Skrytý půvab byrokracie: hrubá jednoduchost, syrovost a podzemní duch undergroundu

Tento text čerpá z působivého česko-undergroundového díla o pražské formaci Skrytý půvab byrokracie (SPB) a z jejího posledního alba O násilí, které ukazuje, jakým způsobem kapela zhudebňuje texty jiných autorů a pracuje s elektronickými ruchy, industriálním zvukem a deklamací. SPB jsou úderní a syroví už jen tím, jak na dřeň podstaty obnažují svou tvorbu, zbavenou nánosu obvyklého přibližování se posluchači, případně rovnou podbízení se. Underground má své pokračovatele, a jednou z nich je i Skrytý půvab byrokracie, alternativní lo‑fi projekt, který je zdatným pokračovatelem ducha undergroundu.

Historie a postoje SPB

Pražské uskupení, které vzniklo v roce 1999, vydalo v loni na podzim na labelu Polí5 nové album s názvem O násilí. Domácí underground před rokem 1989 byl vždycky unikum, svobodný do té míry, že pro mnoho lidí už je za hranicí toho, co jsou ochotni považovat za hudbu, přesto neskutečně tvůrčí. A ještě jednou zdůrazněně: svobodný. V mnoha ohledech - technických, formálních, textových i co do projevu. Po sametové revoluci se kontext změnil a kromě starých bardů se objevily i kapely, které se k undergroundu hlásí. SPB jsou zdatným pokračovatelem ducha undergroundu a pražské uskupení, které vzniklo v roce 1999, vydalo v loni na podzim nové album s názvem O násilí.

Současná zvuková tvář a experiment

V posledních letech se v tvorbě SPB výrazně prosadily elektronicky generované zvuky a ruchy - a ty hrají prim i na novince. Součástí skladeb je tu více, tu méně melodický šum či hluková stěna, kterou čas od času pronikne zkreslená basa nebo kytara, přímočarý beat nebo uvolněný saxofon. Zvuk SPB se tak rozrostl o tupé čvachtání laciných samohrajkových bicích a nejrůznější analogové ruchy. Hudba a deklamace jdou zdánlivě mimoběžně vedle sebe, příliš se neovlivňují, což výsledku dodává sugestivní, náročný a místy nepříjemný charakter - ale zároveň působivý.

Texty, výběr zdrojů a jejich zobrazení

SPB jsou zvláštní formou zhudebňování textů jiných autorů. A tam, kde underground sahal do sbírek básníků, sahá SPB třeba do filozofických textů - emblematická titulní kompozice je šamanským zaříkáváním z eseje o byrokracii z pera Hannah Arendt. Dojde i na básníky - temného Isaaka Babela, Emila Juliše nebo verše Jakuba Demla, zanechané v původní němčině. Punc undergroundové muziky vytváří s kytarou a saxofonem Roman Plischke, jeden ze dvou zakladatelů kapely, kteří setrvali; nahrávka vznikla mimochodem v jeho sklepě (2018), než ji obrobili mistři zvuku Martin Tvrdý a Ondřej Ježek. Dvojverší v bookletu nakonec zní: „My pravdu nemáme, pravda má nás!“ Deklamátor Jakub Žid, frontman SPB, na koncertech a deskách působí jako lehce prkenný zludračelý profesor, který má encyklopedické znalosti, jenže neustále přeskakuje z tématu na jiné téma a tu a tam si hezky protiřečí.

Album O násilí a jeho význam

O násilí je deskou, která má kolem sebe zvláštní auru. V jistých ohledech je extrémním důkazem možností toho, co hudba, její přepracování a přetvoření dovede. Něco takového se neslýchá každý den, nové dílo Skrytého půvabu byrokracie ale požaduje výrazně specificky naladěného posluchače. Není těžké album vzít a zahodit jako chaotickou změť hrubé elektroniky a náročných textů, které je jen manýrou bez vypovídací hodnoty. Ve skutečnosti je ale tento počin úkazem, který si neklade žádná omezení a který záměrně testuje možnosti média i výdrž posluchače.

Lineární i textová pestrost a ukázky

Na albu se objevuje široká škála textů a referencí: z českého překladu Cageovy knihy Silence, definice hudby z Úvodu do studia hudební vědy tandemu Poledňák - Fukač, zhudebněná prezenčka nad Lisabonskou smlouvou, sarkastický návod k občasné neposlušnosti (nikoliv od Woodyho Allena), popis infekčního procesu i komunistického systému panujícího v mraveništích. Dále pak text z Babelova díla Na Volyni, Masivní a nečitelná, ale útočná poezie; a v posterovi i fragmenty Egona Bondyho, Charlese Darwina a písně žáků darebáků: Vláda peněz. Dojde i na parodii a na konkrétní ukotvení v čase - deska vznikla ve speciálním kontextu labských scén a byla vydána s puncem undergroundové integrity.

Proč je O násilí výjimečné

„O násilí“ je deskou, která ukazuje, že hudba může fungovat jako prostředek pro zkoumání a reinterpretaci textů, a že zhudebnění může být výrazně expresivní, až psychedelické. Když se mluví o textové působnosti, SPB dokázali, že hard‑edged deklamace a bohatá elektronika mohou existovat bok po boku bez nutnosti jasného souměřování. V obou ohledech znějí úryvky z knihy O násilí politoložky Hannah Arendtové; track Punkt! dokonce přechází do písňové formy synth‑popu, i když stále s obscurním, experimentálním nádechem. Texty i hudba spolu nemusí být přímou souměřitelností: texty pojednávají o moci, násilí a společenských strukturách, zatímco zvuk vytváří atmosféru, která podtrhuje jejich význam.

Morální a estetické poselství SPB

Skrytý půvab byrokracie svým způsobem vyvrací představu, že underground musí být očividně lyrický a "nenápadně poetický". Kapela staví na extrému, který kombinuje syrovost, humor a hrubou jednoduchost - a právě v tom tkví její kouzlo. Démonizuje popis textů prostřednictvím zhudebnění citací a myšlenek, které by jinak zůstaly zakonzervované v literárních sbírkách. Výsledkem je unikátní hudební projekt, který neustále posouvá hranice, zpochybňuje tradiční formy a láká posluchače, aby nabídli vlastní interpretaci.

Technika a výrobní proces

Nahrávka vznikla mimochodem u Romana Plischkeho ve sklepě (2018), než ji obrobili mistři zvuku Martin Tvrdý a Ondřej Ježek. V tomto kontextu se SPB neustále vyvíjí: nyní pracují s hrubými zvukovými texturami, elektronickými ruchy, perkusí a integrací živé interpretace s deklamací. Tím vzniká živý, repetitivní a hypnotizující charakter, který je pro kapelu typický a pro posluchače náročný - ale přitom působivý a zřetelně autentičtější než mnoho komerčně orientovaných projektů.

tags: #skryty #puvab #byrokracie #katolicky #vampirismus