Krátká jednoaktová hra z roku 1896 byla původně napsána ve francouzštině a premiéra proběhla v Paříži, protože tehdejší zákony v Anglii zakazovaly zobrazování biblických scén na jevišti. Hra zpracovává příběh dívky Salome, dcery Herodiadiny, která byla známá svou krásou a svůdností, a která se zasloužila o popravu Jana Křtitele, když o jeho hlavu na radu své matky požádá Heroda, matčina druhého manžela. Ve Wildově zpracování je Jan Křtitel označen jako prorok Jochanaan a Salome žádá na Herodovi jeho hlavu za Tanec sedmi závojů, protože se jí nepřekonatelně zalíbil, ona jej chtěla políbit, ale prorok ji odmítl a k tomu ji urazil hanebnými výroky. Herodes se obává proroka vydat, protože věří jeho spojení s Bohem a nechce přivolat neštěstí, ale když žádal na Salome tanec, přísahal, že jí dá všechno, oč požádá, tak neměl na vybranou.
Na konci hry Salome zvedá Jochanaanovu useknutou hlavu a s úsměvem ji líbá, aby mrtvý prorok viděl, že nakonec bylo po jejím. Hra je psána jazykem plným metafor a přirovnání, připomínajícím styl biblického textu. Spojujícím prvkem je pohled všech postav na měsíc, v němž každý vidí něco jiného podle toho, zda očekává dobré či strašné události, podle toho, jaký je a nač myslí. Někomu připadá jako bílá tančící princezna, někomu jako panna, jako penízek či mrtvá žena nebo krvavě rudá luna.
Postavy a jejich pohled na svět
Salome: ... Tvé vlasy miluji, Jochanaane. Tvé vlasy jsou jako hrozny vína, jako hrozny černého vína, které visí na edomských vinicích v zemi Edomitů. Dlouhé černé noci, noci, kdy měsíc nevyjde, kdy se hvězdy bojí, nejsou tak černé. Nic na světě není tak černé jako tvé vlasy - Nech mě, abych se dotkla tvých vlasů.
Jochanaan: Zpátky, dcero Sodomy! Nedotýkejte se mě. Chrám Páně nesmí být znesvěcen.
Salome: Tvé vlasy jsou strašné. Jsou pokryty blátem a prachem. Jsou jako trnová koruna, kterou ti nasadili na čelo. Jsou jako hnízdo černých hadů, kteří se ti kroutí okolo krku. Nemiluji tvé vlasy... Tvá ústa miluji, Jochanaane. Tvá ústa jsou jako šarlatová páska na slonovinové věži. Jsou jako granátové jablko, rozkrojené nožem ze sloni. Granátové květy, které rostou v tyrských zahradách a jsou červenější než růže, nejsou tak červené. Červené výkřiky trub, které oznamují příchod králů a děsí nepřítele, nejsou tak červené. ... Nech mě políbit tvá ústa.
Jochanaan: Nikdy, dcero Babylónu! Dcero Gomory!
Styl a tematické prvky
Hlavní motivy zahrnují metaforický jazyk a obraznost, která připomíná biblický text. Měsíc jako součást vnímání světa jednotlivých postav funguje jako jednoticí prvek: pro každého má měsíc jiný význam podle očekávaných či strach vyvolávajících událostí. Salomežádá o hlavu jako symbol moci, žárlivosti a touhy, která překračuje morální meze.
Text dbá na jazykovou obraznost a na to, jak postavy vnímají realitu skrze estetické a morální soudy. Přitom Salome zůstává jednou z nejkontroverznějších postav světové literatury, která svou krásou a svůdností vyvolává extrémní reakce u ostatních postav i čtenářů.
Historický kontext a význam
Originální hra vznikla v době, kdy byla na britském území zakázána zobrazení biblických scén na jevišti, což vedlo k Paříži jako místu premiéry. Wildeho podoba Salome odráží tehdejší fascinaci extrémní lidskou touhou, svůdností a morálním konfliktům mezi vírou a svědomím. Příběh zároveň nabízí předmět k zamyšlení nad způsobem, jakým jazyk a obraznost formují naše vnímání dobra a zla.
Richard Strauss: Salome - Martin Bárta as Jochanaan
Na základě uvedených textů lze sledovat, jak jednotlivé scény a obrazná řeč vytvářejí napětí a atmosféru nebezpečné krásy. Namiřuje čtenáře i diváka k pochopení, že Salome není jen objektem touhy, ale také katalyzátorem tragédie a reflexe morálních hranic.
| Prvek | Popis |
|---|---|
| Hlavní téma | Touha, marnivost, moc, náboženské napětí |
| Postava Salome | Krásná, svůdná, ambivalentní; žádá hlavu Jochanana |
| Postava Jochanaan | Prorok, morální rigidita, odmítá polibek |
| Příběhový rámec | Taneční žádost, následná poprava, tragický závěr |
Hra je zpracována v jazyce plném metafor a přirovnání, který vytváří bohaté a mnohovrstevné obrazy, a umožňuje různá čtení či interpretace podle kontextu divadelní adaptace a kulturního vnímání dané epochy.