Vatikán podstatně zpřísnil církevní zákoník, který poprvé explicitně hovoří o trestnosti sexuálního zneužívání nezletilých i dospělých věřících kněžími a definuje postup při stíhání těchto provinění, kdy se nově mají čelit nejen duchovní, ale i laikové zastávající funkce uvnitř aparátu katolické církve. Na reformě právního kodexu církve se začalo pracovat už v roce 2009 a změny mají vstoupit v platnost letos v prosinci.
Nové znění mají dvě třetiny článků šesté knihy kodexu, která začala v této podobě platit v roce 1983 za papeže Jana Pavla II. Nejpodstatnější změnu přinášejí články 1395 a 1398 nového kodexu. Ty mimo jiné uznávají, že oběťmi sexuálního násilí ze strany kněží, kteří se ho dopustili na základě zneužití svého postavení a autority, mohou být i dospělí. Zákoník ale nově formuluje i přestupky týkající se sexuálního zneužívání dětí a nezletilých. Zatímco dříve církevní právo tyto přečiny trestalo na základě vágního článku o porušení šestého přikázání desatera a kněžského celibátu, nyní hovoří přímo o trestech za sexuální zneužívání, které definuje mnohem podrobněji.
Kromě samotného zneužívání kodex hovoří i o trestnosti přechovávání a šíření pornografie a ty duchovní, kteří si násilím vynucují sexuální kontakt, může čekat zbavení kněžských povinností. Přesnější definice jednotlivých přečinů podle agentury Reuters zúží manévrovací prostor biskupům, pro něž bude napříště mnohem obtížnější nahlášené případy zneužívání tajit nebo nutit oběti ke stažení obvinění. Samotné označení "sexuální zneužívání" se nicméně v kodexu nevyskytuje.
Církev reformou práva reaguje na kritiku a problémy, před které ji postavily kauzy sexuálního zneužívání kněžími po celém světě. Pověst katolické církve významně utrpěla a vyšetřování se v minulých letech dotklo i mnoha vysoce postavených hodnostářů. Například bývalý americký kardinál Theodore McCarrick v roce 2018 přišel o svůj titul a o rok později ho papež František propustil ze stavu duchovních poté, co vyšlo najevo, že léta sexuálně zneužíval seminaristy a mladé kněze. Tehdy se naplno ukázalo, že církevní právo má značné mezery a že sexuální násilí vůči dospělým vůbec neřeší.
Papež František se k problému sexuálního zneužívání v církvi rázně postavil brzy po nástupu do úřadu v roce 2013. V roce 2014 jako první hlava katolické církve přijal ve Vatikánu skupinu obětí zneužívání a během svých zahraničních cest se takovým obětem několikrát veřejně omluvil. V roce 2019 vydal dekret, podle něhož musí kněží i řeholníci okamžitě hlásit představenému či přímo Vatikánu sexuální zneužívání i jeho krytí. Zrušil také takzvané papežské tajemství, které při vyšetřování mravnostních deliktů zavazovalo k vysokému stupni důvěrnosti a bylo často kritizováno jako způsob, jímž církev pomáhá chránit pachatele sexuálního násilí, umlčovat jeho oběti a zadržovat informace před policejními orgány.
Zdroj: Česká tisková kancelář (ČTK). Důležité jsou i čtyři doplněné detaily: Vatikán zpřísnil tresty a rozšířil odpovědnost i pro laiky, zvýšil se důraz na jasné vyšetřovací postupy a na povinnost spolupráce s civilními orgány; samostatně uvedl, že trestnými činy jsou i šíření dětské pornografie a porušení důvěrnosti v souvislosti s vyšetřováním.
Další součástí článku jsou historické souvislosti a konkrétní případy napříč světem. Postižených je desítky tisíc, a to nejen v USA, ale i v Irsku, Rakousku, Kanadě či Austrálii. Papežové Benedikt XVI. a Jan Pavel II. bývají hodnoceni jako opatrnější v přístupu ke skandálům; František však zavedl radikální změny a vyzývá ke konkrétním opatřením, která mají posílit ochranu obětí a transparentnost v církevním právu. Jako významné je zde zmíněno zrušení papežského tajemství a posílení věkové hranice pro pornografii dětí v novém kodexu.
Část veřejných reakcí zdůrazňuje ambice církve být transparentnější a odpovědnější, avšak kritici upozorňují na nedostatečnou důslednost některých biskupů. Zároveň se vynášejí výhledy na změny v celibátu a zpovědi; některé státy zvažují další opatření pro zajištění bezpečnosti dětí a odškodnění obětí. Komise, kterou František zřídil pro boj s pedofilií, čelila kritice kvůli odlivu členů, ale její činnost byla znovu obnovena a oběti mají mít šanci se zapojit do procesu reformy.
Klíčové momenty reformy a jejich dopady
- Definice trestností činů spojených se sexuálním zneužíváním včetně dospělých obětí a prevence krytí.
- Postup pro stíhání a tresty pro duchovní i laiky uvnitř církevního aparátu.
- Zvýšená přístupnost obětí k veřejnému vyšetřování a omezení možnosti tajení obvinění biskupy.
- Rozšíření trestů za šíření dětské pornografie a za přestupky spojené s důvěrností vyšetřování.
Historické souvislosti a vybrané případy
Mezinárodně známé příběhy ukazují, že skandály se táhnou po desítky let a že vyžadují dlouhodobé reformy na úrovni církve i státních systémů. Případ bývalého vatikánského diplomata Capella ukazuje, jak obtížné je řešit mezinárodní zneužívání a jak rychle se vyjeví potřeba změn. Americké a irské kauzy demonstrují, že koordinace vyšetřování a vyřazování z funkcí může být zdlouhavá, avšak klíčová pro důvěru veřejnosti.
- Rámcové změny v kanonickém právu a definice trestných činů.
- Promítnutí mezinárodních kauz do reformy a závazek k transparentnosti.
- Praktické dopady na vyšetřovací proces, ochranu obětí a vyřazení z činnosti.
4. Ochrana osobnosti a právnické osoby (Občanské právo hmotné)
František uvedl, že epochální změnu nelze odkládat a že zodpovědnost se týká všech, kdo mají funkce v církevním systému. Podle Reuters a AP nové znění kodexu uznává oběti na plném rozsahu, a to i v případech dospělých, čímž se posiluje spravedlnost a ochrana svědomí věřících po celém světě.
| Aspekt reformy | Dopad |
|---|---|
| Vyšší jasnost definic | Snížení prostoru pro zatajení |
| Odpovědnost laiků | Rozšíření vyšetřování mimo duchovní |
| Ochrana obětí | Vytvoření pevnějších postupů vyšetřování |
| Papežské tajemství | Zdroj kritiky, nyní zrušeno pro některé případy |