Kostel svatého Ignáce je mohutná barokní stavba z let 1658 až 1670. Je vybudován podle návrhu Carla Luraga. Portikus je dílem Pavla Ignáce Bayera, který postavil i kostelní věž. Bohaté barokní a rokokové vnitřní zařízení pochází převážně z doby kolem roku 1770. Vedle kostela stojí rozlehlá budova bývalé jezuitské koleje, dnes nemocnice. Navštivte slavné jesličky Františka Charváta v kostele sv. Ignáce na Novém Městě. Jesličky jsou vystaveny v kostele sv. Betlém lze navštívit v určených dnech od 25. 12. 2025 do 11. 1.
Chrámové a betlémářské tradice v Čechách a na Moravě mají hluboké kořeny. Byl vytvořen ve dvou etapách přibližně v letech 1910-1925 a jedná se o dílo dvou řezbářských mistrů, kteří jsou autory řady jesliček v pražských kostelích. Starší část betlému zdejšího betléma pochází z dílny Františka Vratislava Buka, který studoval umělecké řezbářství na pražské Uměleckoprůmyslové škole. F. V. Buk byl majitelem prosperujícího závodu pro uměleckoprůmyslové práce ze dřeva, sídlícího v Jilské ulici na pražském Starém Městě. V této dílně byly vytvořeny také jesličky, které můžeme obdivovat např. ve svatoludmilském betlému.
Mladší část betléma zahrnující většinu darovníků a početné stádo ovcí s výrazným beranem byl vytvořen kutnohorským uměleckým řezbářem Františkem Charvátem (1886-1954), jehož závod pro práce kostelní a dekorativní sídlil od roku 1914 na Havlíčkově náměstí v Kutné Hoře. Z jeho dílny pocházejí také další figurky ve svatoludmilském betlému. V Charvátově závodu se rovněž vytvářely umělecky hodnotné a velice oblíbené loutky, a věnovali se i tvorbě chrámových betlémů. Většinou šlo o jesličky ryze české a moravské, hlásící se svým národopisným pojetím k odkazu Mikoláše Alše. Výjimkou je závěrečné dílo Františka Charváta z let 1949-1954: orientální betlém v jezuitském chrámu sv. Ignáce na Karlově náměstí v Praze.
Charvátovy figurky u sv. Ludmily pocházející z prvé poloviny 20. let jsou v řezbě i polychromii poněkud líbivější než menší postavičky vytvořené F. V. Bukem. Dva darovníci z Charvátovy dílny jsou signované - postavy starého Choda a malého chlapce s rybou. Počátkem osmdesátých let minulého století byly jesličky restaurovány a vytvářejí jedinečně dokonalý soubor čítající 29 postav lidí a 23 zvířat. Výška postaviček činí cca 25-30 cm.
Vánoční období je obdobím tradičních betlémů. Už v předvánočním čase si zdobíme domovy adventními věnci, jmelím, vánočními hvězdami a betlémem, který představuje centrální motiv narození Ježíše Krista - Pannu Marii a svatého Josefa nad jesličkami, nad nimiž bývají andělé. Betlém bývá vystavován po celou dobu vánoční, která trvá od adventu až do svátku Křtu Páně, a někdy zůstává až do Hromnic. V českých zemích se betlémy staly součástí lidového umění, které se přesunulo z kostelů do domácností a rychle se rozšířilo po celé zemi.
Betlémářství v Čechách a na Moravě vyniká variabilitou: figurky mohou být celovoskové i kombinované, kašírované, polychromované, dvourozměrné, a existují i varianty „kalhotáčů“ a „kožicháčů“. Kuriózní byly vestavěny i do láhve a velké betlémy se stavěly znovu před každými Vánocemi. Papírové betlémy, jako třeba Zdenky Havránkové z Krmelína, dokládají tradiční materiál a různorodé techniky, od tištěných po prostřihované trojrozměrné modely. Poznań, 20. léta XX. století ukazují evropskou šíři betlémářství spolu s dalšími regionálními díly, jako bystřický betlém nebo rusavský valašský betlém.
Hostýnský betlém, který pochází z významného poutního místa Hostýn, je dalším příkladem bohatého regionálního betlémářství. Má kolem 50 lidských a stejné množství zvířecích figurek, vyřezaných ze dřeva, a jeho koloristika zahrnuje i jehličnany a elektrické svíčky. Stejně plasticky působí i betlém z Muchova či z jiných chrámů, jako například chrám sv. Jakuba v Brně, kde je betlém součástí kazatelny. V záplavě betlémářských děl jsou významné i velké skříňové betlémy a tradiční gotické prvky v menších kostelích.
Historie některých významných betlémů zahrnuje i průkopnické dílo Třebechovického betlému, který vznikl kolem roku 1890 a má 400 vyřezávaných pohyblivých figurek plus mnoho dalších detailů. Autory jsou Josef Probošt a Josef Kapucín; dílo trvalo čtyřicet let a zahrnuje 51 pohyblivých figurek a 1 531 dalších předmětů. Betlém byl po několik desetiletí schovaný, než byl v roce 1965 uveden do světa a následně předmětem mezinárodního uznání. Na světové výstavě v Montrealu 1967 byl obdivován, stejně tak v Nizozemí a v Anglii. O Vánocích roku 1969 byl vystaven na pražském hradě. Monumentální řezbářské dílo slovenskeho betlému Jozefa Pekary vznikalo přibližně 15 let a představuje 8,5 m na délku, 2,5 m na šířku a 3 m na výšku s více než 170 krojovaných postavami a 2034 díly celkem.
Betlém v Zašově, Chýše, Hostýně a dalších lokacích ukazuje rozmanitost materiálů (dřevo, šustí, perník), stylů a technik. K dispozici jsou i keramické betlémy od Františka Juračky a další moderní interpretační přístupy, jako kruhové keramické betlémy s citáty z bible a funkčními hodinovými mechanismy. Betlémy se tedy neustále vyvíjejí a zůstávají živou součástí náboženské i lidové kultury v ČR.
V rámci popisu a kontextu letošních Vánoc a tradičních betlémářů je užitečné zmínit i projekt Křesťanské Vánoce - Betlémy 2024, který navazuje na dlouhou tradici putování kostely po ČR. Do projektu se zapojilo mnoho chrámů v Praze a Středočeském kraji a připravilo pro děti papírové figurky z betlémů. Na webu www.KrestanskeVanoce.cz jsou uvedeny informace o zapojených kostelech, časech zpřístupnění a doprovodných akcích. Brožura s přehledem zapojených kostelů a základními časy zpřístupnění betlémů je k dispozici pro lepší orientaci.
V Praze a Kutné Hoře se tak setkává bohatá tradice betlémářství s moderními iniciativami, které podporují návštěvnost chrámů a zájem veřejnosti o historické i současné řemeslo. Příběh Charvátova betlému a dalších dílen ukazuje, jak bohaté a různorodé může být české betlémářství napříč regiony a období.