Ve čtvrtek 25. září zavítala třída K2 do Katedrály sv. Víta na Pražském hradě. Co jsme se dozvěděli nového: Že když hroby Víta, Vojtěcha, Václava a Zikmunda spojíme čarami, vznikne kříž. Že Jan Nepomucký je ve světě známější než svatý Václav. Že sochu sv. Václava ve svatováclavské kapli dělal Petr Parléř podle jeho lebky. Že hrobka Jana Nepomuckého je ze stříbra. Kdo všechno patří mezi klíčníky korunovačních klenotů. Že na dveřích kaple sv. Václava je klepadlo, za nějž se údajně držel sv. Václav, když ho vraždili. Že stříbrná socha sv. Vojtěcha je počin moderní doby. Významy některých atributů světců - např. palmová ratolest, kniha, berla. Že sv. Vít je patronem Karlova mostu. Že syn Karla IV. Zikmund je pojmenován po sv. Zikmundovi. Kdo všechno je pohřben v katedrále. Že čtyři ženy na hrobce Jana Nepomuckého zobrazují čtyři jeho ctnosti.
Hlavní poučení a významné artefakty kaple
Pod zděnou římsou je kaple vyzdobena jako nebeský Jeruzalém, popsaný v Písmu Svatém v knize Zjevení svatého Jana. Tři brány kaple odpovídají různým výjevům a motivům z života svatého Václava, jeho mučednické smrti a převozu jeho těla ze Staré Boleslavi do Prahy. Celý cyklus maleb se rozkládá do 29 scén ve třech pásech s plochou 233 m² a byl vymalován nejspíše před rokem 1509, kdy se konala korunovace Ludvíka na českého krále.
Hlavní autor cyklu bývá uváděn jako Mistr litoměřického oltáře; nad římsou jsou starší malby z roku 1484. Socha sv. Václava, nejvýznamnější sochařské dílo Svatovítské katedrály, vznikla kolem roku 1370-1373 a vznikla pravděpodobně díky Petrovi Parlérovi, s možností zapojení Jindřicha jako jeho synovce. Autor sochy se údajně opíral o lebku světce; někdy bývá jmenován i Jindřich jako spolupracovník. Při vzniku sochy a jejím umístění se střetává několik verzí o jejím původním stáří a poloze - v době jejího vzniku byla patrně umístěna venku na opěrném pilíři nad nárožím kaple, později byla demontována a nahrazena 265 cm vysokou kopíí z pískovce od Eduarda Veselého pro Jednotu.
Opuková socha Karla IV. a Václava IV. (opuka, vysoká zhruba 2 metry, hmotnost kolem 400 kg) od Petra Parléře je významným zástupcem celé kolekce a ukazuje differentialní obrat v ikonografii rytířského ideálu. U Václavovy sochy je patrná melancholie tváře; Kopí držící na jedné ruce a levý štít s reliéfem přemyslovské orlice ztvárňují aristokrata rytířského typu. Oba svatováclavské sochařské prvky ilustrují spojení královské moci s kultem sv. Václava. Na římse kaple je rovněž umístěna socha sv. Víta, patron katedrály a královské říše.
Rovněž je důležité zmínit, že hrob sv. Vojtěcha se nachází pod vyvýšeným obdélníkem v hlavní lodi; jeho ostatky byly uloženy v roce 1396. V roce 2018 bylo několik metrů západně od hrobky instalováno sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly, odlité z 320 kg stříbra. Nad hrobkou sv. Václava a pod ní je Královské mauzoleum ze 16. století, které stojí v kryptě chrámu. V chóru se nachází i unikátní reliéfní sextet bust osob, které se zasloužily o stavbu chrámu, s životopisnými údaji a alegorickými plastikami.
Kaple sv. Václava a její ornamentika zahrnuje frýgické a polodrahokamové obložení, malby Karla IV. až počátek 16. století a bohaté vitráže. Vystupuje zde rozetové okno Wohlmutovy renesanční kruchty s varhanami; tato kruchta byla během neogotické přestavby přesunuta do transeptu. Kolem chóru jsou 19 kaplí a další prostory. Kaple sv. Václava má centrální význam, protože je to nejvyšší projev ikonografie českého království a svatováclavského kultu, které vyjadřují nebeské Jeruzaléma a jeho symboliku.
Interiér katedrály je čtyřúrovňový: hlavní loď s vysokou klenbou, bohaté chórové prosklení, transept a Kaple sv. Václava; v západní lodi se nacházejí Kaple sv. Ludmily, Kaple Božího hrobu, Thunovská kaple a Hasenburská, zatímco severní stranu tvoří Kaple Bartoňů z Dobenína, Schwarzenberská kaple a Nová kaple arcibiskupská. Před hlavním oltářem je Královské mauzoleum a nad ním galerie trifória; původně bylo planováno i volné dostavění trojlodí kolem hrobu sv. Vojtěcha, nicméně realizace proběhla jen částečně. Na stěnách kaple i nad římsou se mísí mozaiky a nástěnné malby, které vyprávějí legendu o svatém Václavu a jeho světci.
Korunovační klenoty a jejich ukládání
Ze Svatováclavské kaple vedou schody do Korunní komory, která uchovává české korunovační klenoty: Svatováclavskou korunu (~1346), Královské jablko a Královské žezlo (~1513-4) a Korunovační roucho (1617). Klenoty doprovázejí předměty z chrámového pokladu: Korunovační kříž (1354) a nejstarší Svatováclavský meč s čepelí z 10.-11. století. Klenoty se vystavují jen při významných událostech, dnes zejména při volbě prezidenta. V dobách válek byly klenoty často přesouvány na bezpečná místa, například do Karlštejna během husitských nepokojů a do Vídně během Třicetileté války.
Vstup do Korunní komory je zabezpečen sedmi zámky, každý klíč má jiný představitel státu, města a církve. Dveře k vřetenovému schodišti vedou do komory, která je zaklenuta křížovou klenbou a osvětlená okénky zapuštěnými do mozaiky Zlaté brány. Před komorou stojí mozaika Posledního soudu a nad ní se zvedá Velká brána. Kaple sv. Kaple byla zbudována nad hrobem svatého Václava, knížete a věčného panovníka Českého království, který odpočívá na tomto místě již déle než 1000 let. Původně bylo jeho tělo po převezení ze Staré Boleslavi pohřbeno v apsidě románské rotundy, která se stala součástí pozdější Spytihněvovy baziliky.
Výzdoba Svatováclavské kaple se skládá ze dvou částí: drahokamového obložení stěn a nástěnných maleb z doby Karla IV. a následných období. Drahokamové obložení zobrazuje čtyři stěny kaple a jejich výzdoba se dotýká témat nebeského Jeruzaléma, s výkladem inspirovaným Apokalypsou svatého Jana. Mocná koncepce je doplněná mozaikou Posledního soudu a bohatým interiérem s alegorickými plastikami a bustami stavitelů a osob, které se zasloužily o stavbu chrámu. Kaple rovněž zobrazuje scény ze života svatého Václava - setkání s Jindřichem Ptáčníkem, události kolem ukřižování a vraždy svatého Václava, a legendu o tom, že při smrti se držel klepadla ve tvaru lvové hlavy na dveřích kaple.
Architektura a významné období výzdoby
Architektura katedrály sv. Víta jako celek vznikla pod Karlovým vedením; gotická katedrála byla založena Karlem IV v roce 1344 a v roce 1562 byla dokončena Velká věž s renesanční hlavicí. V průběhu 19. a 20. století byla katedrála doplněna o novou západní loď s dvěma věžemi, a v 16. století proběhla renovace po požárech a dalším poškozením. Parléřovská huť stihla dokončit východní část s chórem a kaplemi; po ní následovaly práce dalších mistrů až do 16. století. Výzdoba Svatováclavské kaple a Zlaté brány je spojena s ikonografií Svatováclavských patronů a s poselstvím nebeského Jeruzaléma, které se odráží v kráse drahokamů a maleb.
Podrobnosti o barevném zpracování a symbolice drahokamů ukazují, že paleta kamenů a jejich uspořádání odpovídá biblickým a legendárním výjevům. Například jaspisy vyjadřují sílu přírody, ametystové prvky a další polodrahokamy vytvářejí rámce a scény, které podle krále Karla IV. měly navozovat duchovní prožitek a povznesení k nebesům. Důraz na světelné efekty a vitrínové detaily vytváří iluzi pohybu a žití v kamenech, jež podporuje ideu „Nebeského Jeruzaléma“ uvnitř kaple.
Závěrečné poznámky o kontextu a ikonografii
Celé dílo je poznamenáno teorií o archetypech a indentity Karla IV., jeho nároku na královskou autoritu a propojení české minulosti s vizí nebeského města. Výzdoba Svatováclavské kaple a korunovačních komor odráží složitou historii českého království, od rotund až po gotickou katedrálu, a zahrnuje i roli Jindřicha Ptáčníka a dalších postav v procesech korunovace a svatováclavské ikonografie.
