Jan Nepomuk Neumann, narodilý v Prachaticích na Šumavě, je hlavním tématem tohoto článku. Jeho cesta od dětství v městečku Prachatice k misionářskému působení v Americe a eventualní svatořečení tvoří jádro příběhu, který propojuje české i americké prostředí. Po prvotních osudech a rozhodnutích se jeho život rozvinul ve významný příklad služebníka církve, který skrze práci ve farnostech, školách a nemocnicích utvářel katolické školství v USA a zároveň zůstával spojen s rodnými kořeny.
Kořeny a mládí v rodném kraji
Jan Nepomuk Neumann se narodil 28. března 1811 v Prachaticích na Šumavě. Jeho otec Filip Neumann pocházel z bavorského Obernburgu a v Prachaticích se stal punčochářským mistrem. Vzal si dceru prachatického sedlářského mistra Anežku Lepší. Jan byl jejich třetí dítě, po něm se narodily ještě další tři. Jak sám vzpomíná ve svém deníku, oba jeho rodiče byli hluboce věřící. Maminka ho často vodila do kostela na různé pobožnosti, téměř denně ministroval. Přesto na kněžství zpočátku nepomýšlel, připadalo mu příliš vznešené; začal o něm uvažovat až mnohem později.
Školní a studijní kroky, první cesty k misiím
Po ukončení základní školy v Prachaticích odešel do Českých Budějovic na piaristické gymnázium, kde horlivě studoval latinu a řečtinu. Po maturitě váhal mezi medicínou v Praze a seminářem v Českých Budějovicích. Táhlo ho to spíš k medicíně, protože se velmi zajímal o přírodní vědy, a navíc v semináři měli brát jen dvacet uchazečů z téměř stovky přihlášených. Kvůli stísněným poměrům musel studovat externě, ale měl vynikající výsledky. Někdy během studií teologie se mu dostaly do rukou listy Annale Leopoldinae, časopis o amerických misiích, což rozhodlo o jeho dalším povolání. Pocítil zcela jasně, že i jeho Pán volá na misie, a po přečtení dopisů jednoho jugoslávského misionáře v Severní Americe se rozhodl, že po vysvěcení odjede právě tam.
Putování za misijní službou: cesta do Ameriky
Aby se jazykově připravil, přestoupil do Prahy, ale kupodivu ani tam nenašel učitele angličtiny. Po ukončení teologie jej však čekala další překážka: kvůli nadbytku kněží byl odmítnut vysvětit. Protože už nebylo kam kněze umisťovat, biskup dovolil vysvětit jen ty bohoslovce, kteří měli slíbené místo jako soukromí kaplani v nějaké šlechtické rodině. Jan ovšem žádnou takovou protekci neměl. V nouzi se tedy obrátil na svého přítele budějovického faráře P. Dichtla. Tomu se podařilo přes známého ve štrasburském semináři kontaktovat ordináře ve Filadelfii, biskupa Francise Kenricka, který stále pracně sháněl kněze pro práci s emigranty v Severní Americe. Nicméně jako podmínku proplacení cesty požadoval, aby měl kandidát doporučení od svého biskupa, a to Jan také neměl. Konečně! Z Prachatic vyjel Jan 8. února 1836, záměrně bez rozloučení. Z Budějovic poslal rodičům lístek s vysvětlením, že je nechtěl zbytečně trápit; kéž je jim útěchou, že jde tam, kam ho posílá Pán.
Nové prostředí v New Yorku a první misijní kroky
Absolvoval dosti vyčerpávající cestu lodí přes oceán a začátkem června se vylodil v New Yorku, v otrhaných šatech a bez peněz, zato s odhodláním vytrvale obcházet americké diecéze a žádat o místo misionáře: „Budu prosit o dovolení pracovat pro duše, které jsou nejvíce opuštěné, ať už jsou to Němci, nebo Indiáni.“ Dlouho ale hledat nemusel. Brzy našel katedrálu svatého Patrika, kde jej srdečně přivítal biskup Jean Dubois. Jan si představoval, že se bude několik měsíců připravovat na svou budoucí práci a také na přijetí svátosti kněžství, ale biskup jej vyvedl z omylu - na dlouhé přípravy nebyl čas. Ještě tentýž měsíc, 25. června 1836, přijal Jan Nepomuk ve věku pětadvaceti let kněžské svěcení.
První farnosti a praktická služba emigrantům
Ihned následovalo pověření pracovat na rozlehlém území v okolí města Buffalo, poblíž Niagarských vodopádů. Mladý novokněz se cestou na své nové působiště zastavil ve městě Rochester, kde potkal patera Prosta, představeného amerických redemptoristů. S odvahou se ujal své první farnosti. V červenci odsloužil první mši svatou ve vesničce Williamswille, v kostele bez střechy a oken. Sám pocházel z drsných poměrů, ale tvrdé životní podmínky jeho farníků ho hluboce zasáhly. V těch dobách se tam nacházelo mnoho roztroušených emigrantských osad, které tvořily převážně německé rodiny, ale i francouzské, irské a české. Jednotlivé osady oddělovaly husté lesy, močály a řeky, pořádné silnice chyběly. Sloužil nejenom duchovně, ale staral se i o praktické potřeby přistěhovalců. Myslel hodně na děti a jejich vzdělání, zakládal a pomáhal stavět školy, nejprve ve Williamswille, v Lancasteru a později v osadě North Bush, kam přesídlil v roce 1838.
Redemptoristé a noviciát; cesta k vedení misie
Během neustálého namáhavého a osamělého cestování od jedné osady k druhé cítil stále silněji potřebu zázemí, jakési duchovní rodiny. Oslovoval jej a lákal komunitní spôsob práce redemptoristických misionářů. Nakonec v roce 1840 napsal otci Prostovi dopis, kde se mu svěřil s tajnou tužbou vstoupit k redemptoristům. S radostí byl přijat. Do noviciátu nastoupil v Pittsburgu, dokončil jej v Baltimoru v klášteře sv. Jakuba, kde také 16. ledna 1842 složil sliby. Jan se v Baltimoru podílel na pastoraci farnosti a rovněž pomáhal s organizací stavby nové baziliky sv. Alfonse z Liguori, zakladatele kongregace redemptoristů. Už po dvou letech jej ale zvolili představeným řeholního domu v Pittsburgu a v letech 1847 až 1849 už vedl celou americkou misii redemptoristů. Od roku 1851 žil opět v Baltimoru jako představený kláštera sv. Jakuba. Kromě správy farnosti se věnoval i psaní, publikoval v „Katholische Kirchenzeitung“. Staral se rovněž o řeholnice, které sám pozval, aby vedly nově zakládané školy, sirotčince a nemocnice.
Na cestě k biskupství a budování diecéze
V té době jej zastihla nečekaná volba nového filadelfského biskupa - měl se jím stát on sám. Jan si to nepřál a po pravdě řečeno ani filadelfští katolíci nebyli nadšeni: Jan Nepomuk se jim zdál málo reprezentativní pro takový úřad. Byl malé postavy - měřil jen 160 cm, nepotrpěl si na oblékání, navíc byl cizinec a mluvil anglicky se zvláštním přízvukem. Jan Nepomuk Neumann byl vysvěcen na biskupa 28. března 1852, shodou okolností v den svých 41. narozenin. Stalo se tak v baltimorské bazilice sv. Alfonse, na jejíž stavbě se sám před lety podílel. Jako heslo si zvolil slova známé modlitby Utrpení Kristovo, posilni mě!
Hlavní činnost nového biskupa
I v novém úřadě se věnoval především obyčejným lidem, neúnavně objížděl všechny svěřené farnosti. Při každé vizitaci uspořádal duchovní obnovu, ale také zakládal nemocnice, sirotčince a školy, zval do diecéze nové řeholní komunity, aby se o tyto domy staraly. Nechal vybudovat osmdesát kostelů a více než stovku farních škol; právem je proto považován za zakladatele amerického katolického školství. Velice usiloval i o zmírnění projevů rasismu. Zasazoval se o povznesení liturgického slavení a reformoval místní kněžský seminář. Pro potřeby pastorace sám sepsal malý a velký katolický katechismus, který se později dočkal jednadvaceti vydání. Na podzim 1854 odcestoval do Říma, aby se osobně účastnil slavnostního vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí Panny Marie. Až do samotného dne vyhlášení (8. prosince) žil jako řadový redemptorista v římském klášteře, pěšky navštěvoval poutní místa v okolí a konal skutky pokání. Také se setkal s papežem Piem IX. při osobní audienci.
Návštěva domova a tragický konec
Po vyhlášení se odebral na svou první návštěvu do Čech - po 19 letech! Nejdříve navštívil koncem prosince svou sestru Janu v Praze, představenou kláštera boromejek. Do Prachatic měl v úmyslu přicestovat v tajnosti, ale lidé se o jeho příjezdu doslechli a jeho sáně zdaleka vítalo vyzvánění zvonů, střelba a hudba. V Prachaticích pobyl jen pár únorových dní roku 1855. Jeho životní pouť skončila zcela náhle 5. ledna 1860, když se vracel z pošty, ve věku nedožitých 49 let. Šlo o srdeční zástavu. Arcibiskup Kenrick o jeho smrti prohlásil: On nemohl zemřít jinak než na cestě. Byl stále na pochodu. Každou hodinu, v každém okamžiku života jeho duše směřovala k Pánu Bohu. Pohřben byl v redemptoristickém kostele sv. Beatifikační proces začal v roce 1897 a 13. října 1963 bylo v rámci zasedání 2. vatikánského koncilu blahořečení vyhlášeno. Papež Pavel VI. ho slavnostně svatořečil 19. ledna 1977. Prachatický rodák Jan Nepomuk Neumann se tak stal paradoxně druhým americkým světcem.
Současnost Nepomuku a sporné otázky kolem farnosti
V Nepomuku se v současnosti řeší otázka působení faráře a s tím spojené podpůrné iniciativy. Tentokrát se jedná o jmenování nového faráře do nepomucké farnosti a o organizaci podpůrných aktivit ze strany občanů i místních institucí. Organizátoři podpory dali dohromady 50 důvodů proti přeložení Patera Holého. Například to, že se jedná o jednoznačně nejoblíbenějšího Patera v historii města, kterého podporují věřící i nevěřící, že inicioval vznik Matice Svatého Jana Nepomuckého, svému poslání věnuje téměř veškerý volný čas a Nepomuk považuje za domov. Podpisové archy lze vyplňovat při bohoslužbách, v infocentrech Mikroregionu Nepomucko, na podatelně Městského úřadu Nepomuk, lze si je také stahovat a podepsané posílat. Starosta Jiří Švec se nechal slyšet, že v červenci archy osobně předá českobudějovickému biskupovi Vlastimilu Kročilovi. Podporovatelé vyzdvihují i spoustu odvedené práce. Inicioval obnovu milečských varhan i obnovu sochy Zelenohorské madony, pod jeho dohledem probíhá obnova sochařského souboru Lazara Widemanna v Žinkovech a obnova církevního areálu v Myslívě.
Postavení diecéze a vyjádření církevních představitelů
Generální vikář českobudějovické diecéze David Henzl k tomu řekl: Pater Holý je bezesporu vynikajícím duchovním a já si velice vážím jeho schopností a kvalit. Tak jako každý jiný kněz i on ví, že kněžské poslání má mnohem širší rozměr a žádný kněz není kněžským svěcením vázán pouze k té či oné farnosti, ale jeho služba se váže výhradně k diecézi jako takové. Farář Holý by do nové farnosti přinesl zkušenost, kterou si v Nepomuku osvojil. Českobudějovické biskupství potvrdilo, že farář nesmí vykonávat svou činnost, ale nespecifikovalo, proč jej mimo službu postavilo. Případy minulosti ukazují, že konflikty mohou být složité a vyvolané různými faktory.
Přehled významných postav a jejich působení
- R. D. Bohumil Mráz - působil v různých farnostech a projektech, včetně provozu v Sedlici u Blatné.
- R. D. Josef Dvořák - působil v Nepomuku a okolí, jeho kariéra zahrnuje působení v Pelhřimově a Ledenicích.
- R. D. František Maňour - osobní děkan v Záhoří, zemřel při mši svaté v rodné farnosti.
- R. D. Jan Václav Jindra - klášterní a liturgický pracovník, působil v různých městských farnostech.
Historické souvislosti a kulturní dědictví
Jan Nepomuk Neumann se stal symbolem mostu mezi světy: syn Němce a Češky, sloužící v Americe bílým i etnickým menšinám a různým komunitám, včetně Indiánů a Černochů. Bio grafický přehled českých zdrojů uvádí jeho význam v kontextu katolického školství a misijní činnosti. Prachatický rodák je tedy nejen světec, ale také odraz kulturní výměny a misijního ducha, který propojuje Evropu a Ameriku.
Souhlas s reklamou a technické poznámky
Text uvádí, že pro podobné webové služby existuje možnost souhlasu s reklamou a že v případě odvolání souhlasu mohou uživatelé být vyzváni k přechodu na Premium bez reklam. Dále je zmíněna povaha oprávněného zájmu a technická nastavení pro jednotlivé weby. Tyto informace jsou součástí kontextu současné online existence a nejsou přímo spojeny s tématem susice nepomuk knez, avšak odvolávají se na analogie správy uživatelských údajů.
V Nepomuku se nyní řeší otázka působení faráře a spojené podpůrné iniciativy občanů a diecéze. Podpora veřejnosti zahrnuje podpisové archy a veřejné vyjádření názoru. Diskuse ukazují, že místní komunita chce zachovat kontinuitu duchovní služby a ocenit přínos současného faráře i nadále.