však docházelo k posunu majetkové struktury, kdy šlechta častěji usilovala o trvalé držení území, oproti dřívějšímu režimu propůjčování. Přechod majetku do vlastnictví podněcovaly snahy o nová osídlení dosud zalesněných a neosazených ploch, zejména od poloviny 12. století. Panovník zpravidla listinou ztvrzoval propůjčení nebo darování území zvaného újezd (ambitus, circuitus), které sloužilo jako základna pro rozvíjející se sídla.
Újezd byl napojen na staré sídelní území a postupoval od nižších poloh směrem do kopců a hor. V routek, v kostele sv. Jakuba Většího a v archeologickém výzkumu z roku 1973, se ukáže jádro raně šlechtického sídla. Jádro časného sídla tvořila rozlehlá, částečně zahloubená stavba (objekt 1). Archeologie dokládá řadu venkovských sídel z 12. století: například opevněný areál nad Chvojenem s románským tribunovým kostelem sv. Filipa a Jakuba, nebo rotunda a palác v Týnci nad Sázavou.
Proměny a hospodářská soběstačnost dvorců
Vnitřní síť dvorské správy byla významná; do hospodářského zázemí dvora patřila pec na pálení vápna, kovárna a další objekty. Dvůr tedy fungoval soběstačně, zahrnující hospodářské, zemědělské a řemeslné činnosti, ale zároveň získával luxusnější výrobky díky obchodu, zejména pro majetnější rodiny šlechticů. V 12. století docházelo k budování dvorců ve výše položených územích, které byly dosud zalesněné, a rozvíjela se zde síť dvorců a kostelů s tribuny, tedy emporové kostely.
Přesný význam dvorců a jejich kostelů je doložen u různých lokalit: např. v Bedřichově Světci a na dalších místech (Chvojen, Týnec nad Sázavou, Vroutek). Románské kostely často nesly tribuny; jejich výstavba se spojuje s 12. stoletím a s dvorci raně středověké šlechty. Ne všechny kostely a dvorce však zůstaly zachovány; některé archeologické sondy ukazují existenci dvorů bez dochovaného kostela.
Vlastnické kostely, pohřbívání a duchovní život
V rámci života na dvorci hrála významnou roli vlastní kostel a jeho duchovní služba, která dohled nad kvalitou duchovního života křesťanů. Kostely byly centry křtů, svátosti manželství a posledního pomazání; církev určovala podmínky pohřbívání, aby byl hřbitov posvěcený a chráněný. Pohřbívání řešilo otázky exkomunikovaných a nepokřtěných. Naopak nekřtěná děti (nekřtěňátka) bývala ukládána vně hřbitova, což odráží tehdejší pohyb praktik pohřbívání.
Mezi sakrální skvosty patří tribuny a emporové kostely, které byly součástí majetnosti raně šlechtických dvorců. V Rovné u Stříbrné Skalice se dochovaly fresky a kamenné reliéfy; románský kostel sv. Jakuba Většího je klíčovým příkladem výzdoby a architektury 12. století. V některých lokalitách však kostely nebyly zachovány, a není tak jisté, zda dvorce vždy disponovaly vlastnickými kostely.
Relikviář svatého Maura - nejvýznamnější zlatnická památka
Jednou z nejvýznamnějších zlatnických památek na českém území je relikviář svatého Maura, uložený v Bečově nad Teplou. Relikviář, tvořen domečkového (tumbovitého) typu, vznikl v raně románské tradici a obsahuje reliéfy s vyobrazeními světců. Na čele relikviáře je postava Ježíše Krista, na opačném svatého Maura; po stranách sedí dvanáct apoštolů. Reliéfy jsou z tenkého stříbrného plechu zlaceného v ohni a vnitřní prostor je vyložen látkami. Relikviář pochází z benediktinského kláštera Florennes (dnes Belgie) a byl vyroben na počátku 13. století pro ukládání ostatků svatých Maura, Jana Křtitele, Timoteje a Apolináře.
Relikviář byl původně v Florennes, po zrušení kláštera byl zakoupen Alfredem de Beaufort-Spontinem a přesunut do Bečova nad Teplou. Po druhé světové válce byl relikviář ukryt v kapli Bečova, a teprve v 80. letech 20. století byl znovu objeven. Nález byl považován za jeden z nejvýznamnějších historických objevů 20. století v tehdejším Československu. Restaurování relikviáře bylo složité kvůli zkáze a vlhkosti; postupně byl relikviář rozebrán, dokumentován a následně restaurován specializovaným týmem pod vedením akademických sochařů a restaurátorů.
Relikviář byl po náročném procesu restaurování deponován do Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, a poté znovu převeden na Bečov nad Teplou. Restaurování probíhalo v několika fázích mezi léty 1991-1998, včetně příprav doprovodné expozice a maket jádra. Zvláštní důraz byl na ochranu a rekonstrukci filigránových prvků, zajištění stability dřevěného jádra a znovuzavedení původního vzhledu relikviáře s použitím obdobných technik jako u jiných významných románských relikviářů (Karel Veliký, P. Marie, kolínský Tři králové).
Relikviář sv. Maura je považován za druhou nejvýznamnější movitou památku v zemi a bývá srovnáván s korunovačními klenoty. Jeho hodnota spočívá nejen v historii a umělecké kvalitě, ale i v technické zvláštnosti, jako například použití pozlaceného stříbra a frézovaných reliéfů zobrazujících biblické postavy. Emise mince k relikviáři je omezena na pouhých 300 kusů pro celý svět. Tento artefakt je často uváděn jako jedinečný příklad románského zlatnictví na českém území.
Současná prezentace a edukační programy
Ambice výstavy VLTAVA - slavná & splavná zdůrazňují propojení s tradičním českým kulturním dědictvím a řekou Vltavou. Výstava v Bečově nad Teplou nabídne kromě relikviáře i makety exponátů, kopie soch a artefaktů, včetně dřevěné sochy sv. Jana Nepomuckého a další předměty spojené s řekou a zlatnickými tradicemi. Edukační program pro školy probíhá během pracovních dnů 10:00-11:00 v prostoru výstavy a zaměřuje se na hlubší poznání historických a uměleckých kontextů.
Jak vyplývá z popisu, kaple sv. Dnešní podoba kaple pochází ze šedesátých let 19. století; oltář je z druhé poloviny 19. století a zdobený obrazem Panny Marie s Ježíškem z dílny Alfréda Delobbého (1870). Nahoře nad oltářem se nachází portálový rám s nápisem ALTARE PRIVILEGIATUM, který vyjadřoval vyšší význam kaple. Kaple si zároveň zachovává původní dubové lavice a další prvky v historizujícím stylu, doplněné novorenesančními a novogotickými prvky z 19. století.
Bečov nad Teplou - doprava a dostupnost
Do Bečova nad Teplou lze cestovat z Karlových Varů, Plzně a Mariánských Lázní autobusem či vlakem. V současnosti je relikviář součástí stálé expozice v Bečově a patří mezi nejvýznamnější kulturní památky České republiky.
