Smíchovský klášter a kostel Zvěstování Panny Marie, známý jako Gabriel Loci, představují unikátní příběh beuronské umělecké školy a jejího střetu s dějinami pražského Smíchova. Beuronský styl, jež vznikl na západě Evropy na konci 19. století, se v Praze promítl do výzdoby i architektury tohoto komplexu, který byl založen z iniciativy hraběnky Gabriely Swéerts-Sporckové a položen základní kámen v roce 1888. Stavbu i výzdobu provedli příslušníci řádu beuronských benediktinů pod vedením architektů Gislin Behtun a Hildebrant Hemptinne z Belgie a malíře Petra Dezidera Lense (Desideria).
Komplex na Smíchově vznikl v pseudorománském - beuronském - slohu inspirovaném starým Egyptem. Kostel o délce 26 m a šířce 13 m má dvě lodě, hlavní vyšší s dřevěným stropem a postranní nižší klenutou; věž s výškou 43 m je zdobena sochami sv. Benedikta, sv. Scholastiky a archanděla Gabriela nad bohatě zdobeným portálem. Kostel byl vysvěcen r. 1891 arcibiskupem Františkem Schönbornem. I přes politické změny zůstala budova kostela v užívání církve; klášter byl po rozpadu Rakouska-Uherska prodán ministerstvu pošt a telegrafů (Česká pošta jej dnes vlastní), avšak chrám nadále slouží bohoslužbám.
Nad stavbou a výzdobou bdí výjimečné dílo beuronské školy: Lenzovo stěnové malby nesou prvky symbolismu a dekorativismu, inspirovaly se starořeckým a egyptským uměním, s latinskými citáty a bohatou ornamentikou. Nad oltářem dominuje Lenzova Piety; jeho plastiky v nadživotní velikosti představují svatého Gabriela a Matku Boží, zatímco madona s Ježíškem na klíně a hvězdami tvoří ilustraci nočních nebes v indigově modrém čtverci. Vernisáže doplňují malby Verkadeho, zobrazující sv. Václava, Ludmilu a Vojtěcha, a freska Ježíše Pantokreatora s nápisem Ego sum.
Historie kláštera je provázaná s politickými změnami a nástupem sekularizace. Po rozpadu Rakouska-Uherska se protikatolické tendence rozšířily a benediktinky, převážně německého původu, odešly do Rakouska; klášter byl prodán ministerstvu pošty a telegrafů, které jej chtělo udržet pro veřejné účely. Kostel však zůstal zachován a dodnes je součástí komplexu Gabriel Loci, jenž v současnosti slouží kulturním a společenským akcím a zároveň jako rezidenční prostor pro umělce.
V prvních desetiletích 20. století se klášter a kostel staly místem různých rekonstrukcí a úprav, ale výzdoba beuronské školy zůstala zachována. V roce 2020 komplex koupila investiční skupina CIMEX Invest za 353 milionů korun a následně jej přejmenovala na Gabriel Loci. Cílem je proměnit klášter na kulturní centrum s pětihvězdičkovým hotelem pro 180 pokojů, přičemž část prostor zůstane veřejně přístupná a sloužit bude pro výstavy, kavárnu, letní kino a společenské akce. Objekty a ateliéry pro téměř dvacet umělců v současnosti fungují, zatímco projekt rekonstrukce a povolení se pomalu vyvíjí a náklady stoupají - odhady přesahují miliardu korun, s budoucností zamýšlenou jako kombinace kultury a obytného prostoru.
Gabriel Loci je navíc významným místem pro filmovou a televizní tvorbu: interiéry a exteriéry lákají produkce kvůli rozmanitosti prostor, které umožňují natáčení scén od kanceláří až po velkolepé sály a Rajskou zahradu. Již se zde natáčelo Extraction 2 a Na západní frontě klid; britsko-české koprodukční práce doprovázejí projekt, v němž je klášter používán jako filmová a televizní lokace. České televize a další subjekty využívají interiéry pro natáčení, a to často za výhodnějších podmínek než v zahraničí. Výjimečnost prostoru je doplněna o možnost uspořádat svatby a jiné společenské akce v prostorách klášterního areálu a kostela.
Richard Beuronská škola a Gabriel Loci představují součást kulturního dědictví Prahy, která nabízí spojení minulosti a současnosti prostřednictvím historické architektury, výzdoby a prostoru pro současné umění a tvorbu. V minulosti se komplex stal místem pro designové festivaly, výstavy, filmové projekce a koncerty; dnes se hledá způsob, jak vyvážit historickou hodnotu s komerčními a kulturními potřebami. Zejména rajská zahrada s lacunou a freskami Lenze zůstává významnou částí, která má být zachována a zkulturněna pro veřejnost i návštěvníky. Budoucnost Gabriel Loci spočívá ve spolupráci mezi investorem a památkáři s cílem zachovat unikátní řemeslné a výtvarné prvky pro další generace.
Se zbytkem kláštera je k současnému stavu spojena řada technických výzev: rekonstrukce, zachování fresky, zajištění dostatečné infrastruktury pro materiály a pohyb návštěvníků, a vyřešení provozu pro kulturní centrum včetně ateliérů. Část areálu zůstane veřejnosti přístupná i po realizaci hotelové části, zejména kostel a sály, zatímco filmové produkce budou moci areál nadále využívat v omezeném režimu. Větší zásahy do interiérů budou vyžadovat pečlivé posouzení a souhlas památkářů, aby byl zachován charakter beuronského slohu a jedinečná atmosféra místa. Budoucnost Smíchovského Gabriel Loci tedy spočívá ve vyvážené kombinaci historie, kultury a moderního využití prostoru.
Sepsáno pro návštěvníky, kteří chtějí poznat jedinečný příběh beuronské architektury a jejího života v Praze, Gabriel Loci nadále láká návštěvníky i filmaře a slouží jako důkaz, že genius loci může přetrvat i po ztrátě původní klášterní vize, když se k němu vrátí nový duch spolupráce a investic.
tags: #smichovsky #klaster #historie