Proč vy křesťané vlastně potřebujete Ježíše? Pokud je Bůh Otec všemohoucí, tak přece nepotřebuje žádného předsedu ani místopředsedu, aby nás vykoupil. Na to by měla stačit jeho božská moc, ne? Pokud váš křesťanský mesiáš nemá funkci, tak na něj klidně můžeme zapomenout. Mně by klidně stačil Bůh Otec. Leda že by se Ježíš nechal zabít schválně, aby nás mohl vydírat. Navíc mi vadí váš nezdravý postoj k bolesti a utrpení.
Celé to začalo tím, když církev začala tvrdit, že se bolestí dá vyrábět energie. Ve středověku se toho hned chytily zástupy sebemrskačů/flagelantů a chtěli si vyléčit mor bolestí. Nemyslím si, že by nás mohlo zachránit Ježíšovo utrpení. Obsah víry křesťanské církve byl od doby jejích počátků deformován celou řadou lidských představ, které posunovaly význam Ježíšova díla, zejména jeho oběti a utrpení, mimo smysl evangelia.
Představují-li Krista jen jako nárazník v osobních projekcích, je zřejmé, že kréda říkají, že Kristus je pravý Bůh a pravý člověk, jedné podstaty s Otcem. Tedy žádný předseda ani místopředseda, ale Bůh sám. Obviňovat jej ve věci jeho oběti z manipulativní hry po způsobu příslušníků řeckého pantheonu svědčí spíše o lidském sklonu k nejrůznějším projekcím než o správném porozumění biblickým textům.
Pozorný čtenář Písma vnímá příběh o modlitbě v Getsemanské zahradě jako autentický vnitřní zápas před dobrovolným přijetím utrpení, a to s veškerou bolestí a tragikou. Ježíš určitě nebyl válečník džihádistického střihu, a proto také nenaplnil některá militantní politická očekávání svých současníků. Pokoj, přijetí a záchrana člověka jsou cílem jeho díla a tomu jsou přiměřeny i prostředky.
Způsob jeho jednání dosvědčený v Bibli naopak vykazuje značnou míru velkorysosti a respektu vůči naší svobodě. Vnímat jeho nabídku vůči nám jako studený účetnický vztah: přijmi, nebo zemři, by nebyl v souladu s obrazem Krista, jak nám jej líčí evangelia. Tyto falešné představy o Bohu bývají často produktem našich vnitřních zranění a nemocných vztahových schémat, kterým musíme v průběhu života čelit.
Osvobození od ega jako cestě k celistvosti
Jsme v neklidné době; žijeme v neklidné dispensaci. Spasitel tyto neklidné časy předvídal a varoval nás, že v naší době bude protivník podněcovat srdce lidí ke hněvu. Bůh nás tolik miloval, že poslal svého Jednorozeného Syna, aby nám pomáhal. A Jeho Syn, Ježíš Kristus, za nás obětoval život. To vše proto, abychom měli přístup k božské moci - k moci postačující k tomu, abychom se dokázali vypořádat s břemeny, překážkami a pokušeními dnešní doby. Začínáme tím, že se o Něm učíme.
Na začátku letošního roku jsem požádal mladé dospělé členy Církve, aby každý týden věnovali část svého času studiu všeho, co Ježíš řekl a udělal, jak je to zaznamenáno ve standardních dílech. Dal jsem jim tuto výzvu, protože jsem ji již sám přijal. Přečetl jsem a podtrhl si každý verš o Ježíši Kristu, který je uveden v hlavním hesle a v 57 dílčích heslech v průvodci Topical Guide. Když jsem tuto podnětnou činnost dokončil, manželka se mě zeptala, jaký to na mě mělo vliv.
Když jsem si v Knize Mormonově znovu přečetl Spasitelovo vlastní prohlášení o Jeho poslání ve smrtelnosti, pocítil jsem, jak se má oddanost Jemu obnovuje. Je naukově neúplné mluvit o Pánově smírné oběti zkratkovitými výrazy jako například „Usmíření“, „uschopňující moc Usmíření“ nebo „uplatňovat Usmíření“ či „být posílen skrze Usmíření“.
V rámci Otcova velkého věčného plánu je Spasitel tím, kdo trpěl. Spasitel je tím, kdo zlomil pouta smrti. Spasitel je tím, kdo zaplatil cenu za naše hříchy a přestupky a kdo je zahlazuje pod podmínkou našeho pokání. Neexistuje žádná beztvará věc s názvem „Usmíření“, k níž můžeme volat o pomoc, uzdravení, odpuštění či moc. Oním zdrojem je Ježíš Kristus.
Posvátná slova jako Usmíření či Vzkříšení popisují to, co Spasitel podle Otcova plánu vykonal, abychom mohli žít s nadějí v tomto životě a získat věčný život ve světě, který přijde. Právě tato Prorokova slova byla podnětem k tomu, aby 15 proroků, vidoucích a zjevnatelů vydalo a podepsalo své svědectví při příležitosti připomínky 2000. výročí Pánova narození. Toto historicky významné svědectví má název „Žijící Kristus“.
Jiní stěží vědí, že toto svědectví existuje. Opravdoví učedníci Ježíše Krista jsou ochotni vystoupit z řady, vyslovit svůj názor a být jiní než lidé světa. Jsou neohrožení, oddaní a odvážní. Takovéto učedníky jsem poznal při plnění jednoho nedávného církevního úkolu v Mexiku, kde jsem se setkal s vládními úředníky i s představiteli jiných náboženských denominací. Takto mocnými učedníky se nestaneme snadno ani automaticky. Musíme svou pozornost upínat na Spasitele a Jeho evangelium.
Praktické kroky k objevení síly víry
Je duševně náročné snažit se vzhlížet k Němu v každé myšlence. Nedávno jsem se dozvěděl o jedné neohrožené vavřínové dívce. Byla pozvána reprezentovat svou střední školu v celostátní soutěži, která se měla konat téhož večera, kdy se zavázala, že se zúčastní kůlového setkání Pomocného sdružení. Co tato dívka posledních dnů udělala? Dodržela svůj závazek zúčastnit se setkání Pomocného sdružení. A jak jí bylo řečeno, z celonárodní soutěže ji diskvalifikovali.
Viera v Ježíše Krista nás pohání k tomu, abychom dělali to, co bychom jinak nedělali. Více Spasitelovy moci v životě získáváme také tehdy, když uzavíráme posvátné smlouvy a tyto smlouvy s přesností dodržujeme. Naše smlouvy nás váží k Němu a přinášejí nám božskou moc. Jakožto věrní učedníci činíme pokání a následujeme Spasitele do vod křtu. Kráčíme po stezce smlouvy, abychom obdrželi další nezbytné obřady. Muži a ženy, kteří dodržují smlouvy, hledají možnosti, jak se uchovat neposkvrněnými od světa, aby jim tak nic nebránilo v přístupu ke Spasitelově moci.
Jedna věrná manželka a matka nedávno napsala: „Žijeme v neklidné a nebezpečné době. Jak požehnaní jsme, že máme více poznání o plánu spasení a inspirované vedení od láskyplných proroků, apoštolů a vedoucích, kteří nám pomáhají plavit se bezpečně po tomto rozbouřeném moři! Upustili jsme od svého zvyku pouštět si ráno rádio. Dalším prvkem ve snaze přivolat Spasitelovu moc do našeho života je obracet se na Něj s vírou.“
Vzpomínáte si na biblický příběh o ženě, která 12 let trpěla vysilujícím problémem? Tato věrná, soustředěná žena se musela natáhnout, kam až dosáhla, aby získala přístup k Jeho moci. Mnozí z nás někdy z hloubi srdce zvolali slova podobná těm jejím: „Kdybych se tak dokázal duchovně dostatečně natáhnout, abych do svého života přivolal Spasitelovu moc, pak bych věděl, jak zvládnout svou strastiplnou situaci!“
Když se obrátíte vzhůru a požádáte o Pánovu moc ve svém životě stejně tak intenzivně, jako když se topící člověk natahuje a lapá po vzduchu, pak tuto moc od Ježíše Krista obdržíte. Evangelium Ježíše Krista je naplněno Jeho mocí, která je dostupná všem upřímně hledajícím dcerám či synům Božím. Jako jeden z Jeho zvláštních svědků prohlašuji, že Bůh žije! Ježíš je Kristus! Jeho Církev byla na zemi znovuzřízena!
Božím prorokem na zemi v dnešní době je president Thomas S. Monson, kterého z celého srdce podporuji. Přicházejí krásná slova a vidím obrazy, i když víčka jsou zavřená. Sedíme v učebně, máme zavřené oči a vnímáme něžné vibrace, jež tvoří naše těla při meditaci na odlehčení mysli. Je nás tady bezmála třicet, v různém věkovém rozmezí. Posloucháme přednášky na kurzu Kvantových oprav pro pokročilé. Jde o naprosto jednoduché postupy, které nás mohou lehce zbavit nejrůznějších problémů, nepříjemných pocitů, bolestí či nemocí.
Nepříjemné pocity vytváří naše mysl, přičemž naše mysl je ego. Máme však možnost rozhodnout se, aby nepříjemný pocit odešel. Prostě ho necháme jít. Mysl nezvládá tuto reakci udržet a pocit odejde. Proč máme nepříjemný pocit nechat jít? Protože první vzniká nepříjemný pocit, poté následuje bolest a výsledkem je nemoc.
Ve své praxi jsem zjistila, že je možné krásně reagovat na návrhy mysli ihned. Předloží-li vám rozum nepříjemnou myšlenku, kterou byste se měli zabývat, stačí ji odpovědět: „Hmm, dobře, ale to je přesně to, čím se teď zabývat nebudu. Co tam máš dál?“. Takovou reakci mysl nezvládá, tudíž vám nic dalšího nepřinese. Poté se můžete zaměřit třeba na nějakou fyzickou činnost.
Dříve bych nevěřila, že jde takto hezky a poměrně rychle pracovat nejen s vlastní myslí, ale také pomoci uvědomit si práci s myslí i ostatním lidem. Velmi krásně se zde propojují nejrůznější myšlenky vědců, spisovatelů, léčitelů či jiných myslitelů, a to nejen z různých částí naší planety, ale i z různých období evoluce lidstva na Zemi. Proto mě napadlo napsat vám jednoduchou cestu, jak zabrzdit vlastní mysl v tvoření zmatků. Stručný a velmi jednoduchý návod vám napíšu v příštím článku.
Miluji komunikovat s lidmi. Rozjímání, osvobození a čin - Pondělí 13.
O čem je řeč, když mluvíme o osvobození od ega? Pravděpodobně se to příliš neliší od toho, co dnes nazýváme egem nebo falešným já. Jak řekl Ježíš: „Kdo by chtěl zachránit svůj život, ztratí ho, a kdo by ztratil svůj život kvůli mně, ten ho zachrání“ (Matouš 10,39). Buddhisté mohou popisovat tento proces jasněji, ale Ježíš neměl psychologický jazyk. Současná věda objevuje radikálnějšího Ježíše než dříve a kritizuje rozšířené chápání ego v západní tradici.
Zkreslili jsme poselství tak, že se primárně netýkalo transformace ega, ale osvobození od tělesného já. Zmítají nás obavy z viny a potlačování těla, včetně trestání za tělesné obrazy radosti. Křesťanství se podle autora odklání od věcí, o kterých Ježíš mluvil, a zaměřuje se na moc nad ostatními, pocházející z mamonu a veřejné prestiže.
Osvobození od ega znamená osvobození od světa forem a obrazů. Ježíšovým slovem pro to bylo mamon: „Nemůžete sloužit Bohu a mamonu“ (Matouš 6:24). To, co po nás vyžaduje, je odpuštění a láska, které překračují egoistické touhy a dělají místo pro Boží milost ve vztazích s druhými.
Ježíšova láska se vztahuje ke všem lidem, nikoho neupřednostňuje. Privilegiem každého z nás je skutečnost, že jsme milováni a bylo nám odpuštěno. „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ Evangelium zdůrazňuje, že takto Ježíš „promlouval“ - a že Bůh nikdy nepřestává odpouštět. Bratři a sestry, ať se nikdy nenasytíme Božím odpuštěním: my, kněží, ať nikdy nemáme dost při jeho udílení, a každý křesťan při jeho přijetí a dosvědčování.
Přemýšlejme, že Ježíš na Kalvárii prosí Otce za ty, kdo jej ukřižují: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ Tento okamžik ukazuje, že Kristus je přímluvce i u nás. Podobně jako dívka ze vzpomínaného příběhu, i my můžeme být učedníky, kteří nejsou pasivními následovníky, ale odvážnými nositeli Kristova poselství.
Na závěr - ať už čerpáme ze Starého ani Nového zákona, z učení Ramany Mahárišiho či z moderních překladů - esencí zůstává: ego není božské, ale je nutné jej rozpuštět, aby byl možný skutečný vstup do Božího vědomí. Ježíš nás vede k lásce, odpuštění a ochraně před posedlostí mocí a vlastním já. A to všechno se děje prostřednictvím jeho osoby a jeho díla - cesty, kterou osvědčil svým utrpením, smířením a vzkriesením.
Co se stalo na kříži od Josepha Prince
V dnešní době lze nalézt svědectví o síle Kristova poselství i v příbězích lidí, kteří se - často skrze proměnu mysli a praktik, které spojují meditaci, reflexi a komunitní podporu - učí, jak odpojit ego od božské reality a nalézt pokoj a smíření s ostatními i s sebou samým.